Pravice – Mirek Návrat

Přál bych si Lidovou stranu, která by byla taková

Co kdybychom i u nás měli skutečně všelidovou a občanskou masovou stranu pravého středu spojující umírněné liberály, rozumné konzervativce a humanitní a křesťanské demokraty, která by prosazovala zájmy naprosto každého člověka a všech vrstev společnosti?

Zní to utopicky, naivně a populisticky? Ne nutně. Jen je to komplikované. Taková strana by byla naopak antipopulistická. Nedělala by politiku, která by se snažila zalíbit každému, ale dělala by takovou, která by byla ve prospěch každého. A v tom je rozdíl a často to jde proti sobě.

Asi nejsem sám, kdo má dnes problém pochopit, proč by si měl vybrat jen ze dvou možností – buď prosazovat zájmy té půlky národa, která má vyšší příjmy, nebo naopak té druhé. Ne. Já chci stranu, která tady bude pro každého. A právě o tom by mohly být lidovecké, či chceme-li křesťansko-demokratické ideje.

Něco jako ANO? Ne!

Jak se to liší od ideově prázdného, povrchního, populistického a jednorázového projektu typu ANO či Věci veřejné?

Už jsem to naznačil výše, ale především by si to nehrálo na to, že to není strana. Naopak, hrdě by se hlásila k zastupitelské demokracii. Byla by to strana masová, jejímž cílem by bylo, aby jejími členy byly dlouhodobě široké střední vrstvy, které chtějí žít ve vyspělé západní zemi.

Byla by stranou všech demokraticky smýšlejících občanů, z jejichž řad by se zdola nahoru rekrutovali kvalitní politici. K tomu by měla fungující systém vnitrostranického vzdělávání. A nejen to.

Měla by řadu spřízněných organizací. Sdružení mladých, studentů, žen, seniorů, zaměstnanců, živnostníků, podnikatelů, různých menšin a všech dalších, kteří by pravidelně formulovali zájmy svých skupin a skrze tuto stranu je prosazovali mj. na parlamentní a vládní úrovni.

Mám dojem, že tohle všechno ty středopravicově orientované široké vrstvy skrze lidové/křesťansko-demokratické/liberálně-konzervativní strany, tedy skrze CDU/CSU a ÖVP dokázaly dělat v poválečném Německu a Rakousku. A my bychom mohli taky.

Jaké by byly její politické ideje?

Tou první a hlavní hodnotou by musela být svoboda. A to každého jednotlivce a naprosto každého člověka. Nerozlučně spojená s lidskou důstojností a jeho osobní i společenskou odpovědností. Svoboda osobní, ekonomická i politická.

Ekonomicky by prosazovala sociálně-tržní hospodářství a princip subsidiarity. Do čeho stát zasahovat nemusí, to dělat nemá. A pokud to dělá, tak nikdy ne na vyšší úrovni, než je to nutné. Musela by se znovu zamyslet nad tím, co oba tyto pojmy, dnes tolik používané a o to více porušované, skutečně znamenaly a znamenají.

Jejím cílem by byl i sociální smír. Šlo by jí o to, aby se mohl mít dobře naprosto každý člověk, který dělá poctivou a užitečnou práci pro druhé. Ať už na trhu, nebo (tam, kde je to vhodnější) ve veřejném sektoru. A nejen u nás, šlo by jí o každou lidskou bytost bez ohledu na to, do jaké země či doby se zrovna narodila.

A když jsme u toho zahraničí, byla by skutečně prozápadní. Ale v tom smyslu, že by si brala výhradně to dobré, v čem se na Západě můžeme inspirovat, a naopak nebrala to, z čeho se musíme poučit – třeba v oblasti masové imigrace a integrace.

S tím souvisí i to, že by byla proevropská. Což ale často znamená, že by nemohla být tzv. eurohujerská. Musela by mít odvahu naši Unii reformovat, a klidně se i vzepřít velkým hráčům tam, kde je to v bytostném zájmu středních a menších zemí, tedy například té naší.

Jednou z jejích hlavních hodnot by zároveň byla systémová podpora rodin s dětmi. A protože by to byla strana všelidová, sekulární, česká a snažila se dělat politiku pro lidi z 21. století, tak ne nutně pouze tzv. tradičních rodin.

Čímž narážím na jeden z velkých problémů. Nebyla by to strana náboženská, tedy křesťanská. Neměla by to v názvu. Nebyla by stranou sociálně konzervativní či tradicionalistickou. Jejími hlavními tématy by nebylo zaujímání silně konzervativních pozic ve společensko-etických otázkách. Na ty by uvnitř strany byly různé názory.

