Archiv pro štítek: Prezident

Prezident 2023: Koho volit ve druhém kole?

Dalších pět až deset let budeme mít na Hradě buď prezidenta Pavla, nebo prezidenta Babiše. Neutrální volba je iluze. Je to na nás. Nic není rozhodnuto. Kdo by byl lepší hlavou státu a proč?

Ve svobodné, demokratické a parlamentní republice bychom se bez prezidenta obešli. Ale když už tu funkci máme, tak si pojďme říct, proč ji máme. Je to funkce reprezentativní, je to ten první z nás, který nám má jít příkladem – koho světu ukazujeme a říkáme: takoví jsme my, Češi! Buď budeme hrdí, nebo se budeme stydět a nadávat.

Proč nechci na Hradě Andreje Babiše?

U Babiše není problematická jen jeho předlistopadová minulost, která je navíc daleko horší. Špatná je totiž především jeho minulost po Listopadu, jeho současnost a dle toho se dá předpokládat, že i jeho případná budoucnost. Pokud jsme si donedávna mysleli, že po Miloši Zemanovi, už nemůže existovat větší dno, tak nás Babiš v posledních dnech přesvědčil, že opravdu může. Jenže Zeman byl alespoň vzdělaný, inteligentní a vtipný.

Je ale důležité zanechat všech hejtů vůči těm, kteří Babiše chtějí volit. Zlo je on. Ne oni. Jeho voličům musíme nabídnout lepší alternativu a ukázat jim fakta. Není totiž vůbec těžké tak zkušenému manipulátorovi naletět. Sám jsem mu v roce 2011 na chvíli fandil. Problém je, že vůbec není tím, za koho se vydává. Vše je to jen faleš, přetvářka a šíleně amorální marketing.

Ve skutečnosti vůbec nepracuje v zájmu těch, kteří ho chtějí volit. Jen se zamysleme. Jak pomohlo tvrdě pracujícím nízkopříjmovým lidem z ohrožených regionů masivní snížení daní bohatším, které odhlasoval společně s ODS a SPD? A zatímco nám všem se rapidně zdražují potraviny, Agrofertu dále tečou miliardy z našich veřejných peněz.

Kolik důchodců zbytečně zemřelo během covidové krize, když nám Babiš předváděl svůj um chaotického mikromanažera? Kdo zaplatí ty jeho rekordní dluhy, které dle NKÚ s covidem téměř nesouvisely?

O jaké totalitě tady mluví politik, který v době, kdy vládl s podporou komunistů, poprvé po Listopadu uzavřel hranice, navíc zcela nesmyslně a podle předsedy Ústavního soudu i protiústavně? O jaké cenzuře mluví někdo, kdo vlastní třetinu médií v zemi? A proč asi?

Čapí hnízdo sice podle soudu nebylo trestným činem, ale morální to bylo asi tak, jako kdyby miliardář Babiš čerpal příspěvek na bydlení. Tvrdí, že přišel bojovat proti korupci, přitom on i jeho strana mají plno dalších kauz. I nadále ho například vyšetřují ve Francii. A to zdaleka není všechno.

Stejně jako tehdy sovětští komunisté, kteří celý svět ohrožovali atomovkami, i on nám nyní káže o míru. Kdyby znal alespoň českou historii, tak ví, že územní ústupky válečným zločincům, kteří chtějí zničit naši civilizaci, k žádnému míru nevedou. Jen by Putinovi umožnily se lépe vyzbrojit a nabrat síly. Kdo chce skutečný mír, tak dělá všechno pro to, aby Ukrajina tohoto psychopatického agresora ze svého území vyhnala co nejdříve.

Ukrajinci bojují i za naši svobodu. Pokud by padli, můžeme být další na řadě. Díky nim je válka zatím daleko. I když ne tak daleko, jak si myslíme. Od českých hranic k těm ukrajinským je podobná vzdálenost jako z Prahy do Ostravy. Jsou politici, kteří by nás zaprodali při první příležitosti. Dávat takové signály našim spojencům a způsobit mezinárodní ostudu ještě dříve, než je někdo zvolen, opravdu nesvědčí o jeho připravenosti vykonávat nejvyšší politickou funkci v zemi.

Ale těžko se tomu divit u politika, který ve volbě prezidenta dělá kampaň, jako by kandidoval na premiéra. Bohužel v tom selhávají i média. Voliči už snad ale chápou, že kdyby u nás řídil vládu prezident, tak tady nikdo nenadává na Fialovu drahotu, ale na Zemanovu drahotu.

Je tedy otázkou, proč chce někdo Babiše na Hradě, když by vládě mohl jít daleko lépe po krku jako lídr opozice. Pokud by ovšem místo virózy začal chodit do práce. Právě tam by svým voličům mohl pomoci daleko více. Navíc, paradoxně by Babišovy excesy na Hradě mohly způsobit, že lidi v příštích sněmovních volbách nebudou volit proti Fialově vládě, ale spíš proti němu.

