Archiv rubriky: Česká politika

Koho volit v evropských volbách 2024?

Zjednodušeně řečeno, jednou za 5 let můžeme Bruselu diktovat my, občané Evropské unie. Částečně je to i referendum o vládě. Ale taky o vládních a opozičních stranách. Podle čeho se rozhodnout?

U nás si volíme 21 europoslanců, ale máme jen dva kroužky. Nebylo by lepší, kdybychom si mohli vybrat všech 21 z nich napříč všemi stranami? V Česku teď ani nedává smysl volit podle evropských frakcí. Místo Pirátů a Starostů je u euroliberálů Orbánův přítel Babiš. SPOLU je kočkopes eurolidovců a eurokonzervativců. A čeští komunisti by se hodili spíše ke krajní pravici.

V jaké Evropě chceme žít?

Svoboda, demokracie, lidská práva, důstojné životní a pracovní podmínky, zdraví ani bezpečnost nejsou zadarmo. Musíme se umět bránit agresorům a šílencům s atomovkami, kteří neví, kde končí jejich hranice. Skrze pokřivenou ideologii nás chtějí osvobodit od naší svobody přesně po vzoru Orwellova válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Současný ruský zločinecký režim je nutné zastavit dřív než na německých hranicích. Kdo to nechápe, ať si nastuduje naše dějiny a naučí se pracovat s fakty. Tečka

Evropa musí být konkurenceschopná a soběstačná. Stejně jako Američané a Číňané musíme masivně investovat do zelené transformace. Klimatická krize není strašení, ale každodenní realita. Je nutné ji řešit i jako prevenci masové migrace. Řešení ale nesmí negativně dopadat na nízkopříjmové domácnosti a hnát je do náruče populistů a extrémistů.

Zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti musí být zásadní prioritou. Stejně tak odstraňování zbytné byrokracie, která jen omezuje naši svobodu žít a podnikat. Místo připevněných víček a cookies lišt se soustřeďme třeba na to, aby český zaměstnanec mohl pro českého zaměstnavatele pracovat kdekoliv v Unii.

Projev o budoucnosti Evropy nedávno přednesl Macron. Bohužel to není úderný 20minutový projev v angličtině, ale extrémně dlouhá francouzština. Říká tam ale několik zásadních věcí. Kromě toho, že se musíme soustředit na konkurenceschopnost a soběstačnost, tam vyzdvihuje to, co nás jako Evropany navzájem spojuje a nejvíce odlišuje od zbytku světa.

A to je pojetí lidstva, které staví svobodné, racionální a osvícené jedince nade vše. Je proto zásadní, aby naše vlády, ekonomiky (včetně nadnárodních korporací) a technologie (včetně umělé inteligence) sloužily člověku, a ne naopak. V tom musí jít Evropa světu příkladem.

Referendum o vládě, referendum o opozici

Fialova vláda se rozhodla fatálně promarnit svoji historickou šanci. Kromě zahraniční politiky, koaliční soudržnosti a několika světlých výjimek je to až tragické. Problém zdaleka není špatná komunikace, ale špatná politika.

Stokrát vyvrácené ideologické předsudky a partikulární zájmy voličů a sponzorů převážně ODS vítězí nad doporučeními špičkových expertů, nad vůlí provádět zásadní a strategické reformy, které by naši zemi připravily na nepředvídatelné výzvy začátku 21. století. Nebo aspoň na to, až vládní strany předají zemi zpět do rukou ještě větších populistů.

A v tom je ten problém. Nemáme alternativu. Sněmovní opozice v podobě ANO a SPD je ještě horší. Nejen, že odmítají říct, jak by to dělaly lépe, ony by dokonce rády utrácely ještě více. Ale o nutné daňové reformě nechtějí ani slyšet. Přitom jejich recepty dopadnou na děti jejich voličů ještě hůře než ty vládní. Zpochybňování podpory Ukrajiny a pasování se do role užitečných idiotů Putina jen posiluje legitimitu ještě větších extremistů a vlastizrádců, kteří jsou zatím mimo sněmovnu.

A co demokratická nesněmovní opozice? Zvládli by Zelení ve vládě s ODS lépe prosazovat sociálně-liberální program, než se to v současnosti daří Pirátům? Poučili už se sociální demokraté a mají ve svých řadách lepší manažery a experty, kteří by zvládli vládu řídit lépe? Zatím si nebyli schopni ani ochránit vlastní značku. Co malé liberální strany? SEN21+Volt, LASO či Hlas? Pokud teď výrazně neuspějí, měly by se zachovat státnicky a ve sněmovních volbách nekandidovat, a netříštit tak liberální hlasy. Nebo se přidat na kandidátky Starostů či Pirátů.

Nástroje pro rozhodování

Máme hned několik volebních kalkulaček. Všechny jsou problematické. Často se neptají na klíčové otázky. Nebo se ptají na věci, o kterých tyto volby vůbec nejsou a Evropský parlament je nemůže ovlivnit. Vytvořit si na tato témata kvalifikovaný názor by zodpovědnému občanovi trvalo hodiny až dny. Osobně jsem tu hlavní kalkulačku od Kohovolit vyplňoval v několika fázích:

      1. První dojem, kdy snad na půlku otázek nemám jednoduchý názor, proto jsem je přeskočil;
      2. Experiment se snahou u všeho dát buď ano, nebo ne, nic nepřeskakovat;
      3. Podrobné pročtení si odpovědí a argumentace všech stran;
      4. Snaha dát u co nejvíce věcí ano-ne, ale u těch, kde fakt nevím, tak to přeskočit.

To si pak porovnám a uvidím, jestli je tam nějaký zásadní rozdíl. Stejně tak si to porovnám i s dalšími kalkulačkami a nástroji pro rozhodování:

Proč budu volit Piráty?

Je škoda, že vládu nevedou oni. Že nám nedošlo, co způsobí kroužkování, a proto mají jen čtyři poslance. V klíčové oblasti vláda neselhává. A tou je zahraniční politika, kde mají ministra Piráti. Jsou zároveň hlavní sociálně-liberální stranou u nás. Nejvíce ze všech chápou, proč je důležité, abychom dělali politiku založenou na faktech a datech.

Přitom to nejsou žádní ideově vyprázdnění technokraté ani loutky oligarchů. Mají jasné hodnoty a ideje, s nimiž se většina z nás ztotožňuje. Ať už je to svoboda každého jednotlivce (a tedy i rovnost a spravedlnost), transparentnost a boj proti korupci, ale i vytváření podmínek nejen pro prosperující ekonomiku, ale i pro důstojný život pracujících a všech, kteří to mají složitější. Nedávno představili konkrétní program, jak rozhýbat českou ekonomiku s názvem Republika v pohybu, který má ambici, aby naše HDP díky promyšleným opatřením rostlo o 4 % ročně.

Věřím, že budou do Evropy přinášet český zdravě kritický pohled, ať už budou součástí zelené či liberální frakce. Kroužkovat budu Markétu Gregorovou a pak jednu z kandidátek ze svého rodného kraje, Zuzanu Klusovou či Andreu Hoffmanovou. Nutno ale říct, že jsem i na Piráty docela naštvaný. Chtěl bych, aby se ve vládě častěji vymezovali. Aby komunikovali, že prosazovali to a to, ale ostatní vládní strany je přehlasovaly. Hledal jsem tedy alternativu.