Nicméně proto, že by vycházela i z původní KDU-ČSL, tak by v ní jistě bylo vlivné křesťansko-demokratické a katolické křídlo. Jenže to by už nebylo tím jediným a hlavním. Mentalita uzavřeného ghetta vymezujícího se vůči většinové moderní společnosti, vůči ostatním lidem dobré vůle, by musela skončit.

Stejně tak reakcionářsko-zpátečnické a účelové vymezování se vůči liberalismu. Pokud by chtěla být stranou skutečně lidovou, tak by jejím cílem musela být pluralitní, svobodná a otevřená společnost, v níž si každý člověk může dělat, cokoliv uzná za vhodné všude tam, kde tím výrazně a prokazatelně neomezuje druhé.

To ale neznamená, že by měla úplně rezignovat na etický rozměr politiky a spirituální rozměr života. Ani by se neměla zcela vzdát inspirace křesťanskými hodnotami. Ale kromě výše uvedených spíše těmi, které zdůrazňují univerzalismus, zodpovědnou solidaritu, rovnost a důstojnost každého člověka, umírněnost, ohleduplnost či společné dobro neboli obecné blaho.

Jací by byli její voliči, členové a politici?

Byli by to nejen lidovci Luxova či Bělobrádkova typu, ale taky řada lidí ze STAN, podstatná část TOP 09, to křídlo občanských demokratů, které není národovecké ani tzv. neoliberální, a taktéž rozumná část středových liberálů, tzv. pravdoláskařů.

Zkrátka všichni skuteční občané a demokraté, kteří věří, že politika je služba ve prospěch všech lidí bez ohledu na to, s jakými geny, do jaké rodiny nebo v jakém regionu se zrovna narodili. Taková by měla šanci získat si kromě středních vrstev jak ty nejchudší, tak ty nejbohatší. Byla by to strana skutečně všelidová.

Její ambicí by bylo stát se hlavní a největší stranou napravo od středu a být vyspělou pravicí západoevropského typu. Podobně jako v Rakousku a Německu by kolem ní asi poletovaly dva menší subjekty zprava (národovecko-populistický a tzv. neoliberální) a jeden zleva (sociálně-liberální/progresivistický).

Jenže dost bylo idealistického optimismu. Je dost možné, že na tohle prostě český postkomunistický národ ještě nemá. Že na tohle nemají ani naši lidovci ani většina středopravičáků a pravdoláskařů u nás. Ale možná bychom to chtěli a možná si to jednou a třeba už za pár let uděláme. Tak kdyby náhodou, tak si vzpomeňte na tento text.

Nová britská premiérka a konzervatismus jednoho národa

Jaká je vize Theresy May? Z jakých idejí čerpá? A v čem se může inspirovat česká pravice?

V prvním projevu ve své nové funkci označila Davida Camerona za moderního premiéra. Pochválila jeho vládu za to, že stabilizovala ekonomiku, snížila rozpočtový schodek a pomohla získat práci více lidem než kdykoliv předtím.

Nicméně největší odkaz Cameronovy vlády se prý netýká ekonomiky, ale sociální spravedlnosti. Například zavedení stejnopohlavního manželství či osvobození lidí s nízkými platy od daně z příjmů. Vedl prý vládu jednoho národa a ona prý hodlá v tomto kurzu pokračovat.

Theresa May věří nejen v unii národů v rámci Spojeného království, ale i v unii mezi všemi občany bez ohledu na to, kým jsou či odkud pocházejí. Věří v boj proti planoucím nespravedlnostem:

Když se člověk narodí chudý, zemře o 9 let dříve než ostatní. Pokud je černoch, tak s ním trestněprávní systém zachází tvrději. Pokud je to bílý kluk z dělnické rodiny, má menší pravděpodobnost než kdokoliv jiný dostat se na univerzitu. Pokud je ze státní školy, má menší pravděpodobnost získat špičkové povolání, než pokud je vzděláván soukromě. Pokud je žena, bude vydělávat méně než muž. Pokud trpí psychickými problémy, nemá k dispozici dostatečnou péči. A pokud je mladý, má to těžší než kdykoliv předtím najít si vlastní dům.

Misí Theresy May je udělat z Británie zemi, která funguje pro všechny. Zastala se i pracujících rodin, jejichž život je podle ní obtížnější, než si politici ve Westminsteru představují. Zmínila i jejich obavy o to, že sice mají práci, ale ne vždy jistotu zaměstnání. Že sice mají vlastní dům, ale bojí se o placení hypotéky, o výši životních nákladů či o to, zda dostanou své děti do dobrých škol.

Slíbila, že povede vládu, která nebude řízena zájmy několika vyvolených, ale zájmy těchto obyčejných lidí. Že její vláda udělá vše, co bude moci, aby jim dala více kontroly nad jejich životy. Že při schvalování zákonů a daní nebudou prioritou bohatí a mocní, ale právě oni. Že se její vláda bez ohledu na původ daného člověka bude snažit pomoci každému, aby mohl dojít tak daleko, kam až ho jeho talent zavede.

