Zákaz kouření v restauracích je zcela liberální

Problém je v tom, že když někdo kouří, tak tím nikdy neškodí jen sobě samotnému. Proč jsem rád, že jsme si to konečně zakázali?

V diskuzi zaznívá řada mýtů a nesmyslů. Prý je to omezování svobody podnikání. Prý jsou soukromé podniky veřejný prostor. Prý nás stát proti naší vůli vychovává. Prý to vyřeší a řeší trh samotný. Proč takto argumentovat nelze?

Nutno přiznat, že jsem svůj názor na plošný zákaz kouření v restauracích (a podobných veřejně přístupných zařízeních) změnil. Když jsem o tom psal před dvěma lety, tak jsem se přikláněl k tomu, že takový zásah státu není nutný. Od té doby se ale něco změnilo.

Tehdy jsem si zákaz přál, ale nedokázal jsem ho politicko-filozoficky obhájit. Moje naštvanost na zakouřené podniky ale postoupila a asi mi v tom pomohla. Ono když jste ve vyspělé západní Evropě u našich německých sousedů, kde si myslíte, že je to zakázáno, a pak prší, nemáte u sebe deštník, rádi byste někam zašli, ale všechno je to zakouřené, tak vás to fakt naštve.

Podobně, když jdete někam večer ven s přáteli v centru třetího největšího města u nás a ze tří náhodných podniků, které vypadají nejpřijatelněji, jsou všechny kuřácké. Ale taky se s tím nasmrádnutým oblečením a vlasy a poničeným zdravím můžete smířit. Nebo s tím systémově něco udělat.

Proč máme právo požadovat, aby to stát zakázal?

Zpět k politické filozofii. Samotná naštvanost, prosazování vlastních zájmů ani demokratická většina pro mě nejsou dostatečnými argumenty.

Prý je to tedy omezování svobody podnikání a stát nemá právo nám říkat, jaký typ soukromého podniku ne/můžeme mít. Asi by šlo říct, že podobně si vynucuje dodržování hygienických předpisů, ochranu zaměstnanců, neporušování jiných zákonů atp. To ale stačit nemusí.

Proto to lze obejít. A to tak, že se kouření v restauračních zařízeních atp. zakazuje jednotlivcům. Ostatně, v našem novém zákoně to tak v podstatě je (§ 8). Zkrátka nezakazujeme kuřácké restaurace, ale zakazujeme kouřit v restauracích.

Ale co s tím, že prý jsou restaurace a podobné soukromé podniky veřejným prostorem? A proto prý má stát právo do toho kecat víc než majitel? To je opět nepřijatelné a v zákoně to být nesmí a ani není. Je to prostor soukromý. Jenže je veřejnosti volně přístupný. Snad každý chápe, jaký je mezi těmito třemi rozdíl.

Raději dám ale příklad. Dejme tomu, že by třeba žluté autobusy od Jančury byly kuřácké. Ty jsou soukromé, ale veřejně přístupné. To znamená, že si třeba nemůže říct, že nebude vozit černochy. Stejně jako nekuřáci by ale mohli jet autobusem jiné společnosti nebo prostě jít pěšky. Tolik k argumentu, že nás nikdo nenutí do kuřáckých hospod chodit.

A prý to vlastně vyřeší trh samotný. A dokonce už se to prý děje. No, asi spíše na Praze 1 než v centru Ostravy. Ale tohle prostě nestačí. Člověk nemůže být nucen vybírat si restauraci podle toho, jestli je kuřácká nebo nekuřácká. Tu si vybírá podle zcela jiných kritérií. Proto je na místě řešení systémové, tedy státní zásah.

Podobně mylný je i argument, že nás stát tímto opatřením vychovává. Dospělé lidi, kteří se svobodně rozhodli ničit si vlastní zdraví. Jaká to drzost! Pravda, to by bylo skutečně nepřijatelné. Aspoň tedy pro liberála. Jenže ono to tak není.

