Rozlučkový dopis členům KDU-ČSL

4 min čtení

Dobrý den,

tento polootevřený dopis bych rád věnoval všem členům KDU-ČSL. Přestože se to při pohledu na skvělý a zasloužený úspěch v krajských a senátních volbách může zdát nelogické, rozhodl jsem se již před volbami ukončit své členství v KDU-ČSL, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je můj dlouhodobý vnitřní ideový boj. Neustálé napětí mezi tím, co si myslí KDU-ČSL, co má v programu a co je životní filozofií jejích členů vs. to, čemu věřím já, co po zralých úvahách považuji za správné. Na české poměry je KDU-ČSL jistě stabilní středová strana (v něčem trochu doprava, v něčem trochu doleva), ale já jsem středový pravičák v Americe, ne u nás ani v Evropě. Osobně se považuji za amerického konzervativce, v České republice se pod tím dá rozumět liberální konzervatismus, příp. konzervativní liberalismus. Jsou pro mě například nepřijatelné progresivní daně z příjmu, jako symbol trestání snahy a úspěchu, jako nástroj závisti, socialistické mentality a násilím vynucené solidarity. To prostě není pravicové, to prostě není správné. Jsou to věci, s kterými nesouhlasím, a ve volbách jde především o ekonomická témata.

Tím druhým je potom moje kariéra. Rád bych byl mj. komentátorem nadčasových politických a společenských témat a zároveň nezávislým poradcem, a s tím je členství v jakékoliv politické straně – nejen dle mého názoru – neslučitelné.

A samozřejmě, ptáte-li se, zda mé rozhodnutí závisí i na kauze, která se vyrojila v naší krajské organizaci, tak toto zdaleka není hlavní důvod pro mé rozhodnutí, ale spíše pomyslná poslední kapka, kdy pohár už přetekl. Síla charakteru některých čelních představitelů naší krajské organizace (včetně neslavné reakce vedení KDU-ČSL na vzniklou situaci) je pro mě velkým zklamáním. Ptáte-li se, koho tím myslím, nebudu jmenovat, jen snad řeknu, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (po přečtení krajského programu, přístupu k občanovi a zvážení osobností) jsem v našem kraji volil Pirátskou stranu.

Nadále však budu KDU-ČSL volit v těch volbách, kde mi její program a konkrétní osobnosti přijdou nejlepší. Budu ji podporovat i v těch tématech a idejích, na kterých se shodneme. Rád budu spolupracovat s nadějnými a slušnými politiky a členy KDU-ČSL. A než někde něco řeknu nebo napíšu, uvědomím si, zda to není informace, kterou bych považoval za interní.

Netajím se tím, že jsem příznivcem většinového systému, kde volíme osobnosti v jednotlivých okrscích, máme dvě hlavní strany, které mezi sebou soupeří, pak jsou schopny přijmout plnou zodpovědnost za svou čtyřletou službu ve vládě, jsou vnitřně daleko pluralitnější, než naše iluze o pluralitě v poměrném systému, kde strany fungují spíše jako dogmatické klientelistické sekty, a ne jako ideová sdružení svobodných občanů, v nichž jednání podle vlastního svědomí a vědomí není považováno za rebelií či vnější poškozování strany, ale jako svobodné vyjádření vlastního (mnohdy od mainstreamu vzdáleného) názoru.

Mým heslem je, že „pomáhám vytvářet novou generaci politiků.“ Rád bych tomuto mému mottu zůstal věrný i nadále. Myslím si, že za své zhruba již čtyřleté aktivní působení v politických organizacích se mi podařilo nějakým způsobem naplnit a budu velmi rád, když se mi podaří objevovat nové a nadějné politiky, kteří věří, že věci mohou být lepší, že to jde dělat slušně a poctivě, že politika je dočasná služba občanům, ne doživotní stavovské koryto.

Bratři a sestry, na závěr mi dovolte Vám za společně strávený čas poděkovat. Právě při setkání s Vámi, členy KDU-ČSL, s křesťany, jsem poznal, jak jinak může vypadat slušný život a vzájemný respekt mezi lidmi, který vidíme při návštěvě západních zemí. Mnoho jsem se toho naučil a určitě se o tom ještě někdy rozepíšu. Bylo mi ctí pomáhat společně s Vámi zlepšovat naši politiku a českou společnost a věřím, že na tom různými způsoby budeme spolupracovat i nadále. Věřím, že KDU-ČSL se dostane v příštích volbách do sněmovny a stane se pozitivní středovou alternativou pro obyčejného voliče.

Jmenovitě bych také rád poděkoval všem, s kterými jsem v KDU strávil nejvíce času, od nichž jsem se toho mnoho naučil a kteří významným způsobem ovlivnili můj život. Děkuji tedy Jiřímu Carbolovi, Petru Drábkovi, Martě Kolegové, Liboru Kovalovi, Jarce Liškové, Vladimíru Liškovi, Marcelu Sikorovi, Petru Lebedovi, Aleši Hanslíkovi, Jiřímu Čunkovi, Lucii Kmentové, Vaškovi Davidovi, Pavlu Horáčkovi, Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi, Alexandře Alvarové, Zuzaně Roithové, Janu Bartoškovi, Tomáši Zdechovskému, Marii Cinařové, Vojtěšce Gavlasové, Michalu Novákovi, Petru Adamcovi, Lukáši Curylovi, Václavu Pomikálkovi, Jaroslavu Šulovi, Jiřímu Navrátilovi, Jaroslavu Suchému, Honzovi Novotnému, Petru Jurčíkovi, Tondovi Homolovi, Davidu Mackovi, Marii Jílkové, Františku Tesařovi, Kamilu Janu Svobodovi, Mikuláši Vochozkovi a spoustě dalších, které jsem zde z úsporných důvodů nejmenoval.

Děkuji a s přáním všeho dobrého,

Návrat Miroslav


Author: Mirek Návrat

Politolog a blogger. Píšu o politice, společnosti, budoucnosti a osobním rozvoji. Můj Twitter: @mireknavrat.