Co je to konzervatismus jednoho národa?

Na novou předsedkyni nejvlivnější pravicové a konzervativní strany v Evropě to může znít až příliš levicově a progresivně. Proto je důležité podívat se na to, co míní onou vládou jednoho národa. Není to žádná nacionalistická vize, jak by nás mohl mást název. Je to naopak tradiční ideový proud uvnitř britských Toryů.

Už v 19. století s ním přišel tehdejší premiér Benjamin Disraeli. Varoval tehdy před nebezpečím, že se Spojené království v důsledku industrializace a zvyšujících se nerovností rozdělí na dva národy, na bohaté a chudé. Zároveň chtěl předejít sociální revoluci, protože se obával, že pokud by byla vládnoucí třída lhostejná k utrpení běžných lidí, společnost by se stala nestabilní.

Apeloval tedy i na sobecký zájem privilegovaných, kteří díky svému zvýhodnění mají přirozenou morální povinnost starat se o ty, jimž se tak dobře nedaří, což vychází i z feudálního konceptu noblesse oblige, tedy že aristokracie má povinnost být velkorysá a čestná. Z pohledu konzervatismu jednoho národa se společnost vyvíjí organicky, ideálem tedy není sociální rovnost, ale spíše vize soudržné a stabilní hierarchie.

Důležitým prvkem je zde i pragmatismus, tedy neideologický přístup k politice, kdy se s ideologickými oponenty hledá flexibilní kompromis – nejen kvůli získání volebních hlasů od těch, jimž se pomáhá, ale především v zájmu zajištění sociální stability. Jde tedy i o apel směrem k pracující třídě, podporu opatření zlepšujících kvalitu života a poskytnutí určité sociální podpory a ochrany běžným lidem.

V konzervatismu jednoho národa lze tedy spatřovat i jistý druh paternalismu; sociální povinnost má přednost před individualismem. Mimochodem, v roce 2010 měli britští Toryové ve svém programu i konzervatismus jednoho světa, což obsahovalo například cíl, že minimálně 0,7 % HDP bude určeno na cílenou a transparentní rozvojovou pomoc.

Cesta pro českou pravici?

Existuje samozřejmě nebezpečí, že bude stát v pojetí konzervatismu jednoho národa až příliš silný. Musel by se zřejmě vyvarovat přehnaného paternalismu a inspirovat se také jeho libertariánským pojetím. Snažit se tedy systémově zlepšovat životy lidí, ale vždy jim zároveň ponechat svobodu volby.

Podobně lze usilovat i o jistou míru sociálního státu, který lidem pomáhá, aby si pomohli sami. Spravedlivé a transparentní regulace zvyšující kvalitu života každého jednotlivce mohou být v rovnováze se svobodným trhem i efektivním státem. Není tedy nutné být proti systémové solidaritě, sociální spravedlnosti, zmírňování nezasloužených nerovností či proti úsilí o co nejvyšší sociální mobilitu.

Možná je vhodné přiznat si i to, že jediná možnost, jak u nás může pravice sestavit vládu, je s křesťanskými demokraty, středovými liberály, případně ve velké koalici se sociálními demokraty. Proto může být inspirace tímto britským ideovým směrem, a především jeho pragmatickým úsilím o nerozdělenou společnost, na místě i z dlouhodobého hlediska.

Psáno pro Pravý břeh.

ODS má na víc

Většina lidí asi nerada uslyší to, že ODS je nejlepší stranou, jakou dnes máme. Občanští demokraté zase neradi uslyší, že i přesto to vůbec není žádná sláva. Proč tomu tak je a z čeho pramení mé obavy?

Realistický postoj k EU a masové imigraci je důležitý, podobně jako kritika současné vlády, navracející nás před listopad 1989. Do toho nabízí ODS řadu dobrých řešení. Taky jí to usnadňuje konkurence. Nejgeniálnější tah Babišovy politicko-byznysové kariéry, Čapí hnízdo, bude zřejmě i jejím koncem. S Kalouskem se asi něco děje, když už mívá lepší projevy i Fiala, ostatně od doby, co je předsedou TOPky i oficiálně, to jde s jejími preferencemi z kopce. Lidovci mají velký problém a jsem zvědav, jak nesmysly jako EET a další zneužívání státu Agrofertem svým voličům vysvětlí.

Místo toho, aby se zelení spojili s Piráty, tak si do svého čela možná zvolí radikálního levičáka, co chodí na shromáždění s komunisty. Svobodní proti jednomu oligarchovi budou bojovat tím, že se spojí s jiným oligarchou. A ta horda nahnědlých uskupení, co se považuje za konzervativní, nemá šanci, protože neuznávají svobodu jednotlivce a jejich konzervatismus není pro-západní a univerzalistický, ale falešný, temný, primitivní, autoritářský a často pro-putinovský.