Pro skutečného liberála je předně naprosto nepřijatelné, pokud někdo svou svobodou omezuje svobodu druhých. V tomto případě svou svévolí, kterou činit nemusí, omezuje nejen svobodu, ale poškozuje i zdraví a ničí majetek ostatních jedinců.

Proto stát nechrání kuřáka před ním samotným, ale chrání svobodu jedněch tam, kde ji omezuje svoboda druhých. A z logiky věci to prostě nelze dělat naopak. Nekuřáci svým nekouřením zkrátka neničí zdraví kuřákům. A nejen zdraví, ale i svobodu dýchat čistý vzduch, protože zápach z toho je dosti nepříjemný. O to více pro nás alergiky.

Co se mělo zakázat nejdříve?

A jsme u toho. Je tady argument, že teď to bude ještě horší, protože se kolem těch hospod nebude dát projít. Chodníky budou plné kuřáků a ten nezdravý zápach bude všude. To jsem zažil ve slovinské Lublani. Nádherné středoevropské město, ale tohle to brutálně kazí.

Jenže to má naprosto jednoduché řešení. Každý prozíravý a rozumný zákonodárce by z logiky věci nejdříve zakázal kouření na veřejných místech a až pak v těch soukromých, které jsou veřejně přístupné. Zkrátka před hospodami se to mělo zakázat dříve než v těch hospodách.

To si dělám srandu, že? Kde by pak ti lidi jako měli kouřit? Nebojte, já bych šel ještě dál. Zákaz by měl být nejen na chodnících, ulicích, parcích, zastávkách a dalších veřejných místech, ale i pod okny a na balkónech vícepatrových domů. Proč to tedy nezakázat úplně?

Protože by to nebylo liberální. Skutečně platí, že pokud si chce člověk ničit svoje zdraví, tak na to má plné právo. Proto lze kouření zakazovat pouze tam, kde to omezuje druhé. Tudíž asi nemusí být zakázáno na střechách nejvyšších budov. Nebo ve specializovaných klimatizovaných kuřárnách, jaké jsou v Japonsku. A možná ještě někde.

I tak má ale liberální stát právo kouření nadále omezovat a i samotné kuřáky od něj alespoň odrazovat. A to ze dvou prostých důvodů. Ten první je životní prostředí. To patří nám všem i těm, co přijdou po nás. Pokud je tím poškozováno, je na místě to více zdanit a výnosy použít na ekologické projekty.

Důležitější je ale to, že máme systém veřejného zdravotního pojištění. A pokud víme, že kouření způsobuje i samotným kuřákům některé nemoci, které by jinak neměli, tak nás to všechny stojí nemalé peníze, které bychom mohli využít smysluplněji a svobodněji.

Je tedy zcela v pořádku mít vysoké spotřební daně na cigarety, a pokud to lze prokazatelně a levně zjistit, tak i nižší zdravotní pojištění pro nekuřáky, případně kuřákům dané zákroky přímo naúčtovat. Stejně tak je možné pořádat osvětové kampaně a zakázat či omezit reklamu. Alespoň na veřejných a veřejně přístupných místech a v hlavním vysílacím čase.

A k zamyšlení je i to, na kolik je liberální, když kouří někdo, kdo ještě neměl děti, ale chystá se je mít. Pokud by to mělo na jeho potomky negativní vliv, tak tím ohrožuje zdraví nejen sobě, ale i druhým – tedy těm, které v loterii života postihne ta smůla, že budou jeho dětmi. Zákaz kouření těhotným ženám by pak měl být samozřejmostí podobně jako zákaz kouření v domácnosti, kde ty děti bydlí.

Zkrátka a dobře, liberální stát nás nemůže vychovávat a ani nás násilím nutit ke zdravému životnímu stylu, ale může skrze výše popsaná opatření omezit naši svobodu tam, kde ji my svým neliberálním chováním omezujeme druhým.

