Nejlepší sociální politika na světě – inspirace pro Evropu a svět

Projev české premiérky z roku 2050*

Dámy a pánové,

již několik let se říká, že máme nejlepší sociální politiku na světě. Je to proto, že začínáme jinde než v sociální oblasti. Každého vedeme k tomu, aby se nejdříve postaral sám o sebe, o svou rodinu, aby pomáhal druhým a až pak mu pomáhají oni v jeho přirozeném prostředí. Pokud to nestačí, je tady stát – nejdříve obec, potom vyšší orgány.

Spravedlivý a transparentní právní stát

Máme jasné zákony, minimální byrokracii a jen ty regulace, které jsou skutečně nutné. Naše soudy jsou rychlé, vymahatelnost práva i ochrana soukromého majetku jedny z nejlepších na světě. Každý chápe, že jsme to my – lidé, kdo si u nás vládne, a to konsensuálně a umírněně. Téměř každý se angažuje v nějaké straně, profesní, zájmové či odborové organizaci.

Svobodný trh se skutečnou hospodářskou soutěží

Víme, že abychom se měli dobře, tak si to musíme odpracovat. Ty nejlepší výrobky a služby nejsou možné bez dobře fungujícího trhu s přehlednými a férovými pravidly. Bez toho by náš stát ani nemohl být sociální. Proto zbytečně neomezujeme podnikatele. Úřady mezi sebou komunikují automaticky – vše jde rychle a online. Naši podnikatelé se tak mohou soustředit výhradně na své podnikání a neplýtvat čas zbytečnostmi.

Solidární a rozumné daně a odvody se snadným a přehledným výběrem

Ani tak ale vždy nevítězí jen poctivé úsilí. Je to i lepší genetika, kvalitnější výchova, bohatší rodiče či náhoda. Stejně jako Seveřané věříme, že širší ramena toho unesou více. Proto ti, kteří mohou méně přispívat na naše společné veřejné výdaje, platí méně – nejen skrze slevy na dani, ale i skrze mírnou progresi. Méně platí i živnostníci oproti zaměstnancům, a ti zase méně než ti s příjmy z kapitálu či majetku. Rodina je klíčová – proto ty spořádané a s více dětmi zvýhodňujeme.

Pracovně-právní legislativa podporující vysokou kvalitu života každého člověka

Smyslem života není pouze práce. Proto máme delší přestávku na oběd i kratší pracovní dobu. Jsme ale produktivnější, protože když pracujeme, tak skutečně pracujeme. Máme pak více času na děti, partnery, přátele, na duševní a fyzický rozvoj i na dobročinné a občanské aktivity. Nikdo se nadbytečně nepřemáhá a téměř každý dělá smysluplnou práci ve prospěch druhých. Kromě toho mezi sebe začleňujeme hendikepované i ty, kteří padli na dno.

Špičkové vzdělávání rozvíjející potenciál každého jedince na maximum

Každý získává přesně takové vzdělání, jaké potřebuje, a to bez ohledu na finanční možnosti jeho rodičů. Máme různé typy škol i domácí výuku. Důležité je i občanské a finanční vzdělávání a podnikatelské schopnosti podporujeme podobně jako smysl pro férovost a solidaritu. Vzdělávat se mohou i dospělí – všeobecně i skrze kvalitní rekvalifikace.

Stáří orientované na smysl života, nikoli jako čekárna na rakev

Naši senioři zůstávají aktivní, a to nejen díky odvážné reformě důchodového systému, ale i díky jeho motivační složce. Lépe se má ten, kdo ve stáří pracuje nebo se věnuje prospěšné aktivitě. Budoucí generace je navíc vedena k tomu, aby nespoléhala na stát, ale spořila a investovala si sama a pomáhala si v rodinách a skrze svépomocné fondy.

Globální rozměr naší sociální politiky

Nejsme tady sami. Všichni lidé jsou si rovni a jako jedna z nejbohatších zemí sluneční soustavy máme morální povinnost pomáhat všem. Proto si plníme své závazky v rámci oficiální rozvojové pomoci a naši občané patří mezi nejštědřejší dárce i v té humanitární. Zároveň mezi sebe bereme ty, kteří chtějí přijmout naše hodnoty a náš jazyk.

Tohle je česká sociální politika roku 2050. Jsme země bohatých a spokojených lidí, kteří si pomáhají navzájem.

Děkuji za pozornost.

* Psáno v rámci soutěže Vize ČR 2050 pořadané Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku.

9. část: Budeme v budoucnosti pracovat?

To je velká otázka. Je jasné, že nyní stále ještě pracovat musíme, protože dosud nemáme tak vyvinuté stroje, které by byly schopné udělat za nás cokoliv. Taky je pravdou, že většina z nás může změnit svou práci, a že lidé, kteří skutečně chtějí dělat svou vysněnou práci, kterou považují za své poslání, pravděpodobně téměř vždy můžou. A taky je pravdou, že můžeme udělat určitá systémová vylepšení, která mohou životy běžných zaměstnanců i podnikatelů výrazně zlepšit.

I tak bych rád věřil, že jednoho dne všichni lidé budou mít možnost žít své skutečné životy, jako mohl Lukáš z třetího příběhu. Že budeme velice rozvinutou společností, kde každý jednotlivec bude chtít žít jako skutečná aristokracie, a bude chtít svůj čas věnovat nějaké dobrovolné práci, která bude i nadále zlepšovat životy druhých lidí. A že i tak budeme mít spoustu volného času, abychom mohli dělat to, co opravdu chceme. Předpokládám, že i naše vztahy a zákony by byly lepší, kdyby na ně a na politiku měli lidé více času.

