Archiv pro štítek: Karel Schwarzenberg

TOP 09 jako naděje občanské společnosti

ISIS, Putin, Babiš, Zeman, kmotři. Naše svoboda, bezpečnost a demokracie jsou ohroženy jako téměř nikdy předtím. Někdo se tomu musí postavit. Jaký má nyní úkol TOP 09?

Kalousek je symbol. Nejenom Babiš se jej snaží vykreslit jako ikonu korupce a rozkrádání naší země. Problém je v tom, že zatímco Kalouskovi nikdy nikdo nic neprokázal a všechno to mohou být pouze pomluvy, tak u Babiše je řada věcí zcela jasných a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i jeho dosud slepí voliči.

Upřímně, nelíbí se mi, že lídrem občanské, středopravicové a parlamentní opozice se o víkendu stane právě Kalousek. Bez ohledu na to, zda je čistý či nikoliv, jeho pověst je z mediálního hlediska velice špatná. Jen to, co se o něm píše na Wikipedii, by ve vyzrálé západní demokracii zřejmě dávno znamenalo konec politické kariéry.

Bohužel, to je luxus, který si teď naše země, česká opozice a pravice nemohou dovolit. Kalousek je nejlepší rétor a nebojí se Babišovi a Zemanovi postavit. Navíc u toho dokáže být i vtipný. Jeho vedení může být ale i zárukou toho, že TOP 09 po příštích volbách nezradí své voliče, a neskočí kvůli silně pro-unijní politice do vládní koalice s Babišem a ČSSD.

Tedy pokud tehdejší Kalouskovo spojenectví s komunisty bylo skutečně jen strategickým tahem, jak zabránit velké koalici, a nikoliv bezbřehý pragmatismus. Zároveň ale bude pod jeho vedením bohužel asi komplikovaná i spolupráce se Starosty či lidovci.

Nedá se nic dělat, lepší náhradu za Karla se zatím najít nepodařilo, trvám ale na tom, že pro ty další volby nám TOP 09 musí najít jiného kandidáta na premiéra, než je Kalousek. Není přece možné, aby více než čtvrt století po Listopadu nedokázala česká veřejnost vygenerovat schopného a sympatického kandidáta na premiéra. Někoho formátu Davida Camerona, Marca Rubia, Mauricia Macriho nebo třeba Larse Rasmussena.

Jaká by TOP 09 měla být?

To nás přivádí k tomu, zda má smysl, aby na české politické scéně TOPka vůbec byla. K čemu potřebujeme čtyři až šest (středo)pravicových stran? Čím se liší od eurorealistické ODS, čím od pseudopravicových xenofobních populistů okolo Okamury a Konvičky, čím od euroskepticko-libertariánských Svobodných, čím od ekonomicky středo-levicových lidovců a čím od pseudoliberálně populistických babišovců?

TOPka a ANO toho mají bohužel společného víc, než si myslíme. První z nich se sice pasuje do role tradiční strany a postupně se k tomu začíná přibližovat, ale její začátky byly jiné. Jen si vzpomeňme na složitost přijímání nových členů, na podobnou rétoriku, že TOPka je tou očistnou stranou oproti špinavé ODS, že její předseda jakožto bohatý a zajištěný člověk je zárukou toho, že nebude mít potřebu krást. Nemluvě o podpoře velkých peněz a profesionálním marketingu.

Většina současných i tehdejších podporovatelů TOPky ji viděla jinak než já. Tehdy jí mainstreamová média fandila a vyzdvihovala převážně to dobré. A skutečně, spojení oblíbeného a charismatického knížete reprezentujícího „pravdu a lásku“ se schopným pragmatikem a reformním fiskálně konzervativním ministrem financí byl velice úspěšný marketingový tah. Takovému by tehdy středopravicový volič znechucený narůstajícími a neřešenými skandály ODS a posunem tehdejších lidovců Cyrila Svobody doleva, mohl jen těžce odolat.

Jenže z mého pohledu to bylo trošku jinak. Byl jsem tehdy jen krátce členem KDU, vybral jsem si ji oproti ODS, protože na té druhé mi vadili kmotři a lidi, co by ve vyspělé zemi neměli v politice šanci ani minutu. Ale podobná věc mi z části vadila i u lidovců. A právě takový dojem jsem měl z řady lidí, kteří patřili do tehdejšího Kalouskova křídla. Ostatně stále působící generální sekretář TOP 09 je jeden z nich.