Proč jsem zvažoval Zelené?

Zelenými šílenci nás neustále někdo straší, ale chybí nám někdo, kdo by klíčová zelená témata a řešení hájil. Je škoda, že mladá generace více nebojuje za své existenční zájmy. Jenže mají čeští Zelení šanci? Na kandidátce mají řadu zajímavých osobností, jako jsou Johanna Nejedlová, Michal Berg, Osamu Okamura či Eva Pavlíková. Ale asi to zase stačit nebude.

On je totiž problém v tom, že máme obavu, že tak trošku šílenci jsou. Třeba jádro. Už akceptovali, že sice není ideální, ale zatím nemáme lepší alternativu? Jsou skutečně jednoznačně na straně Západu? Jsou spíše technooptimisté, nebo společně s Kalouskem a Stanjurou prosazují nerůst? Je pro ně svoboda slova víc než politická hyperkorektnost a efektivita projevu víc než všudypřítomný boj proti generickému maskulinu?

A chápou, že nemůžeme klimatickou ani demografickou krizi Evropy řešit tím, že se tady nastěhují masy lidí se středověkou mentalitou, které by se brzy spojily s domorodými ultrakonzervativci a my liberálové bychom skončili? Možná ano, ale zatím mě o tom nepřesvědčili. A pokud chtějí v Česku uspět, tak jim asi nic jiného nezbývá.

Proč bych zvažoval volit Starosty?

Od Danuše jsem očekával, že to bude právě ona, kdo využije ten marketingový a politický potenciál, založí zcela novou středově-liberální stranu, vezme tam ty nejlepší manažery a experty, kteří mají i nějakou politickou inteligenci, že založí něco jako Progresivní Česko. Jenže ona dala přednost jistému fleku v Bruselu. Ostatně asi to svědčí o jejím charakteru a reálném politickém potenciálu.

Starostové se rozhodli toho využít. Myslel jsem si, že to má potenciál. A ono mělo. Jenže efekt Danuše asi moc nezapůsobí, možná spíše naopak. Je to škoda, protože STAN měl možnost porazit nejen SPOLU, ale i ANO. Což by byl asi hlavní důvod, proč je nyní volit. Jenže teď bych radši posílil Piráty v rámci PirSTAN, než STAN v rámci vlády.

Na Starostech ale musím ocenit, že mají odvahu se vůči SPOLU ve vládě vymezit. Video z šatny i Debaty bez cenzury jsou jedna věc. Důležitější ale bude, pokud budou trvat na posílení rozpočtu na vzdělávání a na reformě státní správy, s čímž se pojí i její financování. Kdybych je volil, tak bych kroužkoval třeba Adama Trunečku či Jakuba Krainera.

Povídá se, že pokud budou mít Piráti a STAN víc mandátů než ANO, tak Macron hodí Babiše přes palubu, a do liberální frakce půjdou právě oni. Jenže, nebylo by pro Česko lepší, kdyby se Babiš kamarádil spíš s Macronem než s Orbánem?

Proč nakonec nebudu volit SOCDEM?

Naše země by potřebovala autentickou sociální demokracii. Ta v současné sněmovně i ve veřejných debatách žalostně chybí. Potřebovali bychom, aby si srdce nízkopříjmových pracujících a nižší střední třídy získávala právě ona, a ne vlastizrádní populisti. Jenže on je trošku problém, že původní ČSSD na tom nebyla o mnoho lépe. Vždyť koho vygenerovala? Zemana, Paroubka, Foldynu, Haška. A jak je možné, že ministr Jurečka na MPSV za několik měsíců zvládl zařídit některé věci, které se sociálně-demokratickým ministryním nepodařilo prosadit za 8 let?

Jako lídra do eurovoleb pak SOCDEM postaví Zaorálka, o jehož loajalitě vůči Česku v zahraničně-bezpečnostní politice lze mít vážné pochybnosti. Což dokládá i relativizováním pomoci Ukrajině. Ostatně, která strana se významně zapříčinila o to, že tady nemáme americký radar? Navíc si nebyli schopni ochránit ani vlastní značku, což jim nějaké hlasy odebere a dost možná způsobí, že pětiprocentní hranici nepřekročí, ani kdyby tu šanci už měli.

Proč nebudu volit SEN21+Volt, LASO ani Hlas?

Potřeba vzniku alternativy vůči vládním stranám bohužel může přispět k tomu, že tzv. „demoblok“ ztratí v příští sněmovně už tak pouze náhodnou většinu. Snad jsou ega pánů Lásky, Hlinovského, Hamerského a dalších s touto svoji historickou úlohou smířena.

Pokud ne, měli by si včas zhodnotit svůj reálný volební potenciál a pokud nezaznamenají překvapivý úspěch už v těchto volbách, tzn. aspoň 15 % při takto nižší účasti, tak by neměli kandidovat, nebo ne samostatně. To ostatně platí i pro Zelené. Na to, aby se stali středově-liberální alternativou podle mě tyto strany (zatím) nemají ani politické charisma, ani finanční prostředky, ani dostatek lidí.

Proč nebudu volit SPOLU?

Je úplně jedno, jestli v evropských volbách vyhraje ANO. Naopak by to mohl být pro vládní strany dobrý budíček. Hrát furt dokola kartu Antibabiš je urážkou intelektu voličů SPOLU, byť to asi funguje. Stejně tak je komická společná kandidatura eurokonzervativců z ODS s eurolidovci z KDU-ČSL a TOP09, kdy na řadu klíčových evropských témat mají odlišný názor. Snahu o vládní jednotu by bylo možné ocenit, ale když je to na úkor klíčových reforem, tak se to brzy stane jen prázdným marketingem. Martin Kuba už se určitě těší. Třeba na oposmlouvu 2.0 a roli předsedy opozice.

Ideologická zabedněnost ODS značně brání tomu, aby se Česko stalo jednou z nejvyspělejších a nejvíce prosperujících zemí světa. Třídní boj proti úředníkům a odborářům je sice úsměvná osmdesátková či devadesátková nostalgie, ale naše země dávno potřebuje něco úplně jiného. Společně s lidovci pak stále neakceptují, že i lidé s menšinovou sexuální orientací jsou lidé, a měli by mít rovná práva. Jejich voliče tyto pózy navíc stejně moc nezajímají. Myslím, že chtějí spíše kompetenci, reformy, svobodu a prosperitu pro každého, kdo se snaží.

Je ale dobré, že SPOLU chce přece jen v některých věcech patřit na Západ. Sice to vypadá, že ne v otázce lidských práv, fungujícího právního státu, profesionální státní správy, sociálního dialogu či politiky založené na faktech a datech, ale aspoň v zahraniční politice. I když trochu kritičtější přístup k Netanjahuově extrémně pravicové vládě by asi neškodil.

TOPka je ve stavu klinické smrti, k některým hlasováním Niedermayera bych byl sice skeptický, ale pokud bych volil SPOLU, zřejmě bych kroužkoval jeho, příp. Lukáše Řádka či Miloše Ulricha.

Proč bych nevolil ANO?

Chápu, že mnoho lidí je z vlády zklamaných. Já taky. Jenže to, co předvádí Babiš už od kampaně k prezidentským volbám, je extrém. Chápu, že se snaží posbírat co nejvíce voličů SPD a dalších, ale tím, co vnáší do veřejného prostoru, co legitimizuje, jich vyrábí ještě více.

Laciné hejty na Ukrajince, naivní volání po míru, nekonečné žvanění ve sněmovně. Tohle není konstruktivní, ale destruktivní opozice. Vládní parametrické změny důchodů odmítá, ale sám žádnou alternativu nepřinese a za cca 8 let ve vládě ji neprosadil. Přitom je to zásadní věc na desítky let dopředu, kde je potřeba spolupráce vlády s opozicí.

Babiš kdysi uspěl s tím, že bude řídit stát jako firmu. Mnohé nalákal na to, že bude vládnout jako kompetentní manažer. V době covidu nás ale přesvědčil o tom, že to absolutně nezvládá. Voliči by si měli připomenout, jak to tehdy probíhalo. Jak nás zbytečně zadlužil. Laciné uplácení voličů buď bude muset skončit, protože bude ve vládě s ODS, nebo nás zadluží ještě více, a pak už se z toho nevyhrabeme a vydáme se cestou Řecka, Argentiny či Venezuely. O nízkopříjmové voliče a budoucnost jejich dětí mu podle mě reálně nejde, jen o jejich hlasy.

Proč nedoporučuju volit Přísahu a Motoristy?

Nutno přiznat, že Filip Turek má politický talent. Jeho nekorektní a jednoduché odpovědi mohou zaujmout řadu lidí. Vidíme to i ve Studentských volbách. Jenže co je ve skutečnosti zač? O tom něco tady a tady. Co jsou zač Motoristé, které vede Klausův, tedy Putinův člověk? Tohle prosím fakt nevolit. Je to taková ANO+ODS dark či SPD light.

Proč nedoporučuju volit SPD, Stačilo a další vlastizrádné extremisty?

Chvíli po pokračující invazi Kremlu na Ukrajinu v únoru 2022 to vypadalo, že si i naši hnědí soudruzi vzpomněli na to, co se stalo nám v letech 1938/39 a 1968. Uběhly dva roky a vypadá to, že už na to zase zapomněli.

Chápu, že někteří voliči mají problém rozlišovat fakta, že se odmítají vzdělávat, ale možná by se měli podívat na to, jestli tyto strany bojují za jejich existenční zájmy. Nemyslím teď to, že pokud by nechali ruské okupanty dojít až k nám, že teprve tehdy by jejich děti musely umírat na frontě. Že ve skutečnosti jsou to tyto strany, kdo podporují Putinovu válku, a ne mír.

Myslím teď to, že ve Volební kalkulačce je např. SPD proti tomu, že by chudší studující měli mít možnost získat vyšší stipendium Erasmus+ než studující s více prostředky. Dále jsou proti tomu, aby EU financovala programy na rekvalifikaci pracujících či podporovala rozvoj školek a dětských skupin. Nejsou ani pro to, aby EU financovala přechod chudších domácností na obnovitelné zdroje energie. Tu pózu chápu, tu potřebu volit proti vlastní peněžence už méně.

Obecně je potřeba připomenout, že každý má právo na názor. Ale názor založený na dezinformacích je k ničemu.

Proč nemá smysl volit někoho jiného?

Opět se vyrojila spousta stran, které nemají vůbec žádnou šanci. Spousta lidí ale neváhá svůj hlas vyhodit a dát ho právě jim. Pokud vás zaujal Mourek, volte Piráty nebo STAN. Pokud vás zaujal KAN, volte SPOLU. Ostatní moc nestojí za řeč. Nechápu, o co jde Demokratické straně zelených. Kdysi to bývala pátá kolona Putina, teď jen odebírají hlasy skutečným Zeleným.

Za zmínku stojí snad jen Urza. Jenže ten asi žije v jiné algebře. Jako liberál bych se s ním v řadě společensko-kulturních otázkách shodl. Dokonce bychom měli poslouchat to, před čím varuje nejen v ekonomice, ale i v digitalizaci státu. Jenže v anarchokapitalistické dystopii bych žít nechtěl. Proto se reálně v klíčových otázkách praktických politických opatření dneška zásadně rozcházíme.

Závěrem

Obecně není úplně jednoduché někomu radit, koho volit. Je dost možné, že máte úplně jiné existenční zájmy než já. Třeba je vám úplně jedno, jestli budeme moct žít i nadále svobodně. Jestli budeme mít svobodu projevu, aniž by nás zavraždili v lágru nebo vyhodili z okna. Jestli budeme mít právo volit. Jestli si budeme moct vzít, koho budeme chtít, a legálně s ním mít děti.

Jestli budeme žít ve společnosti, kde bude mít každý možnost maximálně rozvíjet svůj potenciál bez ohledu na to, do jaké rodiny či regionu se narodí. Jestli budeme moct žít a pracovat v důstojných podmínkách. Jestli technologie a umělá inteligence bude sloužit člověku, a ne naopak. Osobně mi to jedno není.

Jsem přesvědčen, že společnou vizi pro naši zemi i Evropu se mnou nejvíce sdílí Piráti (viz i program v audioverzi) a stále mají nejreálnější šanci ji prosazovat. Byl bych rád, kdyby to ve vládě dělali víc, kdyby byli hlasitější, kdyby se častěji vymezovali. I proto považuji za důležité, aby v rámci vládních stran alespoň symbolicky posílili. Jsou nejsilnější autentickou liberální stranou a zatím ještě dává smysl je podpořit.

Prezident 2023: Koho volit ve druhém kole?

Dalších pět až deset let budeme mít na Hradě buď prezidenta Pavla, nebo prezidenta Babiše. Neutrální volba je iluze. Je to na nás. Nic není rozhodnuto. Kdo by byl lepší hlavou státu a proč?

Ve svobodné, demokratické a parlamentní republice bychom se bez prezidenta obešli. Ale když už tu funkci máme, tak si pojďme říct, proč ji máme. Je to funkce reprezentativní, je to ten první z nás, který nám má jít příkladem – koho světu ukazujeme a říkáme: takoví jsme my, Češi! Buď budeme hrdí, nebo se budeme stydět a nadávat.

Proč nechci na Hradě Andreje Babiše?

U Babiše není problematická jen jeho předlistopadová minulost, která je navíc daleko horší. Špatná je totiž především jeho minulost po Listopadu, jeho současnost a dle toho se dá předpokládat, že i jeho případná budoucnost. Pokud jsme si donedávna mysleli, že po Miloši Zemanovi, už nemůže existovat větší dno, tak nás Babiš v posledních dnech přesvědčil, že opravdu může. Jenže Zeman byl alespoň vzdělaný, inteligentní a vtipný.

Je ale důležité zanechat všech hejtů vůči těm, kteří Babiše chtějí volit. Zlo je on. Ne oni. Jeho voličům musíme nabídnout lepší alternativu a ukázat jim fakta. Není totiž vůbec těžké tak zkušenému manipulátorovi naletět. Sám jsem mu v roce 2011 na chvíli fandil. Problém je, že vůbec není tím, za koho se vydává. Vše je to jen faleš, přetvářka a šíleně amorální marketing.

Ve skutečnosti vůbec nepracuje v zájmu těch, kteří ho chtějí volit. Jen se zamysleme. Jak pomohlo tvrdě pracujícím nízkopříjmovým lidem z ohrožených regionů masivní snížení daní bohatším, které odhlasoval společně s ODS a SPD? A zatímco nám všem se rapidně zdražují potraviny, Agrofertu dále tečou miliardy z našich veřejných peněz.

Kolik důchodců zbytečně zemřelo během covidové krize, když nám Babiš předváděl svůj um chaotického mikromanažera? Kdo zaplatí ty jeho rekordní dluhy, které dle NKÚ s covidem téměř nesouvisely?

O jaké totalitě tady mluví politik, který v době, kdy vládl s podporou komunistů, poprvé po Listopadu uzavřel hranice, navíc zcela nesmyslně a podle předsedy Ústavního soudu i protiústavně? O jaké cenzuře mluví někdo, kdo vlastní třetinu médií v zemi? A proč asi?

Čapí hnízdo sice podle soudu nebylo trestným činem, ale morální to bylo asi tak, jako kdyby miliardář Babiš čerpal příspěvek na bydlení. Tvrdí, že přišel bojovat proti korupci, přitom on i jeho strana mají plno dalších kauz. I nadále ho například vyšetřují ve Francii. A to zdaleka není všechno.

Stejně jako tehdy sovětští komunisté, kteří celý svět ohrožovali atomovkami, i on nám nyní káže o míru. Kdyby znal alespoň českou historii, tak ví, že územní ústupky válečným zločincům, kteří chtějí zničit naši civilizaci, k žádnému míru nevedou. Jen by Putinovi umožnily se lépe vyzbrojit a nabrat síly. Kdo chce skutečný mír, tak dělá všechno pro to, aby Ukrajina tohoto psychopatického agresora ze svého území vyhnala co nejdříve.

Ukrajinci bojují i za naši svobodu. Pokud by padli, můžeme být další na řadě. Díky nim je válka zatím daleko. I když ne tak daleko, jak si myslíme. Od českých hranic k těm ukrajinským je podobná vzdálenost jako z Prahy do Ostravy. Jsou politici, kteří by nás zaprodali při první příležitosti. Dávat takové signály našim spojencům a způsobit mezinárodní ostudu ještě dříve, než je někdo zvolen, opravdu nesvědčí o jeho připravenosti vykonávat nejvyšší politickou funkci v zemi.

Ale těžko se tomu divit u politika, který ve volbě prezidenta dělá kampaň, jako by kandidoval na premiéra. Bohužel v tom selhávají i média. Voliči už snad ale chápou, že kdyby u nás řídil vládu prezident, tak tady nikdo nenadává na Fialovu drahotu, ale na Zemanovu drahotu.

Je tedy otázkou, proč chce někdo Babiše na Hradě, když by vládě mohl jít daleko lépe po krku jako lídr opozice. Pokud by ovšem místo virózy začal chodit do práce. Právě tam by svým voličům mohl pomoci daleko více. Navíc, paradoxně by Babišovy excesy na Hradě mohly způsobit, že lidi v příštích sněmovních volbách nebudou volit proti Fialově vládě, ale spíš proti němu.

Babiš na rozdíl od Pavla či Nerudové není občanským a nadstranickým kandidátem. Nenasbíral si poctivě tisíce podpisů v ulicích, ale kandiduje jenom proto, že ho podpořili poslanci jeho strany, a to ještě ne všichni. Hejtman Moravskoslezského kraje, primátor Ostravy i další politici hnutí ANO navíc otevřeně říkají, že ho volit nebudou, že dokonce Babiš nemůže být náš prezident. A to je ve straně jednoho vůdce docela odvaha.

Chlubí se tím, že nemá sponzory od žádných velkých zákulisních hráčů, kteří by chtěli ovlivňovat politiky ve prospěch svého byznysu. I když dosud nám nevysvětlil, jak se děje to, že Babiš nemá žádný vliv na Babiše. Pravdou ale je, že kampaň na prezidenta mu – na rozdíl od Pavla – neplatí například obyčejní lidé ve sbírkách ala Národ sobě, ale platí mu ji hnutí ANO. A kdo je hlavním „sponzorem“ hnutí ANO? Ano, my, daňoví poplatníci skrze příspěvky od státu.

Před hrozbou koncentrace moci v podobě SPOLU tady varuje člověk, který by chtěl ovládnout nejen Hrad, ale brzy i kraje a sněmovnu a do toho fakticky ovládat nejen řadu velkých médií, ale i to, co jíme. Už teď je umění vybrat si v obchodě něco, co by nepatřilo do jeho holdingu. Hlavně ale asi stále nechápe, jak fungují demokratické strany, které neřídí autokratický oligarcha.

Nejhorší je to jeho očividné pokrytectví. Tak odporný hnus, jako byla jeho povolební tiskovka, nezažila česká politika už hodně dlouho. A hned to trumfly jeho demagogické a českou armádu urážející billboardy i jeho otřesné vystupování v debatě České televize. To, co v této kampani předvádí, je už opravdu přes čáru. Přes všechny čáry! I přes čáry Máry. A mohl bych pokračovat.

Nezbývá než doufat, že všechny ty lži, dezinformace a manipulace dokáže většina voličů konečně prohlédnout. Věřím, že většina lidí nechce mít vymytou hlavu propagandou mocných hráčů. Každý z nás si chce svůj názor vytvořit sám, použít skutečné kritické myšlení, žádné pseudomyšlení, všichni máme touhu dozvědět se, jaká je pravda. Všechny ty nesmysly o Petru Pavlovi lze snadno vyvrátit a ověřit si, jaká je skutečnost.

Proč chci na Hradě Petra Pavla?

Ano, ani on není dokonalý. Jeho předlistopadová minulost není ideální. Chybu ale uznal a více než odčinil. Na rozdíl od Babiše nevládl několik let s podporou komunistů, neschází se s těmi nejhoršími z nich před druhým kolem a už vůbec se nedoprošoval právě teď jejich podpory. Naopak, je to jasně prozápadní liberálně-demokratický člověk, který přes 30 let pracoval ve prospěch naší svobody a demokracie, a to i s nasazením vlastního života.

Nejde jen o to, co dělal před Listopadem, ale hlavně o to, co dělal potom a co nám všem nabízí do budoucna. V devadesátých letech, kdy Babiš budoval svůj slavný polistopadový kartel, se Pavel stal hrdinou při záchraně více než 50 francouzských vojáků. Dostal za to nejen nejvyšší francouzské státní vyznamenání, ale i Medaili Za Hrdinství od prezidenta Havla.

Nebyl jen profesionální voják, ale mimo jiné vystudoval mezinárodní vztahy na King’s College London, na které kdysi učil i Masaryk. Umí nejen anglicky, francouzsky a rusky, ale i česky. Několik let byl šéfem české armády. Obrovské diplomatické a vyjednávací zkušenosti získal jako nejvyšší vojenský představitel v NATO, stejně jako kontakty na světové státníky. To se nám může v této těžké době velmi hodit.

Navíc dokáže trpělivě argumentovat a neztrácet u toho voliče. Zároveň reprezentuje určitý mix umírněně konzervativních i velmi liberálních hodnot – přitom velmi erudovaně mluví o tom, že ve spoustě věcech bychom se mohli inspirovat například ve Skandinávii.

Ví, na jakou funkci kandiduje. Neslibuje, že zařídí to, co má zařídit vláda. Nebojí se ji kritizovat, kde je to potřeba. Je nestranickým a nezávislým občanským kandidátem s více než 80 tisíci podpisy. Má podporu od řady respektovaných osobností, včetně těch, které komunistický režim opravdu rády nemají.

Je to ale především skvělý člověk, který nás bude inspirovat svým osobním příkladem. Bude i pozitivním mužským vzorem, který nám v našem národě obrovsky chybí. Dokáže nás i rozesmát a budeme mít sympatickou první dámu. Věřím, že Petr Pavel bude prezidentem všech lidí a budou ho mít rády jak děti, tak senioři.

10 hlavních důvodů, proč volím Petra Pavla:

    • stane se prezidentem, na kterého budeme konečně zase hrdí,
    • je zkušený diplomat a už teď ho respektují světoví státníci,
    • je dobrý člověk, který nám půjde příkladem a bude nás inspirovat a motivovat,
    • bude prezidentem všech lidí napříč různými společenskými skupinami,
    • bude vládě připomínat, aby konečně řešila i klíčové reformy,
    • ukáže nám, že chyby minulosti jde odčinit poctivou prací pro současnost,
    • bude mluvit klidně, srozumitelně a jen tehdy, když má co říct,
    • budeme mít skvělou a empatickou první dámu,
    • smát se nebudeme jemu, ale společně s ním,
    • do žádné války nás nezavleče, naopak nám pomůže se před ní bránit.

Bylo by fajn, kdybychom se po volbách usmířili s těmi, kteří to nakonec viděli jinak. Přímá volba a její druhé kolo zbytečně rozdělují společnost i naše rodiny. Bez ohledu na výsledek se zamysleme nad tím, zda nám možnost volit prezidenta přímo opravdu stojí za to. Ale o tom jsem psal už na konci článku k prvnímu kolu.

Přestože by to mohla být jen další volba menšího zla a referendum o Babišovi, tak pro mě osobně je volba Petra Pavla konečně i volbou velkého dobra. Věřím, že to bude prezident, na kterého budeme hrdí, půjde nám příkladem, bude hájit naše zájmy doma a bude nás důstojně reprezentovat i v zahraničí. Pavel na Hrad!

Prezident 2023: Koho volit a proč?

Mým favoritem je Petr Pavel. Skvělou volbou je ale i Danuše Nerudová. Volba ostatních je vyhozený hlas. Jaká jsou pro a proti u jednotlivých kandidátů? A podle čeho se rozhodnout?

Ve stručnosti:

      • Petr Pavel: určitě ano
      • Danuše Nerudová: ano
      • Marek Hilšer: ne
      • Pavel Fischer: ne
      • (Josef Středula: ne)
      • Karel Diviš: určitě ne
      • Tomáš Zima: určitě ne
      • Andrej Babiš: zcela určitě ne
      • Jaroslav Bašta: v žádném případě ne

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Smysl má nejen volba srdcem, ale především volba mozkem. Je dobré si říct, jakého prezidenta my sami chceme a jakého by právě v této chvíli naše země potřebovala. Může být užitečné podívat se na všechny možné debaty. Pokud se rozhodujeme mezi dvěma či třemi kandidáty, tak jen na ty části, kde mluví naši favoriti.

Dále jsou to různé rozhovory (Interview ČT24, Hyde Park, Insider, DVTV, Víkendová Snídaně a spousty dalších včetně těch textových). Naprosto skvělé a unikátní nahlédnutí do psychiky a charakteru jednotlivých kandidátů vidíme v pořadech K tabuli a Fabulace Jana Špačka. Užitečné jsou i debaty jejich protějšků či rozhovory s nimi. Někomu pomůže přečíst si profily kandidátů na Wikipedii či informace, názory i vize na jejich webech, někoho zase přesvědčí podpora od známých osobností nebo to, jaké mají auto.

Chceme-li politiku bez korupce, pak je dobré projít si hodnocení transparentnosti kampaní a další články na webu Transparentní volby. Dále pak jejich názory na lidská práva či hodnocení pravdivosti výroků na Demagog.cz.

Stálicí je Volební kalkulačka (i ta delší) či Volební kvíz. K oběma mám letos silné výhrady, protože lidem, kteří se opravdu podrobně a dlouhodobě nezabývají jednotlivými specifickými otázkami, to podle mě může vyjít hodně random nebo i zcela jinak, než je jejich skutečná preference. Proto je daleko důležitější pročíst si tam jednotlivé slovní odpovědi. Nebo se mrknout na volební otázky na webu Programy do voleb, dotazníky, ankety, 15 otázek na ano/ne či další odpovědi.

Jaký by měl být příští český prezident?

Volební kalkulačky nám ale u prezidentské volby příliš nepomohou. Je potřeba se trochu zasnít a představit si, co od prezidenta očekáváme. Zamyslet se, jaké výzvy naši zemi i svět v následujících letech čekají. A podle toho si stanovit kritéria, která jsou pro výběr prezidenta nejdůležitější. Jen se zasněte a u daného kritéria představte, který z relevantních kandidátů se na tuto funkci hodí nejvíce. Koho tam vidíte?

Z mého pohledu by prezidentem měl být státník, který nás bude důstojně reprezentovat v zahraničí. Inspirativní člověk, který nám půjde příkladem. Ochránce svobody a demokracie s jasnou prozápadní orientací, který chápe roli prezidenta a bude dodržovat ústavu parlamentní republiky. Má zkušenosti, potřebné znalosti a schopnosti. Uměl by obstát v tvrdém jednání s Putinem. Dokáže spojovat a usmiřovat společnost. Bude jezdit do regionů a naslouchat všem lidem, zastávat se slabších a snažit se jim pomoci.

Bude nastolovat témata, o kterých se ostatní politici bojí mluvit nebo nemají odvahu je řešit. Nebude slibovat nic, co ve své funkci nemůže splnit. Bude se zastávat lidských práv ve světě i doma (žen, LGBT lidí, Ukrajinců, sociálně znevýhodněných). Má ambiciózní vizi a realistický program. Bude podporovat vzdělanost, pracovitost, důstojné podmínky k životu i zdravý životní styl. Má jasné a promyšlené názory a dokáže o nich přesvědčit druhé. Umí srozumitelně mluvit nejen česky, ale i anglicky. Je autentický a hodnoty, které prosazuje, především žije. Je lidský a zábavný.

Nebude papaláš, ale civilní prezident, kterého budou mít lidi rádi. Bude respektovat vládu a konstruktivně (i neformálně) ji kritizovat. Bude mostem mezi vládou a opozicí. Bude bojovat proti dezinformacím a lžím. Nebude mít kauzy a skandály. Bude mít sympatický protějšek (první dámu či prvního džentlmena). Budou ho mít rády děti i senioři. Zvládne reagovat na výzvy našeho 21. století. Bude umět obstát jako vrchní velitel ozbrojených sil. Milosti bude udělovat promyšleně a spravedlivě (hlavně ne sobě). Bude jmenovat kvalitní a kompetentní osobnosti.