Dva a půl měsíce v Německu

Dlouho jsem nic nenapsal a deadliny pro věci do školy se blíží. Téměř polovinu svého pobytu v Německu mám za sebou. Jak se tady vůbec žije, v čem se to liší od Česka a jaké to je být v multikulturní společnosti?
Jak jsem zmínil už minule, není tady takový pořádek, jak bych od pořádkumilovných Němců očekával. Je to sice radikálně levicové město, ale i tak mi přijde, že špinavé podchody, rozbité flašky v ulicích a posprejované zdi jsou tady větší problém než u nás na Ostravsku, v Brně či ve Slovinsku.

Taky mě jednou večer cestou ze školy překvapilo, že v parku kolem řeky vůbec nebylo osvětlení. Podobně i stará budova naší fakulty vyvolává dojem, jako by všechny peníze na místní rozvoj posílali Němci k nám na (jiho)východ a věci, na které jsme si z dotací zvykli, tady (už/ještě) samozřejmostí nejsou. Ostatně i místní zámek bývá osvětlen jen do určité hodiny a přes noc je po tmě.

Nic není zdarma

To asi souvisí i s tím, že v Německu není nic zadarmo a za všechno se platí. Sice můžeme jako studenti cestovat po celém Hesensku bezplatně, ale na začátku studia jsme museli zaplatit semestrální poplatek (256 eur), čímž je německý vysokoškolský systém v Evropě asi unikátní.

O tom, že jsme si z nepochopitelného důvodu museli zřídit účet u německé banky, abychom ten poplatek vůbec mohli zaplatit, jsem se už zmiňoval. A účet u té banky je sice zdarma, ale jsou tam poplatky za některé transakce, což je taky něco, čemu se u nás doma lze díky konkurenci nových bank dávno vyhnout.

Vtipné je, že v té bance chtějí, abych měl německé telefonní číslo. Faktem je, že já ho nepotřebuju, bez internetu v mobilu jsem se dosud ve svém životě obešel a v době skypu, Facebooku a smsek zdarma na internetu taktéž nevidím důvod, proč zbytečně přerozdělovat bohatství k akcionářům operátorů. Doma zaplatím měsíčně jen za to, co skutečně využiju.

Jenže tady, jako by nebylo možné získat simkartu zdarma. Jeden operátor nabízí nejlevnější za deset eur měsíčně, druhý sice simku zdarma, ale minimální vklad na ni je 25 eur. V tomto byli skutečně i Slovinci dál, tam to bylo 5 eur a myslím, že by to šlo ještě levněji.

Anarchie na netu vs. německý autorský svaz

Podobně si Němci komplikují život na internetu. Stahovat tady radši neriskuju a je s podivem, že není znemožněno i online streamování. Ostatně v určité oblasti se to nedávno řešilo u soudu. Taktéž nevídané množství videí a hudby na Youtube či Spotify tady autorský svaz blokuje. Je ale otázkou, zda horší přístup k nelegálně nahranému obsahu na internetu není jedním z faktorů vysoké německé produktivity.

Když jsme u věcí zdarma, tak díky místní studentské organizaci jsme mohli jít na fotbal německé Bundesligy na utkání do Frankfurtu. Na stadionu plném téměř padesáti tisíc lidí jsem ještě nebyl, takže mě to lákalo. Bohužel jsem ale tehdy byl až třetí náhradník. Utkání se konalo týden po evakuovaném hannoverském stadionu.

Co myslíte? Uvolnila se ta místa pro náhradníky? Ano, ale pravdou je, že i mě to odradilo tam jít. Přece jen západoevropské země dělají nesmysl, kvůli němuž by možná měla i naše země dočasně zavést hraniční kontroly. Tedy, že nechává zločince, co odešli bojovat na území islámského státu, vycvičili se tam, a pak se tady vrátili, volně běhat po území celé Evropy. Řekl bych, že logičtější by bylo, když ne je rovnou pověsit, tak alespoň zavřít na doživotí. Ale k tomu se asi přistoupí, až už bude zase pozdě.

Paříž odsud byla blíže

Nicméně to jsem odbočil. Když jsem se podíval, že Frankfurt stejně prohrál a celou dobu pršelo, tak ani nelituju, že jsem tam nakonec nešel. Celkově ale řádění islámského státu na francouzském/evropském území vnímám z Německa poněkud jinak, než jak se mi v lednu sledovalo z Česka. Přecejen Marburg je hodinu od Frankfurtu a mezi ním a Paříží už je jen Lucembursko. Je to blízko.

Navíc i ten téměř milion příchozích běženců, z nichž až 80 % jsou údajně mladí muži, mezi nimiž mohou být další spící agenti, a údajných 1100 radikálních islamistů, které německé tajné služby považují za nebezpečné, nedává pocit, že bychom v Evropě bez hranic byli zrovna v bezpečí. Do toho spousta studentů muslimského vyznání a taky nepřehlédnutelná muslimská menšina v samotném městě. Pravdou ale je, že po pařížských útocích jsem u vlakového nádraží viděl tři policejní auta, což bylo více, než kolik jsem jich tady viděl za celý měsíc a půl předtím.

Multikulti

Osobně jsem k multikulturní společnosti skeptický a myslím si, že naše země by měla v otázce imigrace a integrace přijmout spíše americký model (tím nemyslím ten Trumpův, spíše ten, jak se do Ameriky dostali jeho předci, a jak se museli plně integrovat, aby se stali plnohodnotnými Američany). Faktem ale je, že člověk si na odlišnost v ulicích dokáže zvyknout. Asi se tady moc nestává to, co jsem v létě zažil v našem okresním městě, kdy naproti mě šla mladá žena tmavé pleti a puberťáci, co šli naproti ní a další za ní se začali nahlas smát a říkat – ha ha, černoška.

Tady jsou lidé skutečně všech barev pleti a náboženství. Jednou přede mnou byla u pokladny v obchodě mladá muslimka s šátkem. Překvapilo mě, že se na sebe s prodavačkou (zřejmě původní Němkou) usmívaly, jako by si byly občansky zcela rovny. Což jsou, ale u nás si takovou situaci moc neumím představit (o to více v relativně malém městě s necelými 80 tisíci obyvateli, jako je Marburg). Zkrátka, tvrdit, že multikulturní společnost nemůže fungovat, se zdá být těžší, když člověk vidí, že to tady fungovat může.

A podobné je to ve škole, kde má člověk vyučujícího z Pákistánu, sedí vedle lidí z Keni, Afghánistánu, Turecka, Ameriky, Ukrajiny, Číny nebo se na párty pozná s Nepálci či Libanonci. Pak si jen říká, kde by svět mohl být, kdybychom mohli naplno využít potenciál všech lidí naší planety. Kdybychom ještě víc omezili celní ochranářství, náboženský fundamentalismus či přehnaný nacionalismus.

Cigarety

Ale zpět k životu v Německu. Docela zajímavá věc je, že tady nejsou zálohy pouze na sklo, ale i na plasty a plechovky. Na druhé straně mě ale překvapuje, jak snadný je tady přístup k cigaretám. Ať už jsou to všudypřítomné automaty na ulicích, tak to, že jsou u pokladen v úrovni očí a dosahu ruky i pro děti.

Mimochodem, na začátku pobytu jsem měl dojem, že kouření je tady v restauracích zakázáno plošně. Byla to krásná iluze, dokud si jednou lidi nezačali zapalovat. I v Německu jsou výjimky, takže plošný zákaz tady není. Chtělo by se říci – bohužel, protože je dost otravné, když pozdě večer venku prší a člověk nemůže najít jediný nekuřácký podnik, nebo když má po jednom posezení v zakouřené restauraci červené oči, načichlé vlasy a oblečení. Jak už jsem psal, argumenty bohužel převažují mírně v neprospěch plošného zákazu, ale fakt mě to štve, a pokud zákaz projde, tak mi to osobně vůbec vadit nebude.