Opravdu konzervativní?

Ale dost personální kritiky. Na tohle musí tlačit poctiví a svobodomyslní politici a členové strany. A nebát se, aby při odporu skončili jako nejmenovaný bývalý primátor jedné metropole. V každém případě, důležitější teď je, jak je na tom TOPka ideově a programově.

Hrdě se hlásí k (umírněnému) konzervatismu, občas nalezneme i zmínku o křesťanské demokracii. Všichni ale víme, že TOP 09 má většinou voliče, kteří by se sami označili spíše za liberály, případně za konzervativní liberály nebo liberální konzervativce. V těch pojmech je dneska zmatek a širokou veřejnost ostatně asi nezajímají tolik jako třeba nás studenty politologie.

Proto je zajímavější řešit to, jak by své ideje měla TOPka promítnout do programu a následně do své politiky, pokud bude mít příště nebo spíš přespříště zase jednou vládní odpovědnost. Na rozdíl od jiných stran nám připravila přehled toho, co pro naši zemi za svého minulého vládního působení dokázala prosadit.

Z nedávných rozhovorů dokonce plyne, že si její čelní politici uvědomují i některé z těch zbytečných chyb, které při svých reformách napáchali. Náš národ je spíše středolevicový a domnívám se, že tam, kde je to rozumné a efektivní, si i většina (středo)pravicových voličů přeje, abychom měli systémovou solidaritu.

Není proto možné, aby své reformy příští středopravicová vláda zase začínala tupými škrty u těch, u nichž by se mělo škrtat až naposledy, a kteří solidární systém potřebují nejvíce, když by zároveň s tím vůbec neomezovala státní výhody pro bohatší část společnosti. Pak to navozuje dojem, že česká pravice nezastupuje pravicové hodnoty, ale pouze privilegia pro vyšší střední třídu, tedy jen pro své voliče. A z toho se musí TOPka poučit.

To, že dneska máme druhou nejnižší nezaměstnanost a druhý nejvyšší ekonomický růst v EU, je zřejmě jedna z věcí, za kterou taky může Kalousek. Snižování rozpočtového deficitu je důležitá věc, ale dle mého to v žádném případě nestačí. Smutná čísla jsou bohužel i v tom, o kolik dalších stovek miliard za těch sedm let Kalousek naši zemi zadlužil.

Jak je možné, že po těch sedmi letech středopravicových vlád nejsme aspoň v první patnáctce, ale až na děsivém 122. místě v tom, kolik hodin musí u nás firmy strávit nad daňovým přiznáním? Navozuje to otázku, zda je to u nás skutečně jen levice a Babiš, kdo je na straně spřízněných byrokratů a velkých firem, které si na to mohou dovolit najmout lidi, a nikoliv na straně začínajících, malých a středních podnikatelů a svobodné tržní konkurence.

Proč jsme se za tu dobu výrazně nikam nepohnuli v oblasti digitalizace státní správy? Proč nejsou dosud všechny veřejné výdaje dostupné online na internetu? Proč Kalouskovi vadí boj s hazardem a proč dělá nesmyslné kroky proti plné transparentnosti veřejných smluv?

A daří se TOPce vůbec veřejnost přesvědčit, že je na straně lidí? Je sice vybudovaná jako antipopulistická strana, ale i já s ní mám občas problém, že působí až moc elitářsky. Nejde jen o to, v jakém prostředí většinou pořádá svůj sněm, ale třeba i o symboliku pořadí struktury strany ve stanovách. U takové, která se hlásí k osobní odpovědnosti jednotlivce a důležitosti subsidiarity, bych čekal, že pořadí bude opačné – tedy od místních organizací k té celostátní.

Poučit se z chyb a najít příštího premiéra

Smyslem mé kritiky není poškozovat stranu, která se zdá být hlavní a možná i jedinou nadějí příštích voleb. Zvlášť po fotkách u plotu, členství různých Nováků, spojování se s Valentou či prosazování Babišových nebo levicových nesmyslů těmi jinými. To, o co mi jde, je, aby se TOP 09 z těchto chyb poučila. Aby si je přiznala, aby pochopila, proč jsou to chyby, a aby je příště nedělala.

