Štítek: Vzdělávací systém
Kam spěje národ, jemuž maturity blbové tvoří?
Tak jsme si dneska zkusili tu slavnou státní maturitu z českého jazyka. Byla asi těžší než při podzimní generálce. Možná se ministrovi splní i jeho sen o jedné pětině žáků, kteří to nedají – i když to možná bude obráceně.
Ale jak zajistí lidé, kteří nejsou schopni den před maturitou ubránit její oficiální web před mládežnickými hackery, správné vyhodnocení, když na záznamovém archu není ani jméno žáka – natož se na něj ani nepodepisuje? Cermat by se měl trošku inspirovat u firmy SCIO, ke které jsem měl při absolvování Národních srovnávacích zkoušek taky své výhrady, ale která si alespoň zakládá na určité profesionalitě.
Semafor výsledků, kdy si po příchodu domů zadáte svoje odpovědi, které máte ještě v živé paměti, a můžete tak předběžně zjistit svůj výsledek, abyste na něj nemuseli 20 dní zbytečně čekat, by také nebyl na škodu.
Zkrátka, je nepochopitelné, jak může někdo 15 let něco připravovat, a pak ukázat svůj amatérismus na praktických detailech.
A kam že to chce Česká republika s úrovní svého středního školství dojít?
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=193926
Změňme vzdělávací systém!
Ano. Maturity mají určitě svůj smysl. Jestli maturity státní, bych nechal stranou. Spíše mě zajímá obsah těch maturit a jejich forma. Bohužel, a musí se to změnit, dnes vypadají střední školy spíše jako přípravky na maturitu – a to je dle mého špatné a zhoubné.
Vezmu si za příklad typ školy, kterou studuji já – tedy všeobecné gymnázium. A už u toho názvu narazíme. Člověk by očekával, že se tam dozví všeobecné informace – z každého předmětu něco, ale především důležité věci do života. Smyslem by také mělo být nalezení potenciálu každé jedinečné osobnosti a její navedení na cestu oboru, který se chystá studovat.
A co bych si představoval, že by na gymplu mělo být, co mi tam chybí a co bych rád změnil? Začněme u přijímaček. Určitě by se mohl jako doposud brát ohled na průměr známek ze základní školy (což je ovšem relevantní pouze v případě, že máme nějakou stupnici s úrovní té které základky). Samozřejmě chybět by neměl ani test ze všeobecných studijních předpokladů. Co však považuji za nejdůležitější, je ústní pohovor – s ředitelem, výchovným poradcem a psychologem. A protože zatím asi ještě nedokážeme žít bez korupce, tak třeba pod dohledem notáře (směšná země, co?).
K čemu jsou nám ale podrobnosti ze všech předmětů ze základní školy? Dobrý matematik nepotřebuje vědět detaily z dějepisu a stejně tak humanitně zaměřeného člověka zase nezajímají podrobnosti v chemii. Tyto předměty doporučuji redukovat na 30 minut týdně a požadovat zábavnou a smysluplnou formou jen ty důležité a základní informace. Kdo chce více, má mít od druhého ročníku možnost seminářů.
Co tam ale chybí? Kde je etická výchova? Jak se naučíme být charakterní, umět se vyjadřovat, jednat s lidmi, prosazovat se? Proč ještě nemáme finanční gramotnost, mediální výchovu, ale i etiketu – abychom se naučili být zdvořilí a elegantní? Nic také nevíme o všeobecném dění a o politice, a přesto máme volební právo, a pak nevíme ani takové základní věci (jako generace našich rodičů), že se nic neudělá samo, a že když dáme hlas zase tomu samému, který na to nemá, tak se nic nezmění. Měli bychom také dostávat na výběr, kterou víru si osvojíme – platí totiž jedno takové pravidlo – kdo nevěří Bohu, je náchylný věřit všemu – a česká společnost je toho, myslím, jasným důkazem. A co tak se naučit efektivně vzdělávat, vypěstovávat si vlastní osobnost, zvyšovat emoční inteligenci a prohlubovat osobní rozvoj? Když už máme dějepis, co tak rozšiřovat strategické myšlení v souvislostech a představivost předmětem budoucnost?
Je toho daleko víc, co by z nás vytvořilo skutečně vyspělé a tvořivé, vzdělané a zdravě sebevědomé osobnosti. A nechápu ty lidi, kteří denně marní čas nad Bleskem a podobnými zbytečnostmi na úkor toho, aby prosazovali tyto důležité a potřebné změny.
Mohu se ještě zmínit o výuce běžných předmětů v cizím jazyce a o jejich vzájemném prolínání, proč dnešní vzdělávací systém mladé lidi nudí k smrti a učitelé jsou spíše úředníci. A co když se člověk pokusí něco změnit u konkrétního učitele v konkrétním předmětu? Jede se podle osnov. Smůla.
Takže maturita by pak měla být přizpůsobena tomuto a měla by se zakládat na zdravém rozumu a prosté lidské důvěře. Konec konců střední škola není jen o maturitě, ale o tom, že si hrajeme s věcmi, které nás baví a které nám k něčemu budou.
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=136206