Náboženská svoboda, tolerance a islám

Písemná příprava – Locke II*

Lockův Dopis o toleranci je text, který by v současnosti mohl být velmi užitečný v řadě muslimských zemí, případně i v evropských, v níž je početná muslimská menšina. Na str. 69‑70 se Locke zabývá tím, zda lidé mohou během bohoslužby dělat nezákonné věci a je toho názoru, že nikoliv. Na str. 82 pak řeší, že úředník/stát nemusí tolerovat církev, jejíž věřící by vstupem do ní věřili, že jsou najednou pod jurisdikcí jiného panovníka. Toto je zajímavé v souvislosti s umožňováním některých západoevropských zemí (mám dojem, že zrovna Lockovy vlasti), aby na jejich území platilo i právo šaría. Podobně může být z jeho pohledu oprávněné, pokud bude stát silně bojovat proti těm, co se doma prohlásili za stoupence tzv. islámského státu.

Dovedeno do důsledků ale mohou být tato jeho přesvědčení v rozporu s těmi jinými, která uvádí na str. 79, kdy tvrdí, že pokud by lidé byli nuceni jednat proti svému svědomí, aby dodrželi zákon, pak mají raději přijmout trest. To může být samozřejmě logické v případě muslimek nosících i přes státní zákaz burky ve Francii, nebo v případě křesťanů jednajících proti – z jejich pohledu – zvráceným zákonům např. v době komunistického režimu. Problém asi nastává tehdy, pokud je věřící přesvědčen, že např. žena není rovnoprávná bytost a jedná s ní jako se svým majetkem, a to navzdory zákonům, případně pokud věří, že ke spáse dojde tím, že se odpálí na náměstí plném lidí. Výhradu svědomí ale Locke řeší i dále z pohledu úředníka, který naopak nemůže jednat podle svého názoru, ale musí se řídit zákonem. Podobný spor se nedávno řešil i v USA v případě úřednice odmítající vyhovět zákonnému nároku stejnopohlavního páru.

Na str. 82 mě ale překvapil Lockův názor na (ne)toleranci ateismu, přestože jeho argumenty jsou k zamyšlení především při pohledu na proměnu současné americké společnosti. A zajímavé, podobně jako v minulém textu, bylo na str. 79 jeho vyjádření o tom, že stát je ustanoven jen pro ochranu vlastnictví, a nikoliv pro starost o duši jednotlivce. Toto, zároveň s názorem, že zákony nás mají chránit pouze před druhými, ne před sebou samými ze str. 60, je zajímavé v souvislosti s řadou dnešních liberálů, kteří používají podobné argumenty v případě zákazu hazardu v sociálně vyloučených lokalitách, zákazu kouření v restauracích, vyšších daní na výrobky z cukru atp.

*Psáno 5.4.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Locka – Dopis o toleranci, s. 41-93.

Dva a půl měsíce v Německu

Dlouho jsem nic nenapsal a deadliny pro věci do školy se blíží. Téměř polovinu svého pobytu v Německu mám za sebou. Jak se tady vůbec žije, v čem se to liší od Česka a jaké to je být v multikulturní společnosti?
Jak jsem zmínil už minule, není tady takový pořádek, jak bych od pořádkumilovných Němců očekával. Je to sice radikálně levicové město, ale i tak mi přijde, že špinavé podchody, rozbité flašky v ulicích a posprejované zdi jsou tady větší problém než u nás na Ostravsku, v Brně či ve Slovinsku.

Taky mě jednou večer cestou ze školy překvapilo, že v parku kolem řeky vůbec nebylo osvětlení. Podobně i stará budova naší fakulty vyvolává dojem, jako by všechny peníze na místní rozvoj posílali Němci k nám na (jiho)východ a věci, na které jsme si z dotací zvykli, tady (už/ještě) samozřejmostí nejsou. Ostatně i místní zámek bývá osvětlen jen do určité hodiny a přes noc je po tmě.

Nic není zdarma

To asi souvisí i s tím, že v Německu není nic zadarmo a za všechno se platí. Sice můžeme jako studenti cestovat po celém Hesensku bezplatně, ale na začátku studia jsme museli zaplatit semestrální poplatek (256 eur), čímž je německý vysokoškolský systém v Evropě asi unikátní.

O tom, že jsme si z nepochopitelného důvodu museli zřídit účet u německé banky, abychom ten poplatek vůbec mohli zaplatit, jsem se už zmiňoval. A účet u té banky je sice zdarma, ale jsou tam poplatky za některé transakce, což je taky něco, čemu se u nás doma lze díky konkurenci nových bank dávno vyhnout.

Vtipné je, že v té bance chtějí, abych měl německé telefonní číslo. Faktem je, že já ho nepotřebuju, bez internetu v mobilu jsem se dosud ve svém životě obešel a v době skypu, Facebooku a smsek zdarma na internetu taktéž nevidím důvod, proč zbytečně přerozdělovat bohatství k akcionářům operátorů. Doma zaplatím měsíčně jen za to, co skutečně využiju.

Jenže tady, jako by nebylo možné získat simkartu zdarma. Jeden operátor nabízí nejlevnější za deset eur měsíčně, druhý sice simku zdarma, ale minimální vklad na ni je 25 eur. V tomto byli skutečně i Slovinci dál, tam to bylo 5 eur a myslím, že by to šlo ještě levněji.

Anarchie na netu vs. německý autorský svaz

Podobně si Němci komplikují život na internetu. Stahovat tady radši neriskuju a je s podivem, že není znemožněno i online streamování. Ostatně v určité oblasti se to nedávno řešilo u soudu. Taktéž nevídané množství videí a hudby na Youtube či Spotify tady autorský svaz blokuje. Je ale otázkou, zda horší přístup k nelegálně nahranému obsahu na internetu není jedním z faktorů vysoké německé produktivity.

Když jsme u věcí zdarma, tak díky místní studentské organizaci jsme mohli jít na fotbal německé Bundesligy na utkání do Frankfurtu. Na stadionu plném téměř padesáti tisíc lidí jsem ještě nebyl, takže mě to lákalo. Bohužel jsem ale tehdy byl až třetí náhradník. Utkání se konalo týden po evakuovaném hannoverském stadionu.

Co myslíte? Uvolnila se ta místa pro náhradníky? Ano, ale pravdou je, že i mě to odradilo tam jít. Přece jen západoevropské země dělají nesmysl, kvůli němuž by možná měla i naše země dočasně zavést hraniční kontroly. Tedy, že nechává zločince, co odešli bojovat na území islámského státu, vycvičili se tam, a pak se tady vrátili, volně běhat po území celé Evropy. Řekl bych, že logičtější by bylo, když ne je rovnou pověsit, tak alespoň zavřít na doživotí. Ale k tomu se asi přistoupí, až už bude zase pozdě.

Paříž odsud byla blíže

Nicméně to jsem odbočil. Když jsem se podíval, že Frankfurt stejně prohrál a celou dobu pršelo, tak ani nelituju, že jsem tam nakonec nešel. Celkově ale řádění islámského státu na francouzském/evropském území vnímám z Německa poněkud jinak, než jak se mi v lednu sledovalo z Česka. Přecejen Marburg je hodinu od Frankfurtu a mezi ním a Paříží už je jen Lucembursko. Je to blízko.

Navíc i ten téměř milion příchozích běženců, z nichž až 80 % jsou údajně mladí muži, mezi nimiž mohou být další spící agenti, a údajných 1100 radikálních islamistů, které německé tajné služby považují za nebezpečné, nedává pocit, že bychom v Evropě bez hranic byli zrovna v bezpečí. Do toho spousta studentů muslimského vyznání a taky nepřehlédnutelná muslimská menšina v samotném městě. Pravdou ale je, že po pařížských útocích jsem u vlakového nádraží viděl tři policejní auta, což bylo více, než kolik jsem jich tady viděl za celý měsíc a půl předtím.

Multikulti

Osobně jsem k multikulturní společnosti skeptický a myslím si, že naše země by měla v otázce imigrace a integrace přijmout spíše americký model (tím nemyslím ten Trumpův, spíše ten, jak se do Ameriky dostali jeho předci, a jak se museli plně integrovat, aby se stali plnohodnotnými Američany). Faktem ale je, že člověk si na odlišnost v ulicích dokáže zvyknout. Asi se tady moc nestává to, co jsem v létě zažil v našem okresním městě, kdy naproti mě šla mladá žena tmavé pleti a puberťáci, co šli naproti ní a další za ní se začali nahlas smát a říkat – ha ha, černoška.

