Rakousko 2016: Volil bych Karla Habsbursko-Lotrinského

Rakouský lid musí vyslat signál do Vídně, Berlína a Bruselu. Proto bych nemohl volit Van der Bellena. Nicméně, nemohl bych volit ani FPÖ. Jak z toho ven?

V České republice máme v současnosti taktéž problematického prezidenta. Taky děláme tu hloupou věc, že jej volíme přímo. A to nás přivádí k otázce, proč jsou naše země vůbec republikami. Jako politický liberál věřím v ústavní a parlamentní režim. Ale vážně, nebylo by pro naše země lepší, kdybychom měli krále (nebo královnu) místo prezidentů?

Nemusíme být federace, jako jí tehdy po první světové válce mohlo být Rakouské císařství (či Rakousko-Uhersko). Ale mohli bychom být personální unií. Mohli bychom být svobodné a suverénní země s jednou hlavou našich států.

Stejně jako je Alžběta II. královnou Nového Zélandu, tak by mohl být Karel Habsbursko-Lotrinský králem českých zemí. A také králem Rakouska a možná i Slovinska nebo dalších zemí bývalého Rakouského císařství, které by si přály být ústavními a parlamentními monarchiemi místo republikami.

Hofer nebo Van der Bellen?

Vůbec Rakušanům nezávidím, že si nyní musejí vybírat mezi těmito dvěma možnostmi. Jejich elity selhaly a zdá se, že problém s masovou imigrací eskaloval. Jejich elity se svých lidí zřejmě zapomněly zeptat, zda s takovým množstvím imigrace skutečně souhlasí a zda je vůbec realistické se s tím vypořádat.

Samozřejmě, jsme Evropané, chceme být humanisté a od našich předků jsme zdědili velký pocit viny, takže cítíme povinnost pomáhat v tomto světě těm méně zvýhodněným. Ale taky jsme zdědili civilizaci, která nesmí být zničena. Ne pouze netolerantními kulturami uvnitř ní samotné, ale taky logickou radikální reakcí od domácího obyvatelstva.

Pokud by elity, a zejména ty středopravicové, nenechaly věci zajít až tak daleko, tak by si dnes Rakušané nemuseli vybírat mezi někým, kdo zřejmě stále nerozumí tomu, jaký ten problém je, a někým, jehož strana je velice problematická.

Co se mě týká, tak pokud bych mohl v těchto volbách dát svůj hlas, tak bych šel odevzdat vlastní hlasovací lístek, na který bych napsal jméno výše zmíněného krále, a zároveň bych doufal, že Hofer nebude tak špatný, a že elity ve Vídni, Berlíně a Bruselu začnou chápat, že se něco musí změnit dříve, než vznikne prostor pro daleko radikálnější strany, než je FPÖ.

In English – Austria 2016: I would vote for Karl Habsburg-Lothringen

Reakce na Zemanův projev

Za to, že jsme neslyšeli tak dobrý projev, jaký bychom slyšet mohli, nemůže pouze Zeman. Taky jsme nemuseli zavádět přímou volbu nebo kdysi dávno rušit království.
To dobré z výročního projevu hlavy státu:
– zdůraznil, že máme 2. nejnižší nezaměstnanost a 2. nejvyšší ekonomický růst v EU a našim zaměstnancům a zaměstnavatelům za to poděkoval
– řekl, že ne všechny sociální dávky jsou dobré, že např. příspěvek na bydlení je nesmysl
– představil svou vizi pro ČR – směřovat směrem ke skandinávským zemím – modelu na dvou pilířích – vysokých (a progresivních) daních + to, že se jejich výnos nerozkrade, ale investuje do lidí – do zdravotnictví, vzdělání, vědy, výzkumu atp.
– zkritizoval velkou část blízkovýchodních uprchlíků za to, že jsou to většinou zdraví mladí muži, kteří místo toho, aby se zbraní v ruce bojovali za svou zem, tak jen odlévají schopné lidi, a tím islámskému státu pouze pomáhají
– připomněl taky důležitou věc – že tahle země je naše a nemůže patřit všem (jinými slovy – o imigrační a integrační politice si máme rozhodovat v Praze)
To horší:
– jeho projev trošku působil i jako snaha přesvědčit Babiše, aby získal jeho podporu v příštích prezidentských volbách
– naše nynější (a dočasné) ekonomické úspěchy přisoudil mj. současné vládě, která se o ně ale asi nijak nezasloužila, spíše dělá vše pro to, abychom zase začali rapidně klesat
– zároveň s tím kritizoval předchozí pravicové vlády, nicméně je dost pravděpodobné, že jsou to právě ony a jejich nepopulární (sice ne vždy ideální) politika, jimž za současný stav vděčíme
– jeho vychvalování skandinávského modelu je problematické, protože nelze ignorovat to, že se od jeho přehnané verze v posledních letech spíše ustupuje, a zároveň s tím i to, že třeba takové Švýcarsko se svými nízkými daněmi je na tom patrně daleko lépe
– kritizovat masovou imigraci je sice na místě, ale bylo by vhodné, aby hlava státu říkala i to B – tedy, že naše země je sice naše a nemůže patřit všem, ale kvůli tomu nemusíme a nesmíme být primitivními rasisty
– ostatně ta generalizace, že uprchlíci utíkají do Evropy za sociálními dávkami a konspirace o tom, že je to řízená invaze, zní z úst hlavy státu poněkud přehnaně
– zábavné bylo ovšem i to, že když začal mluvit o letošním 17. listopadu, tak jsem čekal, že se v souvislosti s tím za něco omluví, ale místo toho nám řekl, že jej zpravodajské služby sice informovaly o tom, co bude na transparentech, ale zapomněl se zmínit, jak je možné, že už mu neřekly, kdo že to je ten Konvička
Obecně byla jeho řeč spíše výběrem osobních politických názorů, a nikoliv státnickým projevem hlavy státu. Chyběla tam inspirace v tom, v čem všem bychom mohli být lepší společností, a jak toho může každý z nás svou mravenčí prací dosáhnout.
Ale nenechme se otrávit, za pár dní máme ještě slovenského prezidenta a jeho projev.
Odkaz na ten Zemanův je zde.

Zajímavosti z politického systému Rakouska

– federativní parlamentní republika
– po válce rozdělena do čtyř okupačních zón pod vlastní správou
– komunisté zpočátku i ministry ve vládě, ve volbách tehdy pouze cca 5 %, od roku 1959 se již nedostali do parlamentu; v posledních volbách v roce 2008 pouze 0,8 %
– Figl, Klaus, Kreisky, Vranitzky, Klima; Jonas, Klestil – jména vybraných rakouských kancléřů a prezidentů…
– možnost volit i odvolat prezidenta přímo
– systém tzv. sociálního partnerství – povinné členství obyvatel v profesních komorách
– až na výjimky neustále velké koalice
– volební právo od 16 let
– vysoká volební účast (od 79 do 96 %)
– v referendu občané odmítli vstoupit do EU (50,5 % proti), podruhé již byli pro (66,6 %)

Zdroj: Říchová, B., Strahalová, Š.: Rakouská republika: systém sociálního partnerství v praxi. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009