Nákup bez hudby

Co se ale týká supermarketů, tak různé testy potravin i u nás čím dál tím více zjišťují, že ty levné a kvalitní můžeme najít v německém Lidlu. Nevím jak vás, ale mě na něm štve jedna věc. Nehraje tam hudba. A to ani v Německu, stejně jako v dalším levném supermarketu, v Aldi. Na mě to působí strašně depresivně a vadí mi to, ale asi to zase souvisí s tím, že tady si člověk uvědomí, že nic není zdarma.

Že zkrátka nelze mít nízké ceny, a zároveň s tím platit autorskému svazu kdovíjaké částky za hudbu. V těch lepších (dražších) supermarketech (Rewe či Edeka) tady hudba hraje. Ono to ale souvisí asi i s tím, že v Německu, když jsou nějaké zákony, tak jakoby skutečně platily, jakoby je lidi dodržovali, a jakoby je stát byl schopen vymáhat. To je něco, na co u nás většinou nejsme moc zvyklí. U nás jsme si ještě nevšimli, že už 26 let si zákony tvoříme sami, a proto můžeme první příčku národnímu sportu přenechat hokeji nebo fotbalu, a nikoliv soutěžení v tom, kdo poruší více zákonů.

A když jsme u toho srovnávání, tak v Německu si člověk uvědomí i další věc. Česká republika dnes skutečně (zatím) není centrem Evropy. Odsud je zřejmější, že jsme jen periférie na okraji světového zájmu s úžasným hlavním městem, které každý zná a každý ho má rád a chce se tam podívat. Středem Evropy je ale dneska skutečně Německo a všechno se točí právě okolo něj.

Související články:

Má stát právo zakázat kouření v restauracích?

Není pochyb o tom, že kuřáci omezují svobodu, poškozují zdraví a znehodnocují majetek nekuřáků. Proč je přesto neliberální plošně zakazovat kouření ve všech restauracích?

Základem liberální filozofie, k níž se většina lidí na Západě i naše země hlásí, je to, že člověk může dělat cokoliv, co neomezuje nebo nepoškozuje druhého, jeho práva a svobody. Je evidentní, že kuřáci je svou činností omezují a může se zdát nesmyslné se jich de facto zastávat.

Jenže rozhodujícím argumentem, proč nemůže být liberál pro plošný zákaz kouření, je to, že restaurace je sice v podstatě veřejně přístupný prostor, ale v žádném případě není prostorem veřejným. Je to soukromý podnik, v němž si může majitel o regulaci kouření u svých hostů rozhodovat sám. Není to ale tak jednoduché, protože i pro zákaz se nabízí celá řada kvalitních argumentů.

Proč být pro zákaz?

Osobně jsem nekuřák. Kdybych neřešil i ideový a filozofický rozměr politiky a jen slepě hájil své zájmy, byl bych okamžitě pro. Člověk má sice volbu, ale primárním faktorem pro výběr restaurace, baru či hospody není to, zda je kuřácká či nekuřácká. Navíc ze sociálně-psychologického hlediska, jde-li člověk v rámci skupiny svých známých či kolegů do nějakého podniku, tak nemusí být vždy snadné prosazovat ten nekuřácký. Zvlášť, jsou-li v dané skupině i kuřáci. A zvlášť, je-li to nový kolektiv, kde je v českém prostředí úvodní strategií spíše zapadnout, než být potížistou. Ale toto za nás pochopitelně nemusí řešit stát.

Daleko důležitější argumenty pro plošný zákaz jsou ty zdravotní. Tvrdí se, že v zemích, kde k zákazu přistoupili, došlo ke snížení počtu kuřáků, ale i počtu infarktů, poklesu nemocnosti či pracovní neschopnosti atp. První argument nemůže být pro liberála přijatelný, protože stát tady není od toho, aby vychovával dospělé občany a ani od toho, aby prosazoval svůj morální pohled na svět. Navíc se zdá, že pokles kuřáků v důsledku zákazu nemusí být automatický. Argument zdravotní by přijatelný být mohl, pokud by neexistovaly nekuřácké podniky, jenže ty existují.

Kvalitní je taktéž sociálně-demokratický argument, že stát by zákazem chránil zaměstnance těchto podniků. Jenže ten padá ve chvíli, kdy si přiznáme, že i zaměstnanec je svobodný člověk, který si své pracoviště může vybírat. Jistě to nemusí být zvlášť v chudých krajích jednoduché, ale i tam existuje možnost své povolání změnit nebo se přestěhovat. Zní to tvrdě, ale je to tak. I když na druhou stranu je tento argument silný, pokud se shodujeme na tom, že stát má zakazovat kouření na pracovištích, a zde by byla evidentní nerovnost.

Kdo preferuje demokracii a vůli lidu před svobodou a právy jednotlivce, by mohl argumentovat tím, že je ospravedlnitelné být pro plošný zákaz, protože podle několika výzkumů je většina občanů naší země pro. Nicméně taková argumentace je pro liberála opět nepřijatelná. Demokracie nestojí nad svobodou. A nekuřák nemusí kuřácký podnik navštěvovat.

Pak je ale i celá řada dalších spíše úsměvných argumentů typu, že všechny vyspělé země to tak mají, proto bychom to měli mít taky. To skutečně nemůže být klíčový argument. Navíc to asi není tak úplně pravda. A zaznamenal jsem i názor, že podnik je sice v soukromém vlastnictví majitele, ale už ne vzduch, který se tam nachází, protože ten je volným statkem. Takový argument mi přijde absurdní. A nepřesný je i argument, že stát dnes vynucuje různé hygienické normy, a tím omezuje svobodu podnikání. Jenže je rozdíl, zda by zákazník musel kontrolovat zázemí kuchyně, nebo si všimnout cedulky, o jaký typ ne/kuřáckého podniku se jedná.

Proč být proti zákazu?

Pojďme si nicméně připomenout pár úsměvných i vážných argumentů proti. Není možné argumentovat tím, že to některé podniky zruinuje, jako se tomu údajně v některých zemích stalo. Je sice nepříjemné, že stát svým opatřením může způsobit krach některých firem, ale ten by mohl přivodit třeba i tím, že by zavedl základní hygienické normy atp., a přesto by to mohlo být ospravedlnitelné. Podobné je to i s argumentem o případném zvýšení nezaměstnanosti. Ten není v zemi se svobodným trhem na místě.

Za úsměvné, byť do jisté míry za relevantní, považuji i argumenty, že stát by zákazem ostrakizoval určitou skupinu obyvatel, že by z kuřáků dělal občany druhé kategorie. To by skutečně dělal. Jenže především je ze sebe dělají kuřáci samotní. Neexistuje důvod, proč by museli kouřit. Jak fyzicky, tak psychologicky se lze této drahé a kuřákovi i druhým škodící závislosti zbavit. Domnívám se, že není normální kouřit. Na druhé straně stát nemá restriktivními zákony dospělé poučovat o tom, že si nemají ničit svoje zdraví. U cigaret je ale problém, že tím často neškodí pouze sobě.

Slabý je taktéž argument, že zákazem kouření uvnitř budou kuřáci vyhnání na chodníky před restauracemi, a tedy budou dětem ještě víc na očích a pro chodce a obyvatele domů nad podniky ještě víc obtěžující. A to především proto, že stát to může zakázat i tam. Taky je nepříjemné, že by stát opět v krátké době měnil pravidla, ale tady by změna asi byla trvalejší.

Rozesmál mě ale argument, že je třeba zachovat tradiční českou hospodskou kulturu. Nevím, řekl bych, že bez cigaret by byla lepší, snad i kulturnější. K tomu je třeba připomenout argument, že český člověk si najde způsob, jak zákon obejít, a hospody a restaurace se třeba přejmenují na různé kluby a spolky. I s tím by si ale zákon mohl poradit.

Podstatné jsou ale argumenty, že trh postupně tento problém dokáže řešit sám. Po nekuřáckých podnicích je prostě poptávka a v poslední době již nebývá takový problém na ně narazit, nebo je jednoduše vyhledat. Komplikace ale může být v nutnosti platit další úředníky a kontrolory, kteří by dodržování zákazu museli hlídat. To by ale asi mohl vyřešit i strach z tvrdých trestů.

Dobrý argument proti zákazu je ten, že by mohl poškodit ty podniky, které lidé navštěvují právě proto, že nabízejí přidanou hodnotu tím, že jsou nekuřácké. Nicméně liberální stát tu (v drtivé většině případů) nemá být od toho, aby své zákony šil na míru zájmům vybraných skupin.

Nezbývá, než připomenout onen klíčový liberální argument proti zákazu, který je skutečně relevantní. A sice, že restaurace, hospody, bary atp. nejsou veřejným prostorem, ale soukromým podnikem, v němž si o regulaci kouření může rozhodovat majitel, a do něhož hosta nikdo nenutí vstupovat. Navíc pokud by i zákon chtěl označit soukromý podnik za veřejný prostor, tak je otázkou, na kolik by byl v souladu s ústavou.

Co bychom měli dělat především?

Pro mě osobně z toho vychází, že nelze být pro. Nicméně řada argumentů, které plošný zákaz obhajují, je natolik silná, že nemohu být ani proti. Pokud bych o tom hlasoval, a byla by ta možnost, tak bych se po přednesení těchto argumentů zdržel. Měl-li bych říct pouze ano nebo ne, pak bohužel převažuje síla argumentů proti.

Sice bych radši žil v zemi, kde plošný zákaz platí, a kde bych po příchodu ze setkání s přáteli, známými či kolegy nemusel trpět nasmrádlé oblečení ani se obávat, že se zase o nějakou dobu zkrátil můj život v důsledku pasivního kouření, ale ještě raději bych žil spíše v takové zemi, kde je většina podniků nekuřáckých i bez státního zákazu.

Je-li tedy pro liberála nepřijatelné (protože ne nutné) zakazovat kouření v soukromých (byť veřejně přístupných) podnicích, je na místě se ptát, kde by onen zákaz přijatelný být mohl. A to dle mého na skutečně veřejných místech a tam, kde se pasivnímu kouření druzí nemohou bránit. V prvním případě jde o chodníky, venkovní posezení před podniky, zastávky, parky atp. V druhém například o balkóny v poschoďových domech a na zvážení je i ochrana dětí před kuřáky-rodiči v jejich bytech, autech atp.

Jenže, pak si řekněme, že to by kuřáci už nemohli kouřit skoro nikde. I když nějaká místa by se pořád ještě našla. Třeba střechy, speciální klimatizované kuřárny jako v Japonsku nebo právě ty soukromé kuřácké podniky. Vím, že je to vůči kuřákům tvrdé, ale je nutné si uvědomit, že to nejsou oni, kdo tady trpí kvůli jejich kouření. A to prostě proto, že oni kouřit nemusejí, ale nekuřáci se tomu často vyhnout nemohou.

Bylo by tedy ideální, aby lidé sami postupně kouřit přestali, a to zejména na místech, kde tím obtěžují druhé. Restaurace a podobné podniky by si zase mohly vzít příklad z nápadu jednoho majitele, který v Máte slovo vysvětloval svůj důvod, proč u nich kouření dobrovolně zakázali. Udělali si mezi hosty průzkum podle toho, jakou měli útratu, a spočítali si, co se jim vyplatí více. Možná je na čase začít neviditelné ruce trhu a lidské svobodě zase trochu více důvěřovat.

Odkazy k tématu:

– Máte slovo z 2008, 2013 a 2015
– názory poslanců – 78 % zákaz vítá; názory zde a zde
analýza Liberálního institutu
stránky odpůrců zákazu
univerzitní výzkum k postojům ohledně kouření

– zákaz kouření na Wikipedii