Anketa DR: Koho by měli demokraté vyslat proti Trumpovi a koho nakonec vyšlou

Moje odpověď pro Deník Referendum na otázku:

Kdo z dosavadních kandidátů by byl dle vás „nejlepším“ vítězem primárek – tedy nejzdatnějším soupeřem pro Trumpa a současně pak i dobrým prezidentem – a koho tipujete, že ve skutečnosti demokratické primárky vyhraje?

Mým favoritem je starosta Pete Buttigieg. Studoval na Harvardu i Oxfordu, mluví sedmi cizími jazyky, sloužil v Afghánistánu, pozvedl zdevastované město. Je slušný, silně věřící a spořádaný rodinný typ, který má sympatického manžela. Byl by nejen dosud nejmladším prezidentem, ale i prvním otevřeně přiznaným gayem v této funkci, což by mohlo pomoci k emancipaci LGBT+ jednotlivců po celém světě. Je z generace mileniálů, je silným zastáncem svobody, křesťanství vidí jako starost o ty nejslabší a řešení současných problémů odmítá hledat v minulosti. Kromě toho stojí mezi umírněným a silně progresivním křídlem demokratů, díky čemuž by mohl být nakonec přijatelný i pro voliče republikánů.

Joe Biden je sice stále favoritem, ale jeho kampaň působí ještě zoufaleji než ta od Hillary. Bernieho Sanderse zase v průzkumech začala předhánět Elizabeth Warrenová. Oba jsou ale na Ameriku zatím asi stále příliš levicoví a radikální. Určitou šanci může stále mít Kamala Harrisová, nicméně ta místy působí jako Hillary 2.0. Hvězda Beta O’Rourka zatím asi pohasla a Andrew Yang má velkou podporu na internetu, nicméně jeho program podle mě bude pro většinového voliče aktuální spíše až za dvanáct let. Vše ale mohou změnit televizní debaty. My si můžeme jen přát, aby většina ze současných 25+ kandidátů přestala marnit náš čas a peníze sponzorů, a nechali v boji jen ty nejlepší.

Do demokratických primárek vnesl vzruch starosta Pete

Demokratické primárky v USA slibují jednu z nejrozmanitějších a nejnapínavějších soutěží za poslední půlstoletí. Ozvláštňuje je i nečekaně úspěšný starosta města South Bend v Indianě Pete Buttigieg. Co stojí za jeho vzestupem?

Vystudoval Harvard i Oxford, mluví sedmi cizími jazyky, sloužil v Afghánistánu, pozvedl zdevastované město, je z nové generace. K tomu je slušný, klidný, kultivovaný a nemá žádné škraloupy z minula. Je silně věřící a spořádaný rodinný typ, který má sympatického manžela. A kromě toho, že by byl ve funkci prezidenta prvním otevřeně přiznaným gayem, byl by i prezidentem dosud nejmladším.

Pete Buttigieg. Tohle jméno si zapamatujte. Pokud ho tedy dokážete vyslovit. Na svém Instagramu nám starosta Pete poskytl takovou pomůcku – Boot-edge-edge, tedy česky přibližně jako – Pít Budedžedž. Čím je ale tento sedmatřicetiletý starosta stotisícového města South Bend v Indianě, tedy na americkém Středozápadě, tak výjimečný? Proč nyní roste jeho popularita? A v čem se liší od svých stranických oponentů i od samého Trumpa?

Tak především, je jeho úplný opak. Je mimořádně inteligentní a vzdělaný. Má umírněné a slušné vystupování. Je z úplně jiné generace a má zcela jinou mentalitu. Sice zatím nebyl ještě ani guvernérem či senátorem, ale už teď má více politických zkušeností z volené funkce než prezident, a z exekutivní dokonce více než současný viceprezident.

Zatímco současný prezident se svému povinném odvodu vyhnul, Pete dobrovolně sloužil v námořnictvu i v Afghánistánu. A zatímco Trump má problém i s angličtinou, tak Pete se k šesti dalším jazykům naučil i norsky jen proto, aby si mohl přečíst i ostatní knihy svého oblíbeného autora, které zatím nebyly přeloženy do angličtiny.

Kromě toho hraje na kytaru a klavír a účinkuje i jako hostující klavírní sólista v symfonickém orchestru. Se svým manželem se vzali v kostele a žijí ve čtvrti, v níž Pete kdysi vyrůstal.

Za pozornost stojí i to, jakým způsobem si křesťanskou víru vykládá. Vidí ji jako starost o nejslabší mezi námi, jako pozvednutí nejzranitelnějších, jako starost o vězně, nemocné i cizince. Bibli vnímá jako poselství o lásce a pokoře a o tom, že jedinec staví Boha a druhé lidi nad sebe sama. Použil i výraz křesťanská levice oproti tak zvané křesťanské pravici, která dle něj naopak spíše ubližuje druhým lidem, například těm s homosexuální orientací, tím, že je odsuzuje a vylučuje ze společnosti.

Za nejdůležitější politické hodnoty považuje svobodu, demokracii a bezpečnost. Tvrdí, že právě pojem svobody (freedom) si přivlastnili republikáni, ale ti jej chápou pouze jako svobodu od vlády (státu). Jenže naši svobodu může omezovat plno dalších lidí, třeba naši sousedi nebo velké korporace. A takovou svobodu je taky důležité chránit. Oproti Trumpovi pak klade důraz na to, že je třeba dívat se dopředu, protože svět se mění, a není možné hledat řešení současných problémů v minulosti.

Co stojí za jeho rostoucí popularitou?
Osobně si myslím, že je to především jeho slušnost a autenticita. Na nic si nehraje. Působí inteligentně a rozumí tomu, proč spousta lidí minule volila Trumpa. Je schopen pojmenovat současné problémy a představit realistická řešení. A to vše doložit výsledky ve městě, kde byl už podruhé – naposledy s více než osmdesáti procenty – zvolen starostou.

Ale to není všechno. Pro spoustu lidí je až trošku návykové sledovat rozhovory s ním. Je to něco úplně jiného, než na co je Amerika zvyklá. Jako by po tom obrovském rozdělení dával naději na usmíření obou znepřátelených táborů. Jako by dokázal oslovit lidi na obou stranách. Navíc odpovídá jasně a stručně bez typických politických frází a bez patosu.

Stačilo několik vystoupení v celonárodních televizních pořadech a už se začal dostávat do povědomí široké veřejnosti. Sami si můžete udělat obrázek z vystoupení u Stephena Colberta, u Billa Mahera, když se na něj snažil tým Trevora Noaha něco vyhrabat, když byl v The View, když byl i se svým manželem u Ellen nebo si pustit Town Hall, pořádaný CNN.

Hodně mu taky pomohlo to, když se najednou v průzkumu v Iowě dostal na třetí místo hned za Joe Bidena a Bernieho Sanderse. Nyní už mu čísla rostou i v celonárodních průzkumech, dost možná jak z řad umírněných, tak z řad levicových demokratů. A když se podíváme do sekce komentářů pod jeho rozhovorem na Fox News, tak se zdá, že mu začínají fandit nejen nezávislí voliči, ale i umírnění republikáni či přímo bývalí voliči Trumpa.

Ukazuje to, že se v Americe díky němu zřejmě skutečně něco děje a snad i začíná měnit. Jako jeden z mála demokratů neodmítá vystupovat i na Fox News, což je dnes bohužel taková americká verze TV Barrandov. Díky tomu má lepší možnost oslovit i Trumpovy voliče. Naopak strana jako taková odmítla, aby Fox News pořádala jakoukoli její debatu.

Co vlastně prosazuje?
Netají se tím, že je progresivní kandidát, zároveň ale působí umírněně a realisticky. Na rozdíl od jiných hvězd současné Demokratické strany (Bernieho Sanderse, Alexandrie Ocasio-Cortezové či Rashidy Tlaibové), se nehlásí k tzv. demokratickému socialismu, ale raději používá termín demokratický kapitalismus. To i díky tomu, že má kromě všeho zkušenost i z práce v soukromém sektoru, což mu na rozdíl od jiných levicovějších politiků dalo možnost pochopit, jak důležité je správné fungování svobodného trhu a podpora podnikání.

Je pro univerzální zdravotní péči, avšak se zachováním soukromého pojištění. Je pro obnovení závazku k Pařížské klimatické dohodě i zastáncem tzv. Nového zeleného údělu. Je pro omezení trestu smrti, snížení trestů za drobnější kriminalitu v souvislosti s drogami a je pro bezpečný, regulovaný a legální prodej marihuany. Podporuje odbory a chce americkou demokracii chránit před velkými penězi v politice.

Nasazení amerických vojáků v Afghánistánu považuje za ospravedlnitelné, nicméně nyní by preferoval jejich stažení, a naopak by je ponechal v Sýrii. Izraele se zastává více než řada jeho stranických kolegů, byť kritizuje některá počínání tamní pravicové vlády. Také podporuje program DACA, který chrání děti, které se ocitly v pozici ilegálních imigrantů, a je kritikem současné agresivní imigrační politiky.

Je pro federální ochranu LGBT lidí vůči diskriminaci a je proti Trumpovu zákazu účasti transgender lidí v armádě. O jeho postojích v zahraniční politice toho sice zatím moc nevíme, ale vzhledem k jeho rozhledu a vzdělání se dá očekávat, že to horší než Trump patrně nebude.

V každém případě si ale o jeho politice můžeme udělat představu i z toho, co jako starosta prosazuje ve svém městě. Obnovuje zchátralé budovy a podporuje programy na oživení ekonomického růstu. Zároveň se zasazuje o větší bezpečnost na silnicích, opatření na zklidnění dopravy, rozšíření chodníků, přidání cyklopruhů, zavedení kruhových objezdů a zkrášlení veřejného prostoru.

Jaké má výhody oproti svým soupeřům?
Stejně jako další tři velcí favorité demokratických primárek, Biden, Sanders a O’Rourke, je bílým mužem. To ve straně, která se v současné éře zastává práv menšin, nemusí být úplně výhoda. Pete se od nich ale liší nejen tím, že je gay, ale i tím, že na rozdíl od prvních dvou není v důchodovém věku, a na rozdíl od toho třetího neprožil mládí porušováním zákonů a neproslavil se především tím, že v senátních volbách neporazil Teda Cruze.

Joe Biden má sice jako bývalý viceprezident pro funkci prezidenta nejvyšší kvalifikaci, je umírněný a z hlediska Evropy a zahraničně-bezpečnostní politiky by ze všech kandidátů mohl být nejlepší. Jenže už má docela svůj věk a občas působí až mírně senilně. Navíc ho nyní dohnalo to, že v době zvýšené citlivosti po kampani #metoo působí jeho minulost zasahování do osobního prostoru žen (a dívek) přinejmenším velmi podivně.

Z nevhodných doteků jej v posledních týdnech obvinilo již ne úplně málo žen. A spekuluje se dokonce o tom, že jeho kandidatura možná skončí ještě dříve, než ji vůbec ohlásil. A to ji na rozdíl od další plejády kandidátů ještě oficiálně neoznámil.

Hvězda minulých demokratických primárek, Bernie Sanders, má jistou nevýhodu v tom, že už má svůj věk. Na rozdíl od Bidena z něj ale srší daleko více energie. A jeho levicovou agendu dnes přebrali téměř všichni protikandidáti, kteří by rádi získali jeho voliče.

Jenže problém může být, že sám sebe označuje za demokratického socialistu, přestože ve skutečnosti je spíše umírněným sociálním demokratem. Socialismus je každopádně v Americe stále sprosté slovo, což nahrává Trumpovi jakožto jeho oponentovi. 

Beto O’Rourke je podobně jako starosta Pete již z nové generace. To se u něj projevuje ale i tím, že není problém najít na něj různé „kauzy“, kterými se provinil, když byl ještě mladší. Pokud by nevadilo to, že hrál v punkové kapele, mohlo by ho dostihnout to, že byl chycen při jízdě pod vlivem. To sice prošlo Georgi Bushovi mladšímu, ale Beto O’Rourke u toho i boural. Ještě předtím byl členem skupiny počítačových hackerů a se svými kamarády byl kdysi zatčen i za loupež.