Dokáže povzbudit národ nejen v novoročním projevu. Zasadí se o to, aby předávání státních vyznamenání bylo znovu důstojné. Bude mít profesionální tým (poradce, vedoucí kanceláře, mluvčí). Nebudeme se na něj či za ni stydět nejen ve světových médiích, ale ani na známkách či obrazech. A konečně – zapíše se do historie a budeme na něho či na ni vzpomínat s hrdostí podobně jako na Masaryka či Havla.

Proč budu volit Petra Pavla?

Začnu tím, co mi na něm vadí. Jsem z rodiny, kde charakterní odmítnutí vstupu do KSČ znamenalo nejen nemožnost jít studovat preferovaný obor, ale i zhoršené podmínky v dalším životě včetně polistopadového období. Stejně jako spoustě dalších lidí i mně Pavlovo pragmatické členství v KSČ i jeho kariéra v předlistopadové armádě vadí.

I já mám obavu, že pokud by režim nepadl, pravděpodobně by sloužil proti těm, kteří bojovali za svobodu a demokracii. Vadily mi i jeho podrážděné a odbyté reakce v pořadu Ptám se já. Daleko lépe to ale dokázal vysvětlovat v rozhovoru pro Insider a zajímavá je i debata dvou historiků na toto téma. Šíří se i nesmysly o tom, že prý byl v StB. Snadno si lze ověřit, že na rozdíl od Babiše to není pravda.

Obava, že by mohl být spícím agentem, je velmi nepravděpodobná jak vzhledem k tomu, že je snad nejlépe prověřený Čech na světě, tak díky vysoké pozici, kterou zastával v NATO. Podobně se lze spíše usmívat výpovědím jeho bývalého spolužáka, kterému s ní pomáhal advokát, který zastupoval Rusko i Mrázka. Někoho ale může přesvědčit i podpora jinak ke komunistickému režimu velmi kritických osobností typu Evy Holubové či Miroslavy Němcové.

Zároveň nám může pomoci vyrovnat se s minulostí v tom smyslu, že si uvědomíme, že nic nebylo černobílé a tehdejší chyby je možné odčinit, a tedy i odpustit. Ostatně sám měl po Listopadu možnost pracovat s generálem Procházkou, který byl za minulého režimu odsouzen na doživotí a 14 let strávil v těžkém žaláři. Přesto si Pavla vybral jako svého osobního vojenského asistenta.

Zpočátku jsem nepovažoval za ideální, abychom ve svobodné republice měli za prezidenta vojáka-generála. Za to do značné míry mohl předsudek k tzv. zeleným mozkům, lampasákům atp. Jenže profesionální armáda demokratické republiky je trošku něco jiného. A právě Pavel se velmi podílel na její transformaci. Zároveň zmínil, že je hrdý na to, že nikdy nikoho neusmrtil.

Taky není ideální, že občas trošku ujede a na některé lidi může působit až sexisticky. Někdy vystupuje zbytečně nejistě a až příliš klidně (třeba v debatě na ČT a na Nově) – zřejmě i proto, že je introvert, což je mi ale osobně velice sympatické, stejně jako jeho zásada: „mluvím tehdy, když mám co říct.“

Za největší fail jeho kampaně pak považuji jeho tehdejší vyjádření pochybností, zda by ve druhém kole volil Danuši proti Babišovi. To ale poměrně rychle vyžehlil a nedivil bych se, kdybychom se jednou dozvěděli, že to byl důkladně promyšlený a velmi úspěšný manévr ve chvíli, kdy ho začala přeskakovat v průzkumech, ale nikdo tehdy ještě nevěnoval větší pozornost jejím problémům nejen na univerzitě.

Ale dost negativního. Někteří lidé mají pocit, že nemají důvod volit Pavla, protože jim chybí pozitivní motivace pro jeho volbu. Tak si to pojďme zrekapitulovat.

Generál Pavel je objektivně nejzkušenější a nejpřipravenější kandidát těchto voleb. Přes 30 let sloužil naší svobodné a demokratické republice, a to i s nasazením vlastního života. Za dobrovolnou záchranu více než 50 francouzských vojáků dostal nejvyšší francouzské státní vyznamenání a od prezidenta Havla pak Medaili Za Hrdinství. Právem ho můžeme označit za válečného hrdinu. Tento příběh je neskutečně inspirativní a nejlépe je odvyprávěn v rozhovoru pro Insider.

Pavel byl dále náčelníkem generálního štábu armády ČR (tedy šéfem české armády). Zároveň několik let pracoval jako nejvyšší vojenský představitel v NATO. Má tedy obrovské diplomatické a vyjednávací zkušenosti (např. vyjednávání s Gerasimovem). Těch kontaktů a přátel mezi světovými lídry bude mít taky celou řadu. A asi by ho brali trochu vážněji než Babiše.

Taky jste měli předsudky, že jako voják nebude rozumět politice a bude postrádat humanitní vzdělání? Jenže který český politik má za sebou vzdělání na prestižních zahraničních univerzitách? Pavel studoval např. na King’s College London, na které učil i Masaryk. Umí nejen anglicky, francouzsky a rusky, ale jako bonus dokonce i česky. Navíc nežvaní, ale mluví jen tehdy, když má co říct.

Velmi oceňuji i to, že dělá kampaň k volbám, do kterých skutečně kandiduje. Neslibuje, že zařídí to, co má zařídit vláda. Nevytváří falešný dojem, že zajistí levnější vajíčka. Nelže lidem o tom, že mají chtít mír na úkor ztráty nevinných civilních životů, zdevastované země, likvidace její suverenity a svobody. Jasně se staví za naši prozápadní orientaci a proti dezinformacím a lžím. Navíc je umí trpělivě vyvracet a neztrácet u toho voliče.

Přesto všechno má podle mě obrovský potenciál stát se prezidentem všech lidí napříč různými společenskými skupinami. Reprezentuje určitý mix umírněně konzervativních i velmi liberálních hodnot – přitom velmi erudovaně mluví o tom, že ve spoustě věcech bychom se mohli inspirovat ve Skandinávii.

Nic z toho ale není žádným bezhodnotovým typem centrismu ani catch all populismu. Pevně to vychází nejen z jeho obrovského rozhledu, ale především z jeho hodnotového ukotvení. Své hodnoty nejen prosazuje, ale především je i žije. I proto dokáže působit velmi autenticky. O úsměvu a humoru nemusí mluvit, on ho přirozeně dělá. Ostatně jeho politickými vzory jsou Obama a Churchill.

Sympatická je nejen jeho sečtělost, ale i individualismus projevovaný například i potřebou jít se projet na motorce. A naprosto skvělé bylo to, jak se dokázal chovat mezi dětmi ve škole. To byla úplně jiná liga než ostatní kandidáti. Takového by člověk chtěl nejen prezidenta, ale i učitele. Navíc nás inspiroval i v tom, že i ve svém věku dokáže být ve výborné fyzické kondici a nebojí se riskovat. Ostatně byl to tehdy právě nějaký žák na besedě ve škole, který Pavla vyhecoval, aby nejen motivoval ostatní, ale aby sám kandidoval. Důležité je i jeho růstové nastavení mysli: „člověk vždycky má co zlepšovat.“

Zároveň bychom mohli mít skvělou první dámu. Eva Pavlová působí hodně lidsky, zřejmě je velmi citlivá a empatická a v určité chvíli jsem měl dojem, že jestli se někdo podobá Čaputové, tak ona.

