Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále:

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat – tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat – až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho – jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.

Související články:

Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Vypadnout ze sněmovny. Očistit se. Poučit se z chyb. Získat důvěryhodné osobnosti. Napsat kvalitní a udržitelný program. Nejen podle průzkumů to teď vypadá, že se lidovci do sněmovny dostanou. Jako jejich bývalý člen se ptám – měli by, nebo raději ne?

Budu vám vyprávět příběh

Možná čekáte, že budu na KDU-ČSL házet špínu. Přece jen důvody mého odchodu nebyly jen ideové nebo profesní. Mohl bych tady psát o nějakých interních drbech a chovat se jako zhrzený milenec. Nic takového dělat nebudu. Místo toho vám něco povyprávím.

Představte si, že je vám osmnáct. Chcete měnit svět. Od starších slyšíte, jak je to těžké. Ale těm se vysmějete, protože víte, že je jednodušší rezignovat a vymlouvat se. Zatím to nevíte. S přibývajícími zkušenostmi však zjišťujete, že to těžké opravdu je. Zjišťujete, že na to, abyste v české společnosti skrze politiku dokázali něco změnit k lepšímu, musíte být opravdu silná osobnost. Zatím jí nejste.

A tak máte možnost zevnitř poznávat tehdy jednu ze dvou jediných pravicových stran ve sněmovně. Fandíte Čunkovi. Proti té šílené mediální štvanici. Vadí vám Kalousek i kmotři a arogance v ODS. Zjišťujete však, že ani vaše strana není ideální. Že v ní jsou taky takoví, kvůli nimž jste jí dali přednost před ODS. Jaká to úleva, když začnete věřit, že takoví si zakládají vlastní stranu a společně s Kalouskem odcházejí do TOP 09. Všichni.

Poznáváte dál – že věkový průměr spolustraníků je vskutku vysoký. Někdo by řekl – je to strana důchodců, pár desítek lidí ve středním věku a několika mladých. Zjišťujete, že ne vše funguje, jak byste chtěli. Představujete si profesionální stranu na úrovni rakouských lidovců či německé CDU/CSU. Ale ono to tak není. Co sami nezařídíte, to nefunguje. Jste v Česku. A ještě k tomu na Ostravsku. Lidský, organizační ani finanční kapitál není ideální.

Cyril Svoboda jako nový předseda vám navíc není moc sympatický, nepovažujete ho za schopného lídra, myslíte si, že ve Vsetíně měl vyhrát Čunek. S ním by KDU mohla získat i 10 %. Lidé ho znají. Média by o lidovcích mluvila. Ale i tak – spoustě dalších lidí věříte a podle své motivace jim také pomáháte. Už dávno víte, že lidovecká mentalita je trošku jiná. Že minimálně v běžné lidské rovině se k sobě navzájem chovají podobně jako lidé v západních zemích. To jste z běžné české populace, která nežije křesťanstvím, dosud moc neznali.

A tak vesele podléháte Dunnig-Krugerově efektu a vytváříte grafy, kde KDU-ČSL bude mít minimálně deset, ale klidně i patnáct a proč ne rovnou třicet procent. Ještě nemáte tolik politologického vzdělání, abyste chápali kontext, v jakém se čeští křesťanští demokraté sociálně i historicky zrovna nacházejí. Bojujete, fandíte, chcete, ať se dostanou do sněmovny.

Ale ono ne. Přicházejí poslední výsledky převážně z velkých pražských obvodů a vy ještě stále věříte, že to na těch 5 % bude stačit. Že opravdu ne, si přiznáte až ve chvíli, kdy Cyril Svoboda oznamuje porážku.

Co se dá dělat. Fandíte dál. Nejste přece kariéristický TOPák, říkáte si, a začnete vymýšlet plán, jak by to lidovci měli zařídit, aby se v roce 2014 do sněmovny opět dostali. Přece jen by to byl veliký historický úspěch. Vždyť, která česká strana po tom, co vypadla ze sněmovny, se tam dokázala znovu vrátit? Navíc se strana očistí, projde sebereflexí, uvědomí si, co dělala špatně, přiláká nové lidi a navíc zůstanou jen srdcaři.