Je sice dobrým řečníkem. Mnoho příznivců mu získalo video, na němž vysvětloval, proč není nevlastenecké, když si hráči NFL na protest poklekají během hymny. Jenomže jeho nevýhodou je, že proti Trumpovu člověku už jednou nedokázal vyhrát. A jeho zásadním problém je i to, že bral peníze na kampaň od ropných korporací.

Zatím to nevypadá, že by někdo z dalších kandidátů měl velkou šanci, byť Kamale Harrisové, Amy Klobucharové či Andrewovi Yangovi se ještě může podařit prorazit. A kvůli Bidenovým kauzám by si kandidaturu mohl ještě rozmyslet i středový miliardář Michael Bloomberg, ale ten je na současnou Demokratickou stranu asi příliš pravicový.

Bude mít Amerika prvního prezidenta, který je gay?
Na starostu Peta zatím nikdo nedokázal vyhrabat žádnou špínu, což ale neznamená, že to bude mít lehké. Je americká společnost připravena na to, aby se jejím prezidentem stal gay? A jak by na to reagoval svět a všechny ultrakonzervativní autoritářské režimy potlačující práva LGBT lidí dnes a denně? Co by to znamenalo pro všechny lidi, kteří se narodili s jinou než heterosexuální orientací?

Asi by to byl podobně zlomový okamžik, jako když se nejmocnějším politikem světa v osobě Obamy stal Američan černošského původu. Mohlo by to vést k obrovské emancipaci a k ještě dalšímu bourání předsudků.

Zvlášť proto, že všechny odpůrce emancipace LGBT lidí bude dráždit, že starosta Pete není žádný stereotypní a výstřední gay. Je to normální chlápek ze Středozápadu, slušný a umírněný křesťan, který nastavuje zrcadlo oběma stranám a dává naději na to, že dokáže současnou rozdělenou společnost přivést k rozumnému dialogu a skutečně ji spojovat.

Je samozřejmě předčasné hodnotit jeho šance v dlouhém maratónu prezidentské kampaně uspět. Ale vzruch, který do ní vnáší, má cenu sám o sobě.

Vyšlo v Deníku referendum.

Proč se pro mě Hillary stala menším zlem?

Jedno je jisté. Letos si Američani za prezidenta zvolí jednoho z nejhorších kandidátů v historii. Otázkou je, který z nich to bude. Přestože jsem odjakživa fandil republikánům, letos bych to hodil Hillary. Proč?

Ještě před 4 lety bych byl skalní fanoušek Trumpa. Ostatně, když tehdy kandidaturu zvažoval, tak jsem mu dost fandil. Jenže od té doby se změnil nejen Trump, ale i svět a taky mé přesvědčení, že když zastáncem radikálně pravicového ultrakonzervatismu nebudu já, tak ty pravé americké a západní hodnoty nebude hájit nikdo.

Mezitím se ale vyrojilo tolik pseudokonzervativních šílenců, že jsem si brzy uvědomil, že mé vlastní, ale i ty západní politické hodnoty jsou někde úplně jinde. I v průběhu primárek jsem pak došel k tomu, že jsou mi daleko bližší umírnění republikáni.

Ale k věci. Nechci tam Hillary. Jenže Trumpa tam nechci daleko více. A bohužel jediný způsob, jak to zařídit, je volba Clintonové. Tu bych ale jindy volit nemohl. Nejen kvůli jejímu lhaní, zkorumpovanosti, špatné osobnosti, e-mailům, placeným projevům či pochybnému financování její nadace.

Vadí mi i její demagogická rétorika a pragmatický posun k radikální levici, nemluvě o tom, že zřejmě bude vládní dekrety místo parlamentu používat ještě častěji než Obama. Navíc bude patrně jen pokračovat v jeho slabé zahraniční politice, byť díky Trumpovi snad už s menší naivitou vůči Rusku. A právě pozice těchto dvou špatných kandidátů směrem Putinovi je pro mě rozhodující.

