Pozitiva a negativa voleb 2016 a co z toho plyne

Kobliha vítězí! Komunisti sice propadli, ale (bývalý) komunista a ne-StBák vyhrál volby. Levice prohrála, ale pravice úspěch neslaví. Co bude dál?

Pozitiva výsledků voleb:

– velký propad komunistů
– konec rudooranžových koalic
– lhář Hašek to prohrál, skončil až třetí
– překvapivý úspěch lidovců (6-10 %) a Starostů (cca 10 %)
– ODS se dostala do všech krajů (9,5 %), pravice snad ještě žije
– dohromady má TOP09 se STAN stále kolem 14,5 %
– kraje nahnědly jenom trochu
– několik špatných oranžových hejtmanů zřejmě padne
– v MSK snad budeme mít lepšího hejtmana, přestože je z holdingu
– úspěch zelených a Pirátů v JMK a KHK
– Valenta příliš neuspěl
– zemanovcům-kremlovcům ve Zlínském kraji nepomohla ani prezidentská návštěva
– až na 4 senátní obvody je v druhém kole všude volitelný kandidát
– Hampl, Konvička, Sládek, Myslivcová, Huml ani Vitásková neuspěli
– ani celebrity Harapes, Slováček a další
– Škromach skončil až druhý
– na rozdíl od velké části světa máme opět velice rychle sečtené hlasy

Negativa:

– je neuvěřitelné, kolik lidí se stále dokáže nachytat na Babiše – po tom všem, co o něm víme – je to děsivé – kobliha vítězí!
– nízká účast a hlavně ignorance lidí, že jim ani nepřijde blbé prostě k volbám nejít
– ano, už i kraje se zařadily do holdingu
– komunisti sice ztratili polovinu mandátů, nicméně (bývalý) komunista a ne-StBák vyhrál volby
– rudooranžové koalice tedy někde mohou pokračovat i s ním
– radikál Zimola se stává soupeřem Sobotky – to je možná ještě děsivější zpráva než úspěch ANO
– TOP 09 to projela (jen 3,4 až 4,6 %) a má problém si přiznat proč
– v Ústeckém je zábavné, že jako nejlepší strana se tam dostala ODS
– první rychle vzniklá koalice v KHK bez ANO jen nahraje ubrečenému příběhu o tom, že tradičné strany se spojují proti svatému Andrejkovi
– komunisti jsou celkově stále třetí
– Antonová, Hausenblas, Stárek a další kvalitní kandidáti neuspěli
– stranické spektrum je roztříštěno a trend asi bude dále pokračovat

Co z toho všeho plyne?

– STAN bude muset přemýšlet, zda místo TOPky nejít spíše s KDU
– nebo taky sami, ale to může být až moc velký risk pro naši demokracii
– TOPka by se měla zamyslet, zda skutečně nezvolit jiného lídra
– pravice je roztříštěná a je k zamyšlení, jak to udělat, ať nedopadneme jako na Slovensku
– zelení a Piráti by měli vážně zvážit společnou kandidaturu, opět se ukázalo, že společně mají lepší výsledky
– Babiše zřejmě neporazí dosud nedůvěryhodná pravicová opozice; zdá se, že hnutí Nevím opravdu budeme potřebovat
– nabízí se otázka, jestli fenomén Čunek nebude chtít být znovu předsedou
– lídrem nahnědlých zůstává Okamura
– pravicové strany by měly zvážit, zda by nebylo lepší z principu bojkotovat krajské koalice s Babišem
– na druhé straně, pokud ti lidé zvolení za ANO náhodou budou slušní, a tedy šéfovi neposlušní, tak to může i krajům pomoci
– paradoxem je, že levice sice prohrála, ale žádný úspěch pravice nikde nevidíme
– i proto, že Babiš zřejmě začal získávat hlasy socialistů a komunistů

2016: Koho volit v krajských volbách?

Nevolit nácky, fašisty, populisty ani komunisty. Volit spíše opozici než koalici. Raději transparentnost než místní kmotry. Raději lidovce než socialisty. Koho bych letos volil v jednotlivých krajích?

Lidi mají problém se rozhodnout. Pochopitelně, chtějí volit toho, kdo bude odvádět nejlepší práci pro naši zemi, a zároveň co nejlépe prosadí jejich vlastní zájmy. I proto očekávají, že my, co se politikou věcně zabýváme, jim trochu poradíme. Ostatně 5 let mého politologického studia z našich společných veřejných prostředků by taky mělo mít nějaké výsledky.

Jsem ale demokrat a osobně mi vadí, když si lidé nenajdou aspoň chvíli času, aby se pořádně zamysleli nad tím, kdo je bude další 4 roky zastupovat. Vadí mi, že se nachytají na koblihu, oranžovou růži či na populistický a radikální slib z billboardu. Nechci nikomu říkat, koho má volit. Chci, aby o tom každý přemýšlel sám. Přesto mi přijde důležité, abych napsal, koho bych volil já a proč. A taky koho bych nevolil.

Rozhodování v krajských volbách nám ale komplikuje fakt, že zde primárně nejde o celostátní politiku. Vlastně je to naopak – celostátní politika nám narušuje naše rozhodování o tom, kdo by nejlépe dokázal spravovat náš vlastní kraj. Tyto volby ale bohužel bývají tradičně interpretovány i jako určitý vzkaz vládní koalici. Proto je třeba to všechno zkombinovat.

Stejně jako do Senátu i v krajských volbách bych z principu v žádném kraji nevolil hnutí ANO. Stejně tak ani ostatní extrémisty a populisty. Kromě toho ale ani sociální demokraty, a to hned ze dvou důvodů – jsou součástí Babišovy koalice, ale především jsou už 8 let u moci v krajích. V řadě z nich i s komunisty. S lidovci je to složitější, ale ve většině krajů nám stejně sněmovní i nesněmovní opozice nabízí lepší alternativu.

Nutno dodat, že v těchto volbách nerozhodujeme o imigraci ani o podobě Evropské unie. Rozhodujeme především o tom, jak kvalitně a jak průhledně bude spravován náš vlastní kraj.

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Nerad to říkám, ale pokud nechceme, aby naše hlasy zůstaly v koši, tak je třeba se dívat i na ty předvolební průzkumy. Ale to není to hlavní. Někde to může být tak marné (zdravíme Liberecký kraj), že je lepší riskovat volit ty, které považujeme za nejméně nejhorší, i když se jejich šance zdají být mizivé.

Nicméně, někdo si taky stěžuje, že vůbec nemá smysl do krajů volit, že tam o nic nejde. Tak zaprvé, smysl má volit v naprosto každých volbách. Generace našich předků i děti zahraničních spojenců za tuto naši svobodu umíraly. A zadruhé, v naší zemi a při současné vnitropolitické i zahraničně-bezpečnostní situaci nikdy nevíme, které volby mohou být naše poslední.

No a prý v krajských volbách nejde o ideje. Samozřejmě, že jde. Bude se hospodařit rozumně, transparentně a bez dluhů? Měli bychom mít krajské daně? Nebyly by vhodnější okresy? Jak moc má kraj přerozdělovat v rámci sociální politiky? Má poskytovat dotace a komu? Jaké ideje budeme předávat dětem na středních školách? A dalo by se pokračovat.

Koho bych tedy volil v jednotlivých krajích?

Tučně je zvýrazněna strana/koalice, pro kterou bych se pravděpodobně rozhodl. Uvádím ale i ty další, které bych velmi zvažoval, nebo které by pro mě byly přijatelné.

Středočeský: STAN; Piráti, ODS, SPOLU (KDU-ČSL+SZ+SNK ED), TOP09

Jihočeský: PJČ (STAN+TOP09+O); KDU-ČSL, Piráti, SZ, PRO16, JČ

Plzeňský: TOP09; SPSS (STAN+OPAT+SSO+SsČR), Piráti, ODS, KpPlK

Karlovarský: Piráti; STAN+(TOP09+KDU-ČSL+KOA), HNHRM, SNK, SZ, A

Ústecký: PRO!; Piráti+SZ, TOP09, STAN, ODS

Liberecký: Piráti nebo TOP09, Změna+SZ, SLK, ODS, BpLK (KDU-ČSL+NB)

Královéhradecký: Piráti+SZ+Z; TOP09, KpKHK, ODS, STAN+VČ

Pardubický: TOP09 nebo ProOK (SZ+Piráti+Z); KpPaK, STAN, ODS

Vysočina: ODS; ŽV (TOP09+SZ), SpV (STAN+SNK ED), KDU-ČSL, ZpV

Jihomoravský: Zelení a Piráti nebo TOP09+ŽtB

Olomoucký: SpOK (STAN); TOP09, KNG (Piráti+Z+PR), KpOK (KDU-ČSL), ODS

Zlínský: OK (SZ+Piráti); TOP09, STAN, ODS, KDU-ČSL

Moravskoslezský: TOP09; Piráti, PR (SZ+SNK ED), ODS, KDU-ČSL

A koho bych nevolil v žádném kraji?

– Hnutí ANO a ČSSD
– SPO+SPD, Úsvit, Apači, SPR-RSČ atp.
– KSČM, ND, DSSS
– všechny ostatní, co nemají šanci se nikam dostat

Zítra něco o tom, koho bych volil v jednotlivých senátních obvodech. A nezapomeňme na slova našeho tehdejšího prezidenta, který by dnes slavil své 80. narozeniny: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“

Tož kraje bychom měli, teď by to chtělo ještě nějaké ty okresy

Zemské zřízení by sice bylo přirozenější, ale kraje není nutné rušit. Zároveň k nim by pro naši demokracii bylo dobré, kdybychom si zavedli i samosprávné okresy.

Osobně jsem zastáncem subsidiarity, tedy toho, že politické záležitosti se mají rozhodovat na co možná nejnižší úrovni, která je občanům nejblíže. Dnes máme problém s demokratickým deficitem. Lidé mají pocit, že věci nemohou ovlivnit, a že si své vlastní záležitosti nemohou spravovat sami.

To vůbec není překvapivé, protože o řadě lokálních věcech se rozhoduje někde daleko v krajských městech, nebo v cizích obcích s rozšířenou působností, jejichž zastupitelstvo si občané, o nichž se rozhoduje, nemohou zvolit. Tento problém by mohly vyřešit samosprávné okresy.

Volby do okresních zastupitelstev by se měly konat buď zároveň s těmi krajskými, nebo lépe s těmi komunálními, a to především ze dvou důvodů. První je ten, aby nedocházelo k odvrácení pozornosti k celostátním tématům, a druhý je praktický – funkci okresů by plnila řada větších mimookresních měst.

Co vše by mohly dělat naše okresy?

Samotný princip by byl jednoduchý – nic navíc, co si mohou jednotlivé obce či jejich dobrovolná sdružení udělat samy, a všechno to, co nemusí dělat kraje, stát či nadnárodní orgány. Co to bude konkrétně, je záležitostí jak věcné a odborné, tak politické diskuze, postupného zavádění a učení se ze zahraniční i vlastní zkušenosti. Pro představu by to mohlo být třeba toto:

– starost o silnice III. a II. třídy
– zřizování středních a odborných škol
– zodpovědnost za určitou část sociální politiky
– starost o podobu krajiny na území okresu
– podpora místního turismu
– záštita nad lokálními kulturními a sportovními akcemi
– stipendia pro sociálně znevýhodněné, ale nadané studenty
– vydávání pasů, občanských průkazů atp.
– posuzování vlivu na životní prostředí
– ochrana přírody, památek, významných lokalit atd.
– správa lesů, myslivosti; starost o zemědělství, rybářství atp.

Jaké by byly výhody zavedení samosprávných okresů?

– princip subsidiarity
– posílení přirozeného lokálního patriotismu
– větší pocit odpovědnosti občanů za něco blízkého a vlastního
– vyšší politická angažovanost místních občanů s dobrou pověstí
– a tedy i volba kvalitních politiků, které lidi znají ze svého okolí
– příležitost pro růst lokálních politických osobností
– řešení problému demokratického deficitu v obcích s rozšířenou působností
– totéž v případě krajů a jejich vzdálených krajských měst
– větší a průhlednější kontrola nakládání s veřejnými prostředky
– řešení českého problému se spoustou malých obcí, aniž by se musely nepřirozeně slučovat
– tak jako na komunální úrovni větší angažovanost žen v politice

Jaké by ale byly nevýhody?

– zvýšení administrativy a byrokracie
– komplikace daňového systému
– větší náklady na další politiky a úředníky
– více koryt pro regionální kmotry a rodinné příslušníky politiků
– větší prostor pro politickou korupci a politizaci rozhodování
– další prostor pro plýtvání veřejnými prostředky
– hrozba vytváření neférových dotací a pobídek místním firmám
– marginalizace krajů
– obce s rozšířenou působností jsou lidem dnes blíže než okresní města
– hrozba diskriminace a porušování práv v sociální politice
– zvýšení nerovností mezi okresy
– komplikace už tak víceúrovňového politického systému

Proč by to i přesto bylo lepší?

Ano, demokracie a kvalitní samospráva něco stojí. Jenže máme dost dobrý důvod se domnívat, že čím blíže si o svých záležitostech budou občané rozhodovat, tím lépe si dohlédnou na to, aby se s jejich veřejnými prostředky hospodařilo lépe. Taktéž budou mít větší možnost to reálně ovlivnit – jak ve volbách, tak mezi nimi.

Zároveň je možné nastavit jasná celostátní pravidla, aby všechny okresy byly spravovány transparentně a měly jasně vymezené pravomoci. Do toho lze vše elektronizovat a redukovat tím zbytečnou byrokracii na minimum. Navíc bude na občanech v každém okresu, jak si ten svůj budou spravovat.

Nutno také připomenout, že řada úředníků přejde společně s pravomocemi z krajů a obcí s rozšířenou působností na okresy, takže těch nových tolik vznikat nemusí. Pokud budou někde řádit místní kmotři, tak se to lidé snáze dozvědí a v dalších volbách s nimi budou moci zúčtovat. Navíc budou mít méně výmluv, že to nejde, protože brzy jim aktivní občané i z jiných okresů předvedou, že to jde. Případné neférové křivení hospodářské soutěže skrze pobídky a dotace by se dalo zakázat celostátně.

Co by se dále muselo vyřešit?

Otázkou je, jak by se okresy měly financovat. Moje představa je, že efektivní a zároveň sociálně spravedlivé by bylo dvojí daňové financování. A to zaprvé určit procento z rozpočtového určení daní, a zadruhé mít vlastní okresní daně. Tedy část daně z příjmů fyzických osob by si okresy každoročně určovaly samy formou procentuální přirážky, podobně jako to obce a kantony dělají ve Švýcarsku, které má i přesto paradoxně daleko přívětivější daňový systém. Celé je to ale k diskuzi.

Taktéž je otázkou, jak by se nazývala pozice toho, kdo by byl v čele daného okresu. I z historických důvodů se jako nejlepší možnost nabízí – okresní hejtman. Naopak okresní rada, okresní guvernér či přednosta okresního úřadu mi nepřijdou vhodné. Pak je tu otázka, zda by měl být volen přímo. O tom by si podle mě měl mít možnost rozhodnout každý okres (ostatně i kraj) sám. Podobně asi i o počtu svých volených zastupitelů, i když tam mohou být na místě rovná celostátní pravidla, alespoň z hlediska minimálního a maximálního možného počtu.

Pak je tu ale i problém s tím, jak to udělat, aby hranice okresů byly co nejpřirozenější, aby se s nimi lidé co nejvíce ztotožňovali a aby jim byly co nejblíže. Taky aby ideálně respektovaly již zavedené okresy, ale i původní zemské hranice či přirozené historické oblasti typu Lašsko, Chodsko atp. A zda by nebylo dobré vytvořit je v rámci území dnešních obcí s rozšířenou působností.

Co by ale zůstalo krajům?

Může se jevit, že při takovém zavedení okresů by kraje již byly zbytečné. Jenže to si úplně nemyslím. Stále zde existuje řada věcí, které by byly příliš velké pro okresy a příliš malé pro stát. Mezi krajské kompetence by (nadále) mohlo patřit například toto:

– starost o silnice I. třídy
– zodpovědnost za integrovanou veřejnou dopravu, především vlakovou
– strukturální fondy a evropské dotace
– další dnešní věci i ty, které dosud zbytečně řeší stát či EU

Pak jsou tu ale i věci, které by se možná daly převést na okresy:

– integrovaný záchranný systém
– správa krajských nemocnic
– řešení povodní a přírodních katastrof
– vodovody a kanalizace
– kontrola ve školství

Krajská témata by se sice výrazně redukovala, ale nezmizela by úplně. Proto má smysl, aby nadále existovaly i samosprávné kraje. A to i z toho důvodu, aby občané mohli dohlížet na transparentnost výdajů, využívání veřejných prostředků a správné hospodaření.

Asi by pak bylo možné nejen zeštíhlit krajské úřady, ale i snížit počet krajských zastupitelů. Taktéž můžeme vést diskuzi o tom, zda by nemohli být voleni spíše okresními zastupiteli, a ne přímo. Chceme-li ale odstraňovat pocit demokratického deficitu, tak bychom krajské volby měli ponechat.

Dle mého je tedy pro naši zemi vhodné, abychom si samosprávné okresy zavedli. Hlavní výhodu vidím v tom, že budou blíže občanům, budou rozhodovat o specifických lokálních věcech a vytvoří dnes chybějící most pro přechod kvalitních místních politiků do krajské a celostátní politiky.