Kdo je Marco Rubio a co prosazuje?

Je to právě tento umírněný a reformní konzervativec s jasnými hodnotami, kdo má nejen největší šanci sjednotit různé ideové proudy uvnitř republikánů a vyhrát primárky, ale následně taky porazit Hillary. Co byste o něm měli vědět?

Příběh

Jako 44letý floridský senátor je nejmladší ze zbylých kandidátů. Jeho rodiče byli kubánskými imigranty. Živili se jako barman a pokojská. Marcův příběh je příkladem amerického snu, kdy se syn chudých imigrantů díky svému nadání a úsilí dostal do nejvyšších pater americké politiky a nyní se možná stane i prezidentem.

Se svou ženou, s níž je ženatý již od studií, a kterou požádal o ruku na střeše Empire State Building, má 4 malé děti. Patří mezi kandidáty, kteří vlastní nejméně majetku, a své dluhy za studium splatil teprve nedávno. Má tedy docela pochopení pro to, jaký je život obyčejných amerických rodin.

Ti, kteří jej podceňují nebo považují za součást establishmentu, by se měli podívat, jak se stal senátorem. Vyzval tehdejšího favorita, republikánského guvernéra Floridy Charlieho Christa. V průzkumech proti němu začínal na 4 %, po roce již vedl, získal podporu Tea Party a jeho establishmentový konkurent se později rozhodl kandidovat jako nezávislý. I přesto jej i jejich demokratického konkurenta následně Marco drtivě porazil.

Už tehdy se začalo spekulovat, že se u republikánů rodí druhý Obama či chcete-li druhý Reagan či snad Kennedy. Ostatně legendární byl i jeho projev na CPAC 2012, kdy se nechal slyšet, že jakmile se stal senátorem a viděl všude kolem sebe ty respektované politiky, které dosud vídal jen v televizi, tak se sám sebe ptal, jak se tam mohl dostat. O 6 měsíců později se ale v té samé místnosti podíval kolem sebe a ptal se spíše na to – jak se tam mohli dostat oni.

I jeho svěží styl je ale v politice většinou výjimečný. Když se ještě předtím stal předsedou floridské sněmovny, tak ve svém projevu řekl všem kongresmanům, aby se podívali do svých stolů, kde mohli najít knihu s názvem: 100 inovativních nápadů pro budoucnost Floridy. Vtip byl v tom, že všechny její stránky byly prázdné a on je vyzval, aby je společně s obyčejnými Floriďany napsali. Knihu pak publikoval a řadu věcí z ní se mu podařilo prosadit.

Názory, ideje a program

Když se řekne americký republikán, tak si i díky médiím většina lidí představí šíleného radikála. Když si pak poslechne Trumpa nebo Cruze, tak se není čemu divit. Jenže Rubio je jiný. Ostatně je jen otázkou času, kdy si voliči všimnou, že na rozdíl od velkohubých či patetických projevů těm hodnotám skutečně věří.

Jsou to hodnoty rodiny, svobody, osobní odpovědnosti, svobodného podnikání, morálky, lidských práv, obyčejného člověka, sociální mobility, malého státu, decentralizace a debyrokratizace, nízkých a jednoduchých daní, ekonomického růstu, inovací a především optimistického pohledu na budoucnost.

Ekonomika

Zdůrazňuje, že je pro společnost důležité, aby měla funkční a úplné rodiny. Proto navrhuje jejich zvýhodnění skrze daňový bonus 2500 dolarů na dítě pro pracující rodiče, chce odstranit daňové znevýhodňování manželství a jako jediný z republikánů navrhuje nějaké (byť ne úplně dostatečné) řešení v oblasti placené mateřské, rodičovské, nemocenské atp.

Je proti zavádění daně z přidané hodnoty a chce snížit daně z příjmů fyzických osob i počet pásem na tři v rozmezí 15, 25 a 35 %. Dále zjednodušit daňové zákony, eliminovat daňové odpočty, zachovat je u charity a hypoték. Volá po rychlejších odpisech, eliminaci dvojího zdanění, zrušení daně z kapitálových zisků, dividend, úroků, majetku i dědictví.

Zastává se drobného podnikání, navrhuje snížit firemní daň na 25 % a mít stejnou sazbu pro všechny typy firem, odstranit zbytečné regulace, omezit moc regulátorů a posílit práva zaměstnanců vůči moci odborů. Dále chce snížit ceny energie tím, že se rozšíří její americká produkce zahrnující ropu, uhlí, zemní plyn i obnovitelné zdroje, a že se schválí výstavba ropovodu Keystone XL.

Je proti obchodu s emisními povolenkami, uhlíkové a energetické dani a dalším novým ekologickým regulacím. Nevěří, že za změny klimatu může lidská aktivita a vládní regulace podle něj nic nevyřeší, jen poškodí ekonomiku. Kritizuje vládní zachraňování bank i to, že regulace velké banky zvýhodňují, protože ty malé nestačí držet krok a mít vliv na vládu. Je pro audit FEDu.

Volá po inovacích, sdílené ekonomice, nekladení překážek novým konkurenčním firmám, jako je Uber či Airbnb. Je proti zavádění daně z online prodeje či z internetu. Je i pro otevření wi-fi služeb pro komerční poskytovatele a proti tzv. síťové neutralitě, která podle něj omezuje inovace a zvyšuje ceny pro uživatele. Je pro obnovu dopravní infrastruktury a předání autonomie v této věci jednotlivým státům.

Je pro zachování a reformu záchranné sociální sítě, postupného navyšování odchodu věku do důchodu, snížení benefitů pro vysoko-příjmové seniory a jejich posílení pro ty nízko-příjmové i pro osvobození pracujících seniorů od daní z práce. Je proti zvyšování minimální mzdy a proti zákonům o stejných platech pro ženy a muže.

Prosazuje škrty ve vládním utrácení, ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu, trvalý zákaz tzv. porcování medvěda, snížení počtu vládních zaměstnanců či zrušení vládní podpory korporacím typu exportně-importní banky. Je pro dohody o volném obchodu TPP a TTIP.

Zahraniční a bezpečnostní politika

Dle jeho názoru je svět svobodnějším a bezpečnějším místem, pokud je to Amerika, kdo má nejsilnější a nejmodernější armádu na světě. Navrhuje tedy její řádné financování a modernizaci. Války se nemají podněcovat, ale má se jim předcházet. Ozývá se proti jakémukoliv narušování mezinárodních vod, vzdušného, vesmírného i kybernetického prostoru. Volá po větším tlaku na to, aby Čína umožnila skutečnou svobodu svým lidem.

Je proti Obamově změně přístupu ke kubánskému režimu. Považuje za nutné nepodceňovat hrozbu z KLDR, pracovat na likvidaci jejího jaderného arzenálu a podporovat tam lidská práva. Je proti odstranění sankcí na Irán a prosazuje jejich znovuzavedení. Zdůrazňuje důležitost i morální rozměr silného spojenectví a podpory Izraele, práva na jeho sebeobranu a usiluje o přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Chce zničit ISIS a sebrat mu jím okupované území. Amerika podle něj musí být v čele strategie na jeho zničení, vytvořit koalici s lokálními i dalšími spojenci, zvýšit počet amerických pozemních sil, rozšířit letecké nálety v Sýrii a Iráku, mít plán, jak se zbavit Assada, vycvičit proti němu i proti ISIS syrské rebely, vytvořit bezpečné zóny uvnitř Sýrie a pokud to bude nutné, tak vyzbrojit sunnitské kmeny a Kurdy. Taktéž chce chránit etnické a náboženské menšiny v regionu a bojovat i na poli propagandy.

Volá po posílení možností tajných služeb, hlasoval pro rozšíření Patriot Actu, je pro odposlechy, pro posílání teroristů do Guantanáma, pro pozdržení přijímání nových uprchlíků z Iráku a Sýrie, dokud nebude zaveden efektivní způsob, jak filtrovat teroristy. S Ruskem odmítá v Sýrii spolupracovat, dokud se nezřekne své podpory Assadovi. Invaze do Iráku podle něj nebyla chyba, protože panovalo přesvědčení, že režim disponuje zbraněmi hromadného ničení.

Putina označuje za gangstera, a chce bránit a obnovit suverenitu Ukrajiny, zvrátit ruskou anexi Krymu, pomoci Ukrajině získat zpět kontrolu nad její východní částí, poskytnout Kyjevu vojenskou pomoc, rozšířit ruské sankce a snížit ukrajinskou ekonomickou závislost na Moskvě.

Rád by zvýšil kapacity NATO, umístil ve střední a východní Evropě americké jednotky a snížil její energetickou závislost na Rusku. Také chce oslabit ruskou propagandu a navázat lidská práva a větší ochranu tamních žurnalistů, disidentů a aktivistů na americko-ruské vztahy.

Je pro právo občanů držet zbraň a proti dalším restrikcím prosazovaným Obamou. Je přesvědčen, že to kriminálníky nijak neodradí a jen to omezí práva občanů dodržujících zákony. Volá po zlepšení péče o mentálně nemocné.

V oblasti imigrace chce nejdříve zajistit ochranu hranic dobudováním zdi, kamer a čidel na jižních hranicích, deportovat kriminální ilegální cizince, bojovat proti zaměstnávání ilegálních imigrantů a uznat angličtinu jako oficiální jazyk. Na druhé straně je pro zjednodušení legální imigrace, především talentovaných lidí.

Vzdělávání, zdravotní péče a kulturní otázky

Je pro svobodné vzdělávání, posílení role rodičů ve výběru školy, pro tzv. charterové a další inovativní typy škol, online i domácí vzdělávání, umožnění větší flexibility a autonomie pro jednotlivé státy, je proti tzv. Common Core, pro větší pomoc dětem z nízko-příjmových rodin i těm se zdravotním postižením.

Systém vyššího vzdělávání považuje za zastaralý, drahý, časově náročný a neflexibilní. Je pro sjednocení systému federálních půjček a pro navázání jejich splácení na příjem absolventů i pro větší podporu odborného a učňovského vzdělávání.

Je proti tzv. ObamaCare, chce ji nahradit tržně řízenou alternativou zaměřenou na spotřebitele, zvýšit její pokrytí a snížit ceny, a to skrze daňové odpočty na zdravotní pojištění, reformu regulací a zajištění přístupu ke zdravotní péči i pro lidi s předchozím zdravotním znevýhodněním.

Je proti legalizaci marihuany pro rekreační účely, pouze pro ty zdravotní, a volá po vynucení federálních zákonů ve státech, které ji legalizovaly. Studenti mají být vedeni k tomu, aby dokázali drogám odolat. Je proti manželství stejnopohlavních párů a redefinici by nechal na jednotlivých státech. Je skeptický k sociálním experimentům typu svěřování dětí homosexuálním pěstounům a podpořil zákaz homosexuálům sloužit v armádě.

Je pro ochranu nenarozeného lidského života již od jeho vzniku při početí a věří, že umělý potrat není přijatelný ani v případě znásilnění či incestu, hlasoval ale pouze pro zákaz po 20. týdnu. Vyzývá k hledání alternativních řešení, je pro zvrácení rozsudku Roe vs. Wade, pro zákony požadující jít nejdříve na ultrazvuk, proti financování potratů z veřejných prostředků i proti výzkumu kmenových buněk lidských embryí.

Slabiny a negativa

Rubio je politik, ne spasitel, a proto není dokonalý. Kromě toho, že je mladý, a že má zkušenosti jen o něco větší, než měl tehdy Obama, a snahy najít, že měl nějaké milenky, jsou tu i kauzy z minulosti. Ať už je to tehdejší problém se stranickou kreditkou, financováním kampaně či vlastního bydlení. Ideální nejsou ani jeho významní sponzoři typu Goldman Sachs či Koch Industries.

Po velkém úspěchu při získání třetího místa v Iowě měl nakročeno k tomu, že v New Hampshire skončí druhý, a následně by bylo jasno o tom, kdo z rozumných republikánů bude hlavním favoritem proti Trumpovi. To mu bohužel v tehdejší debatě překazil Chris Christie a Rubio tam skončil až na pátém místě. Svůj dosud nejslabší debatní výkon ale naštěstí napravil v poslední debatě před primárkami v Jižní Karolíně.

Nutno ale říct, že v řadě věcí má na nás Evropany až příliš konzervativní názory a osobně bych považoval za ideálnější, kdyby v řadě z nich zaujal středovější postoje. Navíc je otázkou, zda by jeho reformy nepomohly daleko více bohatým a nízkopříjmovým než střední třídě. Sice by podle analýzy Tax Foundation způsobily z dlouhodobého hlediska až 15% ekonomický růst, ale zároveň s tím i velký rozpočtový deficit.

Proč jsem si na něj vsadil?

Marco je ztělesněním amerického snu, jeho projevy jsou autentické, optimistické a inspirativní. Ano, je mladý a bylo by lepší, kdyby měl více zkušeností, ale jeho konkurence není tak dobrá jako on. Kasich je rozumný, ale v primárkách bude mít těžké získat hlasy evangelikálů nebo Tea Party.

Jako bývalý guvernér je Jeb Bush zkušenější, ale v debatách je naprosto nepřesvědčivý, bez energie, bez charismatu. Zatím má jen nejvíce sponzorů a jak psal David Brooks, byl by dobrým kandidátem, kdyby kandidoval v roce 1956. Trump je mocichtivý extrémista a je jen otázkou času, kdy mu jeho předstírané konzervativní hodnoty přestanou republikáni věřit.

Cruz je na tom docela podobně. Jeho mladické ambice dominovat světu, neférové vedení kampaně, manželka pracující pro Goldman Sachs či snad jeho elitní školy napovídají, že není ten anti-establishmentový svatoušek, jakého v něm někteří chtějí vidět.

Hillary je lhářka, kterou vyšetřuje FBI, a o tom, že ji v Iowě na – rozdíl od New Hampshire – jen těsně neporazil samozvaný socialista, jenž své líbánky strávil v Sovětském svazu, musel rozhodnout hod mincí. Aspoň všechny hody vyhrála a Bernieho příznivci se mohou utvrdit v tom, že jediný důvod, proč by u demokratů získala nominaci ona, je ten, že peníze (a superdelegáti) jsou na její straně.

Rubia mnozí podceňují, ale je velice pravděpodobné, že prezidentem bude právě on. Pokud ne už od příštího roku, tak jednou určitě ano. A jestli bude schopen reflektovat, že ne vše, co navrhuje, slouží hodnotám, které prosazuje, tak možná i jedním z nejlepších, jakého Američani a s nimi i zbytek světa měl kdy možnost poznat.

Souviející články:

 

Amerika 2016: Přehled kandidátů a užitečných odkazů

Příští týden začíná v Iowě velká show, v níž pár Američanů rozhodne, kdo bude na další čtyři roky nejmocnějším člověkem planety. Kdo jsou hlavní soutěžící a jaké odkazy se vám budou hodit?

Díky Trumpovi jsou tyto volby ještě větším masakrem než Hunger Games, vlastně je to víc – jak by řekl Steven Colbert – je to – Hungry for Power Games. Ten je sice přesvědčený demokrat, ale ve své show si dokáže dělat srandu ze všech kandidátů.

Ale trochu vážněji. U nás se komentováním amerických voleb zabývají třeba Bohumír Židek, Daniel Anýž, Miloš Gregor, Pavel Tomášek a další. Úplně přehledné rubriky zatím všechna naše média nemají, ale články v češtině lze najít ve vybraných sekcích některých z nich: ČT24, idnes.cz, eurozprávy.cz, českénoviny.cz, ČRo, Aktuálně.cz, Novinky.cz, echo24, týden.cz či ihned.cz. Nebo si to hlídat na Google News či na Právě dnes. Aktuálně.cz připravilo dokonce online stream. Z anglických zdrojů se vyplatí sledovat rubriku na Guardianu, nebo třeba Politico, USA Today, PBS, The Hill či NYT.

Kvalitní je i e-mailový newsletter na tomto webu. Přidat se můžete taky do české skupiny k americkým volbám na Facebooku. Dobré je sledovat i průzkumy. A to ty celonárodní – jak jsou na tom republikáni, demokrati, a jak si ten který kandidát vede v souboji s kandidáty druhé strany.

Zajímavé jsou ale i průzkumy v jednotlivých státech, zejména v těch, kde se primárky konají už nyní. A to jak u republikánů – Iowa, New Hampshire, Jižní Karolína a Nevada, tak to samé u demokratů – Iowa, New Hampshire, Jižní Karolína a Nevada.

Pak jsou tady státy, v nichž není jasné, zda zvítězí republikán nebo demokrat. Za ty jsou považovány Nevada, Colorado, Iowa, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pennsylvánie, New Hampshire, Virginie, Severní Karolína a Florida. Demokrati se budou dále snažit v Nebrasce, Missouri, Arizoně, Georgii a Texasu, republikáni pak v Maine, Oregonu, Novém Mexiku, Minnesotě a v New Jersey.
Důležité jsou i termíny jednotlivých debat u republikánů, demokratů a pak i těch celostátních. Další klíčové informace jsou na hlavní stránce voleb na Wikipedii, případně na české verzi.   Pokud vás zajímá, s kým se nejvíce shodnete, tak nejlepší kvíz je na isidewith.com, další pak na ontheissues.com, případně na societly.com. Tax Fundation taky spočítala dopady jedlotivých návrhů daňových reforem nebo se můžete podívat, jaké jsou nyní sázkové kurzy.

Kdo jsou jednotliví kandidáti?

Demokrati mají v současnosti tři hlavní kandidáty, republikáni dvanáct. Ale v souboji jsou i kandidáti třetích stran – ať už jsou to zelení, libertariáni, řada dalších malých stran nebo nezávislí. Nejzajímavější jména mimo hlavní proud jsou například John McAfee za libertariány či transhumanista Zoltan Istvan. Kandidaturu za nezávislé nevyloučil ani demokrat Jim Webb a pohrozil jí i bývalý starosta New Yorku a úspěšný podnikatel Michael Bloomberg.

Demokrati:

Hillary Clinton

věk: 68
vzdělání:
politologie a práva; Wellesley College + Yale Law School
povolání:
advokátka
zkušenosti:
ministryně zahraničí, senátorka, první dáma
rodiče a původ:
otec vlastník malé textilní továrny velšského a anglického původu, matka žena v domácnosti anglického, skotského, francouzsko-kanadského a a velšského původu
manžel:
Bill Clinton, bývalý prezident a právník
děti:
1 dcera
náboženské vyznání:
metodistka
místo narození:
Chicago, Illinois
domovský stát:
New York
odhadované jmění:
$45 mil
peníze na kampaň:
$97,8 mil
z toho drobní dárci:
17 %
hlavní sponzoři:
právnické firmy, Hollywood a Wall Street
fanoušci na FB:
2,31 mil (4. místo)

významní podporovatelé: Madeleine Albright, Silvio Berlusconi, Julia Gillard, Nicolas Sarkozy, George Soros, Warren Buffett, Lady Gaga a spousta dalších celebrit
ideové zařazení: původně umírněný středo-levicový liberalismus, dnes spíše progresivismus
zajíímavost: kvůli e-mailové aféře ji vyšetřuje FBI
více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Hillary for America

Bernie Sanders

věk: 74
vzdělání:
bakalář politologie; University of Chicago
povolání:
politik
zkušenosti:
senátor, kongresman, starosta Burlingtonu
rodiče a původ:
chudá rodina, otec židovského původu narozen v Polsku, matka potomkem polských a ruských imigrantů židovského původu
manželka:
druhé manželství – Jane O’Meara Sanders, sociální pracovnice
děti:
syn s jinou ženou + 3 nevlastní děti
náboženské vyznání:
hrdý na židovství, ale nijak zvlášť náboženský, inspirace papežem Františkem
místo narození:
Brooklyn, New York
domovský stát:
Vermont
odhadované jmění:
$700,000
peníze na kampaň:
$41,5 mil
z toho drobní dárci:
77 %
hlavní sponzoři:
vzdělávací a právnické společnosti, zdravotní průmysl
fanoušci na FB:
2,49 mil (3. místo)
významní podporovatelé: Steve Wozniak, Noam Chomsky, Roseanne Barr, odbory, Přátelé Země

ideové zařazení: progresivismus, sociální demokracie skandinávského typu, demokratický socialismus

zajíímavost: mládí strávil v izraelském kibucu a líbánky v Sovětském svazu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
A Political Revolution Is Coming

Martin O’Malley

věk: 53
vzdělání:
práva; The Catholic University of America + University of Maryland
povolání:
právník
zkušenosti:
guvernér Marylandu a starosta Baltimoru
rodiče a původ:
otec voják irského původu, matka irské, německé, nizozemské a skotské předky
manželka:
Katie Curran, soudkyně
děti:
4
náboženské vyznání:
římský katolík
místo narození:
Washington, D. C.
domovský stát:
Maryland
odhadované jmění:
$0
peníze na kampaň:
$3,9 mil
z toho drobní dárci:
7 %
hlavní sponzoři:
právnické a realitní společnosti, alkoholový a zdravotní průmysl
fanoušci na FB:
112 tis. (14. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: progresivistický liberalismus

zajíímavost: hraje na kytaru a zpívá

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Rebuild the American Dream

Republikáni:

Donald Trump

věk: 69
vzdělání:
ekonomie; Fordham University + University of Pennsylvania
povolání:
byznysový magnát a celebrita
zkušenosti:
šéf vlastního impéria – The Trump Organization
rodiče a původ:
otec realitní developer a multimilionář, potomek německých imigrantů, matka žena v domácnosti a filantropka narozená ve Skotsku
manželka:
Melania Knauss, návrhářka šperků a hodinek a bývalá modelka; druhá manželka Marla Maples, herečka; první manželka Ivana Zelníčková, atletka a modelka původem od nás
děti: 5 (2 syny a 1 dceru s Ivanou; 1 dceru s Marlou a 1 syna s Melanií)
náboženské vyznání:
presbyterián
místo narození:
Queens, New York
domovský stát:
New York
odhadované jmění:
$4.5 bil (mld)
peníze na kampaň:
$5,9 mil
z toho drobní dárci:
70 %
hlavní sponzoři:
automobilový a zdravotní průmysl a realitní společnosti
fanoušci na FB:
5,48 mil (1. místo)
významní podporovatelé: Sarah Palin, Robert Kiyosaki, Vojislav Šešelj, Geert Wilders, Phyllis Schlafly, Mike Tyson

ideové zařazení: radikální a populistický konzervatismus

zajíímavost: primárky začínají a on pořád vede v republikánských průzkumech…

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Make America Great Again!

Ted Cruz

věk: 45
vzdělání:
veřejná politika a práva; Princeton University + Harvard Law School
povolání:
prokurátor a politik
zkušenosti:
senátor a prokurátor Texasu
rodiče a původ:
vlastníci programátorské firmy pro ropné vrty, otec narozen na Kubě, matka v Americe
manželka:
Heidi Nelson, investiční manažerka v Goldman Sachs
děti:
2
náboženské vyznání:
protestant (jižanský baptista)
místo narození:
Calgary v Kanadě
domovský stát:
Texas
odhadované jmění:
$3.5 mil
peníze na kampaň:
$65,3 mil
z toho drobní dárci:
42 %
hlavní sponzoři:
realitní kanceláře, právnické firmy, Wall Street
fanoušci na FB:
1,82 mil (7. místo)
významní podporovatelé: Rick Perry, Glenn Beck, Dana Loesch

ideové zařazení: radikální konzervatismus, blízko k Tea Party a evangelikálům

zajíímavost: narodil se v Kanadě a není zcela vyjasněné, zda může být prezident

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Reigniting the Promise of America

Marco Rubio

věk: 44
vzdělání:
politologie a práva; University of Florida + University of Miami
povolání: právník a politik
zkušenosti:
senátor a předseda floridské sněmovny
rodiče a původ:
kubánští imigranti, otec barman, matka pokojská
manželka:
Jeanette Dousdebes, profesionální tanečnice a roztleskávačka
děti:
4
náboženské vyznání:
římský katolík
místo narození:
Miami, Florida
domovský stát:
Florida
odhadované jmění:
$100,000
peníze na kampaň:
$32,8 mil
z toho drobní dárci:
29 %
hlavní sponzoři:
automobilový, elektronický a zdravotní průmysl, Wall Street
fanoušci na FB:
1,21 mil (8. místo)
významní podporovatelé: George Pataki, Charles Krauthammer, hlavní noviny v Iowě

ideové zařazení: umírněný konzervatismus, neokonzervatismus

zajíímavost: jako nový šéf floridské sněmovny dal tehdy za úkol všem jejím členům, aby vytvořili seznam 100 inovativních nápadů pro lepší budoucnost Floridy

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
A New American Century

Jeb Bush

věk: 62
vzdělání:
bakalář latinsko-amerických studií; University of Texas
povolání:
bankéř, konzultant a politik
zkušenosti:
guvernér Floridy
rodiče a původ:
dynastie Bushů
manželka:
Columba Bush, dcera mexických imigrantů
děti:
3
náboženské vyznání:
původně episkopální, nyní římský katolík
místo narození:
Midland, Texas
domovský stát:
Florida
odhadované jmění:
$22 mil
peníze na kampaň:
$128 mil
z toho drobní dárci:
5 %
hlavní sponzoři:
Wall Street, těžařské firmy a realitní kanceláře
fanoušci na FB:
319 tis. (10. místo)
významní podporovatelé: prezidenti Bushové a jejich první dámy, Lindsey Graham

ideové zařazení: establishmentový konzervatismus, neokonzervatismus

zajíímavost: mluví plynně španělsky a otec jeho ženy byl svého času nelegální mexický imigrant

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Jeb Can Fix It

Ben Carson

věk: 64
vzdělání:
psychologie a medicína; Yale University + University of Michigan povolání: neurochirurg
zkušenosti:
jako první na světě oddělil dvě siamská dvojčata spojená lebkou
rodiče a původ:
otec dělník v automobilce, matka služebná v domácnostech
manželka:
Lacena „Candy“ (Rustin) Carson, houslistka a pracovnice v realitách a pojištění
děti:
3 synové
náboženské vyznání:
adventista
místo narození:
Detroit, Michigan
domovský stát:
Michigan
odhadované jmění:
$26 mil
peníze na kampaň:
$38,7 mil
z toho drobní dárci:
63 %
hlavní sponzoři:
zdravotní průmysl, realitní společnosti
fanoušci na FB:
5,05 mil (2. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: sociální konzervatismus, blízko k Tea Party

zajíímavost: konzervativci si ho zamilovali, když tehdy pár metrů od Obamy přednesl projev, v němž kritizoval jeho politiku – představte si to v Rusku nebo v Číně

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Heal, Inspire, Revive

Chris Christie

věk: 53
vzdělání:
politologie a práva; University of Delaware + Seton Hall University
povolání:
právník a prokurátor
zkušenosti:
guvernér a prokurátor v New Jersey
rodiče a původ:
otec účetní německého, skotského a irského původu, matka sicilského
manželka:
Mary Pat Foster, investiční bankéřka
děti:
4
náboženské vyznání:
římský katolík
místo narození:
Newark, New Jersey
domovský stát:
New Jersey
odhadované jmění:
$3 mil
peníze na kampaň:
$18,6 mil
z toho drobní dárci:
3 %
hlavní sponzoři:
Wall Street, banky, realitní společnosti a neziskovky
fanoušci na FB:
147 tis. (13. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: centristický konzervatismus, RINO

zajíímavost: na minulém sjezdu republikánů měl skvělý projev, po němž asi mnozí litovali, že kandidátem tehdy nebyl on

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Telling it like it is

John Kasich

věk: 63
vzdělání:
bakalář politologie; Ohio State University
povolání:
pracovník v administrativě a politik
zkušenosti:
guvernér státu Ohio, předseda rozpočtového výboru sněmovny
rodiče a původ:
otec poštovní doručovatel českého původu, matka chorvatského
manželka:
druhé manželství – Karen Waldbillig, manažerka
děti:
2 dcery
náboženské vyznání:
anglikán
místo narození:
McKees Rocks, Pennsylvania
domovský stát:
Ohio
odhadované jmění:
$10 mil+
peníze na kampaň:
$4,4 mil
z toho drobní dárci:
12 %
hlavní sponzoři:
právnické a realitní společnosti, byznysové a finanční služby
fanoušci na FB:
157 tis. (12. místo)
významní podporovatelé: kutil Tim

ideové zařazení: umírněný až centristický konzervatismus

zajíímavost: jeho otec byl český imigrant

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Kasich for US

Rand Paul

věk: 53
vzdělání:
medicína, Duke University School of Medicine
povolání:
lékař
zkušenosti:
senátor
rodiče a původ:
otec Ron Paul, lékař a politik, němečtí předci
manželka:
Kelley Ashby, oční lékařka
děti:
3
náboženské vyznání:
presbyterián
místo narození:
Pittsburg, Pennsylvánie
domovský stát:
Kentucky
odhadované jmění:
$2 mil
peníze na kampaň:
$15,2 mil
z toho drobní dárci:
58 %
hlavní sponzoři:
Wall Street, elektronický a zdravotní průmysl, realitní společnosti
fanoušci na FB:
2,1 mil (5. místo)
významní podporovatelé: Mitch McConnell, Nigel Farage, Andrew Napolitano

ideové zařazení: libertariánský konzervatismus

zajíímavost: přestože to tak vypadá, tak jeho jméno nebylo zvoleno záměrně s odkazem na Ayn Rand

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Defeat the Washington machine. Unleash the American dream.

Carly Fiorina:

věk: 61
vzdělání:
bakalářka filozofie a středověké historie, marketing a management; Stanford University + University of Maryland + MIT
povolání:
sekretářka a ředitelka
zkušenosti:
ředitelka HP a neúspěšná kandidátka do senátu
rodiče a původ:
otec profesor a soudce, matka abstraktní malířka; angličtí a němečtí předci
manžel:
druhé manželství – Frank Fiorina, manažer
děti:
2 nevlastní dcery
náboženské vyznání:
původně episkopální, nyní křesťanka (bez denominace)
místo narození:
Austin, Texas
domovský stát:
Virginie
odhadované jmění:
$58 mil
peníze na kampaň:
$12 mil
z toho drobní dárci:
47 %
hlavní sponzoři:
byznysové služby, Wall Street, realitní společnosti
fanoušci na FB:
543 tis. (9. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: umírněný, ale anti-establishmentový konzervatismus

zajíímavost: překonala rakovinu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
New Possibilities. Real Leadership.

Mike Huckabee

věk: 60
vzdělání:
bakalář náboženství; Ouachita Baptist University
povolání:
pastor, řečník a politik
zkušenosti:
guvernér Arkansasu
rodiče a původ:
otec hasič a mechanik, matka prodavačka v plynárenské společnosti; anglický původ dávno v koloniální éře
manželka:
Janet Huckabee, učitelka a asistentka lékárníka
děti:
4
náboženské vyznání:
jižanský baptista
místo narození:
Hope, Arkansas
domovský stát:
Arkansas
odhadované jmění:
$9 mil
peníze na kampaň:
$7,8 mil
z toho drobní dárci:
40 %
hlavní sponzoři:
agrární a zábavní průmysl, realitní a těžařské společnosti
fanoušci na FB:
1,86 mil (6. místo)
významní podporovatelé: Chuck Norris

ideové zařazení: sociální konzervatismus až paleokonzervatismus

zajíímavost: narodil se ve stejném městě jako Bill Clinton

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Hope to Higher Ground

Rick Santorum

věk: 57
vzdělání:
politologie, management a práva; Pennsylvania State University + University of Pittsburgh + Dickinson School of Law
povolání:
právník, lobbista a politik
zkušenosti:
senátor a kongresman
rodiče a původ:
otec klinický psycholog a italský imigrant, matka administrativní sestra s italskými a irskými předky
manželka:
Karen Garver, studovala práva
děti:
8
náboženské vyznání:
římský katolík
místo narození:
Winchester, Virginie
domovský stát:
Pennsylvánie
odhadované jmění:
$2 mil
peníze na kampaň:
$1,4 mil
z toho drobní dárci:
22 %
hlavní sponzoři:
finanční a právnické služby, manufakturní průmysl a Wall Street
fanoušci na FB:
269 tis. (11. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: sociální konzervatismus

zajíímavost: jedno z dětí se narodilo ve 20. týdnu těhotenství, po dvou hodinách zemřelo, přespali s ním v nemocnici a následně jej jeli představit svým dalším dětem

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Restore the American Dream for hardworking families

Jim Gilmore

věk: 66
vzdělání:
práva; University of Virginia
povolání:
agent armádní kontrarozvědky a prokurátor
zkušenosti:
guvernér Virginie
rodiče a původ:
otec řezník, matka sekretářka v kostele
manželka:
Roxane Gatling, vysokoškolská profesorka
děti:
2 synové
náboženské vyznání:
metodista
místo narození:
Richmond, Virginie
domovský stát:
Virginie
odhadované jmění:
$7 mil
peníze na kampaň:
$0,3 mil
z toho drobní dárci:
1 %
hlavní sponzoři:
finanční, těžařské a právnické společnosti
fanoušci na FB:
10,5 tis. (15. místo)
významní podporovatelé:

ideové zařazení: pravděpodobně establishmentový konzervatismus

zajíímavost: neúspěšně kandidoval už v roce 2008 a taktéž neúspěšně i do senátu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto:
Gilmore for America

Zdroje:

Články na Wikipedii a další neakademické zdroje + jmění kandidátů, celkové finance, podíl malých dárců a typ sponzorů.
Související články:

Rozhovor s předsedou Mladých lidovců v Moravskoslezském kraji

Jakub Krainer: Proč ses rozhodl vstoupit do KDU-ČSL?
Mirek Návrat: Řekl jsem si, že už je na čase přestat jenom mluvit, ale také do té politiky aktivně vstoupit a něco s tím dělat. Tak jsem hledal mládežnické organizace našich stran, a rozhodoval jsem se mezi Mladými konzervativci a Mladými křesťanskými demokraty, sešel se s jejich zástupci v našem kraji, nicméně pak jsem si vybral MKD, protože mi byla trošku bližší, protože přece jenom jsem středopravičák a ti mladí konzervativci na mě byli tehdy možná ještě trošku moc pravicoví. Každopádně jako nelituju té volby, jako hodně jsem se naučil atd., takže myslím, že to bylo prospěšné.

 

JK: Hmm. A my tady ještě trošku ladíme techniku, ale už se nám to blíží do zdárného finále. Mirku, jsi spokojený v KDU-ČSL? Říká se, že je to taková zkostnatělá strana, že nepouští mladé, jak na kandidátku, tak vůbec k žádnému hlasování.
MN: Tak já myslím, že ty mladé teďka jako, ne že pouští, ale že ti mladí se tam pustili sami. Ve vedení máme, ve vedení KDU-ČSL v podstatě jsou tři členové MKD nebo čtyři – a to je i předseda Pavel Bělobrádek nový, takže ti mladí se prosazují i v té komunální politice. Jako je to složitější třeba než v některých jiných stranách, kde mají třeba kvóty jako v ČSSD nebo takhle, ale myslím si, že kdo chce a kdo se snaží a nějak tu aktivitu vyvine, tak se tam dokáže dostat a nějak se prosadit.
JK: Dobře. Ty osobně, chceš se prosadit?
MN: Tak já jako teďka tu ambici nemám, protože si myslím, že osobně jako musím nějak zapracovat na sobě a dokázat něco i jakože mimo politiku – nebo možná při politice – ale prostě být nějak nezávislý na tom materiálně atd., takže možná jako spíše do budoucna jako, ale teďka jako bych tam více jako přímo v politice asi neviděl.
JK: Jaká je tvá politická vize, jakou by sis přál republiku?
MN: Jo takhle. No, jako já jak říkám, že jsem pravičák, tak jako v Americe jsem hodně jako republikán, akorát že si myslím, že v České republice, „kdybysme“ aplikovali tuto politiku, jakože třeba Strana svobodných občanů je mi hodně sympatická atd., tak že by to jako tak radikálně jako nešlo, že by prostě s tím radikálně levicovým elektorátem, který tady máme, tak by to asi vedlo k silným sociálním nepokojům atd., takže jsem zastáncem spíše teďka sociálně-tržního hospodářství, které právě prosazuje KDU-ČSL po vzoru třeba Bavorska. Náš místopředseda Pavel Svoboda říká takový bonmot, jakože pokud se chcete mít jako v Bavorsku, tak musíte volit jako v Bavorsku, takže spíše jako teďka si myslím, že právě ta politika takového pravého středu může být jako lepší, ale zase si myslím, že do budoucna „bysme“ ty lidi měli pomocí médií, vzdělávání a občanské společnosti jako vést k té osobní odpovědnosti, aby si samo uvědomovali, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, a není to stát, kdo by se o ně měl starat.
JK: Která média bys řekl, že jsou jakoby pro vaši stranu laděná?
MN: Já myslím, že žádná.
JK: Žádná? Dělí se podle tebe jakoby do tábora dvou velkých stran?
MN: No možná jako, nevím, jaký tam je potom rozdíl v tom, které pseudopravicové médium fandí víc TOPce a které víc ODSce, ale jako myslím si, že KDU-ČSL v podstatě, co se týká médií, tak jako by si měla vytvořit postupně vlastní, protože současné české média jako…
JK: Katolický týdeník?
MN: To ne. Jako nevím, možná jako, ale tam to taky moc není.
JK: Když se podíváme na osobu vašeho předsedy, Pavla Bělobrádka, uvítal jsi tu změnu, nebo ti přijde ještě mladý a třeba příliš radikální, řekněme.
MN: Já jsem jako uvítal to, že hlavně kandidoval, protože tam to jako fakt vypadalo, že budou zase kandidovat tváře, jako je Michaela Šojdrová a další, kteří už jakoby byli tím establishmentem, proti kterému právě ti lidi v tom roce 2010 volili, tak právě jsem uvítal, že Pavel se rozhodl do toho jít a přijmout tu výzvu a i jsem ho vlastně hodně podporoval, aby do toho šel a jsem rád, že i vlastně s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou jakoby se jim podařilo dostat do toho vedení a já osobně teda jako Pavlovi věřím, že dokáže nejenom jako zvednout KDU, ale až se tam dostaneme, tak taky nějakým způsobem pozitivně působit v rámci jakoby parlamentu atd.
JK: Má podle tebe křesťanská demokracie u nás budoucnost, řekněme nějakou větší třeba jako za Josefa Luxe, nebo bude dál přežívat okolo pěti procent?
MN: Já si myslím, že ta budoucnost tady je, protože my dneska přece jenom nějakých 35 000 nebo kolik členů, takže oni to jsou většinou jakoby starší lidé a ti mají svoje děti a ti mají zase jako svoje děti, takže ten potenciál je obrovský, akorát že my ho zatím nedokážeme zatím využít. Já si myslím jako, že to oslovení je velké a zároveň si myslím, že společnost dneska se nějakým způsobem ubírá směrem, že to je jako trvale neudržitelné, a že obliba vůbec celkově konzervativní politiky bude stoupat, ale musí se to prostě dělat marketingově chytře a jako musí to být prostě přitažlivé a přijatelné pro ty lidi, protože jinak jako to asi nebude nejlepší.
JK: A co bys řekl na tu výtku, že jako středová strana nebo středopravicová tedy nemáte, co nabídnout vyhraněnému voliči, který se prezentuje buď jako pravicový, nebo jako levicový?
MN: Já si myslím, že právě to, že jsme jako středová strana, že to může mít jako výhodu v tom, že jakože někdo právě říká, že jdeme s každým jo, ale my se to snažíme jako vysvětlovat teďka, že to není, že my jdeme s každým, ale že my jsme ta středová síla, která jde rovně, dopředu a máme nějakou politiku a na to se nabalují pak ty levicové nebo pravicové směry. Takže, si myslím, že musíme spíš jako hledat v té české společnosti nějaký ten národní konsensus a snažit se hledat nějaké ty pozitivní kroky, které „bysme“ měli dělat, a to si myslím, že právě může i volič, který je více doprava nebo více doleva trošku akceptovat, jakože za cenu toho, abychom se dohodli na něčem smysluplném, tak ustoupí přímo od té své radikální nebo fundamentální vize, ale zase ne ve všem jde ustupovat, no.
JK: Neohrozila vás právě tady ta ideová nevyhraněnost, ta výtka, kterou jsi tady sám zmínil, to, že jdeme s každým? Ty říkáš, my určujeme směr, my jsme ve středu, ostatní se k nám z těch stran přidávají. Na druhou stranu to většina voličů vnímá včetně mě tak, že když dám hlas středové straně, tak jako bych ten hlas neudělil. Jo když…
MN: Já si myslím, že to může být jako velká výhoda, protože kdyby ta strana třeba měla těch sedm procent a pár poslanců, třeba deset nebo patnáct, tak potom při případném sestavování vlády nebo při nějakém prosazování čehokoliv může hrát tu důležitou roli, která prostě, její voliči budou vědět, že když tam prostě bude ta strana, tak ta může přesvědčit tu hlavní vládnoucí stranu třeba o tom, že v rámci třeba té koaliční smlouvy tam budou ty témata, které ta malá strana prosazuje, jakože ti voliči nemusí být tak zklamaní, ale můžou naopak jako si uvědomit, že právě ta malá strana jim může zajistit prosazení nějakého toho jejich zájmu a tématu, které oni považují za důležité třeba.
JK: Jaké byly hlavní chyby před, řekněme třeba vedení Cyrila Svobody, proč se lidovci v posledních parlamentních volbách neprobojovali?
MN: Tak tam byly jako různé analýzy. S některými jako závěry souhlasím, s některými ne. Ono se třeba i říká, že to, že jsme se nevyhranili silně proti Jiřímu Paroubkovi, takže to pak způsobilo to, že nás lidé jako brali jako levicovou stranu, a že jako potom půjdeme s Paroubkem atd., že to byla chyba. Já si myslím, že tady v tomto bych jako souhlasil. A potom by to samozřejmě bylo to, že jsme nedokázali tak úplně nabídnout především ve vedení právě ty tváře, které tam dneska už máme, takže jako Cyril Svoboda určitě je velice zkušený politik atd., ale nemyslím si, že by dokázal ty voliče nějak strhnout nebo zaujmout. A potom to určitě bylo spousta dalších věcí.
JK: Jiří Čunek naopak strhnout dokázal?
MN: Jako já si myslím, nebo já jsem aspoň na tom sjezdu nebo takhle fandil Jiřímu Čunkovi, aby byl předsedou, a pak jsem byl zklamaný, když to byl Cyril Svoboda.
JK: On je tam od vás? Čunek?
MN: Jako myslíš jako odkud?
JK: Blízko… on je…
MN: Ze Vsetínska, no. A právě jako si myslím, že Jiří Čunek je známý a že jsme to mohli hrát právě na tu notu prostě, že vidíte, on tam přišel, chtěl něco změnit, a oni ho všichni semleli, a vymysleli si na něho lživé kampaně atd. A pak samozřejmě už to nikdo neřešil, že to prostě pravda nebyla atd. Takže si myslím, že jsme to mohli spíše hrát tímto směrem a že ti lidi by prostě věděli, že tam ten Čunek, který prostě tam chtěl bojovat za ty správné věci, ale oni ho tam jako nechtěli mezi sebe pustit.
JK: Já bych chtěl v polovině, to, jak tady říkáš pravda nepravda, tak v polovině našeho času přijít s omluvou vůči tobě. My jsme si psali asi před dvěma lety a tehdy jsi říkal, že vyjde na povrch spousta věcí a že se rozjede soudní mašinérie a tak a já jsem ti tenkrát nevěřil, říkal jsem prostě ne, nic takového se dít nebude, takže jsi lepší prognostik, tak se ti tady veřejně omlouvám a uznávám svou chybu a kéž by to tak bylo dále. Myslíš si, že to tak bude dále, že skutečně se něco odhalí na povrch, povede se očista?
MN: Já si myslím, že jako jo – ono je to jako celkem jedno, jestli to tak bude, nebo nebude, já si myslím, že to tak prostě být musí, že prostě jako i co se týká toho Jiřího Čunka, tak on sám prostě sbírá neustále ty materiály a myslím, že chce i napsat o tom knihu celkově a kde bude prostě udávat konkrétní jména a důkazy atd., takže si myslím, že až tohle se jako stane, tak se potom rozběhne spousta dalších kauz, které jako hodně zamíchají tím prostě tím politickým a nejenom tam, ale i v justici třeba atd. a celkově jako, jestli se ptáš celkově jako na politiku i, tak si myslím, že to, co se dneska děje, Vít Bárta a Věci veřejné atd., tak to byl takový už jakoby začátek toho, že se ten korupční systém jako trošku sypat, ale zase se bojím, aby se nesesypal tak, že potom nás tady odboráři a Holešovská výzva jako bude vyhánět do emigrace, že jo.
JK: Co tys ocenil jako mladý, řekněme inteligentní volič a člen malé strany, co jsi ocenil z poslední doby, co se povedlo, řekněme, ať už jsou to kauzy právě odsouzení dvou členů Věcí veřejných, soudce pana Šotta nebo změny na státním zastupitelství, je něco, co bys vyzdvihl?
MN: No, určitě, jako tady to, že došlo vlastně k tomu procesu soudnímu s Vítem Bártou a se  Škárkou a dalšími, tak si myslím, že to je taková jako pozitivní věc z hlediska té občanské společnosti a vůbec celkově fungování demokracie a právního státu, už jakoby, že se tak jako učíme už fungovat a potom jako kroky z poslední doby si myslím, že právě jak se teďka zatracuje současná vláda, tak určitě i současná sněmovna udělala spoustu dobrých kroků jako omezení imunity nebo schválení prezidentské volby, to jsou jako zas věci, které ještě nejsou jako přád natolik jjisté, „abysme“ mohli říct, jo tohle prostě byl ten úspěch. A nebo teďka ze současnosti, na SANEPu může jako každý hlasovat prostě v těch průzkumech atd. a když tam je vždycky hlasování o důvěře členům vlády, tak v poslední době jsem tam dával u každého ne nebo spíše ne, jakože mu nedůvěřuju, tak teďka tam přibyl zrovna jeden ministr, u kterého jsem teďka jako dával, že spíše ano, to je nový ministr školství takže, ale jako nic moc o něm nevím, takže uvidíme.
JK: V policejním sporu, a to je můj poslední dotaz. Fandíš spíše panu Kubicemu, nebo panu Lessymu, nebo si myslíš oba, že jsou na straně dobra, když to tak řeknu, a ty konflikty jsou čistě technické.
MN: Já jako nesleduju podrobnosti, protože už jako některé české takové politické bulvární věci mě až tak jako už nezajímají v poslední době, že se soustředím spíš jako na ty myšlenky a na ty dlouhodobé věci, ale myslím si, jakože jmenování těchto dvou do těch úřadů, že to byl jako pozitivní krok oproti minulosti jo, ale oba dva mají jako taky prostě něco, s čím se dá jako nesouhlasit, takže nevím, jestli bych říkal, komu víc fandím, ale myslím si, že určitě by je v budoucnu bude mít nahradit někdo lepší, ale oni jsou lepší, než ti, co tam byli předtím.
JK: Je tohleto český problém, že každá nová vláda si přivede nového policejního prezidenta, své šéfy úřadů, že se mění úředníci na ministerstvech, náměstci, ale i ti nižší, je to velký problém, že vždycky nedůvěřuje té staré politické garnituře, a potom se tam znovu zaškolují a dělají chyby stejné jako každé čtyři roky?
MN: Ono se sice říká, že jako je velký problém to, že ještě nevstoupil v platnost ten zákon o státní službě a podstatě tady máme toto, ale na druhou stranu, když jsem se tak zamýšlel, jako kdybych byl ministr, a vstoupil do toho úřadu, tak bych tam přece chtěl mít ty lidi, kterým můžu důvěřovat a o kterých vím, že jsou schopní, a kdybych prostě tam měl nějaké úředníky, kteří tam jsou sto let třeba, tak by s nima nešlo jako nic dělat, že jo, takže potom z té pozice toho ministra, který chce přijmout na sebe tu zodpovědnost a jako fakt to udělat s tím, že potom to bude na něho, tak si myslím, že je lepší, aby si mohl sám určit, kdo tam bude, ale těžko říct no.
JK: Když se podíváme do světa, aby si o tobě udělali posluchači lepší představu, komu fandíš třeba ve Spojených státech?
MN: Tak v prezidentské volbě jako určitě fandím republikánům. Bojím se trošku, že Ron Paul bude kandidovat sám za sebe a potom sebere hlasy republikánům a vyhraje to nakonec Obama, ale myslím si, že je nutné pro to, aby Amerika se mohla vrátit k tomu, co byla Amerika, ty hodnoty, které právě ona reprezentovala a v poslední době od nich spíše ustupuje, tak je nutné, aby to Američanům podařilo dát do Bílého domu, než je právě Barack Obama, a to je v podstatě nejlevicovější prezident v její historii a myslím si, že jako prostě jako to není, nereprezentuje ty hodnoty, kterými Američané nám jdou v podstatě celému světu příkladem, jako je svoboda jednotlivce, volný trh a zároveň jako fungující morálně a sociálně vyspělá společnost.
JK: Velká Británie?
MN: Tak tam, jako já si myslím, že teďka tam je vliv toho UKIPu, té Nezávislé strany Velké Británie, tak si myslím jako, že v rámci Konzervativců, tak se říká v podstatě, že Cameron je zelený levičák ve vedení těch Konzervativců, takže tam taky dojde k nějakému objevu, k nějaké nové Tatcherové, která… tam spíše jako jsem četl na České pozici o nějakém, co kandidoval proti němu tehdy na sjedu, ale nevyhrál to. Já si myslím, že tam bude taky ta tendence a stejně tak jako v Německu potom i v CDU prostě nějakého toho pravicovějšího, konzervativnějšího proudu, který nebude tak moc chtít se přibližovat tomu sociálně demokratickému mainstreamu v celé té Evropě. Ať už jsou to dneska evropští lidovci nebo i v podstatě ostatní pravicové strany dělají.
JK: Německo jsi shrnul, ale když se podíváš třeba na vládu konkrétně Angely Merkelové, jsi spokojen s jejími kroky, ať už na energetickém poli nebo s tím, jak se potácela a vypořádala s evropskou krizí, s finanční krizí?
MN: Těžko říct no. Jako ona samozřejmě dělá, co může atd., ale myslím si, že by kdyby tam byl někdo schopnější, tak by to asi dokázal dělat líp no, ale jako tak německou politiku nesleduju tak podrobně, ale třeba, co se týká těch jaderných elektráren, tak to je taková ta ukázka toho, jak ta pravice vlastně ustupuje té liberální levici v mnoha těch hodnotových otázkách atd. a vůbec v tom programu a je to právě věc, která se těm současným pravicovým politikům asi může vymstít, což můžeme asi dneska vidět i v té Francii.
JK: Oplakal jsi Nikolase Sarkozyho?
MN: No, tak já jsem to jako komentoval tak, že umírněného socialistu vystřídal radikální socialista, tak ono to v té Francii asi, jeden člověk to komentoval tak, že od roku 1789 tam vlastně není koho volit, což jako já nevím, ale je tako takové jako dobré přirovnání v tom, že tam vlastně ve Francii moc pravici asi nevidíme.
JK: A když se vrátíme zpět zase do České republiky, jak dopadnou příští volby parlamentní?
MN: Tak asi nám tu vyhraje levice, ale třeba se stane to, že Paroubek, Zeman a Bobošíková dostanou všichni 4,9 a bude pokračovat potom vláda ODSky a TOPky a třeba i s nějakou jinou stranou, třeba se tam dostane Karolína Peake nebo takhle, ale jako byl bych rád, kdyby spíše, protože ono se jako dneska říká, že a jako je dobře a myslím si, že z hlediska pravice je to dobrá strategie, že strašíme tím, že tam budou komunisti, ale můžeme se tak jako zamýšlet i nad tím, jestli tam jako třeba není i jiná alternativa, než současná pravice a současná levice, jestli třeba tam nemůže vzniknout i třeba nějakká středová – nejenom teda jako jen KDU-ČSL, ale právě jako nějaká liberální nebo občanská strana, něco na způsob Občanského fora, která by byla schopna prostě dělat tu politiku trošku jinak no, ale záleží jak budou schopni vzdělaní a inteligentní lidi v Česku do té politiky zasáhnout.
JK: Koho podpoříš na prezidenta?
MN: Na prezidenta, tak tam fandím naší kandidátce Zuzaně Roithové, europoslankyni, ale jako pokud se do druhého kola nedostane, nebo tam budou třeba, já jsem to tak jako třídil, kdo by mi jako, když tam budou ti dva lidé, pokud by tam byli mediálně, médií vybraní kandidáti Fischer a Švejnar, tak určitě bych spíše fandil Švejnarovi, no.
JK: Co si myslíš o cinknutých průzkumech? Že každé procento něco stojí a jestli lidová strana má zásoby, aby mohla zaplatit průzkum?
MN: Teda jako konkrétní důkazy, že by to bylo uplacené nemám, takže to je spíš jako můj názor a myslím si, že to jsou jako zaplacené průzkumy, že to neodráží veřejné mínění, ale naopak že to vytváří to veřejné mínění potom. To jsme mohli několikrát vidět na případu zelených v roce 2006 a nebo i v podsatatě na případu Věcí veřejných, kterým ani nedávali 11 %, ale nějakých 6, a přesto potom prostě uspěly a co se týká KDU, tak prostředky si myslím, že na to nemáme, i když nevím jako, kolik to stojí ty průzkumy, ale myslím si jako, že – nevím no jako.
JK: Myslíš, že by to šlo – asi by to nebylo průchodné, ale teoreticky, že by šlo zákonem zakázat, jako je zákonem zakázáno 14 dní před volbami třeba ve Francii vystupovat, tak bylo by něco takového možné u průzkumů veřejného mínění, že by skutečně najednou jsme měli úplně jinou sněmovnu třeba?
MN: Jako ono by to bylo takový ideál možná, který si tady vysnívají intelektuálové, ale myslím si, že spíše tou cestou pro ty strany, které chtějí uspět, je, že si pořídí vlastní média, vlastní výzkumné agentury a potom to budou interpretovat ve svůj prospěch no, ale to je takové zase, to už je zase takový ten opačný extrém.
JK: It’s all about money. Mirku, náš čas se nachýlil. Je něco, co bys vzkázal voličům potenciálním?
MN: Tu budu asi dělat kampaň, ale chtěl bych asi spíše jako na ten občanský, jako apelovat na tu občanskou společnost, „abysme“ jako třeba věnovali aspoň hodinu denně a šli k volbám a nejenom šli k volbám, ale mnoho lidí si stěžuje na to, že politici se o ně starají jenom před volbama, ale jako já říkám, že to je vzájemné prostě, ti voliči se taky starají, ještě daleko později a daleko méně, než ti politici, oni se voliči starají až třeba v té volební urně nebo tam nejdou vůbec. Já si myslím, že musíme se starat celé ty čtyři roky o ty politiky, kontrolovat je a prostě sledovat a dívat se, kdo sponzoruje jejich kampaň, jak potom hlasujou, kdo vyhrává veřejné zakázky atd. a prostě se toho účastnit. Jo, to si myslím, že je cesta, že cesta je v tom, že půjdeme do těch stran, třeba i do těch stávajících nebo si můžeme klidně založit nové, ale že to asi určitě nevyřveme na ulici se Zavadilem nebo s panem Popelkou z Holešovské výzvy.
JK: Někteří voliči se zajímají až v urně, to jsi řekl hezky na závěr. Tak já ti děkuji za dnešní povídání.
MN: Díky za pozvání.
JK: A přeji hodně zdaru, nejen v politické kariéře, ale i v osobní životě jak tobě, a hodně zdaru KDU-ČSL v kariéře politické.
MN: Díky.

JK: My si dáme píseň a po písni možná dorazí druhý host

8. května 2012 v pořadu OPEN na studentském rádiu Masarykovy univerzity, Rádiu R