V dalších dvou letech půjde o to, aby Babišovi dokázala vzít zpět zklamané středopravicové voliče. Aby byla skutečně stranou, v níž mohou urmírnění konzervativci a liberálové najít své místo. A kromě cíle dostat nás ve všech důležitých mezinárodních žebříčcích alespoň do první patnáctky by si měla uvědomit ještě další dvě věci.

Zaprvé, potřebujeme řadu pravicových reforem, ale některé pravicové recepty nemusí být správným řešením, pokud chceme zůstat solidární společností s vysokou sociální mobilitou. A zadruhé, strategickým a bezpečnostním zájmem naší země je sice stále zůstat v Evropské unii, ale TOPka k ní musí začít přistupovat o mnoho realističtěji. Nelze kritizovat zbytečné utrácení, byrokracii, centralizaci, etatizaci a úbytek demokracie u nás doma, a zároveň s tím ignorovat, když se to děje na unijní úrovni.

Jak už bylo napsáno, TOP 09 se teď stává volbou negativní. Z Kalouska v čele není příliš nadšený nikdo, ale pro další dva roky se s tím musíme smířit.

Klíčovým úkolem této strany bude nejen přesvědčivá kritika Babiše, Zemana a (polo)fašistů, ale i nalezení nového premiéra, který za pár let, až se Agrofert společně s levicí v naší zemi vyřádí, bude schopen s týmem zkušených lidí prosadit zásadní a důležité reformy, které z naší země udělají ve všech oblastech jedno z nejlepších míst k životu. Snad si to kromě jejích členů uvědomuje i Kalousek.

Související články:

Spasitel a Ďábel – proč si nezvolíme ty nejlepší?

Obě strany byly přesvědčeny, že volí někoho, kdo výrazně změní českou politiku. Obě strany měly za to, že pokud bude zvolen ten druhý, bude to katastrofa. Češi za největší problém naší politiky považují korupci, klientelismus i špatnou politickou kulturu. Proto si zvolili Zemana. Nelogické?

Po složitých úvahách jsem před prvním kolem došel k závěru, že nejlepší prezidentkou z devíti zbylých kandidátů by byla Zuzana Roithová. Proto jsem ji volil a doporučoval ostatním. I lidé v mém okolí často říkali, že by ji volili, ale nikdo ji nezná, a tak nemá šanci. Bylo by zajímavé udělat průzkum, kolik lidí nakonec volilo někoho jiného jen z této iracionální obavy. Po poslední debatě v show Václava Moravce jsem nabyl přesvědčení, že se nemusíme bát, že by „Karel“ v druhém kole nebyl, protože koncovka kampaně byla geniální a Fischer to prostě totálně projel. Inu, když chybí osobnost a vlastní názory, těžko to zakryjí falešné pohyby v reklamě.

Proč ale Karel Schwarzenberg nevyhrál? Vždyť po první debatě před druhým kolem, ve které Miloš Zeman předvedl vrchol nevkusu, jaký česká veřejná debata již dlouho nezažila, se zdálo, že nikdo soudný nemůže „důchodce z Vysočiny“ volit, a volba minimálně menšího zla je hotovou věcí. Volba bájného marketingového Karla. Pankáč coby konzervativec. Středový liberál coby kandidát pravice. Celebrita mladých. Ano, jsem toho názoru, že hodnotíme-li vyspělost Zemanova typického voliče číslem jedna na škále od 1 do 10, kde jedna je zaostalost a desítka západní demokratická vyspělost, zapálení fanoušci Karla by dostali pouze dvojku. Tedy o něco lepší, ale nic moc.

My, co jsme volili Karla Schwarzenberga jako menší zlo vůči Miloši Zemanovi s vědomím všech Karlových chyb, nedostatků, ale často i spíše levicových životních postojů, jsme tak nečinili bez obav. Tušili jsme, že onu západní vyspělost, intelektuálnost, úctu k tradicím, demokratičnost, slušnost či snad i ten konzervatismus si do něj spíše projektujeme. Že bychom to v něm spíše chtěli vidět, než že by to skutečně představoval. Byl to mýtus, ale ne tak velký jako u voličů Miloše Zemana. A přece u nich to mýtem být – bohužel – nemusí.

Ti jej volili, protože věřili, že snad hlasují o konci Kalouska a Nečase. O konci německé nadvlády v české vlasti. O člověku, který konečně zarazí korupci, který bude osvíceným vládcem, jenž nikdy nekradl a za jehož vlády byl jen růst a nebyla nezaměstnanost. Že hlasují o zastavení zdražování, o snižování daní, o zlepšení svého osobního přístupu k životu, o věčném vykoupení z nekonečného utrpení na tomto světě.

Přitom jim uniklo, že nic takového není v pravomocích prezidenta. Už neřešili, že Schwarzenberg se o svobodu v naší vlasti zasloužil více než kdokoliv jiný. Bylo jim jedno, že vyhnání německy mluvících občanů z naší země na principu kolektivní viny byl prostě zločin, který byl asi největší zhovadilostí, které se český národ kdy dopustil (snad tedy až na kolaboraci části českého obyvatelstva s nacisty či zvolení si katů z vlastních řad – komunistů).

Nechtěli vidět ani slyšet to, že z řad českých politiků je Zeman zřejmě největším zastáncem zvyšování daní (až na nižší sazbu DPH), že je napojen na lidi, kteří používají mafiánské praktiky, že jeho účet byl nejméně transparentní ze všech. Nevadilo ani to, že jeho arogance, demagogie, opakované lhaní, primitivní urážení, porušování slíbeného a hraní na ty nejprimitivnější lidské pudy byly tím, na čem byla postavena celá jeho kampaň, a co jej také dovedlo k vítězství. Konec konců nepomohly ani argumenty, že jeden člověk – k tomu s tak špatným charakterem – nebude spasitelem jejich života, že to musejí být oni sami, kdo změní svůj životní postoj z negativně destruktivního na pozitivně konstruktivní, že své spasení musejí minimálně z logiky věci hledat mimo tento svět.

Nakonec to jsme ale my, kdo se ve výše popsaném mýlí. Zemanovi voliči – ať už nějak podvědomě či snad s „výhodou“ neznalosti ústavy – tušili, že Zeman si s nějakými pravidly, které si on sám s nikým nedohodl, hlavu lámat nebude. Že za rok a půl tady pravděpodobně budeme mít oranžovo-rudou vládu, které on bude z Hradu šéfovat podobně (ale z přímého pověření lidu ještě o to více), jako to v uplynulých letech dělal Václav Klaus. Že bude agresivní, že bude přes svoje lidi navrhovat svoje zákony, že se bude pasovat do role tribuna lidu, který má velkou moc, který to tady pro svůj lid všechno změní.

A tak přemýšlím nad tím, zda jsme při vědomí stavu zralosti české občanské společnosti skutečně neměli nejdříve omezit prezidentovy pravomoci, a až pak udělat přímou volbu, zda skutečně nedojde k tomu, před čím mnoho demokratů a konzervativců varovalo. A zda již nenastal čas začít uvažovat nad znovuzavedením volby nepřímé.

Obecně jsem ale spíše toho názoru, že prezidenta bychom měli volit přímo s tím, že bude mít výrazně nižší pravomoci. Měl by být spíše takovým morálním vzorem pro českou společnost, ten nejlepší z nás, náš reprezentant ve světě. A příklad si můžeme vzít třeba z Finska, které nedávno do své ústavy zakotvilo, že prezident je volen přímo, ale jeho funkce je primárně ceremoniální.

 Psáno pro Konzervativní listy.

Proč volím Roithovou a nevolím ostatní?

Dalo by se to shrnout do jedné věty – protože jako jediná má na to, aby byla prezidentkou. Ale to nestačí. Kromě toho, že splňuje většinu předpokladů pro tuto funkci, by mohl být dobrým prezidentem i Karel Schwarzenberg – to by však musel kandidovat před pěti lety.
Prezident u nás je především symbolickou hlavou státu. V běžném povědomí občanů je, že by měl být tím nejlepším z nás (a obávám se, že i výmluvou, když jím není, tak se přece můžeme chovat hůře než on). Je to asi dáno tím, že jsme se stále nesmířili se skutečností, že hlavou našeho národa není král, ale jen nějaký prezident. Především to ale učíme naše děti – ostatně obraz prezidenta ve třídách není jen tak. Podvědomě tedy očekáváme, že náš prezident bude slušný člověk, schopný a zkušený politik, možná ten nejlepší a nejčistší politik.
Je taková Zuzana Roithová? A jsou takoví ostatní kandidáti? Zuzana Roithová v Evropském parlamentu trvale prosazuje zájmy spotřebitelů, od začátku se stavěla proti dohodě ACTA a ze své pozice se zastala také utlačovaných křesťanů v islámských zemích. Má zkušenosti z působení na ministerstvu, v senátu i ve vedení strany. Dokázala také něco mimo politiku – kromě toho, že je matka a manželka, působila jako lékařka a manažerka nemocnice. Její hodnoty jsou formovány okolo desatera, má vlastní názor a kromě – na poměry české politiky drobné chybičky, za kterou ihned nesla odpovědnost a omluvila se – není známo, že by se jí dalo z hlediska síly charakteru něco vytknout.
Ostatně, když někdo komentuje všechny kandidáty, těžko něco špatného hledá na ní. Sbírání podpisů i financování kampaně měla také na jedničku – nejméně chyb a veřejný transparentní účet s tím, že peníze jí mohou posílat pouze občané – odmítla sponzorování firmami, občanskými sdruženími nebo stranickou pokladnou. A tak, když už potřebujeme, aby nám něco vadilo, může to být to, že je moc slušná. Skutečně nám to v české politice tak vadí?
Každopádně, abych jen nechválil. Taky mám obavu, že Zuzana Roithová je v době, kdy z idealistických snů o Evropské unii všichni v Evropě střízlivíme, až příliš proevropská. Avšak na rozdíl od vrcholných evropských úředníků a politiků se u ní tolik neobávám, že by nebyla schopna věc vidět kriticky a skutečně zodpovědně za Českou republiku k Evropské unii přistupovat.
A proč ne ostatní kandidáty?
Proč ne Karla Schwarzenberga – řekl bych, že tento kandidát měl ze všech nejlepší kampaň. Dokonce by mi bylo ctí být jednou součástí takového volebního týmu. Co je však problém této kampaně? Obal krabice je lepší než to, co je v ní. A vidíme to především v televizních debatách. Je to sice možná nekorektní – ale prezidentovi by mělo být rozumět, nemělo by být nutné jej co pár minut budit, neměl by se chlubit korupcí a měli bychom brát v úvahu i jeho benevolenci vůči lidem, s kterými založil stranu (jakkoliv TOP 09 byla dosud z hlediska politického marketingu nejgeniálnějším projektem české politiky). Ať se to tedy nám všem intelektuálům, umělcům či občasným příznivcům menšího zla líbí nebo ne – to, co vidíme v mediálním obrazu Karla Schwarzenberga je spíše jeho minulost. Tu bychom chtěli volit. Ale mysleme trochu i v přítomnosti a budoucnosti a zcela vážně si jej představme za 3, za 4 roky – kdo za něj bude toho času rozhodovat? Ti, kteří se nyní měli příležitost zviditelnit v klipech na jeho podporu?
Proč ne Janu Bobošíkovou – ano, její rétorika je jako vystřižená ze sjezdu amerických republikánů – zní jako skutečná pravicově konzervativní politička (hájení osobních svobod, právního státu, rodiny, vlastenectví atd.), dokonce to některými svými činy i žije – je podnikatelka, zásadová politička, je matkou i manželkou a dokonce (na české poměry překvapivě) není rozvedená. Detail je v tom, že pravicově konzervativní politik by těžko takovým způsobem obhajoval Benešovy dekrety, Helenu Vondráčkovou, žádal o podporu komunisty nebo za ně přímo kandidoval.
Proč ne Přemysla Sobotku – v ODS se mu prý přezdívá Nesmysl Sobotka. Osobně mi je nesympatický, nechtěl bych jej slýchat jako prezidenta. Jeho kandidátské postoje k EU jsou jiné, než jak probíhalo jeho hlasování. Obecně i jinak působí velmi neautenticky. V show Václava Moravce mi zase chvílemi přišlo, že Zeman je pravicovější než on. Prostě ODS měla přesvědčit třeba Miroslavu Němcovou (byť strategicky v době, kdy polovina občanů má beztak vymyté hlavy tím, že jsou přesvědčeni, že za jejich osobní, rodinné i jiné problémy může ODS, může být sázka na nevýrazného Sobotku dobrou volbou).
Proč ne Jana Fischera – na volební kalkulačce je mi sice ideově blízko, ale i přes pečlivě nacvičená gesta, uměle zlepšenou rétoriku a hru na slušného a zásadového politika, prostě bývalého kariérního komunistu, pro lobbisty úspěšného premiéra a nevýrazného úředníka, u nějž snad vše působí falešně, volit nehodlám.
Proč ne Miloše Zemana – pokud se naší zemi stane to neštěstí (a mohla by si za to sama), že by tito dva byli v druhém kole, nevím, který z nich by se pro mě stal tím velkým menším zlem – spíše bych občany burcoval ke vhození neplatného hlasovacího lístku, ale i přes velké umění vtipu, schopnost získat si masy, jeho v zásadě objektivní hodnocení práce českých novinářů, odvážné hodnocení islámu či vynikající rétorické schopnosti, není možné tolerovat napojení na (přívlastky vynechám) Šloufa, financování ruskou firmou Lukoil, netransparentnost financování vůbec, léta opoziční smlouvy nebo jeho často šílené levicové názory (třeba na vztah státu a církví). Navíc v případě jeho prohry v druhém kole se asi dočkáme slavného a definitivně neposledního odjezdu na Vysočinu, aby se za rok – coby lídr Zemanovců mohl vrátit zpátky a porazit (ironicky řečeno) přirozeného lídra (v pravicových kruzích přezdívaného) Dluhoslava Socbotku a jeho ČSSD.
Proč ne Vladimíra Franze – intuitivně cítím, že lidé, kteří mají potřebu mít na sobě tetování, mají nějaký psychický problém – zkusím si o tom v psychologické literatuře nastudovat více, zda to třeba není jen typem osobnosti. Pokud se lidem, kteří by jej mohli volit, bude v pátek či sobotu chtít někam ven, tak asi dostane dost hlasů. Jeho kladem je to, že je vzdělaný a renesanční člověk, ale jeho problémem je, že kromě akademicky rozvláčných avšak nicneříkajících frází, neřekl snad ani jeden konkrétní politický názor (např. zde od 12. minuty). Navíc nemá politické zkušenosti, což se u nás dá sice – jak víme od bývalého ministra Bárty – klidně nastudovat přes víkend. Nutno uznat, že jeho kampaň coby reklama na vlastní operu byla docela povedená. Příště se možná dočkáme kandidatury šéfa ČEZu, Českých drah nebo marketingového ředitele nějaké firmy vyrábějící prací prášek.
Proč ne Táňu Fischerovou – z hlediska slušnosti je na tom podobně jako Zuzana Roithová, dokonce umí přemýšlet dále než někteří jiní kandidáti, není pragmatičkou v tom negativním slova smyslu – jako třeba Zeman, ale je idealistkou – třeba jako Havel. Nemá ráda komunistickou totalitu, pokud ale přemýšlíme o komunismu z trošku komplexnějšího hlediska a přečteme si program jejího utopického Klíčového hnutí, nastane nám na mysl, že působí trochu jako komunistka s lidskou tváří a jejím heslem by mohlo být – do kolchozů a proti imperialismu!
A proč ne Jiřího Dienstbiera – je to levičák. Ve všem. V ekonomických, zahraničně-bezpečnostních i sociálně-etických otázkách. Jistě, nejen v pražské ČSSD patří k tomu lepšímu, jeho slova o tom, aby se lidé sebrali, vstoupili hromadně do stávajících stran a přehlasovali kmotry, by si měl vzít k srdci každý občan. Samozřejmě ti, co mají rádi Vladka z Vyvolených, k Dienstbierovi mohou mít sympatie, nicméně jeho nevyzrálý přístup ke komunistům, silně levicové názory a svým způsobem i nízký věk nehrají pro něj.
A tak přestože ideově jsou mi blíže Přemysl Sobotka, dle aktuálních slov Jana Bobošíková, možná i Karel Schwarzenberg nebo Jan Fischer; přestože kdybychom se všichni spojili a volili Karla, tak bychom mohli z druhého kola vyšachovat neoblíbeného Fischera; a přestože mnozí zvládli kampaň lépe než ona, budu volit Zuzanu Roithovou. A kdo ví – třeba po všech televizních debatách, racionálním uvažování i po přihlédnutí k osobním sympatiím ze strany svobodných voličů bude mít Zuzana Roithová nakonec více hlasů než všemi doporučovaný předseda Kalouskovy strany a v druhém kole bude proti Zemanovi bojovat ona. A když si představíme debaty druhého kola, neměla by proti arogantnímu dinosaurovi elegantní dáma větší šanci než ospalý kníže?
Dále doporučuji:
A pokud ještě stále hledáte podle čeho se rozhodnout, můžete použít následující tipy.