Putinova loutka a favorit autoritářů

Jestliže mu jeden z nich dává najevo, že země NATO nemusí Amerika automaticky chránit, že kvůli předměstí Petrohradu (Estonsku) nebude riskovat jadernou válku, tak jako občan země, jejíž suverenita, svoboda a demokracie závisí na vůli USA nám vůči případnému agresorovi vojensky pomoci, bych musel být blázen, kdybych si za amerického prezidenta přál někoho takového.

Nemluvě o tom, že Putina chválí za to, že je daleko lepší lídr než americký prezident, popírá vraždění opozičních novinářů v Rusku, a to ještě s rétorikou jako z Aeronetu – že v Americe se to prý přece děje taky. A ano, není to vtip, dokonce by zvážil uznání ruské anexe Krymu a zrušení sankcí. Podobně jako Zeman asi čerpá informace z Russia Today, protože nás ujišťoval i o tom, že Putin se svou armádou na území Ukrajiny nevstoupí. Do toho byl součástí jeho štábu přímo Putinův člověk.

Ale to není všechno. To, jaký chaos se děje ve světě, když se z něj Amerika nepromyšleně stahuje, už nám ukázal Obama. Do toho si přidejme paniku na burze a můžeme jen hádat, jak velkou destabilizaci Číny, Mexika a dalších zemí by způsobil návrat Ameriky k merkantilismu a protekcionismu skrze šílená dovozní cla.

Donald není žádný Ronald

Nicméně zábavná je i představa Trumpa jako obhájce konzervativních a křesťanských hodnot. Život v mamonu, extrémní egoismus, 3 manželky, naprostá neúcta k ženám, rasismus, neznalost jeho prý nejoblíbenější knihy-bible, předvolební póza, kdy newyorská celebrita náhle změnila své názory a je z ní obrovský konzervativec.

Dokonce prý nevadí, že nemá žádné politické zkušenosti, je přece úspěšný byznysmen, příklad amerického snu, hotový self-made man, pro kterého, jak říká, nic nebylo snadné, jeho otec mu totiž dal jen drobnou půjčku v tehdejší hodnotě milion dolarů. Jenže podnikatel je to natolik úspěšný, že kdyby své zděděné peníze tehdy zřejmě jen investoval a nepodnikal, tak by dnes mohl být ještě bohatší.

Ale co, on to dokáže, zemi přece lze řídit jako firmu, nemusí vadit, že ty jeho 6x zbankrotovaly, ale na tom prý není nic špatného, přece jen zneužil systém, a prý to tak dělá každý. Svá daňová přiznání v rozporu s dlouholetou tradicí neodhalí, nic tam prý není. Ta, která se provalila, ale dokazují, že byl tehdy v takových ztrátách, že opět zneužil systém, aby se vyhnul placení daní, a to jej prý činí chytrým.

Vskutku hrdina nízkopříjmových osob i bezpečnostních složek. Ale to nevadí, za všechno mohou politici, kteří jsou naprosto zkorumpovaní. A jak to ví? No, přece celý život strávil tím, že je korumpoval. Teď s nimi pan čistý bude bojovat. Chudým bude pomáhat i snížením daní především pro bohaté, zrušením slevy pro rodiny s dětmi či zvýšením zadlužení. Životní prostředí pak vyřeší jeho tweet o tom, že globální oteplování je jen hoax vytvořený Číňany, aby byly americké továrny nekonkurenceschopné.

Důležité je hlavně lhát, ideálně daleko více než lhářka Hillary. A taky urážet, říkat nehoráznosti a fanatizovat davy zvedáním pravaček a kolektivní přísahou. Boj s přehnanou politickou korektností je pak třeba zdiskreditovat svým primitivním hulvátstvím. Celou kampaň je pak v demokratické zemi běžné zakončit tím, že své soupeřce v debatě začne vyhrožovat, že kdyby vyhrál, tak ona skončí ve vězení, a zároveň odmítnout říct, zda v případě porážky uzná její vítězství.