Babiš na rozdíl od Pavla či Nerudové není občanským a nadstranickým kandidátem. Nenasbíral si poctivě tisíce podpisů v ulicích, ale kandiduje jenom proto, že ho podpořili poslanci jeho strany, a to ještě ne všichni. Hejtman Moravskoslezského kraje, primátor Ostravy i další politici hnutí ANO navíc otevřeně říkají, že ho volit nebudou, že dokonce Babiš nemůže být náš prezident. A to je ve straně jednoho vůdce docela odvaha.

Chlubí se tím, že nemá sponzory od žádných velkých zákulisních hráčů, kteří by chtěli ovlivňovat politiky ve prospěch svého byznysu. I když dosud nám nevysvětlil, jak se děje to, že Babiš nemá žádný vliv na Babiše. Pravdou ale je, že kampaň na prezidenta mu – na rozdíl od Pavla – neplatí například obyčejní lidé ve sbírkách ala Národ sobě, ale platí mu ji hnutí ANO. A kdo je hlavním „sponzorem“ hnutí ANO? Ano, my, daňoví poplatníci skrze příspěvky od státu.

Před hrozbou koncentrace moci v podobě SPOLU tady varuje člověk, který by chtěl ovládnout nejen Hrad, ale brzy i kraje a sněmovnu a do toho fakticky ovládat nejen řadu velkých médií, ale i to, co jíme. Už teď je umění vybrat si v obchodě něco, co by nepatřilo do jeho holdingu. Hlavně ale asi stále nechápe, jak fungují demokratické strany, které neřídí autokratický oligarcha.

Nejhorší je to jeho očividné pokrytectví. Tak odporný hnus, jako byla jeho povolební tiskovka, nezažila česká politika už hodně dlouho. A hned to trumfly jeho demagogické a českou armádu urážející billboardy i jeho otřesné vystupování v debatě České televize. To, co v této kampani předvádí, je už opravdu přes čáru. Přes všechny čáry! I přes čáry Máry. A mohl bych pokračovat.

Nezbývá než doufat, že všechny ty lži, dezinformace a manipulace dokáže většina voličů konečně prohlédnout. Věřím, že většina lidí nechce mít vymytou hlavu propagandou mocných hráčů. Každý z nás si chce svůj názor vytvořit sám, použít skutečné kritické myšlení, žádné pseudomyšlení, všichni máme touhu dozvědět se, jaká je pravda. Všechny ty nesmysly o Petru Pavlovi lze snadno vyvrátit a ověřit si, jaká je skutečnost.

Proč chci na Hradě Petra Pavla?

Ano, ani on není dokonalý. Jeho předlistopadová minulost není ideální. Chybu ale uznal a více než odčinil. Na rozdíl od Babiše nevládl několik let s podporou komunistů, neschází se s těmi nejhoršími z nich před druhým kolem a už vůbec se nedoprošoval právě teď jejich podpory. Naopak, je to jasně prozápadní liberálně-demokratický člověk, který přes 30 let pracoval ve prospěch naší svobody a demokracie, a to i s nasazením vlastního života.

Nejde jen o to, co dělal před Listopadem, ale hlavně o to, co dělal potom a co nám všem nabízí do budoucna. V devadesátých letech, kdy Babiš budoval svůj slavný polistopadový kartel, se Pavel stal hrdinou při záchraně více než 50 francouzských vojáků. Dostal za to nejen nejvyšší francouzské státní vyznamenání, ale i Medaili Za Hrdinství od prezidenta Havla.

Nebyl jen profesionální voják, ale mimo jiné vystudoval mezinárodní vztahy na King’s College London, na které kdysi učil i Masaryk. Umí nejen anglicky, francouzsky a rusky, ale i česky. Několik let byl šéfem české armády. Obrovské diplomatické a vyjednávací zkušenosti získal jako nejvyšší vojenský představitel v NATO, stejně jako kontakty na světové státníky. To se nám může v této těžké době velmi hodit.

Navíc dokáže trpělivě argumentovat a neztrácet u toho voliče. Zároveň reprezentuje určitý mix umírněně konzervativních i velmi liberálních hodnot – přitom velmi erudovaně mluví o tom, že ve spoustě věcech bychom se mohli inspirovat například ve Skandinávii.

Ví, na jakou funkci kandiduje. Neslibuje, že zařídí to, co má zařídit vláda. Nebojí se ji kritizovat, kde je to potřeba. Je nestranickým a nezávislým občanským kandidátem s více než 80 tisíci podpisy. Má podporu od řady respektovaných osobností, včetně těch, které komunistický režim opravdu rády nemají.

