Společensko-kulturní témata

Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.

Ekonomická témata

méně daní vs. více daní
snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné

Společensko-etická témata

ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka – humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem

Zahraničně-bezpečnostní témata

snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
podpora Izraele vs. podpora Palestiny
předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak – s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat – že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata.

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.

Příštím americkým prezidentem by mohla být žena!

V Americe včera proběhla již druhá prezidentská televizní debata v rámci republikánské strany, ve které se proti sobě utkalo sedm dosud nejvýraznějších kandidátů proti Baracku Obamovi. Jednalo se o poslankyni Kongresu Michele Bachmannovou; černošského podnikatele Hermana Caina, bývalého šéfa republikánů v Kongresu Newta Gingriche, libertariánského poslance Rona Paula, bývalého guvernéra Minnesoty Tima Pawlentyho; bývalého guvernéra Massachusetts Mitta Romneyho a bývalého senátora Ricka Santoruma. A kdo měl v debatě převahu?

V preferencích vede Mitt Romney, o kterém také komentátoři v USA po včerejší debatě psali, že byl společně s Michele Bachmannovou, která hned na začátku pořadu oznámila svou oficiální kandidaturu na prezidentku Spojených států, nejvýraznější ze sedmi diskutérů.

Posuďte sami, kdo z kandidátů se vám líbí nejvíce – po úvodu moderátora má každý asi patnáctivteřinový prostor pro krátké představení. Osobně na mě již delší dobu dělá největší dojem právě dosud jediná žena republikánských primárek – Michele Bachmann (ještě se očekává, zda se do prezidentského klání zapojí také bývalá guvernérka a kandidátka na viceprezidentku z roku 2008 Sarah Palinová).

Michele je dcerou norských imigrantů, matkou pěti dětí, povoláním advokátka a společně se svým manželem vybudovali vlastní firmu a vychovali 23 dalších dětí v pěstounské péči. Je zakladatelkou frakce Tea Party uvnitř republikánského klubu v Kongresu a hlasuje proti dalšímu zvyšování federálního dluhu Spojených států. Byla by první ženou v úřadu prezidenta Ameriky.

Feministická hnutí by se mohla radovat. Možná. Ovšem spíše jen ta, kde převažují konzervativní ženy. Jak je na tom s politickými názory? Je zastánkyní toho, aby se na školách učila vedle evoluční teorie také teorie inteligentního plánu, je proti zvyšování minimální mzdy, je proti homosexuálnímu manželství a proti potratům. Celkově je pravicová jak ve společensko-etických otázkách, tak v těch ekonomických, ale také v otázkách národní bezpečnosti.

Osobně si myslím, že má velkou šanci nejen vyhrát republikánské primárky, ale také porazit Baracka Obamu. Dokáže totiž oslovit podporovatele hnutí Tea Party, což jsou fiskální konzervativci a libertariáni. Stejně tak dokáže oslovit i sociální konzervativce (křesťanskou pravici). Možná by mohla mít trošku problém u tradičního establishmentu republikánů. Ovšem populární mormon Mitt Romney bude mít velice obtížné projít přes křesťanskou jižanskou pravici – a to nejen proto, že říká, že v těchto volbách půjde především o ekonomiku, a ne tak o sociálně-etická témata, ale také kvůli své mormonské víře.

Amerika a svět by možná potřebovali takového prezidenta, jakým by mohl být Ron Paul – konzervativní libertarián z Texasu, který si uvědomuje problém současného vlivu bankéřů, ale je velice nepravděpodobné (i kvůli tomu), že by mohl primárky vyhrát.

Černošský podnikatel Herman Cain, který působí hereckým dojmem (v pozitivním slova smyslu) by levičákům sebral možnost demagogického obviňování pravice z toho, že chce dostat Obamu z Bílého domu z rasových důvodů.

Tim Pawlenty, ač slušný konzervativec, zase připomíná spíše komickou postavu souseda ze seriálu Ženatý se závazky a nejsem si jistý, zda by měl v tom světě, ve kterém bude příští americký prezident úřadovat, dostatečnou autoritu.

Newt Gingrich zase není znamením změny a kdyby vyhrál republikánské primárky, neumím si představit, že by Tea Party nenasadila vlastního kandidáta (ať už by to byla Sarah Palinová nebo třeba Donald Trump, který nevylučuje, že by kandidoval jako nezávislý, pokud republikáni nebudou mít silnou osobnost). Rick Santorum je sice zajímavou postavou (katolík, syn italských imigrantů, který má sedm dětí), ale působí na mě moc vyumělkovaně a nezkušeně.

To, co je ale podstatné pro Ameriku a pro celý svět, je heslo Michele Bachmannové („Obama will be an one-term president“) – tedy to, aby Obama byl prezidentem pouze na jedno volební období. Sice na české a evropské poměry by byl považován za extrémního pravičáka, ale v USA je to jednoznačně nejlevicovější prezident v historii, jehož marxistické myšlenky a vládní kroky jsou do očí bijící a ničí Ameriku takovou, jakou ji známe.

Fandím tedy Američanům, aby zůstali sví, aby si zachovali svou výjimečnost – vědomí toho, že je to lid, ne vláda, kdo ví nejlépe, co lid potřebuje – že všichni lidé jsou si rovni ne proto, že to říká vláda a zákony, ale proto, že je to samozřejmá pravda, která pochází od Stvořitele.

God bless America!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=196373