O mně

2 min čtení

 

Má středopravá politická orientace vychází z idejí humanismu, klasického liberalismu a umírněného konzervatismu. Ty jsou doplněny jak o pragmatické přihlédnutí k současné realitě, tak o to nejlepší z idejí křesťanské a sociální demokracie, zelené politiky i ostatních směrů.

Co se týká víry, tak se dá říct, že věřím v osobního Boha, který je stvořitelem všeho, naším spasitelem i pomocníkem. Je to určitá prozřetelnost, která dává našemu životu smysl. Je alfou a omegou, největším dobrem, nejhlubší láskou, skutečnou pravdou a nejvyšší spravedlností. Přestože uznávám důležitost organizovaného náboženství pro široké masy, sám jsem k němu skeptický. Raději mám osobní kontakt s Bohem a vlastní morálně-spirituální cestu. Zároveň je třeba mít mysl otevřenou a brát si i to nejlepší z ostatních životních filozofií – i těch fiktivních.

Zastávám základní morální pravidlo – že bychom druhému neměli činit nic, co bychom nechtěli, aby on činil nám. Že svoboda je možnost činit vše, co neškodí druhému. A spolu s Kantem věřím, že druhý člověk by nám nikdy neměl být prostředkem, ale vždy účelem. S Burkem souhlasím v tom, že společnost je partnerstvím mezi mrtvými, živými a dosud nenarozenými. A taky je u nás i ve světě ještě spousta práce s prosazováním Masarykových ideálů humanitních.

Má politická orientace se od mých dvanácti let postupně vyvíjela. V sedmnácti jsem si řekl, že je třeba přestat jen mluvit, a začít s tím i něco dělat. Rozhodoval jsem se tehdy mezi dvěma středopravicovými subjekty – zda vstoupit k Mladým konzervativcům, nebo k Mladým křesťanským demokratům. Vybral jsem ty druhé.

V 18 jsem vstoupil i do KDU-ČSL, z níž jsem po 3 letech vystoupil – ať už z ideových důvodů, tak proto, že chci být ve svých názorech nezávislý. Zároveň nechci v politice působit dříve, než něco dokážu i mimo ni. Proto jsem po necelých 5 letech opustil i MKD.

Nejen díky studiu věd o lidské psychice a politice jsem zjistil, jak moc je důležité mít své názory a přesvědčení podepřené skutečnými fakty, umět je argumentovat a dokázat se za ně celou svou bytostí veřejně postavit. Proto jsem v poslední době méně psal a více přemýšlel.

Mým cílem a snad i cestou je to, abych hodnoty, o kterých jsem na základě kvalitní úvahy i diskuze přesvědčen, dokázal ve svém životě i žít. Jít tak příkladem a ukázat, že to nejsou jen prázdné fráze, ale celoživotní program pro ty, kdo v ně dokáží uvěřit také.