Takže pojďme vytvořit roboty, kteří budou schopni dělat tu nutnou a neoblíbenou práci za nás. Pojďme všechny lidi vzdělávat ve smyslu lepší humanity a pojďme si rozvíjet nutné návyky, abychom byli schopni žít své skutečně svobodné životy. Pojďme naučit naše stroje, jak pracovat, jak podnikat, jak investovat peníze. Pojďme se stát společností bohatých kapitalistů, kteří budou schopni žít své vysněné životy nikoliv ze skutečné přidané hodnoty a z nadhodnoty vytvořené druhými lidmi, ale z nich, vytvořenými stroji a roboty. A mějme na paměti, že pokud to takto chceme, tak jim nemůžeme dávat lidská práva.

1. část: Úvod
2. část: Je naše generace bohatší, než kdy bývali králové minulosti?
3. část: Začátek 21. století a volba přizpůsobit se systému
4. část: Začátek 22. století a utápění se v konzumu
5. část: Začátek 22. století a aristokratický život pro každého
6. část: Začátek 21. století a svoboda podnikání
7. část: Nejsme ale pouze líní a slabí jedinci se špatnými návyky?
8. část: Co to znamená být skutečně bohatý?
9. část: Budeme v budoucnosti pracovat?

Celý článek si můžete přečíst zde, případně v anglickém originálu na tomto místě.

Tato esej byla původně napsána anglicky s titulkem „Ideologie ve sci-fi žánru a budoucnost práce, svobody a nerovnosti“ a byla vytvořena pro kurz vedený Alešem Debeljakem na Univerzitě v Lublani během mého studijního pobytu Erasmus na jaře 2015. Děkuji mu za možnost kreativně napsat, co jsem chtěl, a taky své  učitelce angličtiny ze střední Lucii Adamusové za užitečné tipy ohledně anglické gramatiky.

Co to znamená být skutečně bohatý?

To nás přivádí k důležité otázce. Někdo odpoví, že mít spoustu peněz. Někdo jiný zase řekne, že být šťastný s tím, co máme, bez ohledu na to, jak moc toho je. Jenže tomu nevěřím. Myslím si, že být skutečně bohatý znamená, že můžeme svůj čas trávit způsobem, který milujeme, na místě, které si skutečně zvolíme, a pouze s těmi lidmi, které máme opravdu rádi, a přitom být stále schopni se uživit, a zároveň mít dostatečně naplněny své potřeby. Ne dělat práci, kterou nesnášíme jen proto, abychom měli více peněz, a užili si je v nějakém volném čase. Ne dělat práci, kterou milujeme, ale zároveň s tím dělat velké kompromisy ve svém vytouženém životním stylu. Samozřejmě, to druhé by stále bylo lepší, ale musíme najít jiné způsoby.

Skutečně považuju za velmi problematické, že mnoho lidí dnes nedělá to, co milují. Že musejí trávit spousty hodin ve svých pracích, někdy i přes čas, někdy si ji musejí brát i domů, někdy mít dokonce i více zaměstnání, navíc nemají dostatek času na oběd, nebo si ani nemohou zvolit místo, odkud chtějí pracovat a tak dále. Taky nemají dostatek spánku, jsou vystresovaní, používají umělou stimulaci, aby zůstali bdělí a soustředění, a to vše jen proto, aby mohli nakrmit sebe a své rodiny. Pochybuju o tom, že by se takto mohli cítit jako skutečně svobodní lidé.

I přesto jsou ale stále svobodnější než v jakémkoliv jiném politickém či ekonomickém systému. Nemusejí být členy té „správné“ strany, aby si mohli svou práci udržet nebo zůstat naživu. Nemusejí dělat práci, k níž by je vláda donutila. Je to pouze příroda, schopnosti jejich vůle a jejich návyky, co rozhoduje. Téměř každý se narodil s nějakým potenciálem, s určitými schopnostmi a v našich společnostech máme taktéž příležitost rozvíjet své dovednosti nebo znalosti skrze zpravidla bezplatné školství, a pokud ne, tak na internetu.

Liberální kapitalismus je individualistický v tom smyslu, že nás dokáže osvobodit od vlády a od ostatních jednotlivců, a umožňuje nám žít své svobodné životy s penězi, které jsme schopni získat z naší práce, z našeho podnikání, z našich investic a z jiných zdrojů, a sami si rozhodnout o naplnění svých vlastních různorodých potřeb. Na druhé straně je liberální kapitalismus stále velice kolektivistický, protože nás nutí spolupracovat a soutěžit s druhými lidmi, používat naše schopnosti, znalosti, čas, práci a úsilí, abychom dělali aktivity, které naplňují potřeby celé naší společnosti.

1. část: Úvod
2. část: Je naše generace bohatší, než kdy bývali králové minulosti?
3. část: Začátek 21. století a volba přizpůsobit se systému
4. část: Začátek 22. století a utápění se v konzumu
5. část: Začátek 22. století a aristokratický život pro každého
6. část: Začátek 21. století a svoboda podnikání
7. část: Nejsme ale pouze líní a slabí jedinci se špatnými návyky?
8. část: Co to znamená být skutečně bohatý?
9. část: Budeme v budoucnosti pracovat?

Celý článek si můžete přečíst zde, případně v anglickém originálu na tomto místě.