Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy – co s tím?
Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany – ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.
Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV – ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran – Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.
Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.
Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran – protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.
A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?
No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Okurky 2011: Bárta, Bátora, Barták, Bartošová

Tak tato čtyři velice si podobná jména vévodí v tomto létě českému bulváru – byť ten má někdy i tu drzost nazývat se seriózním tiskem, což mu bohužel prochází, protože tu serióznějších médií není. Už si toho všimli dokonce i Slováci a upozorňují na to, jak je úroveň našich médií těmito jmény stahována stále níž.

Co k Bártovi? Taky se divíte, že ještě nesedí? A bude vůbec někdy? Nebo si zahraje na Napoleona v mučednickém stylu ala Kadáfi?

Co se týká Bátory, tak je vše natolik směšné, že začínám souhlasit s některými novináři a komentátory, že za tím bude něco víc. Možná se v pozadí (avšak do zákulisí je dost vidět) koná zásadní boj o budoucí podobu české pravice – Klaus nebo Kalousek? A co když se do toho vloží ještě Topolánek – třeba s „vítězem“ kroužkovací revoluce Langerem? Velmi bych si přál, aby se slova ujal pravicový volič a tyto směšné figury upadly do zapomnění.

Samotného Ladislava Bátoru nepovažuji za nebezpečného extrémistu, ale za celkem běžného nacionalistu 19. století či národního konzervativce, jehož názory si rád vyslechnu, pousměju se nad nimi, z většiny s nimi nesouhlasím, ale nevidím důvod je zakazovat.

Abych neurazil – tak vážený pán doktor – Barták je směšnou figurou a jen ukazuje na to, že lidé z vyšší společnosti v České republice připomínají svým chováním a morálními postoji spíše tu nejsprostší chudinu, která by si mohla podat ruce s londýnskými gangstery. To, že ti čeští nepotřebují zapalovat sídliště, možná svědčí o tom, že jsou Češi strašně konformní a mafiánům nechávají komunisty a následně přebarvenými komunisty nakradený nebo nemravně nabytý majetek bez protestů – tedy až na nic neřešící kecy v hospodě, případně v diskuzi pod články na blogu či přímo v něm.

Bartošová mě nezajímá a kdo nemá to štěstí jako já, tak ho upřímně lituji a přeji brzké uzdravení.

O čem to celé svědčí? Proč nás „novináři“ krmí takovými zbytečnými nesmysly? Proč odvádějí pozornost od skutečných problémů? Proč tyto odmítají řešit, otevírat a vůbec se jimi zabývat? Kdo to celé platí? Komu se to hodí? Přestane v naší zemi někdy platit označení novinářů, jak je údajně nazval Miloš Zeman – „Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie“? Budeme mít zase své Čapky a Peroutky?

Sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy

Hrdinové odcházejí, zločinci zůstávají i nadále ve sněmovně a ještě jim rostou preference. Je to mu již rok, co zemřel československý hrdina Milan Paumer a nyní zemřel další ze skupiny bratří Mašínů Ctirad (Radek) Mašín. Český velvyslanec v USA i ministr obrany budou účastni na jeho pohřbu. Komunistická a socialistická opozice nesouhlasí, ale nejen ona. Společnost je rozdělena. A neměli bychom se stydět, že náš hrdina na vlastní přání nebude pohřben v naší zemi?

Ano, účastníci třetího odboje, odvážní chlapci ze skupiny bratří Mašínů jsou hrdinové! Můžete prskat, můžete manipulovat, můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno, co na tomto faktu změníte.

Dokonce demokratická strana – ČSSD – má problém s tím, že vláda chce této skupině – jedněm z mála našich hrdinů – udělit vyznamenání. Tuto odvahu již před časem projevil bývalý premiér Topolánek. Naopak zbabělost v této věci projevili oba čeští prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. Ale není to jen česká komunisty zmanipulovaná nebo věc jinak nechápající levice, která nesouhlasí s tím, že se jedná o hrdiny. Někteří sice nemají tu drzost nazývat je vrahy, ale poměrně často se setkáme i s tím, že příznivci pravice jejich odboji nerozumí a nedokážou jej ocenit.

A teď se zeptám těch, kteří jste o jejich činnosti něco četli – např. Odkaz od Barbary Masin, kteří jste na toto téma mnohokrát diskutovali a četli různá fakta a různé názory, kteří jste jejich čin pochopili, kteří si uvědomujete, že svoboda je důležitější než život – nestydíte se – tak jako já – za český národ, že jeden z mála našich hrdinů nebude pohřben v jeho rodné zemi, bývalé vlasti – a to na vlastní přání?

Za to americká společnost si svých hrdinů vážit umí – a jedním z amerických hrdinů byl i Ctirad Mašín – protože bojoval v americké armádě a bude tak pohřben jako válečný veterán se všemi poctami.

Divíte se, proč se vlastně Mašíni odmítají vrátit zpátky do České republiky? I za cenu, že už svou vlast nikdy neuvidí? Pojďme se třeba zamyslet nad tím, proč je v české justici 70 % soudců s komunistickou minulostí – včetně předsedy soudu ústavního, proč komunistům neustále stoupají preference, proč vládnou v několika krajích, proč slušnost je v naší zemi slabostí a malost a podfukářství naopak ctností, proč se ohledně činů skupiny bratří Mašínů odvíjejí hysterické diskuze?

Řeknu to tedy znovu – a věřím, že se všemi svobodnými lidmi – sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy.