Nečasova vláda – Mirek Návrat

Premiérka Němcová jako naděje pro skutečné občany

Nebo taky ne. To záleží na nás. Českou demokracii čeká tvrdá zkouška. Stejně tak politickou kulturu, naše strany i současného prezidenta. Duchem svobodný občan z toho může vyjít posílen, nebo taky balit kufry. Proč je nominace Němcové na post premiérky dobrou zprávou?

Pochopitelně, politici za TOP 09 zuří. Stejně tak opozice. Prezident Zeman se taky neraduje. Kdo nadšený být může, jsou jen svobodně smýšlející občané. Ti, kteří byli rádi, když odpovědné orgány začaly konečně jednat. Ti, kteří ale začali střízlivět, když se dozvídali další informace. Nemravnost a ukázka nevyzrálé politické kultury v podobě trafik jako úplatek? Kmotři v zahraničí? A komu patří ty peníze? Ráj na zemi po razii čtyř stovek policistů ani po rezignaci Nečase asi nenastane.

Kdyby to jen byl Kuba

V kauze figuruje taktéž. Veřejnosti ani médiím sympatický není. Kontroverzní pověstí je však překypující. To by měla TOP 09 radost! S Kubou v čele by to ODS dotáhla leda tak… mimo poslaneckou sněmovnu. Naopak i její členové by v takovém případě radši znovu volili Karla. Ten by po volbách šel do důchodu. Místopředseda Kalousek by i formálně povýšil na předsedu a ministrem financí by zůstal. Tentokrát ve vládě s ČSSD. Tentokrát by se o komunisty neopíral, naopak by byl hrdinou, díky němuž by ve vládě nebyli.

Pochopitelně, pokud by v čele ODS byl pro příští volby ministr Kuba, pravicoví voliči by a) buď nešli k volbám; b) volili by Svobodné; nebo c) volili by menší strany, které by se taktéž nedostaly do sněmovny. Navíc by se tam nemusela dostat ani ODS. To by rudým možná vyšlo i na tu ústavní většinu. A to by možná začali přehodnocovat i ten kapitalismus (tak jako to poslední tři roky činí jejich intelektuálové i diskutéři na internetu).

A rád není ani prezident Zeman. Z mocenských důvodů pochopitelně zdůrazňuje, že Miroslava Němcová je pouze návrh ODS. Teď se ale ukáže, zda je skutečně státník s nadhledem, nebo pouhý vypočítavý levicový politik. Nejen, že mu nominace Němcové komplikuje sen o České republice jako semi-prezidentském systému (mohl by rok neformálně vést úřednickou vládu), ale taky by to ubralo hlasy levici. Jeho levici.

Premiérka Němcová jako záchrana…

Pokud bude v čele pravice Miroslava Němcová, zachrání to ODS. Zachrání ji to, aby se do sněmovny vůbec dostala. Aby ji ve volbách drtivě neporazila TOPka. Aby její členové a příznivci dostali naději pokračovat v její očistě. Zachrání to taktéž pravici. O pravicovosti ODS sice můžeme odůvodněně polemizovat. Z hlediska idejí, je to ale strana klasicky liberální a politicky a hodnotově konzervativní. TOP 09 je schopna se hlásit jak ke konzervatismu, tak někdy i ke křesťanské demokracii. Její politika však vykazuje spíše prvky neoliberalismu a sociální demokracie, tedy takové blairovské třetí cesty. A o profilu, mentalitě a konzervativnosti jejího voliče asi nejvíce svědčí nutnost dát Karlovi na billboardy pankáčské číro.

Němcová v čele vládní koalice může zachránit i politiku a demokracii a naši zemi od politického chaosu. Zachránit nás od případného úspěchu komunistů. Schopným a poctivým lidem svobodného ducha to dá naději, že to tady nemusejí po volbách zabalit. Že s Němcovou jako příštím lídrem opozice bude mít smysl s levicí politicky bojovat. Že tady levice nebude navždy. Že i my můžeme mít svoji železnou lady. A kdoví, třeba bude v následujícím roce jako premiérka úspěšná, získá si oblibu veřejnosti a podaří se jí vládu levice ještě o další čtyři roky odložit.

Teď nastal čas očistit politiku!

V naší zemi politiku nezachrání státní zástupci, ozbrojená komanda policistů, příští vláda levice, Tomio Okamura, Slávek Popelka ani Andrej Babiš. Nezachrání ji extrémisté, populisté ani plkání u piva nebo na Facebooku.

Zachránit ji ale může to, že v čele ODS bude důvěryhodná osobnost, které budou svobodní, demokratičtí a poctiví občané věřit. Skuteční pravicoví voliči budoucnosti. Ti, kteří chtějí politiku dělat v parlamentu. Ne na ulici. Ne podle instrukcí kmotrů. Tito lidé se přestanou bát. Začnou opět věřit, že má smysl účastnit se politiky, být v ODS a volit ji. Bojovat s kmotry, přehlasovávat je, nemuset být v jejich klientelistických sítích.

Sice není úplně důležité to, aby Němcová byla přímo premiérkou. Podstatné ale je, aby ona nyní byla lídrem ODS, pravice a příští opozice. Minulý čtvrtek sice zněla trochu hystericky, ale vzhledem k situaci se to dalo pochopit. A co argument, že v ODS je na vrcholných pozicích již několik let? V době panování kmotrů, a tak bychom se mohli zeptat – proč s tím něco neudělala? A jak by mohla? Ani v čele ODS s tím nic moc nezmůže. To je práce pro občany, pro voliče a pro členy ODS. Ti musejí kroužkovat, hlasovat a měnit zevnitř!

Cesta pro českou sociální demokracii

Příští vládu povede ČSSD. Ať už se nám to líbí nebo ne, naší zemi by těžko prospělo, kdyby ji další čtyři roky vedly nereformované, korupcí prorostlé a ideově vyprázdněné ODS a TOP 09 s partou přeběhlíků. Vláda antilídra a neprozíravého exministra financí Bohuslava Sobotky, řízena z Hradu Zemanem s účastí nebo minimálně podporou komunistů nezní, pravda, o moc lépe. Jak by to ale mohla česká sociální demokracie zahrát, aby to bylo pro demokraticky smýšlející občany v naší zemi přijatelné? Na čem to naopak může selhat? A jakou vidím cestu pro demokratickou část české levice vůbec?

Pozitivní program demokratické levice 21. století v českém kontextu?

1) Skandinávie jako vzor – vize České republiky jako moderního, vyspělého a demokratického státu západního (severského) stylu, kde stát zajišťuje sociální služby a řeší za občany problém solidarity; prosazování sociálně-tržního hospodářství, jak je chápáno dnes

2) Vyšší, ale jednodušší daně – obecně větším problémem jsou složité a nesrozumitelné daně, než daně vysoké – založeno na vizi, že chceme platit vysoké daně, a tím stát, který bude o občany pečující

3) Sociální stát na základě subsidiarity – vize sociálního státu, který pomáhá těm, kteří si sami pomoci nemohou (postižení, nemocní, staří atd.) – ale dělá to na co nejnižší možné úrovni – obecní, krajské rozpočty; řešení důchodové reformy, řešení problémů s vyplácením sociálních dávek atd.

4) Evropská politika decentralizované federace – neignorování současných problémů EU, pokoušení se o nalezení řešení, konstruktivní spolupráce a nepřijímaní bezhlavě každé regulace z Bruselu; snaha o federaci, která ale bude silně decentralizovaná

5) Zastavení zadlužování – vize oddlužení skrze vyšší příjmy a menší výdaje – nabídnutí řešení, jak zajistit oddlužení veřejných rozpočtů pro budoucí generace – zřejmě skrze vyšší daně, mírně progresivní zdanění, podporou produkce a spotřeby

6) Ne korupci a silný právní stát – pokračování v boji proti korupci, přijímání zákonů, které ji pomohou omezit, hledání silných osobností do veřejných funkcí atd.

7) Reforma státní správy a profesionalizace úřednictva – zákon o státní službě v praxi, pokud do té doby stále nebude; vize, že úředník je někdo, kdo slouží vlasti, a ti dobří by měli být taky kvalitně odměněni, aby místo do soukromého sektoru šli vlastenecky do státní správy

8) Startovací byty pro mladé, státem garantované půjčky pro studenty, finanční podpora rodiny – vize, že nebude školné na vysokých školách; daňové úlevy pro rodiny s dětmi, nižší sazby DPH na základní potraviny, léky a především vzdělávací potřeby, kulturu, věci podporující životní prostředí atd.

9) Zavádění prvků přímé demokracie – prosazování referend na více úrovních; dost možná i jejich občasné vyhlášení na určité zákony (např. důležité reformy pro delší časový rámec)

10) Zvýšení zaměstnanosti – podpora živnostníků a malých podnikatelů, daňové úlevy pro poctivé zaměstnavatele atd.; investiční pobídky ze strany státu

Kritika zprava

Myslím, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu – kdybychom tady čtyři až osm let měli takovouto sociálně-demokratickou vládu, asi by se svět nezbořil. Možná bychom se ohlédli a řekli si, že udělala spoustu dobré práce. Podobně jako si to za čas řekneme u té Nečasovy. Nutno ale podotknout, že z hlediska pravice jsou to většinou věci, se kterými nebudeme souhlasit, které často považujeme za principiálně nespravedlivé a z dlouhodobého hlediska sociálně neudržitelné.

Spíše než Švédsko, by českým vzorem mohlo být poválečné Německo. Solidarita je z nadčasového hlediska lepší na bázi dobrovolnosti. Moc v rukou spousty úředníků (přerozdělování na daních vybraného majetku) dle mého vede k vyšší míře korupce a sociální stát často řeší věci, které si lidé dokážou, resp. měli by zařídit sami, plete se do záležitostí, které jsou doménou jednotlivce a likviduje skutečnou svobodu.

Daně by měly být co nejnižší a motivaci by nemělo svobodným jednotlivcům brát ani – dle mého nespravedlivé – progresivní zdanění. Sociální dávky ze strany státu (krajů či obcí) vedou k mentální závislosti občana na státu, k nárokové mentalitě, k přetrhávání přirozených solidárních vazeb v rámci společnosti (rodina, občanská společnost, církve).

Je pak otázkou, zda by stát měl mladým pomáhat ve vytváření si závislosti na něm, zda by v nich spíše neměl budovat nezávislost a osobní odpovědnost. Pravicové zavedení (byť odloženého) školného by zase mohlo vést k vyřešení problému, že mladí lidé v západním světě nepromýšlejí své budoucí uplatnění, a pak s několika tituly dělají práce, které by dělat určitě nechtěli.

U nás spíše Řecko než Skandinávie

Funkční sociální stát je pro mnoho lidí hezká vize a věřím, že spousta středových a levicových mladých demokratů o ní přemýšlí a klidně by ji prosazovala. Pro nás napravo je v rámci demokratického systému do jisté míry přijatelná, jakkoliv se proti ní budeme snažit ideově soutěžit a argumentovat, proč máme vizi lepší. Jak ale bude příští vláda ČSSD spíše vypadat? A na čem to nejspíše selže?

Mafiánská aliance kmotrů se z ODS ze dne na den přeorientuje na ČSSD (nemluvě o té, která již musí být dobře zorientovaná z krajské úrovně). Vládu bude de facto řídit Zeman (byť určitě prosadí i dobré věci, ale Ústava bude trpět), vláda se bude opírat o podporu stalinských komunistů nebo s nimi bude přímo vládnout.

Velké státní výdaje nebude levicová vláda řešit pouze zvýšením daní, ale bude pokračovat v nekonečném a nezodpovědném zadlužování. Spíše než Skandinávii se bude její vládnutí podobat řádění v Řecku. Své voliče bude uplácet různými dávkami, přídavky, třináctými důchody atp.

Bude podlézat také bankám a nadnárodním korporacím. Ty první ráda podpoří (bude zachraňovat) z daní poctivě pracujících, podnikajících či investujících občanů. Těm druhým půjde na ruku, protože jí budou pomáhat s řešením nezaměstnanosti – montovny, nepříliš ducha rozvíjející a ne tak moc placené pozice.

V čele se Zemanem se nebude zdráhat podlézat pouze Bruselu a jeho byrokraticko-regulačním nesmyslům všeho druhu, ale i Moskvě a Číně. Možná se dočkáme i pokusů a znovuznárodňování církevního majetku. Ve jménu boje proti korupčníkům třeba i toho podnikatelského. A na co už si nepůjde půjčit, na to se uvalí extrémně progresivní daň a davová závist a nenávist vůči boháčům bude využita podobně jako téma vyhnání sudetských Němců v Zemanově kampani.

Mentální rozpor českého kontextu

Vidím ale ještě jednu věc, která stojí v cestě pozitivní vizi naznačené výše. Je to především problém filozoficko-psychologický. Uvažování českého levicového člověka je spíše fatalistické, destruktivní, nezodpovědné a negativně pesimistické. Tato země ale potřebuje více lidí proaktivních, osobně zodpovědných, optimistických a hledajících konstruktivní řešení. A tak spíše než projevy – půjde to, uděláme to tak a tak, pokusíme se dohodnout, najdeme celospolečensky přijatelné řešení – budeme slýchat odevzdané nesmysly typu – já nic nemůžu změnit, bude hůř, to oni za to můžou, někdo by s tím měl něco udělat, ti před námi taky kradli atp.

Celkově bych české demokratické levici pak doporučil jednu věc, která by pro český kontext (a současný poměrný volební systém s 5% hranicí pro vstup do sněmovny) mohla být volebně úspěšná. A tedy rozdělení se na dvě sociálně demokratické strany – na liberálně-kosmopolitní, kterou by vedl Jiří Dienstbier, cílila by na mladé, na intelektuály, na část pravdolásky (i s integrací části zelených, humanistů atd.) a poté druhá – sociálně panelákovsko-venkovská, která volila především Zemana, která bude trošku šovinistická a nacionalistická, které půjde o přirozenost a rodinu, která bude útočit na příjmově i intelektově nižší vrstvy společnosti.

A na závěr jen pár otázek pro duši a svědomí poctivého sociálního demokrata: Co myslíte? Jaká bude příští sociálně-demokratická vláda? A jakými způsoby uvnitř české demokratické levice dokážete zajistit, aby se prosadila především ona první vize? Jak zařídíte, abyste nás vedli demokratickou cestou Skandinávie, ne mafiánsky nezodpovědnou cestou Řecka? Zvládnete to?

Psáno pro Evropský rozhled.

Tajný projev premiéra Nečase

„Dámy a pánové, Vážení spoluobčané, děkuji Vám za tak silnou podporu, kterou jsem od Vás na čtyři roky dostal. Bude mi ctí sloužit Vám jako Váš premiér. Rád bych Vás všechny v této nelehké době chtěl požádat o jednu věc. Chci společně s Vámi usilovat o lepší a svobodnější Českou republiku!

Je nutno přiznat si, že v posledních letech jsme si nevládli zrovna nejlépe. Naším dětem jsme vytvořili obrovské dluhy, nebojovali jsme dostatečně odvážně proti korupci, dokonce jsme zažili mezinárodní ostudu. To vše je teď již za námi. Je jedno, kdo za to může. Podstatné je nyní to, abychom se všichni spojili a začali na obnově naší země usilovně a poctivě pracovat.

Společně s celou naší západní civilizací zažíváme největší ekonomickou, společenskou i morální krizi od velké deprese z třicátých let minulého století. Tehdy demokratičtí političtí vůdci neměli odvahu postavit se výzvám své doby čelem. Všichni víme, jak to dopadlo.

Dámy a pánové, během čtyř let mé nové vlády chci snížit a zjednodušit daně. Věřím, že díky tomu se nám podaří ulehčit život všem občanům a především živnostníkům a poctivým podnikatelům, kteří pro naši zemi denně vstávají a riskují, aby mohli dalším lidem vytvořit kvalitní pracovní místa. Snížíme daně také proto, že to rozproudí spotřebu a dá to všem lidem a firmám možnost více investovat a pomáhat těm nejpotřebnějším, kterých se úsporná opatření v kombinaci s poklesem ekonomiky dotknou nejvíce.

Moje vláda bude rušit také spoustu úřadů, několik stovek úřednických pozic, snižovat byrokratickou zátěž, omezovat mnohé státní zakázky a ukončí nebo lépe nasměruje státní podporu poskytovanou na státu závislým jednotlivcům i institucím. Chci Vás proto požádat o jednu skutečně důležitou věc – pojďme se všichni společně dívat ve svých rodinách, ve svém okolí, v našich vesnicích a městech, zda tam není někdo, kdo by potřeboval naši finanční, materiální či alespoň slovní pomoc.

A nechci v této souvislosti jen mluvit a apelovat na nás všechny. Osobně jsem se rozhodl dát 60 % svého premiérského i poslaneckého platu na charitu a k podobnému kroku jsem vyzval i ministry mé vlády, zákonodárce a politiky mé strany a také všechny ostatní, kteří mohou pomoci. Bude to těžké, ale je to správné, pojďme to udělat!

Za čtyři roky můžeme dokázat mnoho. Věřím v demokracii, věřím na zavedení funkčního právního státu i v naší postkomunistické zemi, věřím ve svobodu jednotlivce a dobrovolnou solidaritu, věřím ve zdravý a svobodný trh, věřím, že naše země – Česká republika – může být tím nejlepším místem k životu a společně s Vámi se nám podaří tuto novou éru naší nádherné země úspěšně nastartovat!

Váš Petr Nečas“

Pozn.: Je jen škoda, že žádný takový projev premiéra Nečase neexistuje, že žádný takový projev nebyl vysílán nejen ve všech veřejnoprávních médiích v hlavním vysílacím čase, nebyl otištěn ve všech novinách a na sociálních sítích a přes e-maily sdílen všemi poctivými a demokratickými občany, kteří to s touto zemí myslí skutečně dobře. Ale uvidíme, do konce funkčního období současné vlády zbývá ještě více než rok a půl, třeba se ještě dočkáme.