Proč mám obavu, že se ODS nepoučila?

Když čteme o tom, že Novák je stále členem ODS, když jím je stále i Bém, beztak i Langer, když Fiala všude sedí vedle Blažka, a Bendl je v přímém přenosu jako šéf volební komise na kongresu, tak se nedivím, proč má ANO stále tolik procent.

Je škoda, že ODS nezažila to, co lidovci – tedy vypadnout ze sněmovny úplně a očistit se od těch, co tam jsou jen kvůli korytům. Tam by možná i pochopila, co lidem na té straně nejvíce vadí. Ale to, že nemá více kvalitních politiků, je chyba i nás občanů. Než nastoupí naše polistopadová generace, tak je obrana svobody a demokracie ještě jednou v rukou těch, co tehdy cinkali klíčemi.

Skutečně to s ODS rozbalíme?

Problematické je ale i to, co ODS prosazuje, nebo naopak neprosazuje. Politici ostatně občas mohou být špatní lidé, pokud realizují dobrý program. Mně v tom jejich chybí větší důraz na rodinu a nějaké morální hodnoty. Naše země a západní civilizace nejsou v situaci, kdy bychom si mohli dovolit hrát na to, že být singles, mít málo dětí a žít život bez hodnot je cool.

Když už ODS odmítá provést skutečnou důchodovou reformu, aby nenaštvala vysokopříjmové voliče očekávající, že i o ně se bude starat stát, tak by aspoň měla vysvětlit, proč je proti tomu, aby v systému byly zvýhodňovány rodiny s dětmi menšími procentuálními odvody.

Taky by nám měla říct, jaké přesné dopady očekává při jejich obecném snížení (a zda na straně zaměstnance či zaměstnavatele), a jak to hodlá řešit. Sjednocení DPH by měla provést radši najednou, nebo se to zase neudělá vůbec. A musí nízkopříjmovým skupinám, které to krátkodobě i systémově zasáhne, vysvětlit, proč je pro ně toto zjednodušení podnikání a obchodování ve skutečnosti výhodnější.

Naše pravice by si ale měla uvědomit i to, že jsme v Evropě. Musíme měnit myšlení lidí směrem k osobní odpovědnosti a lásce ke svobodě, ale je dobré se podívat, jak argumentuje pravice třeba ve Skandinávii. Když dělá důležité pravicové reformy, tak vysvětluje, že je to proto, abychom si ten sociální stát, na jehož určité míře panuje všeobecná shoda, mohli dovolit z čeho zaplatit.

Realistický postoj ohledně současných uprchlíků je na místě, ale místo fotek u maďarského plotu by měla ODS více zdůraznit, jak skutečně pomáhat. Budeme už v NATO konečně přispívat tak, jak bychom měli? Budeme na rozvojovou pomoc přispívat tolik, kolik jsme se v OSN dohodli? A co uděláme se změnami klimatu, pokud vliv lidské činnosti na ně není hoax vytvořený Číňany, jak si myslí Trump, abychom tak zabránili masové imigraci v budoucnu?

I naše země má na víc

A jak bude ODS řešit problém způsobený paradoxně 41letou vládou komunistů – tedy, že přidaná hodnota vytvořená českými zaměstnanci odplouvá na dividendách (dotacích i investičních pobídkách) v miliardách do rukou zahraničních kapitalistů? Jak zajistíme, aby i naši lidé měli možnost stát se bohatými, do našich firem investovat a vytvářet zase další velké firmy typu Baťa?

7 let byla ODS naposledy ve vládě, ale stále u nás není možné založit firmu během 10 minut online tak jako na Novém Zélandu. Stále není možné vyřídit online s úřady vše tak jako v Estonsku. Stále nemáme online přehled o každé koruně utracené z veřejných peněz – a odkaz na něj u online placení daní a záloh. S jejich placením je to tak strašné, že jsme až na 122. místě v tom, jak dlouho to trvá. A to jsou všechno věci, na jejichž řešení lze najít shodu napříč spektrem.

ODS dnes říká, že je na straně drobných podnikatelů a poctivých zaměstnanců. Jenže měla by si přiznat, že to není jen Babiš nebo levicové vlády, které často zvýhodňují oligarchy, nadnárodní korporace a montovny, agentury vysávající veřejné peníze, kmotry či spřízněné byrokraty. Ona to v minulosti dělala taky. Kvůli slabé konkurenci zřejmě dostane druhou šanci. A bylo by velmi nemilé, kdyby nás znovu zklamala. Profesor Fiala bude mít větší úkol, než si zřejmě připouští, a doufejme, že to zvládne.

Související články: