Eurosong 2016: Ukrajina vyhrála a je dobře, že je to politické

Požadavek mít tam pouze nepolitické songy je nesmysl. Dokonce i mír nebo svoboda jsou politické hodnoty. Stejně jako transgenderová emancipace nebo mezinárodní spravedlnost. Co ještě bylo tento rok problematické?

Na Eurovizi se dívám od roku 2007, kdy se jí poprvé účastnila i naše země. Dělám to proto, že je to jedna z mála příležitostí, kdy mohou všichni obyvatelé Evropy nenásilně zažít pocit, že jsou Evropany. A i z toho můžeme vidět, jak je ta soutěž politická už ve své podstatě. Jejím cílem je přece jednota a mír všech evropských národů.

Nicméně, tento ročník byl zvláštní. Nevyhrál favorit. Nevyhrála ani nejlepší píseň. Vyhrál emočně silný příběh. Před finále jsem si nemyslel, že by Ukrajina mohla vyhrát, ale během toho, kdy Jamala zpívala, se něco přihodilo.

Ve chvíli, kdy v čase 2:25 vykřikla, tak to bylo, jako by člověk slyšel všech těch 230 000 krymských Tatarů, kteří byli Stalinem násilně deportováni, případně těch přibližně 100 000 z nich, kteří na následky toho zemřeli. V té chvíli jsem si byl jistý, že budu hlasovat pro Ukrajinu. A bylo to politické. Ale ne ve smyslu té konspirační ruské propagandy. Byla to moje svobodná, autentická a uvědomovaná volba. Něco, o čem doufám, že to jednou pozná i ruský lid.

V každém případě, Putinova propaganda se po ohlášení výsledků rozjela naplno. Rusko vyhrálo srdce evropského lidu a Ukrajina mohla zvítězit jenom díky hlasům odborníků z poroty. Tak jako se ostatně vítěz vybírá vždycky. Lidé začali argumentovat, že vítězem je Rusko, ale celé je to zkorumpované, a jen díky tomu, že je to politické, tak mohla vyhrát Ukrajina, protože politickým úkolem bylo podpořit ji právě proti Rusku. Žádný důkaz, ale jako konspirace dobré. Nicméně, věřím, že ve všech evropských zemích známe ty pseudo-zpravodajské weby plné kremelské propagandy a víme, jak jsou v tom dobří.

Možná až moc dobří. Jamala říkala, že Evropě děkuje. Nicméně, co se týká Evropanů, tak jsem skeptický. V lidovém hlasování totiž vyhrálo Rusko. A proč? Jejich píseň nebyla nejlepší. Možná tak speciální efekty. To jsme my Evropané opravdu tak povrchní, že preferujeme toto před silným příběhem o historické a mezinárodní spravedlnosti?

Navíc, většina lidí, kteří začali argumentovat, že vítězství Ukrajiny nebylo fér, protože její song byl politický a tak dále, nebyli placení ruskou propagandou. Většinou to byli spíše naivní Evropané. Bez urážky, ale mohli bychom je nazvat užitečnými idioty. A považuju za dost problematické, že tolik Evropanů není imunní vůči Putinově propagandě. Nizozemci nám to ukázali před pár týdny ve svém referendu.

Nicméně, zpět k Eurovizi. Nechápu, proč pořadatelé zvolili zrovna takový způsob vyhlašování výsledků. Považuju to za dost stupidní. Nyní to vypadá, jako bychom letos měli tři vítěze. Poroty – Austrálii. Lidu – Rusko. A skutečného vítěze – Ukrajinu. Je to divné.

Nejsem proti tomu, aby se vyhlašovaly jak výsledky poroty, tak lidového hlasování, ale mělo by se to dělat jinak. Upřednostnil bych, kdyby při živém vstupu z každé země byly řečeny jak body poroty, tak body z lidového hlasování. Tím bychom získali všechny tři informace z každé země zvlášť a na konci bychom mohli mít pouze jednoho vítěze, jako tomu vždy bývalo.

Další problém je, že to letos mohla vyhrát Austrálie. Je to evropská soutěž a může být logické, že se jí účastní země, jako je Izrael, Rusko, Turecko či Gruzie, ale nedává příliš smysl, aby tam byla Austrálie. Ale možná nám to jen ukazuje, že by bylo dobré, kdyby tato soutěž existovala i globálně.

A poslední věc, kterou bych rád zmínil, je to, abychom si uvědomili, jak se rozhodujeme o tom, kdo získá naše hlasy. Někdo říká, že sousední země vždy hlasují pro sebe navzájem. Pokud se ale podíváme na výsledky, tak se nezdá, že by tomu tak bylo. Někdy nezvítězí ani ty nejlepší efekty nebo nejlepší hudba. To, co podle mě zvítězí, je hodnotové sdělení toho songu. A to je často velice politické, což je naprosto v pořádku.

PS. Důvod, proč jsme letos i přes velice kvalitní song skončili ve finále až předposlední, a můžeme se tak trapně radovat maximálně z toho, že Němci byli až za námi, je podle mě ten, že samotné vystoupení nebylo tak dobré jako oficiální verze.

Nechápu, proč to někdo pokazil tím, že do toho pouštěli další vokály, což působilo dojmem falešnosti, a naopak nevynikl skvělý hlas Gabriely. A taktéž by bylo na místě zvážit lepší a bezkonkurenční efekty během vystoupení. Taky by se hodil nějaký opravdový a silný příběh a bylo by lepší, kdybychom do toho, koho tam za nás pošleme, mohli svými hlasy taky zasáhnout.

Anglicky si článek můžete přečíst zde.

Dále čtěte:

Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.
Ekonomická témata
  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné
Společensko-etická témata
  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka – humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem
Zahraničně-bezpečnostní témata
  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

 

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.
Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!