Je to ale především skvělý člověk, který nás bude inspirovat svým osobním příkladem. Bude i pozitivním mužským vzorem, který nám v našem národě obrovsky chybí. Dokáže nás i rozesmát a budeme mít sympatickou první dámu. Věřím, že Petr Pavel bude prezidentem všech lidí a budou ho mít rády jak děti, tak senioři.

10 hlavních důvodů, proč volím Petra Pavla:

    • stane se prezidentem, na kterého budeme konečně zase hrdí,
    • je zkušený diplomat a už teď ho respektují světoví státníci,
    • je dobrý člověk, který nám půjde příkladem a bude nás inspirovat a motivovat,
    • bude prezidentem všech lidí napříč různými společenskými skupinami,
    • bude vládě připomínat, aby konečně řešila i klíčové reformy,
    • ukáže nám, že chyby minulosti jde odčinit poctivou prací pro současnost,
    • bude mluvit klidně, srozumitelně a jen tehdy, když má co říct,
    • budeme mít skvělou a empatickou první dámu,
    • smát se nebudeme jemu, ale společně s ním,
    • do žádné války nás nezavleče, naopak nám pomůže se před ní bránit.

Bylo by fajn, kdybychom se po volbách usmířili s těmi, kteří to nakonec viděli jinak. Přímá volba a její druhé kolo zbytečně rozdělují společnost i naše rodiny. Bez ohledu na výsledek se zamysleme nad tím, zda nám možnost volit prezidenta přímo opravdu stojí za to. Ale o tom jsem psal už na konci článku k prvnímu kolu.

Přestože by to mohla být jen další volba menšího zla a referendum o Babišovi, tak pro mě osobně je volba Petra Pavla konečně i volbou velkého dobra. Věřím, že to bude prezident, na kterého budeme hrdí, půjde nám příkladem, bude hájit naše zájmy doma a bude nás důstojně reprezentovat i v zahraničí. Pavel na Hrad!

Nakonec Jiřího Drahoše. Proč?

Protože stejně jako většina občanů nechci, aby byl nadále prezidentem Miloš Zeman, zvlášť v roce 100. výročí naší republiky.

Všechno může být jinak, ale v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by měli Mirek Topolánek, Michal Horáček, Pavel Fischer nebo Marek Hilšer větší šanci porazit Zemana.

Ten podle mě minule nevyhrál proto, že by ho většina lidí nějak nadšeně chtěla, ale proto, že pro ně byl Karel Schwarzenberg až příliš nepřijatelný.

Po tom, co nám Zeman v uplynulých pěti letech předváděl, jak prezident v žádném případě nemá vypadat, jsem přesvědčen, že těch 5 relevantních kandidátů, o kterých jsem v posledních měsících přemýšlel, by bylo stokrát lepšími prezidenty než on. Pro první kolo si ale musíme vybrat jen jednoho a neriskovat, že žádné druhé ani nebude.

Proč ne někoho jiného?

Topolánka mám rád, chtěl bych ho ve vysoké politice, v řadě věcí s ním souhlasím, má sílu, odvahu a nejvíce politických a státnických zkušeností a znalostí. Přesto se ale bojím, že by pro jedny byl nepřijatelný svými místy až demagogickými výstupy proti EU a imigraci, pro druhé zase kvůli Dalíkovi, třicetikorunovým poplatkům atp. Osobně mi vadí nejvíce to, že byl na oslavě Nejedlého.

Horáčkovi, který si to celé platí sám, jsem fandil úplně na začátku, ale jeho přehnaná teatrální patetičnost působí falešně, nesympaticky, neprezidentsky. Navíc je až příliš vyhraněný a bojím se, že by v druhém kole nakonec neměl šanci.

O Fischerovi jsem pár hodin uvažoval, než vyšlo najevo, že před katolickým publikem říká jiné názory než před městskými liberály. Rozhovor na DVTV zcela nezvládl, navíc je příliš proevropský a elitářský, což by mu společně s tím, že ho tolik lidí zatím nezná, mohlo ve druhém kole uškodit.

Hilšer je mi dle všech volebních kalkulaček nejbližší a byla by to krásná pohádka, kdybychom měli mladý prezidentský pár, kterému by se možná narodily i děti. Navíc za sebou nemá velké sponzory, ale naopak zajímavý životní příběh – humanitní vzdělání, manuální práce v zámoří a nakonec práce ve vědě a v medicíně – a k tomu jasné hodnoty a názory, za které celý život bojuje. Jenže problém je, že nemá politické zkušenosti ani příliš dobrou angličtinu, lidi ho pořádně neznají a taktéž by mohl být až příliš vyhraněný, a nahrát tak Zemanovi.

Asi ale nejsem sám, kdo za ideálního nepovažuje ani Drahoše. Vadí mi, že s trapnými výmluvami odmítal některé duely i anglickou debatu, že jsme až do začátku kampaně neznali jeho politické názory, že ani teď nejsou zcela jednoznačné, že taky nemá politické zkušenosti, že v lidech nedokáže přirozeně vzbudit pozitivní emoce, abychom se pro něj nadchli a s nadšením za ním šli, že se nezbavil kontroverzního volebního manažera, že si vzal na kampaň peníze od vlivných podnikatelů.

Nelze ale ignorovat úvahy (např. tu a zde či tady), že pokud nám jde především o to, aby nevyhrál Zeman, tak by v druhém kole neměl být někdo, kdo ho pak neporazí.

Zkrátka hrozí, že pokud bude hodně lidí volit Fischera a Hilšera, tak akorát seberou hlasy Drahošovi, a nakonec se do druhého kola může dostat Topolánek. Proto je strategicky nejvýhodnější volit Drahoše, přestože nám nemusí být nejbližší.

A to nám má jako stačit jen takový chladný racionální kalkul?

Ne! Proto si vzpomeňme na to, proč jsme Drahoše chtěli volit původně. Je to náš občanský kandidát, kterému jsme my lidé pomohli získat nejvíce podpisů (skoro o čtyřicet tisíc víc, než jich má Zeman). Je to slušný a reprezentativní člověk, který nemá žádné kauzy, a který má za sebou celoživotní práci ve vědě. Především je ale na straně liberální demokracie a je jasně prozápadní, přestože neignoruje problémy EU a masové imigrace. Zároveň nepůsobí jako elitář, je z mého regionu a ty emoce občas taky ukáže – třeba při zpěvu.

Zkrátka a dobře – Drahoše budu volit nejen proto, že má největší šanci porazit Zemana, ale i proto, že jsem přesvědčen, že bude patřit mezi nejlepší prezidenty, jaké jsme zatím měli.

Rakousko 2016: Volil bych Karla Habsbursko-Lotrinského

Rakouský lid musí vyslat signál do Vídně, Berlína a Bruselu. Proto bych nemohl volit Van der Bellena. Nicméně, nemohl bych volit ani FPÖ. Jak z toho ven?

V České republice máme v současnosti taktéž problematického prezidenta. Taky děláme tu hloupou věc, že jej volíme přímo. A to nás přivádí k otázce, proč jsou naše země vůbec republikami. Jako politický liberál věřím v ústavní a parlamentní režim. Ale vážně, nebylo by pro naše země lepší, kdybychom měli krále (nebo královnu) místo prezidentů?

Nemusíme být federace, jako jí tehdy po první světové válce mohlo být Rakouské císařství (či Rakousko-Uhersko). Ale mohli bychom být personální unií. Mohli bychom být svobodné a suverénní země s jednou hlavou našich států.

Stejně jako je Alžběta II. královnou Nového Zélandu, tak by mohl být Karel Habsbursko-Lotrinský králem českých zemí. A také králem Rakouska a možná i Slovinska nebo dalších zemí bývalého Rakouského císařství, které by si přály být ústavními a parlamentními monarchiemi místo republikami.

Hofer nebo Van der Bellen?

Vůbec Rakušanům nezávidím, že si nyní musejí vybírat mezi těmito dvěma možnostmi. Jejich elity selhaly a zdá se, že problém s masovou imigrací eskaloval. Jejich elity se svých lidí zřejmě zapomněly zeptat, zda s takovým množstvím imigrace skutečně souhlasí a zda je vůbec realistické se s tím vypořádat.

Samozřejmě, jsme Evropané, chceme být humanisté a od našich předků jsme zdědili velký pocit viny, takže cítíme povinnost pomáhat v tomto světě těm méně zvýhodněným. Ale taky jsme zdědili civilizaci, která nesmí být zničena. Ne pouze netolerantními kulturami uvnitř ní samotné, ale taky logickou radikální reakcí od domácího obyvatelstva.

Pokud by elity, a zejména ty středopravicové, nenechaly věci zajít až tak daleko, tak by si dnes Rakušané nemuseli vybírat mezi někým, kdo zřejmě stále nerozumí tomu, jaký ten problém je, a někým, jehož strana je velice problematická.

Co se mě týká, tak pokud bych mohl v těchto volbách dát svůj hlas, tak bych šel odevzdat vlastní hlasovací lístek, na který bych napsal jméno výše zmíněného krále, a zároveň bych doufal, že Hofer nebude tak špatný, a že elity ve Vídni, Berlíně a Bruselu začnou chápat, že se něco musí změnit dříve, než vznikne prostor pro daleko radikálnější strany, než je FPÖ.

In English – Austria 2016: I would vote for Karl Habsburg-Lothringen