A to je přesně to, co se nyní děje. KDU-ČSL si zvolila nového předsedu. Mladého, vzdělaného, s vůlí bojovat a měnit politiku k lepšímu. Na kandidátky se jí podařilo dostat zajímavé osobnosti, dokázala vyřešit své finanční problémy, splácet dluhy, a tím i trošku naznačit, že by dobrým hospodářem mohla být i ve vládě. Při sbírání podpisů pro Zuzanu Roithovou navíc ukázala, v čem spočívá síla početné členské základny. Zlepšila i svou marketingovou komunikaci a snad i lépe pochopila, co v minulosti dělala špatně. Zažila něco, co by nyní potřebovala i ODS. Vypadnout z vlády, možná i ze sněmovny, očistit se a zbavit se některých lidí, kteří v ní jsou převážně kvůli mocenskému prospěchu.

Kvalitní osobnosti

Hlavní přednost současné KDU-ČSL vidím v některých lidech, kteří za ní teď kandidují. Kteří mají odvahu nejen se veřejně pustit do voleb, ale kteří tu odvahu prokazují i v občanském a profesním životě. Jmenovitě – Jan Čižinský, Ondřej Závodský, Daniel Herman, Alexandra Alvarová, Jan Bartošek, Šimon Heller, Václav Krása, Leo Steiner, již zmíněný Pavel Bělobrádek, Ondřej Benešík či Marian Jurečka. Nemluvě o zástupech starostů, radních, učitelů, lékařů, živnostníků a dalších aktivních občanů. Tito lidé by v příští sněmovně měli být.

To dobré z programu

Program KDU-ČSL je tradičně jeden z nejlepších. Na české poměry středový. Pavel Bělobrádek sice říká, že lidovci jsou středo-pravicová strana se silným sociálním akcentem, ale abych si trochu rýpnul – to druhé v rétorice KDU trošku převažuje. Tak v poměru 95:5. Což je k současnému politickému kontextu pochopitelné a i pro pravicového voliče snad přijatelné. Ale konkrétně – co z programu křesťanských demokratů může mít smysl?

Ekonomika a pracovní místa

– změna systému zadávání veřejných zakázek

– podpora malých a středních podniků a rodinných firem

– zlepšení praktické spolupráce škol a firem

– role Úřadů práce opět jako poradců nezaměstnaným

– snaha nezvyšovat daně ani celkovou daňovou zátěž pro firmy a živnostníky

– daňová stabilizace

– zlepšení situace pro zaměstnávání absolventů

Veřejné finance a profesionální stát

– finanční ústava a zastavení zadlužování

– snížení výdajů na provoz veřejné správy, omezení nepotřebné agendy státu

– transparentní rozklikávací rozpočet

– úplný zákaz anonymních akcií

– prosazení zákona o státní službě

– jeden identifikační průkaz pro všechno

– otevřená výběrová kritéria do pozic ve státem vlastněných firmách

– snaha o adresné vyplácení sociálních dávek a zpřísnění pravidel pro jejich vyplácení

Daně a podpora rodin

– snížení daní pracujícím rodičům, společné zdanění manželů, zvýšení slevy na dani pro dítě

– snížená sazba DPH na zboží potřebné pro výchovu nových generací

– důchodová reforma s ohledem na počet vychovaných dětí

– zastavení podivných praktik v oblasti exekucí

– umožnění rodinám péči o seniory a handicapované osoby v domácím prostředí

Omezení korupce

– větší transparentnost financování politických stran

– povinné online zveřejňování veřejných zakázek, smluv a faktur

– povinnost rozkrytí vlastnické struktury pro firmy spolupracující se státem atp.

Zdravotní péče

– zachování existence veřejného zdravotního pojištění

– připuštění nadstandardní zdravotní péče pouze v případech, kde nebude ohrožena dostupnost standardní péče pro všechny občany

– větší transparentnost v tom, co je ve zdravotnictví hrazeno z veřejného zdravotního pojištění

Potraviny a soběstačnost

– zpřísnění trestů za šizení spotřebitelů

– větší informovanost veřejnosti o nabízeném zboží

– úsilí o potravinovou soběstačnost ČR

– zvýhodňování domácích výrobců a producentů

– podpora rodinných farem, regionálních značek atp.

– lokální patriotismus při nákupu potravin

– oslabení vlivu velkých nákupních řetězců

Další věci:

– důraz na etickou a ekologickou výchovu, občanské vzdělávání, podporu praktických oborů

– zlepšení vzdělávání i postavení učitelů ve společnosti

– osvěta v oblasti finanční i počítačové gramotnosti obyvatel

– důraz na kulturu, ochranu památek i přírodního bohatství

– snaha o zlepšení dopravní infrastruktury a zvýšení její bezpečnosti

– prozápadní zahraniční politika

– důsledné potírání nelegální imigrace i zpřísnění imigrační politiky EU

Až příliš levicový program

Jenže logicky můžeme namítnout, že tento program je až příliš levicový, možná i paternalistický. Ony levicové věci z něj budu ale kritizovat až nyní. Z hlediska idejí klasického liberalismu jsou však i některé věci uvedené výše problematické. Je však otázkou, zda tyto ideje jsou tím, co zrovna nyní Česká republika potřebuje, zda rozumný kompromis v podobě sociálně-tržního hospodářství po vzoru (poválečného) Německa, a především tedy našich sousedů z Bavorska by pro naši zemi nebyl přece jen lepší.

KDU-ČSL ve svém programu říká: „Podpoříme snížení ceny práce.“ Ale jak je to myšleno? Že by platy u nás měly být ještě nižší? Neodporuje si to potom s jinou částí programu? Tedy kritikou právě toho, že v uplynulém období u nás mzdy klesaly? Dále hovoří o tom, že stát by měl posílit investice. Keynesiánství? Je to ovšem z dlouhodobého pohledu historicky úspěšný ekonomický koncept?

Dále pak lidovci slibují, že dokážou zařídit tvorbu nových pracovních míst. Tak jako v jiných věcech mi tam chybí, jak konkrétně a na základě jakých studií, progńoz i reálných zkušeností předpokládají, že zrovna jejich řešení bude úspěšné. Obecně mi v programu chybí odkazy na nějaké konkrétní propočty. Nejsem ekonom, ale v naší zemi ekonomy máme. Snad i nějaké nezávislé, skutečné vědce a badatele. Kdybych jím byl, požádal bych relevantní politické strany, aby mi svůj ekonomický program poslaly a pokusil bych se provést nezávislou analýzu.

Co mi dále vadí, co je diskutabilní?

– zavedení registračních pokladen

– „povinná majetková přiznání pro občany, kteří v jednom kalendářním roce nabudou movitého nebo nemovitého majetku, cenných papírů a podílů v korporacích v součtu nad deset milionů korun“ – ptám se proč?

– zavedení progresivního zdanění – 12, 20 a 28 %

– postupné zvyšování minimální mzdy

– plošné testování žáků – vede to však k lepší vzdělanosti našeho národa?

– nezavedení školného na vysokých školách – jenže nevedlo by naopak zavedení školného k tomu, že by studenti dopředu více přemýšleli nad tím, zda má smysl investovat své budoucí peníze a nejlepší roky svého života do oboru s nízkou pravděpodobností na uplatnění?

– zavedení čipového občanského průkazu – chápu, je to efektivní, ale může to mít i své nevýhody, ne?

– budoucí přijetí eura – je to chytré?

– pokračování v další integraci v rámci Evropské unie – je to pro nás výhodné?

– postupné přecházení na elektronické volby – je to bezpečné?

– a vadí mi ještě jedna věc – jak může být lídrem v mém kraji současný Zemanův ministr, který navíc s krajem nemá podle všeho ani nic společného?

filozofického hlediska je pak program KDU-ČSL problematický v jedné věci. Není spravedlivý. Chce (sice mírně, rozumně a s respektem) zvýhodňovat některé vybrané sociální skupiny na úkor druhých. Rodiče s dětmi na úkor těch, co děti nemají. České podnikatele a zaměstnance na úkor zahraničních. Poctivé na úkor nepoctivých. Ty, kteří přinášejí přidanou hodnotu, na úkor parazitů. Znevýhodněné, slabé, nemocné, staré a mladé na úkor zdravých a silných lidí v produktivním věku. Můžeme říct, že je to tak ale nakonec přece jen morálně správné, a tedy spravedlivé. Možná je. To je otázka do diskuze.

S kým půjde KDU-ČSL do vlády? Zůstane v opozici?

Často se říká, že lidovci byli v každé vládě. Kdo chce znát fakta, ví, že to není pravda. Že v některých vládách lidovci nebyli. Psát o tom by však bylo na samostatný článek, proto bych zájemcům doporučil prostudovat si alespoň neakademický zdroj, tedy informace na české Wikipedii – zejména tady a tady.

Dovolím si tvrdit, že dle programu je v současném českém kontextu KDU-ČSL stranou středovou. Ideově především umírněně konzervativní, avšak s prvky jak liberálními, tak sociálně-demokratickými. Do vlády odmítá vyloženě jít především s komunisty. Umím si však představit nějakou sociálně-tržní středo-levicovou vládu ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Teoreticky by taková vláda mohla prosadit řadu důležitých věcí, a zároveň zabránit vlivu komunistů i nebezpečného prezidenta. Možná i dávat pozor na Babiše.

Co by pro KDU-ČSL ale mohlo být lepší, je to, kdyby zůstala v opozici. A to zejména v situaci, kdy by politická scéna i ČSSD byly na další čtyři roky skutečně ovládnuty Zemanem. Lidovci by tak společně se stranami, které se označují za pravicové, s TOP 09, s ODS, možná i se Svobodnými byli hrází proti těm, kteří by byli nebezpečím pro svobodu, demokracii, právní stát, svobodnou ekonomiku i parlamentní a ústavní pořádek v zemi.

Proč ji přece jen možná budu zase volit?

Kandidáty KDU-ČSL jsem až na dvě výjimky volil od svých osmnácti. (Karla v druhém kole. Piráty s propracovaným programem před dvěma lety v krajských volbách). Jeden z důvodů, proč jsem už nadále nechtěl být členem KDU-ČSL, byl ten, abych mohl skutečně nezávisle a objektivně zhodnotit kvalitu programů, idejí a osobností všech stran a měl při svém rozhodování volnou ruku. Nebo by snad bylo stranicky loajální a férové, abych jako straník napsal veřejně takovýto článek? V kontextu českého stranického systému?

Dnešní KDU-ČSL není stranou ideologickou ani dogmatickou. Můžeme jí vyčítat, že jí chybí ideje. Možná. Ale její současný program je dle mého zdravě pragmatický. Nechce principiální rovnost pro všechny jako Svobodní. Nechce ani utopickou sociální rovnost jako komunisti. Nechce zároveň privilegia pro tu „lepší“ část naší společnosti, jako to dělá ODS a TOP 09. Ani naopak jenom nárokové výhody pro tu chudší, méně vzdělanou, méně inteligentní, méně zvýhodněnou část společnosti, jako to prosazuje ČSSD nebo zemanovci. Není ani stranou nebezpečně populistickou tak jako Babišovo ANO nebo Okamurův Úsvit.

Je stranou umírněně středovou. Chce kompromisy a konsenzy na důležitých tématech, které se týkají celé naší společnosti. Bere společnost jako celek a zároveň má úctu ke svobodě, právům i povinnostem jednotlivce. Snaží se hájit zájmy českých občanů. Vrátit pouto ke krajině, národní historii, k rodině i k přirozené solidaritě. Chce současný český politický a ekonomický systém upravit tak, aby se v naší zemi dobře žilo všem socio-ekonomickým skupinám. Zároveň věří, že skrze vzdělávání, podporu neziskového sektoru a daňové zvýhodnění toho, co je podle ní prospěšné, dosáhne i zlepšení úrovně celé české společnosti.

Teoreticky by se s ohledem na výsledky voleb u našich západních sousedůBavorů i Němců obecně dal program KDU-ČSL shrnout do sloganu, který jej provází – „Chcete se mít jako v Německu? Volte jako v Německu!“ Jen je k tomu nutno dodat, že bychom u nás potřebovali nejen nastavit politicko-ekonomický systém, jako se to za pomocí vítězných mocností podařilo po válce v Německu, ale taky bychom museli mít tak kvalitní lidský kapitál, jako mají dnes Němci. A taky jejich občanskou uvědomělost.

Oprostit se od předsudků

V našem českém politickém rybníčku asi nenajdeme stranu, která by měla více hanlivých nálepek, než právě KDU-ČSL. „Jdou s každým. Byli ve všech vládách. Jsou to hadi. Hrají to na všechny strany. Jsou to koaliční vyděrači. Pámbíčkáři. Klerofašisti.“ A mohli bychom pokračovat. Jenže, kdo z nás pozorně četl jejich program, seznámil se s kandidujícími osobnostmi, přemýšlí nad současnou politickou situací i strategicky, tak si možná – tak jako já – říká, jestli ty předsudky nejsou přece jen zbytečné. Jestli jsou v roce 2013 vůbec na místě.

KDU-ČSL je nyní stranou, která je demokratická, která je občanská, která má vůli hájit parlamentní režim a ústavní principy. Je stranou, která je alternativou jak vůči bývalé vládní koalici ODS a TOP 09, tak vůči šílené bývalé opozici v podobě levicové ČSSD, extrémistické KSČM a dnešnímu bláznivému Hradu. Zároveň s tím dobrým, co se jí v minulosti podařilo, je i tradičním prvkem vůči novým projektům ala Věci veřejné, tedy dnešnímu ANO a Úsvitu. Pokud vás toto všechno oslovuje, myslím si, že má smysl KDU-ČSL volit. Já o tom budu ještě pár dní přemýšlet. A jak jsem psal už včera – tato volba nebude vůbec snadná.

Čtěte také: