Ruďoši v čele studentských protestů

Tak jsme si zaprotestovali. Podle pořadatelů policie odhadla, že nás bylo v Brně kolem 6000. Na vysoké škole se mi líbí čím dál více jedna věc – tudíž nutnost používat kritické myšlení a dohledávat zdroje. Je to sice otravné, ale má to svůj smysl. Mají studenti skutečně nárok (privilegium) na neomezené vzdělávání z veřejných rozpočtů zdarma? A kdo to platí? A mají do toho tito co mluvit?
Asi je to logické – když někdo ze studentů, kteří mají pravicové smyšlení (a kde jsou ty časy mladých voličů TOPky, VV, ODS), už s prosazovanou reformou vysokých škol souhlasí, asi se nebude účastnit protestů proti ní. A pak se to asi nutně stane, že právě do čela těch protestů se dostanou ti největší levicoví radikálové, budoucí odboráři, budoucí ministři financí, kteří nás budou zadlužovat v době růstu, budoucí premiéři krachujících zemí, sočuasní i budoucí anarchisté, ale taky možná úředníci zelenorudé globální vlády. (Ta si sice bude říkat svobodná a demokratická, ale všichni víme, že tou nejdemokratičtější zemí je přece KLDR).
Je trošku zvláštní, že zastánci reformy z řad studentů nezahájí protesty právě proti těmto protestům, které protestují proti reformě VŠ. Ale nenechme se mýlit. Skandovalo se „nechceme reformy“ – nikoliv „nechceme reformu“ – a člověk, vysokoškolák, který má nějaké kritické myšlení (a já věřím, že právě za tuto schopnost jsou s námi někteří lidé, kterým by mohl být osud VŠ jedno a platit by nám nemuseli, že právě toto očekávají, že nás vysoké školy naučí), tak by mu to mělo být minimálně podezřelé.
Hesla typu „reforma smrdí,“ „Dobeše do koše,“ a tak dále už přeci nejsou v racionální rovině. Ale vím – dav není racionální, dav nehledí na následky, dav nereflektuje, v davu se ztrácí jedinec a dav málokdy přinesl něco dobrého.
Někteří studenti si myslí, že „vzdělání není zboží,“ že „titul není zboží“ atp. No, je to přinejmenším sporné. Je dost pravděpodobné, že mnozí studenti si nevšimli, že žijeme ve světě volného trhu a především práva na osobní vlastnictví a na následování vlastního štěstí (no dobře, to poslední mají Američané). Že jaksi tím, že mám diplom z vysoké školy, že jsem zvýhodněn na trhu práce (i když!), tak tím získávám něco, něco, co je v můj vlastní osobní prospěch. Hezké jsou fráze, že peníze nejsou všechno, ale lépe znějí od lidí, kteří je mají, než od těch, kteří je ostatním závidí, protože je někdo přesvědčil, že mají být chudí, že chudoba je správná věc.
Takže vzdělání je minimálně statek smíšený, ani čistě veřejný, ani čistě soukromý. Potřebujeme ve společnosti filozofy, potřebujeme sociální vědce, umělce atd. Jenže je třeba, aby je někdo platil. A já nemám nic proti tomu, aby je platili daňoví poplatníci, ostatně je to v jejich zájmu (ale toto je můj názor, který bych jim jako ten elitář neměl vnucovat), ale měli by k tomu dojít sami, resp. by s tím měli souhlasit, že nám chtějí to vzdělání platit – a my bychom se neměli těmto absolventům učilišť posmívat, ale měli bychom jim být vděční, vděční za to, že můžeme studovat to, na co máme talent, že nás neposlali do uranových dolů jako se to dělo předchozích generacích.
Řádně odložené školné se zvýhodněnými půjčkami a za jasných podmínek možná není úplně špatný nápad. Někteří lidé prostě nepochopí, proč je v celospolečenském zájmu, abychom tu ty filozofy, společenské vědce nebo umělce měli. Avšak kompromis pro ně by mohl být takový, že studenti, kteří na sebe vezmou ten risk – a půjdou tyto prestižní (avšak nejistě uplatnitelné obory) studovat, tak si na ně přispějí. A školné by možná opravdu mohlo být i takové, aby si na něj student mohl sám vydělat o letních prázdninách, jak říkal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Abych to shrnul. Jsem rád, že studenti vyšli do ulic. Jsem vždycky rád, protože si myslím, že občanská společnost v této zemi se musí probudit, resp. vytvářet. Jsem proti reformě VŠ tak, jak ji navrhuje tato (pro mě socialistická, v žádném případě ne pravicová) vláda. Velice nerad vidím omezování akademických svobod, ač s jejich úžasnou výhodou a důležitostí se teprve seznamuji. Ale osobní útoky, demagogické výlevy, marxistické proklamace, všechno ještě skrytě, manipulativně a promyšleně – tomu říkám NE! A jsem rád za gesto, které nyní udělal prezident, protože se asi bohužel naplňuje můj předpoklad od minulých voleb – že jsou-li mí vrstevníci  schopni nechat se nachytat na populární marketing TOP 09 nebo VV, v příštích volbách budou horlivě volit extrémisty zelené, oranžové a hlavně rudé.
A možná ještě takto – vzdělanost není zboží; vzdělání nebo diplom jím být může.

Současní studenti Vám děkují, pane Prezidente!

Václav Havel byl mým prvním prezidentem a i od něj se vytváří má představa o tom, jaký by měl prezident naší země být. Byl to člověk, který měl v sobě filozofa, umělce i státníka. Byl to především člověk – v dobrém i horším slova smyslu – a tím si uměl získat lidi kolem sebe a taky tu přemýšlející, moudrost hledající a v lepší, svobodný a demokratický svět věřící část našeho národa. Rád bych mu ještě jednou poděkoval za všechno, co pro tuto zemi a pro celý svět udělal! Neměl jsem možnost se s ním setkat osobně, ale určitě bude jednou z hlavních osobností, kterým půjdu při případném dalším setkání mimo tento svět osobně poděkovat.

Krásně to řekl Dominik Duka na včerejším pohřbu, při kterém se prolínaly roviny občanské, náboženské, vojenské, státnické, ale i prostě lidské, že děkujeme Bohu za jeho život. Když hovořil zase o tom, že Václav byl člověk hříšný (a tedy špatný a zlý), říkal jsem si, že toto by mohlo některé lidi (kteří nesouhlasí s židovsko-křesťanskou filozofií pojetí člověka) docela pohoršit (třeba Petra Uhla), ale právě tady jsem si uvědomil, nakolik je tato filozofie odzbrojující.

Václav Havel udělal pro nás, současné studenty skutečně mnoho. Měl obrovský podíl na tom, že jsme se stali formálně svobodnou a demokratickou zemí. Děkuji mu za to, že dnes mohu studovat vysokou školu, která mě baví, že si budu moci vzít půjčku na případné školné a ještě si vybrat u které banky, že mohu svobodně diskutovat o tom, jestli by takové školné mělo být, že mohu beze strachu psát poslancům a ministrům a klidně jim vynadat a veřejně je kritizovat, pořádat a podepisovat petice pro nebo proti takovým věcem! A především – jako člověk, kterého oslovila vyspělost západní civilizace, mu chci poděkovat za začlenění naší země do struktur západního světa a za vytváření skvělé reputace České republiky.

Narážel jsem na to, že Václav Havel nebyl jenom dobrý. Můžeme se podívat na jeho mládí, na jeho milenky, na jeho ničení si vlastního zdraví nebo na jeho – podle mého názoru – politické chyby a slabosti – jako je nepotrestání komunistických zločinců atp.

V naší zemi se od neděle rozjížděly diskuze o tom, kdo a jak nejlépe uctívá památku Václava Havla. Myslím si, že všechny možné pocty jsou na místě, souhlasím s přejmenováním pražského letiště, se stavěním pomníků, se zapalováním svíček, s potleskem a cinkáním klíči. Nekřivdil bych možná ani některým jeho zarytým odpůrcům – jen Bůh a oni sami vědí, nakolik je jejich veřejně projevovaná úcta skutečně upřímná.

