Jak jsem studoval v Mar(x)burgu

Heslo: „Kdo není v mládí levičák, nemá srdce,“ berou na mé hostitelské fakultě v německém Marburgu doslova. Vtipné je to především proto, že my mladí ze střední a východní Evropy to často vidíme trošku jinak.

Ještě v době, kdy českou sociální demokracii vedl Jiří Paroubek, nebylo mezi mladými cool hlásit se k levici snad vůbec. Bylo to sice dost povrchní, ale téměř každý mladý byl proti levicovému populismu a do toho jsme viděli hrozbu, že by naší svobodnou zemi mohli opět ovládnout komunisti.

Řada z nás je navíc z rodin, které mají přímou osobní zkušenost s tím, že je režim pod vedením komunistické strany utlačoval, znemožňoval jim žít svobodně, rozvíjet svůj talent atd. Je pro nás přirozené být anti-komunističtí a máme tendenci tuto ideologii považovat za stejně špatnou či snad i horší, než je nacismus či fašismus.

Jenže v západním Německu tuto zkušenost nemají. Tam pro mladé lidi roli tohoto autoritářského a zpátečnického zla hrají konzervativní, křesťansko-demokratické nebo pravicově-liberální proudy. Ty mají spojené se zlým západním a globálním kapitalismem, imperialismem, (neo)kolonialismem atp. Odborně se tomu pak nadává třeba neoliberalismus. Horší už jsou snad jen nacionalisté a náckové.

Vtip je hlavně v tom, že tam bývá marxismus nebo neomarxismus považován za výchozí myšlenkové paradigma. Pokud je člověk středo-pravicový, tak si připadá podobně nepatřičně, jako si musejí u nás připadat výrazně levicoví studenti.

Obecně má pak člověk pocit, že i Bernie Sanders by v takovém prostředí byl zatracen jako radikální pravičák, a asi tam člověk nenarazí na někoho, kdo by měl v současné Americe jiného favorita. Ostatně tím, že jsou české (ale asi i jiné středo- a východoevropské) katedry politologie či sociálně-vědní fakulty často spíše (středo)pravicové, jsme u nás v globálním kontextu docela výjimkou.

Snad nebude vadit, že tady několik fotek zveřejním. Ona ta směs radikálně levicového anarchismu, marxismu a neomarxismu, u níž člověk neví, zda je ještě revoltou mládí, nebo už uniformním nastavením každého, kdo nechce být označen za neonacistu, je v kontextu historické zkušenosti naší země docela zajímavá. A takových nápisů a nálepek je na fakultě i po městě plno.

IMAG2785
Nápis nalevo od vchodu do Filozofické fakulty: Kapitalismus zabíjí!

IMAG2966
Lidová tvořivost u vchodu do budovy C

IMAG2960
Banky a koncerny vyvlastnit!

IMAG2935
Varoufakis, nový evropský hrdina či celebrita?

IMAG2768
Podobných nápisů tam bylo více: Refugees Welcome!

IMAG2814
„Řešení“ evropské imigrační krize – Trajekty, ne Frontex!

IMAG2783
Určitý druh euroskeptismu – „EU zabíjí uprchlíky.“

IMAG2817
Ať je jasné, kdo tady vládne

IMAG2934
Osvoboďte všechny vězně! … a svět bude dokonalý…

IMAG2868
BFE asi znamená toto

IMAG3258
Nepřítel je jasný: náckové, kapitalismus a ozbrojené složky státu

IMAG2965
Kapitál není cool

IMAG2962
 NPD taky není cool

IMAG2816
Boj proti náckům je cool

IMAG2964
Radikální feminismus je taky cool: Žijte a čtěte radikálně!

Nebo si přečtěte související články:

Anglicky si článek můžete přečíst zde. You can also read this article in English here.

Dva a půl měsíce v Německu

Dlouho jsem nic nenapsal a deadliny pro věci do školy se blíží. Téměř polovinu svého pobytu v Německu mám za sebou. Jak se tady vůbec žije, v čem se to liší od Česka a jaké to je být v multikulturní společnosti?
Jak jsem zmínil už minule, není tady takový pořádek, jak bych od pořádkumilovných Němců očekával. Je to sice radikálně levicové město, ale i tak mi přijde, že špinavé podchody, rozbité flašky v ulicích a posprejované zdi jsou tady větší problém než u nás na Ostravsku, v Brně či ve Slovinsku.

Taky mě jednou večer cestou ze školy překvapilo, že v parku kolem řeky vůbec nebylo osvětlení. Podobně i stará budova naší fakulty vyvolává dojem, jako by všechny peníze na místní rozvoj posílali Němci k nám na (jiho)východ a věci, na které jsme si z dotací zvykli, tady (už/ještě) samozřejmostí nejsou. Ostatně i místní zámek bývá osvětlen jen do určité hodiny a přes noc je po tmě.

Nic není zdarma

To asi souvisí i s tím, že v Německu není nic zadarmo a za všechno se platí. Sice můžeme jako studenti cestovat po celém Hesensku bezplatně, ale na začátku studia jsme museli zaplatit semestrální poplatek (256 eur), čímž je německý vysokoškolský systém v Evropě asi unikátní.

O tom, že jsme si z nepochopitelného důvodu museli zřídit účet u německé banky, abychom ten poplatek vůbec mohli zaplatit, jsem se už zmiňoval. A účet u té banky je sice zdarma, ale jsou tam poplatky za některé transakce, což je taky něco, čemu se u nás doma lze díky konkurenci nových bank dávno vyhnout.

Vtipné je, že v té bance chtějí, abych měl německé telefonní číslo. Faktem je, že já ho nepotřebuju, bez internetu v mobilu jsem se dosud ve svém životě obešel a v době skypu, Facebooku a smsek zdarma na internetu taktéž nevidím důvod, proč zbytečně přerozdělovat bohatství k akcionářům operátorů. Doma zaplatím měsíčně jen za to, co skutečně využiju.

Jenže tady, jako by nebylo možné získat simkartu zdarma. Jeden operátor nabízí nejlevnější za deset eur měsíčně, druhý sice simku zdarma, ale minimální vklad na ni je 25 eur. V tomto byli skutečně i Slovinci dál, tam to bylo 5 eur a myslím, že by to šlo ještě levněji.

Anarchie na netu vs. německý autorský svaz

Podobně si Němci komplikují život na internetu. Stahovat tady radši neriskuju a je s podivem, že není znemožněno i online streamování. Ostatně v určité oblasti se to nedávno řešilo u soudu. Taktéž nevídané množství videí a hudby na Youtube či Spotify tady autorský svaz blokuje. Je ale otázkou, zda horší přístup k nelegálně nahranému obsahu na internetu není jedním z faktorů vysoké německé produktivity.

Když jsme u věcí zdarma, tak díky místní studentské organizaci jsme mohli jít na fotbal německé Bundesligy na utkání do Frankfurtu. Na stadionu plném téměř padesáti tisíc lidí jsem ještě nebyl, takže mě to lákalo. Bohužel jsem ale tehdy byl až třetí náhradník. Utkání se konalo týden po evakuovaném hannoverském stadionu.

Co myslíte? Uvolnila se ta místa pro náhradníky? Ano, ale pravdou je, že i mě to odradilo tam jít. Přece jen západoevropské země dělají nesmysl, kvůli němuž by možná měla i naše země dočasně zavést hraniční kontroly. Tedy, že nechává zločince, co odešli bojovat na území islámského státu, vycvičili se tam, a pak se tady vrátili, volně běhat po území celé Evropy. Řekl bych, že logičtější by bylo, když ne je rovnou pověsit, tak alespoň zavřít na doživotí. Ale k tomu se asi přistoupí, až už bude zase pozdě.

Paříž odsud byla blíže

Nicméně to jsem odbočil. Když jsem se podíval, že Frankfurt stejně prohrál a celou dobu pršelo, tak ani nelituju, že jsem tam nakonec nešel. Celkově ale řádění islámského státu na francouzském/evropském území vnímám z Německa poněkud jinak, než jak se mi v lednu sledovalo z Česka. Přecejen Marburg je hodinu od Frankfurtu a mezi ním a Paříží už je jen Lucembursko. Je to blízko.

Navíc i ten téměř milion příchozích běženců, z nichž až 80 % jsou údajně mladí muži, mezi nimiž mohou být další spící agenti, a údajných 1100 radikálních islamistů, které německé tajné služby považují za nebezpečné, nedává pocit, že bychom v Evropě bez hranic byli zrovna v bezpečí. Do toho spousta studentů muslimského vyznání a taky nepřehlédnutelná muslimská menšina v samotném městě. Pravdou ale je, že po pařížských útocích jsem u vlakového nádraží viděl tři policejní auta, což bylo více, než kolik jsem jich tady viděl za celý měsíc a půl předtím.

Multikulti

Osobně jsem k multikulturní společnosti skeptický a myslím si, že naše země by měla v otázce imigrace a integrace přijmout spíše americký model (tím nemyslím ten Trumpův, spíše ten, jak se do Ameriky dostali jeho předci, a jak se museli plně integrovat, aby se stali plnohodnotnými Američany). Faktem ale je, že člověk si na odlišnost v ulicích dokáže zvyknout. Asi se tady moc nestává to, co jsem v létě zažil v našem okresním městě, kdy naproti mě šla mladá žena tmavé pleti a puberťáci, co šli naproti ní a další za ní se začali nahlas smát a říkat – ha ha, černoška.

Tady jsou lidé skutečně všech barev pleti a náboženství. Jednou přede mnou byla u pokladny v obchodě mladá muslimka s šátkem. Překvapilo mě, že se na sebe s prodavačkou (zřejmě původní Němkou) usmívaly, jako by si byly občansky zcela rovny. Což jsou, ale u nás si takovou situaci moc neumím představit (o to více v relativně malém městě s necelými 80 tisíci obyvateli, jako je Marburg). Zkrátka, tvrdit, že multikulturní společnost nemůže fungovat, se zdá být těžší, když člověk vidí, že to tady fungovat může.

A podobné je to ve škole, kde má člověk vyučujícího z Pákistánu, sedí vedle lidí z Keni, Afghánistánu, Turecka, Ameriky, Ukrajiny, Číny nebo se na párty pozná s Nepálci či Libanonci. Pak si jen říká, kde by svět mohl být, kdybychom mohli naplno využít potenciál všech lidí naší planety. Kdybychom ještě víc omezili celní ochranářství, náboženský fundamentalismus či přehnaný nacionalismus.

Cigarety

Ale zpět k životu v Německu. Docela zajímavá věc je, že tady nejsou zálohy pouze na sklo, ale i na plasty a plechovky. Na druhé straně mě ale překvapuje, jak snadný je tady přístup k cigaretám. Ať už jsou to všudypřítomné automaty na ulicích, tak to, že jsou u pokladen v úrovni očí a dosahu ruky i pro děti.

Mimochodem, na začátku pobytu jsem měl dojem, že kouření je tady v restauracích zakázáno plošně. Byla to krásná iluze, dokud si jednou lidi nezačali zapalovat. I v Německu jsou výjimky, takže plošný zákaz tady není. Chtělo by se říci – bohužel, protože je dost otravné, když pozdě večer venku prší a člověk nemůže najít jediný nekuřácký podnik, nebo když má po jednom posezení v zakouřené restauraci červené oči, načichlé vlasy a oblečení. Jak už jsem psal, argumenty bohužel převažují mírně v neprospěch plošného zákazu, ale fakt mě to štve, a pokud zákaz projde, tak mi to osobně vůbec vadit nebude.

Nákup bez hudby

Co se ale týká supermarketů, tak různé testy potravin i u nás čím dál tím více zjišťují, že ty levné a kvalitní můžeme najít v německém Lidlu. Nevím jak vás, ale mě na něm štve jedna věc. Nehraje tam hudba. A to ani v Německu, stejně jako v dalším levném supermarketu, v Aldi. Na mě to působí strašně depresivně a vadí mi to, ale asi to zase souvisí s tím, že tady si člověk uvědomí, že nic není zdarma.

Že zkrátka nelze mít nízké ceny, a zároveň s tím platit autorskému svazu kdovíjaké částky za hudbu. V těch lepších (dražších) supermarketech (Rewe či Edeka) tady hudba hraje. Ono to ale souvisí asi i s tím, že v Německu, když jsou nějaké zákony, tak jakoby skutečně platily, jakoby je lidi dodržovali, a jakoby je stát byl schopen vymáhat. To je něco, na co u nás většinou nejsme moc zvyklí. U nás jsme si ještě nevšimli, že už 26 let si zákony tvoříme sami, a proto můžeme první příčku národnímu sportu přenechat hokeji nebo fotbalu, a nikoliv soutěžení v tom, kdo poruší více zákonů.

A když jsme u toho srovnávání, tak v Německu si člověk uvědomí i další věc. Česká republika dnes skutečně (zatím) není centrem Evropy. Odsud je zřejmější, že jsme jen periférie na okraji světového zájmu s úžasným hlavním městem, které každý zná a každý ho má rád a chce se tam podívat. Středem Evropy je ale dneska skutečně Německo a všechno se točí právě okolo něj.

Související články:

Jaké jsou v Německu ceny?

Často se říká, že Němci mají tak 3x vyšší platy, ale ceny potravin a dalších věcí jsou tam mnohdy nižší, zatímco jejich kvalita bývá oproti českému trhu naopak vyšší. Protože jsem nyní na studijním pobytu v hesenském Marburgu a mám možnost to porovnat, rozhodl jsem se, že tady některé ceny budu průběžně psát.
Samozřejmě, budou asi jiné tady ve studentském Marburgu, jiné ve finančním centru Evropy ve Frankfurtu na jih od nás, jiné na severu a jihu Německa, jiné v tom východním a asi i v Bavorsku. Ostatně existuje i česká stránka s německými letáky.
Zatím mi přijde, že se nedá říct, že by obecně byly ceny v Německu nižší než u nás. Spíše jsou u různých věcí jiné. Některé věci jsou levnější, jiné naopak dražší. V závorce uvádím rozpětí ceny v českých korunách při kurzech eura v posledních měsících (tedy zhruba 27,7 až 28,2).
Pečivo:
– celozrnný toust; Lieken; 500g – 1,19 eur (32,9 až 33,6,-)
– houska z Lídlu – 0,13 eur (3,6 až 3,7,-)
– minibagety z Edeky – 0,17 eur (4,7 až 4,8,-)
– bílý chléb; Goldähren; 500g – 0,65 eur (18 až 18,3,-)
– celozrnný chléb; Grafschafter; 500g – 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)
Ovoce a zelenina:
– banán – 0,13 až 0,34 eur (3,6 až 9,6,-)
– směs zeleniny (salát, mrkev atp.); 200g – 0,79 eur (21,9 až 22,8,-)
– mandarinky v nálevu; 312g – 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)
– kiwi; 1ks – 0,59 eur (16,3 až 16,6,-)
Sýry:
– plátkový Tilsiter; 150g – 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)
– plátkový Gouda 48 % tuku; 150g – 1,19 eur (33 až 33,6,-)
Další jídla:
– máslo; 250g – 1,19 eur (33 až 33,6,-)
– nutella; 450g – 2,65 eur (73,4 až 74,7,-)
– tvaroh; 500g – 0,65 eur (18 až 18,3,-)
– tvaroh, 20 % tuku; 250g – 0,45 eur (12,5 až 12,7,-)
Pití:
– neochucená minerálka, vč. zálohy za plast. láhev; 1l – 1,69 eur (46,8 až 47,7,-)
– podobná; 0,5l – 0,36 eur (10 až 10,2,-)
    – z toho ta záloha na láhev – 0,25 eur (7 až 7,1,-)
– meruňkovo-pomerančový nektar; 1l – 0,79 eur (21,9 až 22,3,-)
– polotučné mléko; 1l – 0,55 eur (15,2 až 15,5,-)
Alkohol:
– pivo v hospodě atp.; 0,5l – 2,8 eur (77,6 až 79,-)
Sladkosti:
– balení 6 tyčinek Mars; 1 ks 45g; celkem – 1,59 eur (44 až 44,8,-); cena za kus  (7,3 až 7,5,-)
– čokoláda Milka; 100g – 1,09 eur (30,2 až 30,7,-)
    – v akci – 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)
– směs sušenek z Edeky (podobné těm z Lídlu); 500g – 0,99 eur (27,4 až 28,-)
– čokoládový puding se šlehačkou – 0,19 eur (5,3 až 5,4,-)
Slané pochutiny:
– chipsy Lorenz, příchuť western style; 200g – 1,19 eur (33 až 33,6,-)
– chipsy Crusti Croc, příchuť Barbecue; 200g – 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)
– chipsy paprikové z Edeky; 200g – 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)
Saláty:
– něco jako pochoutkový; Vitakrone; 200g – 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)
– rybí (sleďový) z Edeky; 250g – 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)
Omáčky, dochucovadla:
– francouzský dresing; 250ml – 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)
Fast foody:
– cheeseburger v McDonalds – 1,39 eur (38,5 až 39,2,-)
– hamburger v McD – 1,19 eur (33 až 33,6,-)
– hamburger v Burger King – 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)
– subway turkey sendvič, denní nabídka – 2,69 eur (74,5 až 75,9,-)
Jídla ve studentské menze:
– kapučíno – 1,20 eur (33,2 až 33,8,-)
– zdravý sendvič se salámem – 2,20 eur (60,9 až 62,-)
– zdravý sendvič se sýrem – 1,20 eur (33,2 až 33,8,-)
Jídla v restauracích:
Doprava:
– vlak z Frankfurtu do Marburgu; hodina cesty – 15 eur (415,5 až 423,-)
– pro studenty po celém Hesensku a okolních městech zdarma
Drogerie a domácnost:
– tekuté mýdlo – mandlové mléko; Kiona; 500ml – 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)
– svačinové sáčky; 100ks – 0,45 eur (12,5 až 12,7,-)
– papírové ubrousky; 30ks – 0,55 eur (15,2 až 15,5,-)
– papírové kapesníky; 4vrstvé; 10x15ks – 0,95 eur (26,3 až 26,8,-)
– houby na nádobí barevné; 10ks – 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)
– igelitová taška z Edeky – 0,15 eur (4,2,-)
Sport a kultura:
– vstupenka na hokej v Manheimu – 20 eur (554 až 564,-)
     – ale i levnější asi do kotle za 13 eur; i dražší za 39 eur (360 až 1100,-)
Pokud vás budou zajímat ceny dalších věcí, tak klidně napište, zkusím se podívat. Vtipné je, že studentům z Ameriky a západní Evropy přijdou ceny v restauracích nebo menze strašně nízké, zatímco my z východní části Evropy nebo z Afriky to vidíme trošku jinak.
Dále čtěte: