Proč volím Roithovou a nevolím ostatní?

Dalo by se to shrnout do jedné věty protože jako jediná má na to, aby byla prezidentkou. Ale to nestačí. Kromě toho, že splňuje většinu předpokladů pro tuto funkci, by mohl být dobrým prezidentem i Karel Schwarzenberg – to by však musel kandidovat před pěti lety.
Prezident u nás je především symbolickou hlavou státu. V běžném povědomí občanů je, že by měl být tím nejlepším z nás (a obávám se, že i výmluvou, když jím není, tak se přece můžeme chovat hůře než on). Je to asi dáno tím, že jsme se stále nesmířili se skutečností, že hlavou našeho národa není král, ale jen nějaký prezident. Především to ale učíme naše děti – ostatně obraz prezidenta ve třídách není jen tak. Podvědomě tedy očekáváme, že náš prezident bude slušný člověk, schopný a zkušený politik, možná ten nejlepší a nejčistší politik.
Je taková Zuzana Roithová? A jsou takoví ostatní kandidáti? Zuzana Roithová v Evropském parlamentu trvale prosazuje zájmy spotřebitelů, od začátku se stavěla proti dohodě ACTA a ze své pozice se zastala také utlačovaných křesťanů v islámských zemích. Má zkušenosti z působení na ministerstvu, v senátu i ve vedení strany. Dokázala také něco mimo politiku – kromě toho, že je matka a manželka, působila jako lékařka a manažerka nemocnice. Její hodnoty jsou formovány okolo desatera, má vlastní názor a kromě – na poměry české politiky drobné chybičky, za kterou ihned nesla odpovědnost a omluvila se – není známo, že by se jí dalo z hlediska síly charakteru něco vytknout.
Ostatně, když někdo komentuje všechny kandidáty, těžko něco špatného hledá na ní. Sbírání podpisů i financování kampaně měla také na jedničku – nejméně chyb a veřejný transparentní účet s tím, že peníze jí mohou posílat pouze občanéodmítla sponzorování firmami, občanskými sdruženími nebo stranickou pokladnou. A tak, když už potřebujeme, aby nám něco vadilo, může to být to, že je moc slušná. Skutečně nám to v české politice tak vadí?
Každopádně, abych jen nechválil. Taky mám obavu, že Zuzana Roithová je v době, kdy z idealistických snů o Evropské unii všichni v Evropě střízlivíme, až příliš proevropská. Avšak na rozdíl od vrcholných evropských úředníků a politiků se u ní tolik neobávám, že by nebyla schopna věc vidět kriticky a skutečně zodpovědně za Českou republiku k Evropské unii přistupovat.
A proč ne ostatní kandidáty?
Proč ne Karla Schwarzenberga – řekl bych, že tento kandidát měl ze všech nejlepší kampaň. Dokonce by mi bylo ctí být jednou součástí takového volebního týmu. Co je však problém této kampaně? Obal krabice je lepší než to, co je v ní. A vidíme to především v televizních debatách. Je to sice možná nekorektní – ale prezidentovi by mělo být rozumět, nemělo by být nutné jej co pár minut budit, neměl by se chlubit korupcí a měli bychom brát v úvahu i jeho benevolenci vůči lidem, s kterými založil stranu (jakkoliv TOP 09 byla dosud z hlediska politického marketingu nejgeniálnějším projektem české politiky). Ať se to tedy nám všem intelektuálům, umělcům či občasným příznivcům menšího zla líbí nebo ne – to, co vidíme v mediálním obrazu Karla Schwarzenberga je spíše jeho minulost. Tu bychom chtěli volit. Ale mysleme trochu i v přítomnosti a budoucnosti a zcela vážně si jej představme za 3, za 4 roky – kdo za něj bude toho času rozhodovat? Ti, kteří se nyní měli příležitost zviditelnit v klipech na jeho podporu?
Proč ne Janu Bobošíkovou – ano, její rétorika je jako vystřižená ze sjezdu amerických republikánů – zní jako skutečná pravicově konzervativní politička (hájení osobních svobod, právního státu, rodiny, vlastenectví atd.), dokonce to některými svými činy i žije – je podnikatelka, zásadová politička, je matkou i manželkou a dokonce (na české poměry překvapivě) není rozvedená. Detail je v tom, že pravicově konzervativní politik by těžko takovým způsobem obhajoval Benešovy dekrety, Helenu Vondráčkovou, žádal o podporu komunisty nebo za ně přímo kandidoval.
Proč ne Přemysla Sobotku – v ODS se mu prý přezdívá Nesmysl Sobotka. Osobně mi je nesympatický, nechtěl bych jej slýchat jako prezidenta. Jeho kandidátské postoje k EU jsou jiné, než jak probíhalo jeho hlasování. Obecně i jinak působí velmi neautenticky. V show Václava Moravce mi zase chvílemi přišlo, že Zeman je pravicovější než on. Prostě ODS měla přesvědčit třeba Miroslavu Němcovou (byť strategicky v době, kdy polovina občanů má beztak vymyté hlavy tím, že jsou přesvědčeni, že za jejich osobní, rodinné i jiné problémy může ODS, může být sázka na nevýrazného Sobotku dobrou volbou).
Proč ne Jana Fischera – na volební kalkulačce je mi sice ideově blízko, ale i přes pečlivě nacvičená gesta, uměle zlepšenou rétoriku a hru na slušného a zásadového politika, prostě bývalého kariérního komunistu, pro lobbisty úspěšného premiéra a nevýrazného úředníka, u nějž snad vše působí falešně, volit nehodlám.
Proč ne Miloše Zemana – pokud se naší zemi stane to neštěstí (a mohla by si za to sama), že by tito dva byli v druhém kole, nevím, který z nich by se pro mě stal tím velkým menším zlem – spíše bych občany burcoval ke vhození neplatného hlasovacího lístku, ale i přes velké umění vtipu, schopnost získat si masy, jeho v zásadě objektivní hodnocení práce českých novinářů, odvážné hodnocení islámu či vynikající rétorické schopnosti, není možné tolerovat napojení na (přívlastky vynechám) Šloufa, financování ruskou firmou Lukoil, netransparentnost financování vůbec, léta opoziční smlouvy nebo jeho často šílené levicové názory (třeba na vztah státu a církví). Navíc v případě jeho prohry v druhém kole se asi dočkáme slavného a definitivně neposledního odjezdu na Vysočinu, aby se za rok – coby lídr Zemanovců mohl vrátit zpátky a porazit (ironicky řečeno) přirozeného lídra (v pravicových kruzích přezdívaného) Dluhoslava Socbotku a jeho ČSSD.
Proč ne Vladimíra Franze – intuitivně cítím, že lidé, kteří mají potřebu mít na sobě tetování, mají nějaký psychický problém – zkusím si o tom v psychologické literatuře nastudovat více, zda to třeba není jen typem osobnosti. Pokud se lidem, kteří by jej mohli volit, bude v pátek či sobotu chtít někam ven, tak asi dostane dost hlasů. Jeho kladem je to, že je vzdělaný a renesanční člověk, ale jeho problémem je, že kromě akademicky rozvláčných avšak nicneříkajících frází, neřekl snad ani jeden konkrétní politický názor (např. zde od 12. minuty). Navíc nemá politické zkušenosti, což se u nás dá sice – jak víme od bývalého ministra Bárty – klidně nastudovat přes víkend. Nutno uznat, že jeho kampaň coby reklama na vlastní operu byla docela povedená. Příště se možná dočkáme kandidatury šéfa ČEZu, Českých drah nebo marketingového ředitele nějaké firmy vyrábějící prací prášek.
Proč ne Táňu Fischerovou – z hlediska slušnosti je na tom podobně jako Zuzana Roithová, dokonce umí přemýšlet dále než někteří jiní kandidáti, není pragmatičkou v tom negativním slova smyslu – jako třeba Zeman, ale je idealistkou – třeba jako Havel. Nemá ráda komunistickou totalitu, pokud ale přemýšlíme o komunismu z trošku komplexnějšího hlediska a přečteme si program jejího utopického Klíčového hnutí, nastane nám na mysl, že působí trochu jako komunistka s lidskou tváří a jejím heslem by mohlo být – do kolchozů a proti imperialismu!
A proč ne Jiřího Dienstbiera – je to levičák. Ve všem. V ekonomických, zahraničně-bezpečnostních i sociálně-etických otázkách. Jistě, nejen v pražské ČSSD patří k tomu lepšímu, jeho slova o tom, aby se lidé sebrali, vstoupili hromadně do stávajících stran a přehlasovali kmotry, by si měl vzít k srdci každý občan. Samozřejmě ti, co mají rádi Vladka z Vyvolených, k Dienstbierovi mohou mít sympatie, nicméně jeho nevyzrálý přístup ke komunistům, silně levicové názory a svým způsobem i nízký věk nehrají pro něj.
A tak přestože ideově jsou mi blíže Přemysl Sobotka, dle aktuálních slov Jana Bobošíková, možná i Karel Schwarzenberg nebo Jan Fischer; přestože kdybychom se všichni spojili a volili Karla, tak bychom mohli z druhého kola vyšachovat neoblíbeného Fischera; a přestože mnozí zvládli kampaň lépe než ona, budu volit Zuzanu Roithovou. A kdo ví – třeba po všech televizních debatách, racionálním uvažování i po přihlédnutí k osobním sympatiím ze strany svobodných voličů bude mít Zuzana Roithová nakonec více hlasů než všemi doporučovaný předseda Kalouskovy strany a v druhém kole bude proti Zemanovi bojovat ona. A když si představíme debaty druhého kola, neměla by proti arogantnímu dinosaurovi elegantní dáma větší šanci než ospalý kníže?
Dále doporučuji:
A pokud ještě stále hledáte podle čeho se rozhodnout, můžete použít následující tipy.

Jak by měl vypadat Facebook prezidentského kandidáta?

Máme jich 9 a každý z nich má svůj profil na Facebooku. Ale umějí své profily využívat? Co by měli zlepšit? Jak by měl vypadat facebookový profil úspěšného politika v roce 2013? A kdo z kandidátů to zvládá nejlépe?
Úvodní fotka
– zabírá velkou plochu, může silně působit na emoce; zde patří hlavní motto, v pozadí barvy kampaně, logo; graficky by to mělo být na úrovni
– naopak zde nepatří fotografie kandidáta, zejména stejná jako profilová; nepatří zde ani webová adresa
Profilová fotka
– tady by měla být nejlepší fotka, jakou kandidát má; v průběhu kampaně se může střídat; měl by na ní být vidět celý obličej – takový, jakým chcete při prvních dojmech působit na voliče
Základní informace
– v této kolonce by mělo být napsané něco chytrého a originálního (třeba motto, hlavní heslo programu, vtipná hláška), něco, co kandidáta vystihuje, něco, čím na první pohled přesvědčí lidi, kteří rádi analyzují písmenka
– to, že je to stránka, to, kým je spravována, že umíte používat CAPS LOCK, že za vámi stojí iniciativa nebo jakou máte funkci nebo, že nevíte, co tady vyplnit, volič buď už ví, nebo ho to nezajímá
– co zde ale nesmí chybět -> funkční odkaz na vaši oficiální webovou stránku
Fotky
– držte se několika pravidel – fotky dávejte často, aktuální, z každé akce, na které se ukážete, dávejte je tam hned a hlavně s rozmyslem – přemýšlejte stylem – co by mohlo voliče zajímat, na které fotce vypadáte dobře, kterou tam radši nedávat, s kým se raději vůbec nefotit atd.
Fanoušci
– mějte co nejvíce fanoušků, dostanete se tak co nejblíže k lidem, můžete lépe cílit své reklamy zase na jejich přátele, ti zase uvidí, že se jim líbíte atd. Jak je zvýšit? Sdílejte – obrázky, fotky, názory, ankety
Události
– používejte i tento nástroj, lidé jej mají rádi, Facebook jim připomíná, že tehdy a tehdy budete tam a tam, dejte vědět o každé akci, na které se ukážete, navíc se to opět zobrazí i přátelům vašich fanoušků
Aplikace
– youtube – propojte si svůj účet
– volební mapa – usnadněte vaším voličům a fanouškům, aby vás našli
– poznámky – můžete použít i jako další způsob sdílení vašeho textu na webu či na blogu
– placky na profil a další aplikace – není lepší reklamy než osobní doporučení a to, když vás bude váš fanoušek nosit na své profilové fotce
Frekvence a obsah sdílení
– sdílejte denně, ale hlavně nebuďte otravní a buďte autentičtí – ty věci musí vyjadřovat vás, může to tam za vás sice dávat někdo z týmu, ale bylo by dobré, abyste o tom věděli, aby to nebylo něco, co byste nikdy neudělali
– a co všechno sdílet – fotky, videa, citáty, vlastní slova, články, tiskové zprávy a prohlášení, vystoupení v médiích, události, vtipy atd. – prostě to, co byste sdíleli se svými nejbližšími přáteli, abyste je pobavili a získali si jejich náklonnost
Nejnovější příspěvky ostatních uživatelů
– tuto funkci zde můžete nechat, ale počítejte s tím, že ji lidé budou využívat, že se vás budou ptát, že vás budou chválit, že vás budou kritizovat a nadávat vám
– odpovídejte co nejrychleji – není nic trapnějšího, než několik dní tam neodpovídat – volič si pak řekne – on se o mě vůbec nezajímá – a nejen on, ale řekne to známým, a nejen těm, uvidí to i všichni ostatní, a ty můžete odradit
To se mi líbí
– ukažte svým voličům a fanouškům, co se vám líbí – zde je obrovský způsob si zase přes emoce získat sympatie – lajkujte to, co vás baví, co se vám líbí, co vám chutná, čemu fandíte, čemu věříte
O mně
– využijte maximálně všechny položky – ať se o vás voliči dozví co nejvíc – nikdy nevíte, která drobnost může u toho kterého voliče rozhodnout, nikdy nevíte, který volič může být ten rozhodující – a opět – buďte struční, věcní a sympatičtí
Duplicitní profily
– nemějte více profilů, zrušte ty ostatní; a abyste neztratili fanoušky, můžete je sloučit
Uživatelské jméno
– za adresou facebook.com/ bylo něco jednoduchého a výstižného, níže lze vidět, jak to vypadá, když tam vhodné uživatelské jméno nemáte
Váš Facebook je opravdu něco jako vaše tvář, jeho prostřednictvím dáváte podvědomě najevo, jaký jste profesionál, jak dobrý tým si kolem sebe umíte zvolit, jak dokážete reagovat na výzvy 21. století a jak dobře a s jakým zájmem umíte komunikovat s těmi, které chcete již za pár měsíců reprezentovat ve funkci prezidenta. Řekl bych, že za rozhodnutím zejména mladých voličů bude i to, že si otevřou do jednoho prohlížeče všech devět facebookových profilů a budou porovnávat.
A jaké bych vašim profilům dal hodnocení od nejlepšího po nejhorší?
4. Vladimír Franz prezidentem – http://www.facebook.com/VladimirFranzPrezidentem
6. Jana Bobošíková – http://www.facebook.com/bobosikova
7. Prezidentka Táňa Fischerová – http://www.facebook.com/PrezidentkaTanaFischerova
Ještě je pár dnů pro zlepšení… Jak to vidíte vy? Mohl by vás nekvalitní Facebook odradit od volby kvalitního kandidáta?

Rozhovor s předsedou Mladých lidovců v Moravskoslezském kraji

Jakub Krainer: Proč ses rozhodl vstoupit do KDU-ČSL?
Mirek Návrat: Řekl jsem si, že už je na čase přestat jenom mluvit, ale také do té politiky aktivně vstoupit a něco s tím dělat. Tak jsem hledal mládežnické organizace našich stran, a rozhodoval jsem se mezi Mladými konzervativci a Mladými křesťanskými demokraty, sešel se s jejich zástupci v našem kraji, nicméně pak jsem si vybral MKD, protože mi byla trošku bližší, protože přece jenom jsem středopravičák a ti mladí konzervativci na mě byli tehdy možná ještě trošku moc pravicoví. Každopádně jako nelituju té volby, jako hodně jsem se naučil atd., takže myslím, že to bylo prospěšné.

 

JK: Hmm. A my tady ještě trošku ladíme techniku, ale už se nám to blíží do zdárného finále. Mirku, jsi spokojený v KDU-ČSL? Říká se, že je to taková zkostnatělá strana, že nepouští mladé, jak na kandidátku, tak vůbec k žádnému hlasování.
MN: Tak já myslím, že ty mladé teďka jako, ne že pouští, ale že ti mladí se tam pustili sami. Ve vedení máme, ve vedení KDU-ČSL v podstatě jsou tři členové MKD nebo čtyři – a to je i předseda Pavel Bělobrádek nový, takže ti mladí se prosazují i v té komunální politice. Jako je to složitější třeba než v některých jiných stranách, kde mají třeba kvóty jako v ČSSD nebo takhle, ale myslím si, že kdo chce a kdo se snaží a nějak tu aktivitu vyvine, tak se tam dokáže dostat a nějak se prosadit.
JK: Dobře. Ty osobně, chceš se prosadit?
MN: Tak já jako teďka tu ambici nemám, protože si myslím, že osobně jako musím nějak zapracovat na sobě a dokázat něco i jakože mimo politiku – nebo možná při politice – ale prostě být nějak nezávislý na tom materiálně atd., takže možná jako spíše do budoucna jako, ale teďka jako bych tam více jako přímo v politice asi neviděl.
JK: Jaká je tvá politická vize, jakou by sis přál republiku?
MN: Jo takhle. No, jako já jak říkám, že jsem pravičák, tak jako v Americe jsem hodně jako republikán, akorát že si myslím, že v České republice, „kdybysme“ aplikovali tuto politiku, jakože třeba Strana svobodných občanů je mi hodně sympatická atd., tak že by to jako tak radikálně jako nešlo, že by prostě s tím radikálně levicovým elektorátem, který tady máme, tak by to asi vedlo k silným sociálním nepokojům atd., takže jsem zastáncem spíše teďka sociálně-tržního hospodářství, které právě prosazuje KDU-ČSL po vzoru třeba Bavorska. Náš místopředseda Pavel Svoboda říká takový bonmot, jakože pokud se chcete mít jako v Bavorsku, tak musíte volit jako v Bavorsku, takže spíše jako teďka si myslím, že právě ta politika takového pravého středu může být jako lepší, ale zase si myslím, že do budoucna „bysme“ ty lidi měli pomocí médií, vzdělávání a občanské společnosti jako vést k té osobní odpovědnosti, aby si samo uvědomovali, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, a není to stát, kdo by se o ně měl starat.
JK: Která média bys řekl, že jsou jakoby pro vaši stranu laděná?
MN: Já myslím, že žádná.
JK: Žádná? Dělí se podle tebe jakoby do tábora dvou velkých stran?
MN: No možná jako, nevím, jaký tam je potom rozdíl v tom, které pseudopravicové médium fandí víc TOPce a které víc ODSce, ale jako myslím si, že KDU-ČSL v podstatě, co se týká médií, tak jako by si měla vytvořit postupně vlastní, protože současné české média jako…
JK: Katolický týdeník?
MN: To ne. Jako nevím, možná jako, ale tam to taky moc není.
JK: Když se podíváme na osobu vašeho předsedy, Pavla Bělobrádka, uvítal jsi tu změnu, nebo ti přijde ještě mladý a třeba příliš radikální, řekněme.
MN: Já jsem jako uvítal to, že hlavně kandidoval, protože tam to jako fakt vypadalo, že budou zase kandidovat tváře, jako je Michaela Šojdrová a další, kteří už jakoby byli tím establishmentem, proti kterému právě ti lidi v tom roce 2010 volili, tak právě jsem uvítal, že Pavel se rozhodl do toho jít a přijmout tu výzvu a i jsem ho vlastně hodně podporoval, aby do toho šel a jsem rád, že i vlastně s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou jakoby se jim podařilo dostat do toho vedení a já osobně teda jako Pavlovi věřím, že dokáže nejenom jako zvednout KDU, ale až se tam dostaneme, tak taky nějakým způsobem pozitivně působit v rámci jakoby parlamentu atd.
JK: Má podle tebe křesťanská demokracie u nás budoucnost, řekněme nějakou větší třeba jako za Josefa Luxe, nebo bude dál přežívat okolo pěti procent?
MN: Já si myslím, že ta budoucnost tady je, protože my dneska přece jenom nějakých 35 000 nebo kolik členů, takže oni to jsou většinou jakoby starší lidé a ti mají svoje děti a ti mají zase jako svoje děti, takže ten potenciál je obrovský, akorát že my ho zatím nedokážeme zatím využít. Já si myslím jako, že to oslovení je velké a zároveň si myslím, že společnost dneska se nějakým způsobem ubírá směrem, že to je jako trvale neudržitelné, a že obliba vůbec celkově konzervativní politiky bude stoupat, ale musí se to prostě dělat marketingově chytře a jako musí to být prostě přitažlivé a přijatelné pro ty lidi, protože jinak jako to asi nebude nejlepší.
JK: A co bys řekl na tu výtku, že jako středová strana nebo středopravicová tedy nemáte, co nabídnout vyhraněnému voliči, který se prezentuje buď jako pravicový, nebo jako levicový?
MN: Já si myslím, že právě to, že jsme jako středová strana, že to může mít jako výhodu v tom, že jakože někdo právě říká, že jdeme s každým jo, ale my se to snažíme jako vysvětlovat teďka, že to není, že my jdeme s každým, ale že my jsme ta středová síla, která jde rovně, dopředu a máme nějakou politiku a na to se nabalují pak ty levicové nebo pravicové směry. Takže, si myslím, že musíme spíš jako hledat v té české společnosti nějaký ten národní konsensus a snažit se hledat nějaké ty pozitivní kroky, které „bysme“ měli dělat, a to si myslím, že právě může i volič, který je více doprava nebo více doleva trošku akceptovat, jakože za cenu toho, abychom se dohodli na něčem smysluplném, tak ustoupí přímo od té své radikální nebo fundamentální vize, ale zase ne ve všem jde ustupovat, no.
JK: Neohrozila vás právě tady ta ideová nevyhraněnost, ta výtka, kterou jsi tady sám zmínil, to, že jdeme s každým? Ty říkáš, my určujeme směr, my jsme ve středu, ostatní se k nám z těch stran přidávají. Na druhou stranu to většina voličů vnímá včetně mě tak, že když dám hlas středové straně, tak jako bych ten hlas neudělil. Jo když…
MN: Já si myslím, že to může být jako velká výhoda, protože kdyby ta strana třeba měla těch sedm procent a pár poslanců, třeba deset nebo patnáct, tak potom při případném sestavování vlády nebo při nějakém prosazování čehokoliv může hrát tu důležitou roli, která prostě, její voliči budou vědět, že když tam prostě bude ta strana, tak ta může přesvědčit tu hlavní vládnoucí stranu třeba o tom, že v rámci třeba té koaliční smlouvy tam budou ty témata, které ta malá strana prosazuje, jakože ti voliči nemusí být tak zklamaní, ale můžou naopak jako si uvědomit, že právě ta malá strana jim může zajistit prosazení nějakého toho jejich zájmu a tématu, které oni považují za důležité třeba.
JK: Jaké byly hlavní chyby před, řekněme třeba vedení Cyrila Svobody, proč se lidovci v posledních parlamentních volbách neprobojovali?
MN: Tak tam byly jako různé analýzy. S některými jako závěry souhlasím, s některými ne. Ono se třeba i říká, že to, že jsme se nevyhranili silně proti Jiřímu Paroubkovi, takže to pak způsobilo to, že nás lidé jako brali jako levicovou stranu, a že jako potom půjdeme s Paroubkem atd., že to byla chyba. Já si myslím, že tady v tomto bych jako souhlasil. A potom by to samozřejmě bylo to, že jsme nedokázali tak úplně nabídnout především ve vedení právě ty tváře, které tam dneska už máme, takže jako Cyril Svoboda určitě je velice zkušený politik atd., ale nemyslím si, že by dokázal ty voliče nějak strhnout nebo zaujmout. A potom to určitě bylo spousta dalších věcí.
JK: Jiří Čunek naopak strhnout dokázal?
MN: Jako já si myslím, nebo já jsem aspoň na tom sjezdu nebo takhle fandil Jiřímu Čunkovi, aby byl předsedou, a pak jsem byl zklamaný, když to byl Cyril Svoboda.
JK: On je tam od vás? Čunek?
MN: Jako myslíš jako odkud?
JK: Blízko… on je…
MN: Ze Vsetínska, no. A právě jako si myslím, že Jiří Čunek je známý a že jsme to mohli hrát právě na tu notu prostě, že vidíte, on tam přišel, chtěl něco změnit, a oni ho všichni semleli, a vymysleli si na něho lživé kampaně atd. A pak samozřejmě už to nikdo neřešil, že to prostě pravda nebyla atd. Takže si myslím, že jsme to mohli spíše hrát tímto směrem a že ti lidi by prostě věděli, že tam ten Čunek, který prostě tam chtěl bojovat za ty správné věci, ale oni ho tam jako nechtěli mezi sebe pustit.
JK: Já bych chtěl v polovině, to, jak tady říkáš pravda nepravda, tak v polovině našeho času přijít s omluvou vůči tobě. My jsme si psali asi před dvěma lety a tehdy jsi říkal, že vyjde na povrch spousta věcí a že se rozjede soudní mašinérie a tak a já jsem ti tenkrát nevěřil, říkal jsem prostě ne, nic takového se dít nebude, takže jsi lepší prognostik, tak se ti tady veřejně omlouvám a uznávám svou chybu a kéž by to tak bylo dále. Myslíš si, že to tak bude dále, že skutečně se něco odhalí na povrch, povede se očista?
MN: Já si myslím, že jako jo – ono je to jako celkem jedno, jestli to tak bude, nebo nebude, já si myslím, že to tak prostě být musí, že prostě jako i co se týká toho Jiřího Čunka, tak on sám prostě sbírá neustále ty materiály a myslím, že chce i napsat o tom knihu celkově a kde bude prostě udávat konkrétní jména a důkazy atd., takže si myslím, že až tohle se jako stane, tak se potom rozběhne spousta dalších kauz, které jako hodně zamíchají tím prostě tím politickým a nejenom tam, ale i v justici třeba atd. a celkově jako, jestli se ptáš celkově jako na politiku i, tak si myslím, že to, co se dneska děje, Vít Bárta a Věci veřejné atd., tak to byl takový už jakoby začátek toho, že se ten korupční systém jako trošku sypat, ale zase se bojím, aby se nesesypal tak, že potom nás tady odboráři a Holešovská výzva jako bude vyhánět do emigrace, že jo.
JK: Co tys ocenil jako mladý, řekněme inteligentní volič a člen malé strany, co jsi ocenil z poslední doby, co se povedlo, řekněme, ať už jsou to kauzy právě odsouzení dvou členů Věcí veřejných, soudce pana Šotta nebo změny na státním zastupitelství, je něco, co bys vyzdvihl?
MN: No, určitě, jako tady to, že došlo vlastně k tomu procesu soudnímu s Vítem Bártou a se  Škárkou a dalšími, tak si myslím, že to je taková jako pozitivní věc z hlediska té občanské společnosti a vůbec celkově fungování demokracie a právního státu, už jakoby, že se tak jako učíme už fungovat a potom jako kroky z poslední doby si myslím, že právě jak se teďka zatracuje současná vláda, tak určitě i současná sněmovna udělala spoustu dobrých kroků jako omezení imunity nebo schválení prezidentské volby, to jsou jako zas věci, které ještě nejsou jako přád natolik jjisté, „abysme“ mohli říct, jo tohle prostě byl ten úspěch. A nebo teďka ze současnosti, na SANEPu může jako každý hlasovat prostě v těch průzkumech atd. a když tam je vždycky hlasování o důvěře členům vlády, tak v poslední době jsem tam dával u každého ne nebo spíše ne, jakože mu nedůvěřuju, tak teďka tam přibyl zrovna jeden ministr, u kterého jsem teďka jako dával, že spíše ano, to je nový ministr školství takže, ale jako nic moc o něm nevím, takže uvidíme.
JK: V policejním sporu, a to je můj poslední dotaz. Fandíš spíše panu Kubicemu, nebo panu Lessymu, nebo si myslíš oba, že jsou na straně dobra, když to tak řeknu, a ty konflikty jsou čistě technické.
MN: Já jako nesleduju podrobnosti, protože už jako některé české takové politické bulvární věci mě až tak jako už nezajímají v poslední době, že se soustředím spíš jako na ty myšlenky a na ty dlouhodobé věci, ale myslím si, jakože jmenování těchto dvou do těch úřadů, že to byl jako pozitivní krok oproti minulosti jo, ale oba dva mají jako taky prostě něco, s čím se dá jako nesouhlasit, takže nevím, jestli bych říkal, komu víc fandím, ale myslím si, že určitě by je v budoucnu bude mít nahradit někdo lepší, ale oni jsou lepší, než ti, co tam byli předtím.
JK: Je tohleto český problém, že každá nová vláda si přivede nového policejního prezidenta, své šéfy úřadů, že se mění úředníci na ministerstvech, náměstci, ale i ti nižší, je to velký problém, že vždycky nedůvěřuje té staré politické garnituře, a potom se tam znovu zaškolují a dělají chyby stejné jako každé čtyři roky?
MN: Ono se sice říká, že jako je velký problém to, že ještě nevstoupil v platnost ten zákon o státní službě a podstatě tady máme toto, ale na druhou stranu, když jsem se tak zamýšlel, jako kdybych byl ministr, a vstoupil do toho úřadu, tak bych tam přece chtěl mít ty lidi, kterým můžu důvěřovat a o kterých vím, že jsou schopní, a kdybych prostě tam měl nějaké úředníky, kteří tam jsou sto let třeba, tak by s nima nešlo jako nic dělat, že jo, takže potom z té pozice toho ministra, který chce přijmout na sebe tu zodpovědnost a jako fakt to udělat s tím, že potom to bude na něho, tak si myslím, že je lepší, aby si mohl sám určit, kdo tam bude, ale těžko říct no.
JK: Když se podíváme do světa, aby si o tobě udělali posluchači lepší představu, komu fandíš třeba ve Spojených státech?
MN: Tak v prezidentské volbě jako určitě fandím republikánům. Bojím se trošku, že Ron Paul bude kandidovat sám za sebe a potom sebere hlasy republikánům a vyhraje to nakonec Obama, ale myslím si, že je nutné pro to, aby Amerika se mohla vrátit k tomu, co byla Amerika, ty hodnoty, které právě ona reprezentovala a v poslední době od nich spíše ustupuje, tak je nutné, aby to Američanům podařilo dát do Bílého domu, než je právě Barack Obama, a to je v podstatě nejlevicovější prezident v její historii a myslím si, že jako prostě jako to není, nereprezentuje ty hodnoty, kterými Američané nám jdou v podstatě celému světu příkladem, jako je svoboda jednotlivce, volný trh a zároveň jako fungující morálně a sociálně vyspělá společnost.
JK: Velká Británie?
MN: Tak tam, jako já si myslím, že teďka tam je vliv toho UKIPu, té Nezávislé strany Velké Británie, tak si myslím jako, že v rámci Konzervativců, tak se říká v podstatě, že Cameron je zelený levičák ve vedení těch Konzervativců, takže tam taky dojde k nějakému objevu, k nějaké nové Tatcherové, která… tam spíše jako jsem četl na České pozici o nějakém, co kandidoval proti němu tehdy na sjedu, ale nevyhrál to. Já si myslím, že tam bude taky ta tendence a stejně tak jako v Německu potom i v CDU prostě nějakého toho pravicovějšího, konzervativnějšího proudu, který nebude tak moc chtít se přibližovat tomu sociálně demokratickému mainstreamu v celé té Evropě. Ať už jsou to dneska evropští lidovci nebo i v podstatě ostatní pravicové strany dělají.
JK: Německo jsi shrnul, ale když se podíváš třeba na vládu konkrétně Angely Merkelové, jsi spokojen s jejími kroky, ať už na energetickém poli nebo s tím, jak se potácela a vypořádala s evropskou krizí, s finanční krizí?
MN: Těžko říct no. Jako ona samozřejmě dělá, co může atd., ale myslím si, že by kdyby tam byl někdo schopnější, tak by to asi dokázal dělat líp no, ale jako tak německou politiku nesleduju tak podrobně, ale třeba, co se týká těch jaderných elektráren, tak to je taková ta ukázka toho, jak ta pravice vlastně ustupuje té liberální levici v mnoha těch hodnotových otázkách atd. a vůbec v tom programu a je to právě věc, která se těm současným pravicovým politikům asi může vymstít, což můžeme asi dneska vidět i v té Francii.
JK: Oplakal jsi Nikolase Sarkozyho?
MN: No, tak já jsem to jako komentoval tak, že umírněného socialistu vystřídal radikální socialista, tak ono to v té Francii asi, jeden člověk to komentoval tak, že od roku 1789 tam vlastně není koho volit, což jako já nevím, ale je tako takové jako dobré přirovnání v tom, že tam vlastně ve Francii moc pravici asi nevidíme.
JK: A když se vrátíme zpět zase do České republiky, jak dopadnou příští volby parlamentní?
MN: Tak asi nám tu vyhraje levice, ale třeba se stane to, že Paroubek, Zeman a Bobošíková dostanou všichni 4,9 a bude pokračovat potom vláda ODSky a TOPky a třeba i s nějakou jinou stranou, třeba se tam dostane Karolína Peake nebo takhle, ale jako byl bych rád, kdyby spíše, protože ono se jako dneska říká, že a jako je dobře a myslím si, že z hlediska pravice je to dobrá strategie, že strašíme tím, že tam budou komunisti, ale můžeme se tak jako zamýšlet i nad tím, jestli tam jako třeba není i jiná alternativa, než současná pravice a současná levice, jestli třeba tam nemůže vzniknout i třeba nějakká středová – nejenom teda jako jen KDU-ČSL, ale právě jako nějaká liberální nebo občanská strana, něco na způsob Občanského fora, která by byla schopna prostě dělat tu politiku trošku jinak no, ale záleží jak budou schopni vzdělaní a inteligentní lidi v Česku do té politiky zasáhnout.
JK: Koho podpoříš na prezidenta?
MN: Na prezidenta, tak tam fandím naší kandidátce Zuzaně Roithové, europoslankyni, ale jako pokud se do druhého kola nedostane, nebo tam budou třeba, já jsem to tak jako třídil, kdo by mi jako, když tam budou ti dva lidé, pokud by tam byli mediálně, médií vybraní kandidáti Fischer a Švejnar, tak určitě bych spíše fandil Švejnarovi, no.
JK: Co si myslíš o cinknutých průzkumech? Že každé procento něco stojí a jestli lidová strana má zásoby, aby mohla zaplatit průzkum?
MN: Teda jako konkrétní důkazy, že by to bylo uplacené nemám, takže to je spíš jako můj názor a myslím si, že to jsou jako zaplacené průzkumy, že to neodráží veřejné mínění, ale naopak že to vytváří to veřejné mínění potom. To jsme mohli několikrát vidět na případu zelených v roce 2006 a nebo i v podsatatě na případu Věcí veřejných, kterým ani nedávali 11 %, ale nějakých 6, a přesto potom prostě uspěly a co se týká KDU, tak prostředky si myslím, že na to nemáme, i když nevím jako, kolik to stojí ty průzkumy, ale myslím si jako, že – nevím no jako.
JK: Myslíš, že by to šlo – asi by to nebylo průchodné, ale teoreticky, že by šlo zákonem zakázat, jako je zákonem zakázáno 14 dní před volbami třeba ve Francii vystupovat, tak bylo by něco takového možné u průzkumů veřejného mínění, že by skutečně najednou jsme měli úplně jinou sněmovnu třeba?
MN: Jako ono by to bylo takový ideál možná, který si tady vysnívají intelektuálové, ale myslím si, že spíše tou cestou pro ty strany, které chtějí uspět, je, že si pořídí vlastní média, vlastní výzkumné agentury a potom to budou interpretovat ve svůj prospěch no, ale to je takové zase, to už je zase takový ten opačný extrém.
JK: It’s all about money. Mirku, náš čas se nachýlil. Je něco, co bys vzkázal voličům potenciálním?
MN: Tu budu asi dělat kampaň, ale chtěl bych asi spíše jako na ten občanský, jako apelovat na tu občanskou společnost, „abysme“ jako třeba věnovali aspoň hodinu denně a šli k volbám a nejenom šli k volbám, ale mnoho lidí si stěžuje na to, že politici se o ně starají jenom před volbama, ale jako já říkám, že to je vzájemné prostě, ti voliči se taky starají, ještě daleko později a daleko méně, než ti politici, oni se voliči starají až třeba v té volební urně nebo tam nejdou vůbec. Já si myslím, že musíme se starat celé ty čtyři roky o ty politiky, kontrolovat je a prostě sledovat a dívat se, kdo sponzoruje jejich kampaň, jak potom hlasujou, kdo vyhrává veřejné zakázky atd. a prostě se toho účastnit. Jo, to si myslím, že je cesta, že cesta je v tom, že půjdeme do těch stran, třeba i do těch stávajících nebo si můžeme klidně založit nové, ale že to asi určitě nevyřveme na ulici se Zavadilem nebo s panem Popelkou z Holešovské výzvy.
JK: Někteří voliči se zajímají až v urně, to jsi řekl hezky na závěr. Tak já ti děkuji za dnešní povídání.
MN: Díky za pozvání.
JK: A přeji hodně zdaru, nejen v politické kariéře, ale i v osobní životě jak tobě, a hodně zdaru KDU-ČSL v kariéře politické.
MN: Díky.

JK: My si dáme píseň a po písni možná dorazí druhý host

8. května 2012 v pořadu OPEN na studentském rádiu Masarykovy univerzity, Rádiu R