Proč je velmi dobrou volbou i Danuše Nerudová?

Bylo by skvělé mít konečně na Hradě ženu hájící zájmy mladých lidí i menšin. Matku dvou dětí, ekonomku, profesorku, bývalou rektorku. Podobně jako Slováci mít prezidentku, která by hájila jasně prozápadní hodnoty. Byla by elegantní, ale zároveň civilní a pohodová. Mohla by být ombudsmankou mladé generace, kterou si dokázala získat nejen v řadách dobrovolníků a spontánními aplausy ve studentských debatách, ale i výhrou ve studentských volbách již v 1. kole.

Její velkou výhodou je i to, že nebyla a ani být nemohla v KSČ. Hájí středově liberální názory a mohla by být určitým sociálním svědomím současné vlády. Sice zdaleka nemá takové politické zkušenosti jako její hlavní soupeři, ale do značné míry je mohla získat v pozici rektorky. Možná nám nakonec nemusí připomínat slovenskou prezidentku, ale třeba finskou či novozélandskou premiérku.

Naprosto skvělá byla její poslední slova v závěrečném slovu v debatě na ČT. Po nešťastném výkonu na Primě velmi dobře zvládla debatu na Nově. Přesvědčila, že by nejen dokázala zvládnout debaty s Babišem, ale především to, že se dokáže učit z chyb. Ostatně právě schopnost naučit se pracovat s chybou, je něco, v čem se snaží proměnit nastavení naší společnosti.

Pavel vs. Nerudová – proč u mě vyhrál generál?

Přesto všechno existuje spousta důvodů, proč jsem se nakonec přiklonil ke generálovi. Danuše sice nemá kontroverzní předlistopadovou minulost, ale takové srovnání není úplně fér, protože v té době jí bylo 10 let a když se podíváme na vývoj její dosavadní kariéry, tak můžeme mít obavu, že by se mohla vyvíjet velice podobně. Mohla by mít ambici stát se prezidentkou, profesorkou a rektorkou. Mohla by se chtít věnovat své akademické kariéře, mít určitý životní standard a vlivného manžela.

K tomu by možná i ona musela vstoupit do KSČ. Nebo taky ne, třeba by se zachovala jinak. Podobně bychom ale mohli spekulovat, že by se Pavel mohl stát dvojitým agentem a ve skutečnosti by západním mocnostem pomáhal svrhnout komunistický režim. To prostě nevíme a taková srovnání nejsou fér.

Přibližně do půlky listopadu byla mou favoritkou Danuše. Na rozdíl od generála jsem jí podepsal i petici (v naději na nového lídra demokratické levice i Středulovi a pro sympatie z lidské kampaně a pro případ i Hilšerovi). Do té doby jsem chtěl věřit, že máme naději mít českou Čaputovou. Jenže od 15. listopadu mě začala víc a víc odrazovat. Začalo vycházet najevo, že za perfektním marketingem je trošku odlišný produkt.

V ten den to vypadalo, že se Putinova válka přesunula i na území NATO. Nejde jen o zbrklost reakcí na tak potenciálně zásadní událost. Jestli to byla ruská raketa, nebo raketa, která dopadla vinou ruské války, je jedna věc. Ale osobně mě dostalo spíše to, když jsem večer zapnul Instagram a první příspěvek byla upoutávka generála Pavla na to, že ve 23 hodin bude mít vyjádření k situaci v přímém přenosu, kde trpělivě vysvětloval a uklidňoval národ.

Druhý příspěvek byl od Danuše, kde byla propagace nějakých trapných gifů, které můžeme použít na její podporu. Neubránil jsem se úvaze, koho z těch dvou bych radši viděl v pozici vrchního velitele ozbrojených sil, pokud by se válka přesunula přímo na naše území.

Pak už to byla jedna chyba za druhou. Kontroverze, zda bylo v pořádku chtít jít v době horké kampaně v čele pochodu za demokracii. Zveřejnění a následné smazání naprosto trapného videa, v němž byly bez jejich vědomí využita slova novinářů. Odpoledne pak zveřejnění slavného videa, v němž liberální kandidátka mladých veze svého syna do školy autem.

To vše v době, kdy je pro mladé lidi důležité dělat vše, abychom zmírňovali problémy klimatických změn – a stále více si uvědomujeme, jaké zlo jsou auta v (širších) centrech měst – a jaké negativní důsledky na děti (jejich samostatnost, odolnost či fyzickou kondici) může mít jejich přeprava autem do školy rodiči. To ale na tom videu nebylo to nejhorší.

Působila tam strašně neautenticky a právě dojem, že její billboardový úsměv je strojený a neupřímný, je asi největší problém, protože právě emoční bezprostřednost je podle mě to, proč máme tak rádi Čaputovou. U Danuše je to spíš spousta naučených frází (byť velice dobrých) a místy až patetické a těžko uvěřitelné používání vznešených slov, jindy zase neudržení se a vytváření dojmu profesorské a elitářské povýšenosti.

Tím vším vyvolává obavy, že ve skutečnosti dost možná není tou cool progresivní liberálkou, ale spíš pokryteckou „neoliberálkou“. Ostatně, nepochopil jsem, proč i přesto, že věděla, že ji na konci debaty Středula podpoří, měla potřebu říct, že celý život volí pravicové strany. To bylo překvapení i pro mě. Paradoxně a překvapivě je Pavel v některých věcech sociálnější a liberálnější.

A mohli bychom pokračovat její kauzou na univerzitě a nekomunikací s médii, kauzou opisování vs. deníček, populistických slovech o cestách vlády do Kyjeva, povyšováním se nad Čaputovou, řečmi o nepochybování o sobě ani na pikosekundu, kontroverzním byznysem jejího manžela a jeho historie s Babišem, zpožděním na rozhovor a bez omluvy, návrhy, aby guvernéra ČNB společně vybíral i premiér atd.

Slova o tom, že dál povede pozitivní kampaň, aby hned ráno na symbolické rýpnutí reagovala útokem ala Diviš. Problém ale vidím i v tom, že obecně má rétoriku, a z velké části i program (byť velice kvalitní), jako by kandidovala na premiérku, ne na prezidentku.

Jsem toho názoru, že bychom u nás skutečně potřebovali emancipaci žen – nejen v politice, ale v celé společnosti. Jenže taky jsem si uvědomil, že by se nám vlastně – a možná i dříve – hodilo něco jako emancipace mužů. Po mnichovské zradě a okupaci z roku 68 bychom si potřebovali narovnat páteř. Potřebovali bychom pozitivní mužský vzor. A právě to v mnoha ohledech Pavel naplňuje, což je samozřejmě jedna z věcí, která některé lidi dost možná štve, protože jim to nastavuje zrcadlo. Stejně jako přiznat a odčinit chybu.

Důležité ale je zamyslet se nad tím, že si dost možná vybíráme někoho, kdo bude prezidentem nejen dalších 5 let, ale dalších 10 let. Významným argumentem je i to, že by v tak těžké době, jaká nás možná čeká, měl být prezidentem spíše někdo, s kým se dokážou ztotožnit lidé napříč společností, a ne pouze kandidátka tzv. „kavárny“.

Je zajímavé i v mém okolí pozorovat, že Pavla budou volit jak středoví liberálové, pravicoví konzervativci, liberální levičáci, tak i ti, kteří jindy nevolí, nebo by možná volili kdoví koho. Jsou samozřejmě i takoví, kteří by naopak ve druhém kole Pavla volit nešli – a pro mě překvapivě i ti, u kterých bych to vůbec nečekal a s černobílým antikomunismem to nemá nic společného. Je tedy otázkou, jestli by nakonec ve druhém kole nebylo větším lákadlem zvolit si za prezidentku ženu.

Premiérka Nerudová?

Danuše bohužel není druhá Čaputová. Je pouze Danuše Nerudová. Jenže to samo o sobě není vůbec málo. Vždyť, která z českých političek má alespoň takové kvality? Která dokázala nasbírat tolik podpisů, nadchnout tolik dobrovolníků, poprat se v debatě s Babišem, způsobit, že poprvé jiný kandidát odstoupil a podpořil ji? Navíc se nebojí zvedat témata, která nemusí být úplně populární, ale pro mnoho z nás jsou opravdu důležitá. V tomto směru je taktéž inspirativní. A přiznám se, že po debatě na ČT a na Nově jsem ji na chvíli opět zvažoval.

Jenže v debatě na Primě odhalila i spousta jejich dosavadních fanoušků její obrovské limity. Bylo tam vidět, že na funkci prezidenta je v tuto chvíli daleko lépe připraven Petr Pavel. A nejen to, debatní střet Nerudové s Babišem o budoucí vládní politice bychom si klidně mohli zopakovat. Danuše má totiž v české politice obrovský potenciál. Jen si myslím, že ho může daleko lépe využít jako kandidátka na premiérku. Jen si to představte: prezident Pavel, premiérka Nerudová. Nebo naopak.

Proč nemá smysl volit kohokoliv dalšího?

Ostatní kandidáti nemají šanci ani ne tak kvůli místy neférovému přístupu médií, jak se nám sami snaží namluvit, ale spíše proto, že nemají na to, aby v přímé volbě uspěli. Ne peníze, ale schopnosti a soudnost. Tím, že Marek Hilšer neodstoupil, riskuje, že v senátních volbách dopadne podobně jako jeho tehdejší protikandidát. Pavel Fischer dost možná dopadne podobně – z hlediska zkušeností by sice mohl být i vhodnějším kandidátem než  Nerudová, ale jeho neochota překonat svou homofobii, znemožňuje přesvědčit národ, že by dokázal být prezidentem nás všech.

Karel Diviš se naprosto odrovnal hned na začátku debaty v České televizi. Takovou nehoráznost by si o Pavlovi nedovolil říct snad ani Okamura. Odstoupení Josefa Středuly, který zřejmě naprosto promarnil příležitost stát se lídrem české demokratické levice, je sice hezké gesto, ale reálně těžko pomůže Nerudové. Je tedy otázkou, proč to vlastně udělal. Tomáš Zima nakonec není tak mimo, jak jsem se obával, ale spíše na něj budeme vzpomínat jako na jednu z těch slavných čínských investic.

I na Andreji Babišovi by se dala najít spousta pozitiv a v něčem by mohl být i lepším prezidentem než Zeman. Ocenit lze i to, že díky jeho značce se hejtmanu Vondrákovi daří posouvat můj rodný kraj a primátoru Macurovi zase Ostravu. Symbolické ovšem je, že tito dva – to nejlepší, co z hnutí ANO ještě zůstalo – mají dost odvahy na to, aby řekli, že Babiše volit nebudou. Nemá smysl plýtvat slovy na to, proč Babiše nevolit. O tom už skvěle napsali jiní a zřejmě si to můžeme připomenout před druhým kolem.

Jaroslav Bašta nás sice dokáže hezky pobavit, ale ve skutečnosti se jedná o naprosto nepřijatelného kandidáta, který prosazuje otevřeně vlastizrádný a protiústavní program. Je navíc krásnou ukázkou, že nemá smysl posuzovat kandidáty jen podle toho, jak se chovali za minulého režimu. Pokud ale ve svém okolí máte někoho, kdo zvažuje volbu Babiše, tak mu to můžete zkusit rozmluvit a přesvědčit ho, aby volil právě Baštu. Jen si dejme pozor, abychom velice brzy tyto lidi nepřesvědčovali, aby raději znovu volili populistické ANO před extremistickou SPD či ještě něčím šílenějším.

Proč bychom měli zvážit návrat k nepřímé volbě?

Jsme parlamentní, nikoliv prezidentská republika. Prezident nevládne, ale především reprezentuje. Přímá volba do toho ale vnáší neuvěřitelný zmatek a nutí kandidáty, aby slibovali to, co ve této funkci nemohou splnit. Vytváří falešná očekávání, která jsou následována zklamáním. Logicky nesplněné (protože nesplnitelné) sliby systémově oslabují důvěru občanů v politiky. Navíc se z důvodu vysoké účasti ve druhém kole i z hlediska absolutního počtu hlasů vytváří dojem zdánlivě vysoké legimity prezidenta vůči vládě a sněmovně. To ale z naší ústavy jinak vůbec neplyne. Navíc by taková koncentrace moci v rukou jednoho politika byla nebezpečná.

Nešťastné je i to, že televizní debaty sledují miliony lidí, ale vůbec v nich nejde o program. Jde v nich o podvědomé sympatie ke konkrétním kandidátům. Stává se z toho iracionální kmenová volba. Kandidují lidé, kteří jsou pro tuto funkci naprosto nevhodní (přestože by byli dobrými kandidáty na premiéry, senátory nebo ani to ne). Oboustranná brutální negativní kampaň před druhým kolem pak vede k totálnímu rozdělení společnosti a někde i rodin a přátel, kdy půlka národa zvoleného prezidenta nesnáší ještě dříve, než stihne cokoliv udělat. Navíc jsou to zbytečně vyhozené peníze i náš čas.

Patřím mezi ty, kteří chybně ignorovali varování ústavních právníků a politologů a přímou volbu chtěli. Kdybychom měli vyspělejší politickou kulturu a občansky vzdělanou společnost znalou alespoň ústavy, tak by to vlastně nemuselo být tak špatné. Ale realita je jinde. Pokud si přejeme, aby prezident plnil spíše roli reprezentativní, symbolickou a inspirativní, pak by původně nepřímá volba měla větší smysl. Donutit sněmovnu i senát, aby našly konsensuálního kandidáta i v situaci, kdy by jednu komoru ovládala vláda a druhou opozice, má něco do sebe a mohlo by vést spíše ke smiřování společnosti. Ale uvidíme, možná se to postupně naučíme. Třeba už v těchto volbách.

Apel k druhému kolu

Bez ohledu na to, kdo bude v druhém kole, přijďte si prosím svého prezidenta zvolit i v něm. Skvělou hlavou státu by byl jak Pavel, tak Nerudová. Dalšího Zemana už nepotřebujeme. Letos to navíc není jen volba menší zla, ale v případě jak Pavla, tak Nerudové i volba poměrně velkého dobra.