Archiv pro štítek: Sněmovní volby

Volby 2021: Koho volit?

Teď jde opravdu o všechno. Buď si zvolíme kompetentní liberálně-demokratické politiky, nebo amatéry z řad oligarchů, populistů a extrémistů, kteří nás budou civilizačně tlačit na východ a okradou nás o naši budoucnost.

Nevolme chirurga, co nerozezná skalpel od lžičky

Volby jsou náročná chirurgická operace, kde má každý z nás přímou odpovědnost za životy milionů lidí. Buď k tomu přistoupíme s nejvyšší opatrností a odpovědností, nebo to odflákneme či dokonce uprostřed operace zdrhneme ze sálu.

Stejně tak je náročnou chirurgickou operací následná každodenní práce politiků, které si ve volbách vybíráme. Jejich neschopnost může způsobit smrt desítek tisíc či zničené životy milionů lidí.

Je proto lidsky nepochopitelné, že si pro nejnáročnější práci na světě opakovaně volíme amatéry, kteří ani nerozeznají skalpel od lžičky. Přitom po nás se chce jen taková maličkost, abychom se jednou za čtyři roky pořádně zamysleli, komu ten skalpel dáme do ruky místo nás.

V jaké zemi chceme žít?

Teď je ten čas se zastavit a pořádně nad tím popřemýšlet. Chceme zemi, která bude tak zdevastovaná, že z ní všichni schopní lidé odejdou? Která bude zadlužená, na pokraji bankrotu, s nespravedlivými daněmi, rozkradenými veřejnými rozpočty, zaostalou infrastrukturou, přebujelou byrokracií, amatérskou veřejnou správou, s neustále většími omezeními naší individuální svobody, podfinancovanými veřejnými službami a bez naděje na důstojné stáří?

Nebo chceme zemi, která bude prosperovat, kde se bude moct mít dobře každý, kdo poctivě pracuje, kde bude profesionální a digitalizovaná veřejná správa bez nadbytečné byrokracie, kde se bude dobře podnikat i spokojeně chodit do práce, kde budeme mít hezké bydlení i veřejný prostor, kde budeme mít špičkové zdravotnictví, kvalitní školství i systém rekvalifikací, kde budeme mít naději na důstojné a aktivní stáří?

Koho má smysl volit?

Tu pozitivní vizi bychom si přáli téměř všichni z nás. Jenže tady se nesmíme nechat nachytat. Drahá propaganda a dezinformace mají obrovskou moc. Někdy je těžké se v tom vyznat. Je na každém z nás, aby se nad tím samostatně zamyslel a ověřil si, kdo z nich tu vizi sdílí s námi a má schopnosti a vůli za ni další čtyři roky bojovat. Jak to vidím já?

Určitě jo: PirSTAN

Spíše jo: SPOLU (primárně kroužkovat TOPku)

Spíše ne: ČSSD a Zelené

Určitě ne: ANO, Přísahu, TSS, SPD, KSČM, VB a všechny ostatní

Proč budu volit Piráty a Starosty?

Pro:

    • mají nejlepší program (tvořený s odborníky a založený na datech a dobré praxi)
    • jsou mi ideově nejbližší (středově liberální prozápadní strany)
    • mají nejkvalitnější kandidáty (včetně zkušených regionálních politiků)
    • nejvíce ze všech dělají politiku založenou na faktech (tzv. evidence-based policy)
    • preferoval bych, aby vládu vedli středoví liberálové (ne pravicoví konzervativci z ODS)
    • stejně tak, aby premiérem byl středový liberál (Vít Rakušan či Ivan Bartoš)
    • mají nejlepší skóre v prosazování rovnosti LGBT práv
    • mají nejtransparentnější kampaň
    • mají nejlepší skóre v boji proti korupci

Proti:

    • nelíbí se mi jejich amatérská kampaň
    • neměli vůli vyměnit lídra, když to mediálně dávalo smysl
    • nebyli schopni se zbavit kontroverzního kandidáta na ministra zdravotnictví
    • riziko přehnané transparentnosti, která se obrací proti nim
    • riziko příliš technokratických a odpolitizovaných rozhodnutí
    • riziko přehnané vnitřní demokracie
    • potenciální riziko neochoty jít do vlády s ODS
    • riziko rozpadu vlády kvůli potenciálním malichernostem

Přiznávám, že ani volba PirSTAN není ideální. Je dobré znát i jejich nedostatky. Ostatně bylo by dobré, kdybychom se smířili s tím, že politika nikdy není o volbě dokonalého spasitele, ale vždy je to volba menšího zla. Z mého pohledu je to nyní v jejich případě i volba docela velkého dobra. Jejich program je všelidový, ale není populistický. A je tvořen s ohledem na zájmy všech sociálních skupin.

Pokud nám vadí někteří lidé, tak máme možnost kroužkovat ty, kteří jsou nám bližší. Druhou věcí je, že si skrze kroužkování můžeme částečně vybrat i premiéra. Osobně mám dilema, jestli jít podpořit Bartoše proti Babišovi do Ústeckého kraje, nebo Rakušana proti Bartošovi do Středočeského. Ostatně, Rakušan má dobře nakročeno, aby Babiše případně porazil ve druhém kole příštích prezidentských voleb.

Obavy z toho, že s Piráty ve vládě tady budeme mít no-go zóny tvořené masami muslimských migrantů, považuju za liché. Jsem přesvědčen, že i většina Pirátů si dnes uvědomuje, že to je jedna z věcí, z nichž se musíme v západních zemích poučit. Tohle zkrátka nechce nikdo. A nikdo to ani nepřipustí, protože ví, že pak by Okamurovci a jim podobní měli přes 50 %. Právě naopak, u Pirátů je vůbec největší pravděpodobnost, že budou své rozhodování zakládat na faktech a na příkladech dobré praxe, tedy i na poučení se z toho, co jinde nefunguje.

Proč volit SPOLU?

Pro:

    • Fiala by byl potenciálně důstojný premiér, který ví, jak má politika vypadat
    • mají umírněný středopravicový program
    • jsou to taktéž jasně prozápadní strany (podpora NATO a EU)

Proti:

    • ODS, KDU-ČSL, TOP 09
    • staré struktury a strany, které už vládly a v mnoha věcech se neosvědčily
    • za katastrofální stav veřejné správy mohou i předchozí vlády těchto stran
    • přílišná konzervativnost (např. odpor většiny kandidátů k rovným LGBT právům)
    • přílišná pravicovost a ideologická zaslepenost nereflektující vědecké poznatky
    • ekonomicky nedůvěryhodný program (nižší daně a nižší zadlužení, ale zároveň vyšší veřejné výdaje)

Pokud bych SPOLU volil, tak bych kroužkoval liberální a středovější kandidáty (např. Baxu či Hayata Okamuru). Zároveň bych takové kroužkoval primárně z TOPky (např. Pekarovou). Naopak bych zpravidla nekroužkoval lidi z ODS a KDU. Hlas pro ně je i potenciální hlas pro vládu ANO+ODS+KDU.

Riziko, že by se ODS (a zřejmě i lidovci) po volbách mohli spojit s ANO, je dle mého poměrně vysoké. Prchalova kampaň proti Pirátům je zřejmě namířena právě na toto. Přesvědčit konzervativní a pravicové politiky (a podprahově i jejich voliče), že Piráti jsou extrémní neomarxistická levice, zatímco (staromarxisti) z ANO jsou menší zlo, s nímž bude možné prosazovat pravicové reformy. Podobně jako dnes ČSSD se pak bude moct i ODS chlubit, že ideová vyprázdněnost ANO jim umožnila prosadit ve vládě pravicový program. Bylo by to sice taky směšné, ale taky by to byla pravda.

Babiš navíc nemusí být premiérem a může směle zahájit prezidentskou kampaň, přestože dnes tvrdí, že to neudělá. Do pravicové divize svého holdingu by si po Mladé frontě a Radku Vondráčkovi přidal i ODS. Ovládal by ji v rámci své prezidentské vlády, ale to už by tam Fiala dávno nebyl. Toho by kmotři hladoví po moci a veřejných prostředcích pohotově zařízli a skalním voličům by stačilo, že se zbavili strachu, že by jim „zelení“ Piráti sebrali auta a obsadili prázdné byty migranty nebo jim je snad ještě mírně zdanili. Už by bylo jedno, jestli by premiérem byl Ivo Vondrák, nebo dokonce rovnou Martin Kuba.

Proč spíše nevolit ČSSD?

Pro:

    • z principu potřebujeme ve sněmovně demokratickou levici
    • v příští sněmovně zřejmě nebude nikdo, kdo by hájil levicové ideje
    • ve vládě udržela a prosadila řadu středolevicových věcí
    • držela vládu v demokratických a západních mezích
    • „obětovala se“ a zamezila přímému vstupu SPD/KSČM do vlády
    • je potenciálně klíčový hráč pro sestavení demokratické vlády (možnost sestavení vlády PirSTAN+SPOLU jedině s ČSSD např. v případě, že by se dostaly i KSČM a Přísaha)

Proti:

    • šla do vlády s trestně stíhaným premiérem a drží ho u moci
    • a co hůř – její poslanci drží u moci hlavně Zemana
    • pro koryta porušila milion principů
    • je velké riziko, že v ní nyní převládne temná strana síly
    • byla ve vládě, která katastrofálně selhala v covidu
    • nemusí se tam dostat -> riziko propadnutí klíčového demokratického hlasu
    • když se nedostane (společně s KSČM a Přísahou), tak je větší šance, že PirSTAN+SPOLU budou mít 101 hlasů
    • je to 50/50, k čemu se přikloní (zda umožní další vládu Babiše)
    • odmítla kandidovat se Zelenými = ukázka zvětšujícího se vlivu antiliberálního křídla
    • dosud nevysvětlené zbavení se Petříčka a dalších lidí
    • už je 8 let u moci, bylo by dobré to vystřídat
    • prospělo by jí spadnout na dno a obnovit se (podobně jako KDU a trochu snad i ODS)
    • potřebovali bychom úplně novou sociální demokracii
    • vygenerovala ze svých řad lidi typu Zeman, Faltýnek, Paroubek, Rath, Benešová, Foldyna atp.

Osobně ČSSD až tak nevyčítám, že do této vlády s Babišem šla. Dělala to sice i kvůli korytům, ale hlavně mohla efektivněji prosazovat svůj program. Zároveň nás tím chránila od úplných extrémů, a to jak od menšinové vlády Agrofertu závislém na Kremlu, tak od přímého vstupu Kremlu do vlády, tedy koalice ANO s SPD a KSČM. Tuto oběť logicky ostatní demokratické strany udělat nechtěly.

To je sice obrovská škoda, ale je nutné říct, že hlavní historickou vinu za to nese Babiš se Zemanem. A samozřejmě především poslanci, řadoví členové a voliči hnutí ANO, kteří neustále trvají na tom, že nejproblematičtější politik v polistopadové historii má být premiérem. A to ještě předtím, než měla jeho kolosální manažerská neschopnost na svědomí přes 30 tisíc mrtvých. Kdyby ANO byla skutečná demokratická strana, tak by se takového předsedy už dávno zbavili.

Pokud bych volil ČSSD, tak bych kroužkoval tu menšinu liberálně-demokratických prozápadních politiků, pokud tam tedy ještě nějací zůstali. Není jim např. Matěj Stropnický a pravděpodobně ani Zemanova fanynka Jana Maláčová.

Proč spíše nevolit Zelené?

Pro:

    • zelené a středolevicové argumenty dnes ve veřejné debatě chybí (kromě fantazie bojovníků proti neomarxistům)
    • někdo by měl jasně říct, že klima je megatéma, které musíme řešit, že to bude bolet a jak to vyřešíme (toho se bohužel, byť pochopitelně, Piráti zpravidla bojí)
    • někdo by měl mladým říct, že v něčem by pro ně mohla být lepší některá středolevicová řešení (progresivnější daně, kvalitní veřejné služby, aktivní bytová politika atp.)
    • někdo by měl být autentickou opozicí vůči současnému antizelenému šílenství
    • je možné, že kdyby je volili všichni, co chtějí, ale bojí se, že se nedostanou, tak by se třeba dostali

Proti:

    • s velkou pravděpodobností se ale opět letos nedostanou
    • teď si fakt nemůžeme dovolit vyhazovat liberálně-demokratické a prozápadní hlasy (je navíc možné kroužkovat zelenější kandidáty u Pirátů)
    • šance Zelených může přijít po volbách (jako středolevicová kritika Pirátů, kteří by dělali kompromisy ve vládě s ODS atd.)
    • zatím nemají výrazného lídra (mohla by jím být Danuše Nerudová po prezidentských volbách?)
    • v některých věcech jsou hodně problematičtí (ideologické odmítání jádra atp.)

Proč nevolit Přísahu?

Pro:

    • potenciálně klíčový hráč pro sestavení vlády bez ANO (PirSTAN+SPOLU+Přísaha – ale asi těžko, když se vůči Pirátům vymezili), příp. bez SPD/KSČM (ANO+Přísaha+někdo?)
    • velká část programu je překvapivě relativně rozumná (zejm. ta opsaná od PirSTAN a SPOLU)

Proti:

    • béčko marketingového týmu Babiše, aby měl někoho, s kým by naši zemi ničil další 4 roky
    • Věci veřejné 2.0 (nebo spíše 4.0)
    • strana policajtů z vtipů o policajtech
    • další strana jednoho muže
    • naprostá politická negramotnost předsedy a krajských lídrů
    • boj proti korupci začíná tím, že má silně netransparentní kampaň
    • riziko, že by se zřejmě přiklonila spíš k Babišovi
    • ostatně tehdejší zásah Šlachty na Úřadu vlády dostal Babiše nahoru

Proč určitě nevolit ANO?

Pro:

    • zřejmě stále ještě menší zlo než Tomio Okamura
    • do teď relativně prozápadní a proevropská orientace
    • absence idejí a programu občas dává prostor odborníkům

Proti:

    • největší kauzy v polistopadové historii
    • riziko, že teď už bude Babišovi všechno jedno a bude dělat ještě větší šílenosti
    • plíživé hnědnutí a orbanizace
    • vzor Orbán a nepřijatelná ukázka omezování novinářů
    • přes 30 tisíc mrtvých (dle Prymuly z toho až 15 tisíc zbytečně)
    • rekordní a zbytečné zadlužování
    • zdevastování země na dekády dopředu
    • zaostávání země a nulové reformy už před covidem
    • nedodržení vládních slibů
    • trestně stíhaný premiér a kandidát na premiéra
    • bývalý člen KSČ a pravděpodobně spolupracovník StB
    • zázračně vydělal na tehdejší privatizaci
    • extrémní střet zájmů a riziko stopnutí peněz z EU
    • držení vlastizrádného Zemana a ruské mafie u moci
    • riziko přímé vlády s SPD/KSČM
    • riziko vlády s kmotrovskou částí ODS
    • liberální politici z ANO už dávno odešli
    • odborníci už s ANO nechtějí mít nic společného (viz 5. ministr zdravotnictví a znovu Vojtěch a jeho pokračující amatérismus)
    • není to demokratická strana, ale politická divize autoritářského oligarchy

Proč v žádném případě nevolit SPD a KSČM?

Pro:

    • SPD: menší zlo než KSČM a Volný?
    • KSČM: menší zlo než SPD a Volný?

Proti:

    • dle mého jsou to vlastizrádné sekty
    • lži, demagogie, propaganda, dezinformace
    • snaha zničit prosperitu a omezit naši suverenitu skrze vystoupení z EU
    • snaha vzít nám svobodu a bezpečnost skrze vystoupení z NATO
    • KSČM: 40 let ničení naší země a životů lidí + podpora neschopné Babišovy vlády
    • SPD: nechutný byznys projekt jednoho podnikavce (parazitování na našich daních)
    • SPD: naprosto nekompetentní politici (představa, že budou řídit ministerstva, je absurdní)

Je nutno říct, že až bude Tomio Okamura premiér, tak budeme vzpomínat na Babiše. Až bude prezident, tak budeme vzpomínat na Zemana. I taková šílenost se může stát. Přitom větší tekutý hnus, než co předvádí SPD, už dokáže předvádět snad jen Volný nebo stalinistické křídlo komunistů.

Stačí si pustit Grospiče a hned člověku dojde, kam komunisti patří. Ano, přesně tam. Na smetiště dějin. Levicové strany, a ve svých požadavcích i vyhraněné, u nás potřebujeme. Ale ty demokratické a poučené z dějin. Nemůže jí být faktická přímá pokračovatelka zločinecké organizace s napojením na nepřátelské mocnosti, které nám chtějí vzít základní lidská práva, svobodu, demokracii a ve svém důsledku opět i blahobyt a prosperitu.

Proč nevolit ostatní?

Trikolóra-SS ani Volný blok s podporou nácků se tam snad nedostanou. Proto bych jejich volbu doporučil jen voličům SPD/KSČM. O to více takových hlasů zůstane mimo sněmovnu.

Ostatní strany jsou tak marginální a bezvýznamné, že nemá smysl je ani zmiňovat a nad plýtváním hlasy a veřejnými i svými prostředky by se měly vážně zamyslet.

Volme empaticky

Rozhodujme se prosím nejen podle toho, co si myslíme, že je prospěšné pro nás osobně, ale i s ohledem na to, co je prospěšné pro všechny ostatní.

Vciťme se do role současného i budoucího důchodce, podnikatele a živnostníka, nízkopříjmového i vysokopříjmového zaměstnance, rodičů, dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, státních zaměstnanců i lidí z korporátů, pracovníků v agenturách, občanů, co se teprve narodí, ale i do našich předků, co to tady budovali. A taky do všech, kteří jsou na tom hůře než my, přestože si to nijak nezvolili a mají daleko menší možnosti a předpoklady s tím něco dělat.

Podle čeho se rozhodnout?

Kde sledovat výsledky voleb?

Jak to dopadne?

Určitě jinak, než si teď myslíme. Otázkou spíše je, jak by to ideálně dopadnout mělo (tedy v rámci možností, které nám současná úroveň občanských kompetencí českého elektorátu umožňuje).

Realisticky ideálním výsledkem by byla jasná většina PirSTAN a SPOLU s tím, že by ANO skončilo třetí a do sněmovny by se dostala už jen SPD, které by ale hodně procent sebral Volný a TSS. Těsně mimo sněmovnu by pak zůstaly KSČM a Přísaha. V tomto případě pak raději taky ČSSD. Zároveň by bylo ideální, aby ANO společně s ODS a příp. i společně s KDU neměly 101+ hlasů, a ODS by tak do vlády s ANO ani jít nemohla.

Závěr

V každých volbách jde o všechno. A vždy to může být právě náš hlas, který to celé rozhodne. Každý z nás je ten chirurg, který drží skalpel uprostřed náročné operace. Je jen na nás, jestli se zachováme jako zodpovědný profesionál, nebo sobě a všem ostatním podřízneme krk. A než řízneme, ujistěme se, že máme alespoň základní ponětí o tom, co vlastně děláme.

Volby 2017: Pozitiva a negativa

Co je na těchto volbách dobrého? Co je na nich špatného? Co z toho plyne? A budeme muset emigrovat, nebo to dopadne ještě dobře?

    Pozitiva výsledků voleb:

– ANO+SPD+KSČM nemají ústavní většinu
– ANO+SPD mají „jen“ 100
– KDU-ČSL, TOP 09 a STAN se tam naštěstí těsně dostaly
– ODS je druhá nejsilnější, nadále odmítá jít s Babišem a Fiala může být lídrem opozice a potenciálním budoucím premiérem
– KSČM získala historicky nejméně a Semelová ani Skála se tam nedostali
– stále snad existuje většina, která je pro NATO
– většina stran tvrdí, že chce zůstat i v EU
– vychází to i na potenciální koalice ANO + některé demokratické strany (příp. na jejich podporu)
– ANO + např. Piráti či STAN mohou konečně prosadit transparentnost a digitalizaci
– v podstatě z nuly na 10+ se tam dostali i Piráti (takže víme, že to jde i s 5% hranicí a bez kmotrů a oligarchů v pozadí)
– Okamurova strana nakonec neskončila druhá
– Zemanovci opět pohořeli

    Negativa:

– téměř 28 let od Listopadu vyhrál volby bývalý komunista a zřejmě StBák
– demokratické strany jsou v menšině a oslabené
– 2 evidovaní agenti StB + extremista mají sněmovní většinu
– hrozí, že premiérem a hlavním reprezentantem naší země bude v očích zahraničních partnerů de facto trestně stíhaný politik
– politická divize Agrofertu drtivě vyhrála volby a ještě víc, než jsme čekali
– hrozí, že Babiš bude mít pod palcem bezpečnostní složky, tajné služby atp.
– pravolevé politické spektrum je momentálně pryč
– demokratická levice je v krizi
– hrozí, že ČSSD si bude muset jako lídra znovu najít někoho typu Zemana či Paroubka
– existuje drtivá sněmovní většina, která chce obecné referendum (hrozí tedy i to o vystoupení z EU, a tedy i vystoupení z EU + zřejmě i takové šílenosti jako zrušení Senátu či Ústavního soudu v referendu)
– Zelení se nedostali a nebudou mít ani příspěvek
– VKml se dostal a získal ještě víc preferenčních hlasů než Fiala
– Okamurova strana posílila
– protibabišovská demokratická koalice by měla pouze 85 hlasů

    Co z toho všeho plyne:

– můžeme být velice rádi, že zatím máme Senát, v němž je momentálně a zatím demokratická většina
– jaké vládní posty nebo klíčové trafiky získají ti, kteří odmítnou zbavit Babiše imunity?
– vše to může dopadnout dobře, ale taky nemusí, to teď prostě nevíme
– je hodně varující a k zamyšlení, že se tam málem nedostala ani jedna ze tří téměř stejných stran – STAN, TOP 09 a KDU-ČSL
– úplně zbytečně tam bude 9 stran, když některé jsou téměř stejné a liší se jen v detailech
– vládní koalice ANO+ČSSD+KDU-ČSL má o 3,17 % a o 7 mandátů méně než minule
– levice to může hrát na opozici vůči potenciální pravicové většině ANO+ODS
– jestli ti, kteří k volbám přišli, volí takto, tak co jsou zač ti, kteří k těm volbám ani nešli a v jaké zemi to jako žijeme?
– minimálně do prezidentských voleb tady určitě bude existovat pro-Zemanovské spojenectví ANO+SPD+KSČM

– každopádně, kdyby to dopadlo špatně, které země zvažujete pro emigraci?

Jaký volební systém pro sněmovní volby?

Text byl psán pro předmět POL402 Analýza české politiky

Shrnutí:

Vzhledem k délce vlastní analýzy shrnu studované texty jen krátce. Kubát kromě racionalizace parlamentního režimu navrhuje přejít na absolutně většinový dvoukolový systém s polouzavřeným druhým kolem po vzoru Francie. Výhody spatřuje v eliminaci nesystémové KSČM, avšak v možnosti menších středových stran uspět, pokud se dokážou spojit. Systém by pak mohl vést k bipartismu či alespoň bipolárnosti.

Navrátil argumentuje, že nepotřebujeme většinový systém, ale stačí mít ten stávající proporčnější. Navrhuje obrátit postup přerozdělování, což by pomohlo menším stranám, a argumentuje, že by to zároveň bylo výhodné i pro ty velké, protože koalice by pak disponovaly větším počtem hlasů. To dokládá na příkladu Topolánkovy vlády. Charvát jeho argumentaci podporuje a doplňuje o to, že problémy nestabilního vládnutí jsou spíše kulturně-historické, a že ani změna volebního systému by je nedokázala vyřešit.

Interpretace a kritická analýza:

Tak jako řada politologů a politiků se i já přikláním k tomu, že určitá reforma volebního systému do sněmovny je nutná. Ten současný považuji za nevyhovující z několika důvodu: a) nízká akceschopnost vlád – slabé většiny; b) neumožňuje pravidelné střídání levice a pravice i z důvodu přítomnosti nesystémové KSČM; c) vytváří potenciál pro vznik patových situací; d) generuje anonymní, osobnostně a hodnotově nevýrazné poslance; e) vládní program je nejasný, stejně tak odpovědnost při plnění předvolebních slibů; f) je mnoho propadlých hlasů; g) a ve skutečnosti není tak proporční, jak by mohl být a znevýhodňuje malé strany.

Možností, jak volební systém reformovat, se nabízí celá řada. Je na místě se ptát, jestli je pro Českou republiku vhodnější většinový nebo poměrný systém. Vzhledem k dlouhodobé existenci dominující socio-ekonomické cleavage a celkové homogenitě společnosti se zdá, že v tomto smyslu není důvod, abychom nemohli mít systém většinový.

Problém nastává tehdy, podíváme-li se na aktuální stranický systém. Stran, které lze do jisté míry považovat za relevantní, je v současnosti ve sněmovně 7. Připočteme-li senátní zelené, europarlamentní Svobodné, téměř europarlamentní Piráty a od TOP 09 se odštěpující STAN, tak se nezdá, že by většinový systém v tuto chvíli vedl k bipartismu. Nemluvě o turbulencích, které stranický systém v posledních letech prožívá.

Navíc ideově/politicky/stranicky se česká společnost až tak homogenní být nezdá. Konfliktních linií je více – západ/východ; zavedené/nové strany; více EU/méně EU atd. Ve středu máme strany konzervativní, liberální i populistické. Na pravici zase euroskeptické, eurorealistické i eurolidovecké. Levici zase rozštěpuje pro-západní a pro-východní křídlo. Zdá se, že v současnosti má existence několika stran smysl.

Nicméně abych se vrátil k volebním systémům a jejich vhodnosti pro Českou republiku, tak se pokusím uvést ty, o kterých lze uvažovat, a nastínit jejich případné výhody a nevýhody. Uvádím je v pořadí od nejvhodnějšího po nejméně vhodný.

1) Zproporčnění a úprava současného. Výhodou je zachování a zpřesnění poměrného s ohledem na roztříštěnost stranického systému. Navíc by nebylo nutné měnit ústavu. Neřeší ovšem nutnost sestavovat koalice, nesystémovou opozici atp.

2) Bonus pro vítěze a zvýhodnění malých stran. Mohl by být vhodný, ovšem problém je znečištění systému, inspirace v zemích jako Řecko či Itálie a paradoxně, pokud by Paroubek nesvrhl Topolánkovu vládu, a tento návrh by se prosadil, tak bychom od roku 2010 mohli mít vládu ČSSD a KSČM v čele s Paroubkem, protože TOP 09 i VV před volbami deklarovaly, že by do vlády s ČSSD nešly. Na druhou stranu je otázka, jaký by byl v takovém případě politický osud Zemana či Babiše.

3) Dvoukolový většinový uzavřený. Budeme-li částečně vycházet z toho, zda tento systém používaný v Senátu dokáže generovat jasné většiny, tak lze usuzovat, že by to možné být mohlo. Zároveň umožňuje parlamentní přežití menším (středovým) stranám nebo i jejich posílení v případě, že by si moc mezi sebou nezdravě rozdělily dvě největší strany. Nevýhodou je nutnost jít k volbám do sněmovny dvakrát po sobě a také potřeba nakreslit nové volební obvody, což by se neobešlo bez politických střetů či nutnosti hledat kompromisy, protože abych to uvedl na příkladu svého frýdecko-místeckého okresu, tak horizontální rozdělení jeho zbytku by mohlo pravici pomoci více než to vertikální.

4) Dvoukolový většinový polootevřený. Kubátův návrh se zdá být dobrý. Problém je v tom, že by pro menší strany nemusel být tak výhodný, jak předpokládá. Přestože podmínky by byly jiné, zkoušel jsem si na současném senátním složení analyzovat, kolik a jací kandidáti by se do druhého kola dostávali, bylo-li by omezeno jen 12,5% hranicí. Nejčastěji by do něj pronikli 3 nebo 4 kandidáti, následováni 2 a 5 (v počtech – 45; 24; 7 a 5). Tento systém by byl výhodný zřejmě jen pro sjednocenou pravici, protože tam, kde by postoupil kandidát KSČM, by sebral hlasy ČSSD. Komunisty by systém sice eliminoval, ale zároveň s tím i lidovce a liberální střed. K bipartismu by tedy vést mohl, ale nebyl by výhodný pro menší strany ani demokratickou levici, proto nemusí být prosaditelný.

5) Jednokolový většinový. Z hlediska vzniku jednobarevných a jasně programově vyhraněných vlád by mohl být dobrý. Problém je, že v naší politické kultuře by mohl být při neblahých zkušenostech s vládou jedné strany nebezpečný. Patrně by ale vedl i k tomu, že by do sněmovny nepustil liberálnější kandidáty ČSSD (protože v Praze by vyhrála pravice) a zároveň sociálnější kandidáty pravice (která by v levicových obvodech taky neuspěla). To vše by mohlo vést k obrovské ideové polarizaci dvou stran, přičemž by ve sněmovně patrně jen zřídka byly strany menší – středové. I v případě ČSSD by mohlo dojít k radikalizaci, protože KSČM by mohla být eliminována, ovšem její elektorát ne – takže by mohlo být více sociálních demokratů, jako je Zeman, a méně jako je Sobotka.

6)  Alternativní/australský. Není problém, že je to exotický prvek. Spíše v tom, že by asi nevedl k bipartismu a vznikání předvolebních koalic by v české politické kultuře nemuselo být samozřejmostí, pokud by menší strany měly silné osobnosti, jímž by mělo smysl dávat první preference.

7) Smíšený – jednokolový většinový + proporční. Výhodou je, že by nebylo nutné kreslit nové obvody. 81 poslanců by se volilo přímo (jednokolově) ve stávajících senátních obvodech. Dalších 81 poměrným, avšak přesnějším způsobem. Aby byl lichý počet, tak posledního poslance by volili Češi v zahraničí – a je otázkou, zda by v něm byl vhodnější poměrný či většinový. Nevýhodou je, že by vznikli poslanci dvou kategorií, neřešil by problém nejasných většin a KSČM by eliminoval jen částečně.

8) 4 pozitivní + 2 negativní hlasy. Janečkův návrh by řešil řadu problémů, ale další by přinesl. Nemluvě o jeho nevyzkoušenosti jinde. Nepovažuji pak v demokracii za vhodné udílet negativní hlasy, a vyloženě ostrakizovat některé strany.

9) Opozičně-smluvní varianta. Problém je v zásadě násilná likvidace malých stran z centra a neřeší problém KSČM. Naopak by jej mohl ještě zvýšit.

10) Odstranění vstupní klauzule. Nizozemský model je samozřejmě z hlediska proporcionality nejvhodnější. Při čs./českých zkušenostech je však nežádoucí, protože by mohl znemožňovat sestavit funkční vládu vůbec.

Jistě by se dalo přemýšlet i o dalších variantách, ať už návrzích prezidentů Havla či Zemana, zavedení celostátní kandidátky, systému jednoho přenosného hlasu atp. Domnívám se však, že tyto návrhy taktéž nejsou vhodné.

V současnosti tedy navrhuji: a) změnit počet poslanců na lichý; b) změnit způsob volby tak, aby zastoupení sněmovních stran bylo skutečně proporční (pravděpodobně snížením počtu volebních krajů a volbou vhodnější metody rozdělování hlasů); c) zvýšit počet udělovaných preferenčních hlasů, příp. i posílit jejich vliv na konečné pořadí; d) k tomu všemu přidat konstruktivní vyjádření nedůvěry vládě, možná doplněné o ztížení možnosti jednotlivých poslanců přidávat k zákonům tzv. přílepky.

Toto pochopitelně neřeší problém nesystémové KSČM; neakceschopnost vlád a jejich slabé většiny; ani anonymitu a nevýraznost poslanců. Může to ale velkým stranám paradoxně zvýšit šance na koaliční většiny se stranami menšími; odstraní to riziko patové situace; přispěje to k lepší personalizaci voleb; zachová to poměrný způsob volby i sněmovní zastoupení menších stran. V případě znovusjednocení pravice a existence středových lidovců a vždy ještě jednoho liberálně-středového subjektu by pak náš stranický systém mohl fungovat jako něco, co by se možná dalo nazvat – systémem dvou a dvou půl-stran.

Pokud by však ani toto neřešilo další problémy – neakceschopnost vlád, nevznikání jasných a programově čitelných většin, nenavázání poslanců na voliče svého obvodu, pak bych se z dlouhodobého hlediska ve chvíli, kdy by pravicoví voliči opět začali volit primárně jednu stranu místo tří až čtyř, nebo až by se vytvořila jasnější aliance téměř bipolárního charakteru, klonil k tomu, že zde může být vhodný dvoukolový většinový systém s jednomandátovými obvody a uzavřeným druhým kolem.

Pokud by z dlouhodobého hlediska došlo k ustálení bipartismu, lze uvažovat i o vyřešení posledního problému – tedy nutnosti mít dvě kola pro sněmovní volby – a zavést systém pouze jednokolový. Zároveň se nedomnívám, že by bipartismus odstraňoval pluralitu ve společnosti, protože na příkladu USA lze vidět, že v rámci dvou hlavních stran existuje řada ideových křídel a na příkladu Velké Británie, že např. zelenou politiku si při vzniku zelené strany osvojily nejsilnější strany, a jejich požadavky tak možná byly prosazeny ještě lépe, než kdyby s nimi byli zelení v koalici.

Otázka pro diskuzi na seminář: Je sice pravda, že na severozápad od nás dokážou dobře fungovat i systémy poměrného zastoupení, kolik z nich však dokáže zároveň generovat ne-menšinové vlády či takové, které nejsou velkými koalicemi?