Ostatně je zábavné se podívat i na to, kdo Trumpa ve světě podporuje. Největší podporu má právě v Rusku, ale sympatie mu kromě Putina vyjádřil i diktátor z KLDR, podporu pak Vojislav Šešelj, Marine Le Pen i Jean-Marie Le Pen, Geert Wilders a další politici extrémní pravice či oficiální noviny Ku Klux Klanu. U nás je to Okamura, Zeman, Babiš, komunisti a moskevská a extrémní pravice.

Naopak podpořit ho odmítli významní republikáni, jako jsou bývalí prezidenti Bushové i bývalí kandidáti John McCain a Mitt Romney, ale i letošní kandidáti Jeb Bush, John Kasich či Lindsey Graham, dále pak Condoleeza Rice, Suzana Martinez, Arnold Schwarzenegger, ale i komentátoři Charles Krauthammer a David Brooks či historik Daniel Pipes, který na protest dokonce po 44 letech vystoupil ze strany.

Nevolba Hillary = volba Trumpa

Jediným rozumným důvodem, proč by mohl někdo Trumpa volit, může být to, že pokud by byl během výkonu své funkce odstraněn, a že by takových pokusů asi bylo, tak by se prezidentem stal Mike Pence, který byl ve viceprezidentské debatě velice dobrý a připomněl nám, jak bychom tam dnes potřebovali skutečného republikána, a že demokrati se často nezmůžou na víc než na šílenou demagogii, aby tím zamaskovali, že jejich dobré úmysly zároveň nepřinášejí i dobré výsledky.

To ale není důvod dostatečný, protože o jeho špatném úsudku a možná i falešnosti deklarovaných hodnot svědčí to, že byl schopen kandidaturu s Trumpem přijmout, a že v ní dosud setrvává, přestože i v té debatě bylo jasné, že řada Trumpových prohlášení mu přišla natolik absurdní, že působil, jako by měl problém uvěřit, že by je vítězný kandidát za republikány mohl skutečně myslet vážně.

Moje současná podpora Hillary ale neznamená, že bych se najednou stal z republikána demokratem. Mými favority byli od začátku Rubio a Kasich, případně Bush. Nezbývá než doufat, že se republikáni vzpamatují a za 4 roky primárky vyhraje někdo kvalitní.

To, že je dnes Hillary silně problematická, víme už dávno. Navíc je mi dost jasné, že se sice budu hodně smát (byť asi ve stylu blázna, kterého zrovna odvážejí ve svěrací kazajce), pokud v úterý Trump skutečně vyhraje, ale budu si zároveň hodně přát, aby to nevyhrál. Proto bych Hillary volil v těch státech, kde se ty volby mohou rozhodnout.

Její nevolba v rozhodujících státech totiž znamená volbu Trumpa, a toho nechci ani náhodou. Nechci Ameriku, která by připomínala Evropu před druhou světovou válkou a nechci ani americkou pravici, kterou by ovládl ideový proud, který je násobkem všech parodií, kterou si na ni po celém světě levičáci, kteří ji neznají a nechápou, celou tu dobu dosud mohli jen vymýšlet.

V Utahu bych volil McMullina, protože mormoni Trumpovi na rozdíl od evangelikálů na tu hru o svatém spasiteli nenaskočili a má šanci tam uspět. Zároveň s tím bych ve státech, kde je jasné, že v nich vyhraje Hillary nebo Trump, napsal někoho jiného. Nejčastěji zřejmě McMullina, protože je mi programově nejbližší, příp. Pence, Kasicha, Rubia nebo třeba Mishu. Do sněmovny a senátu bych ale volil republikány.

Když Trump prohraje, tak v Americe možná začnou nepokoje, ale důležité je i to, jak na tom bude celý svět. A Ameriku, kterou vede netransparentní, ulhaný, bezcharakterní, nacionalistický, polofašistický a populistický autoritář a šestinásobný bankrotář s napojením na Kreml opravdu ale opravdu nechci. Navíc si neumím představit, že by se republikánům podařilo stranu obnovit, pokud by je reprezentoval takovýto prezident.

Anglicky si tento článek můžete přečíst zde.