Tady jsou lidé skutečně všech barev pleti a náboženství. Jednou přede mnou byla u pokladny v obchodě mladá muslimka s šátkem. Překvapilo mě, že se na sebe s prodavačkou (zřejmě původní Němkou) usmívaly, jako by si byly občansky zcela rovny. Což jsou, ale u nás si takovou situaci moc neumím představit (o to více v relativně malém městě s necelými 80 tisíci obyvateli, jako je Marburg). Zkrátka, tvrdit, že multikulturní společnost nemůže fungovat, se zdá být těžší, když člověk vidí, že to tady fungovat může.

A podobné je to ve škole, kde má člověk vyučujícího z Pákistánu, sedí vedle lidí z Keni, Afghánistánu, Turecka, Ameriky, Ukrajiny, Číny nebo se na párty pozná s Nepálci či Libanonci. Pak si jen říká, kde by svět mohl být, kdybychom mohli naplno využít potenciál všech lidí naší planety. Kdybychom ještě víc omezili celní ochranářství, náboženský fundamentalismus či přehnaný nacionalismus.

Cigarety

Ale zpět k životu v Německu. Docela zajímavá věc je, že tady nejsou zálohy pouze na sklo, ale i na plasty a plechovky. Na druhé straně mě ale překvapuje, jak snadný je tady přístup k cigaretám. Ať už jsou to všudypřítomné automaty na ulicích, tak to, že jsou u pokladen v úrovni očí a dosahu ruky i pro děti.

Mimochodem, na začátku pobytu jsem měl dojem, že kouření je tady v restauracích zakázáno plošně. Byla to krásná iluze, dokud si jednou lidi nezačali zapalovat. I v Německu jsou výjimky, takže plošný zákaz tady není. Chtělo by se říci – bohužel, protože je dost otravné, když pozdě večer venku prší a člověk nemůže najít jediný nekuřácký podnik, nebo když má po jednom posezení v zakouřené restauraci červené oči, načichlé vlasy a oblečení. Jak už jsem psal, argumenty bohužel převažují mírně v neprospěch plošného zákazu, ale fakt mě to štve, a pokud zákaz projde, tak mi to osobně vůbec vadit nebude.

Nákup bez hudby

Co se ale týká supermarketů, tak různé testy potravin i u nás čím dál tím více zjišťují, že ty levné a kvalitní můžeme najít v německém Lidlu. Nevím jak vás, ale mě na něm štve jedna věc. Nehraje tam hudba. A to ani v Německu, stejně jako v dalším levném supermarketu, v Aldi. Na mě to působí strašně depresivně a vadí mi to, ale asi to zase souvisí s tím, že tady si člověk uvědomí, že nic není zdarma.

Že zkrátka nelze mít nízké ceny, a zároveň s tím platit autorskému svazu kdovíjaké částky za hudbu. V těch lepších (dražších) supermarketech (Rewe či Edeka) tady hudba hraje. Ono to ale souvisí asi i s tím, že v Německu, když jsou nějaké zákony, tak jakoby skutečně platily, jakoby je lidi dodržovali, a jakoby je stát byl schopen vymáhat. To je něco, na co u nás většinou nejsme moc zvyklí. U nás jsme si ještě nevšimli, že už 26 let si zákony tvoříme sami, a proto můžeme první příčku národnímu sportu přenechat hokeji nebo fotbalu, a nikoliv soutěžení v tom, kdo poruší více zákonů.

A když jsme u toho srovnávání, tak v Německu si člověk uvědomí i další věc. Česká republika dnes skutečně (zatím) není centrem Evropy. Odsud je zřejmější, že jsme jen periférie na okraji světového zájmu s úžasným hlavním městem, které každý zná a každý ho má rád a chce se tam podívat. Středem Evropy je ale dneska skutečně Německo a všechno se točí právě okolo něj.

Související články:

Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.
Ekonomická témata
  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné
Společensko-etická témata
  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka – humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem
Zahraničně-bezpečnostní témata
  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

 

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.
Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.