Co ale můžeme Václavu Havlovi dát my současní studenti, kteří žijeme ve svobodném a demokratickém světě?

Pojďme bojovat za ideály pravdy a lásky (a teď tím nemyslím sociálně-liberální ideologii), ale tyto pojmy jako neideologizované! Pojďme ve stopách jeho odkazu, mějme tu odvahu, tu moudrost, učme se těm lídrovským schopnostem, především se snažme zabránit odstranění demokracie, svobody, právního státu a svobodného trhu v naší zemi. A když se nám to nepodaří, vymysleme chytrý a efektivní způsob, jak znovu zvítězit!

A ještě bych se rád vyjádřil k údajné národní jednotě, která nás celý týden provázela. Ano, já jsem to tak cítil. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech, na to, co se lidem v této zemi před 22 lety podařilo, na to, že na pohřeb našeho prezidenta přiletěli významní státníci z celého světa, ale obávám se, že u většiny společnosti převládal jiný postoj – spíše jim vadilo, že ve zprávách nevidí své oblíbené bouračky a šukačky, báli se negativních (avšak zde skutečných) emocí, ignorovali to a především si neuvědomovali velikost a význam toho, co se vlastně stalo. Mám tedy obavu, že ona národní jednota a hrdost byla spíše u poměrně malé části naší společnosti – mezi svobodnými, demokratickými a férovými lidmi, kteří jsou spíše moudřejší, vzdělanější a mají širší vertikální i horizontální rozhled. A právě tím naším úkolem, jak můžeme uctít památku Václava Havla nejlépe, je to, aby takových lidí bylo do budoucna co nejvíce! Nejen v naší zemi.

Paroubkovo pokrytectví už překročilo i nemožné!

Tak nám řadový poslanec, největší poražený letošních sněmovních voleb a neúspěšný předseda ČSSD ukázal, že ještě nepochopil, že o něj česká veřejnost jaksi nemá zájem. Reaguju na jeho výzvu studentům.

Na iDNES.cz jsem se dočetl: „Když byste chtěli připomenout vládě na začátku školního roku předvolební sliby nějakou hezkou manifestací před Úřadem vlády, rád vás v takovém průvodu doprovodím. Jsem možná trochu nemoderní, protože si myslím, že sliby (a to i velmi mladým či budoucím) voličům se mají plnit. Ale snad mi to prominete, měnit se už nebudu,“ uvedl Paroubek v závěru svého dopisu, jejž adresoval „všem svým mladým a milým přátelům“ na sociální síti Facebook.

Politik, který se stal ikonou toho, jak je možné dělat politiku slibů, které se předem nehodlají splnit, si dovolí prohlásit něco takového. Člověku se ani nechce věřit, že takové pokrytectví může existovat. Strašně moc mi to připomíná převrácenou propagandu komunistů nebo nacistů. Žádám všechny slušné sociální demokraty, aby se takovýchto komunistických aparátčíků definitivně zbavili – pokud to tedy myslí se slušnou a demokratickou politikou vážně.

Petr Nečas a částečně i Karel Schwarzenberg ukázali společně s Janem Fischerem a před tím Janem Švejnarem, že politika může vypadat i jinak – že se dá dělat slušněji a odchod socialistického populisty Paroubka byl velkou nadějí, že se tak stane. Ale on ještě pořád ne a ne odejít.

Jiří Paroubek tímto svým prohlášením možná dosáhne spíše toho, že letošní maturanti, mezi něž patřím, se na jeho demonstrace vykašlou a raději se začnou na maturitu kvalitně připravovat. Teď se omlouvám té inteligentní a intelektuální části českých sociálních demokratů, když si vypůjčím citát Mladých konzervativců – „Nebudete-li pilně studovati, stanou se z vás sociální demokrati!“

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=152705