Přál bych si Lidovou stranu, která by byla taková

Co kdybychom i u nás měli skutečně všelidovou a občanskou masovou stranu pravého středu spojující umírněné liberály, rozumné konzervativce a humanitní a křesťanské demokraty, která by prosazovala zájmy naprosto každého člověka a všech vrstev společnosti?

Zní to utopicky, naivně a populisticky? Ne nutně. Jen je to komplikované. Taková strana by byla naopak antipopulistická. Nedělala by politiku, která by se snažila zalíbit každému, ale dělala by takovou, která by byla ve prospěch každého. A v tom je rozdíl a často to jde proti sobě.

Asi nejsem sám, kdo má dnes problém pochopit, proč by si měl vybrat jen ze dvou možností – buď prosazovat zájmy té půlky národa, která má vyšší příjmy, nebo naopak té druhé. Ne. Já chci stranu, která tady bude pro každého. A právě o tom by mohly být lidovecké, či chceme-li křesťansko-demokratické ideje.

Něco jako ANO? Ne!

Jak se to liší od ideově prázdného, povrchního, populistického a jednorázového projektu typu ANO či Věci veřejné?

Už jsem to naznačil výše, ale především by si to nehrálo na to, že to není strana. Naopak, hrdě by se hlásila k zastupitelské demokracii. Byla by to strana masová, jejímž cílem by bylo, aby jejími členy byly dlouhodobě široké střední vrstvy, které chtějí žít ve vyspělé západní zemi.

Byla by stranou všech demokraticky smýšlejících občanů, z jejichž řad by se zdola nahoru rekrutovali kvalitní politici. K tomu by měla fungující systém vnitrostranického vzdělávání. A nejen to.

Měla by řadu spřízněných organizací. Sdružení mladých, studentů, žen, seniorů, zaměstnanců, živnostníků, podnikatelů, různých menšin a všech dalších, kteří by pravidelně formulovali zájmy svých skupin a skrze tuto stranu je prosazovali mj. na parlamentní a vládní úrovni.

Mám dojem, že tohle všechno ty středopravicově orientované široké vrstvy skrze lidové/křesťansko-demokratické/liberálně-konzervativní strany, tedy skrze CDU/CSU a ÖVP dokázaly dělat v poválečném Německu a Rakousku. A my bychom mohli taky.

Jaké by byly její politické ideje?

Tou první a hlavní hodnotou by musela být svoboda. A to každého jednotlivce a naprosto každého člověka. Nerozlučně spojená s lidskou důstojností a jeho osobní i společenskou odpovědností. Svoboda osobní, ekonomická i politická.

Ekonomicky by prosazovala sociálně-tržní hospodářství a princip subsidiarity. Do čeho stát zasahovat nemusí, to dělat nemá. A pokud to dělá, tak nikdy ne na vyšší úrovni, než je to nutné. Musela by se znovu zamyslet nad tím, co oba tyto pojmy, dnes tolik používané a o to více porušované, skutečně znamenaly a znamenají.

Jejím cílem by byl i sociální smír. Šlo by jí o to, aby se mohl mít dobře naprosto každý člověk, který dělá poctivou a užitečnou práci pro druhé. Ať už na trhu, nebo (tam, kde je to vhodnější) ve veřejném sektoru. A nejen u nás, šlo by jí o každou lidskou bytost bez ohledu na to, do jaké země či doby se zrovna narodila.

A když jsme u toho zahraničí, byla by skutečně prozápadní. Ale v tom smyslu, že by si brala výhradně to dobré, v čem se na Západě můžeme inspirovat, a naopak nebrala to, z čeho se musíme poučit – třeba v oblasti masové imigrace a integrace.

S tím souvisí i to, že by byla proevropská. Což ale často znamená, že by nemohla být tzv. eurohujerská. Musela by mít odvahu naši Unii reformovat, a klidně se i vzepřít velkým hráčům tam, kde je to v bytostném zájmu středních a menších zemí, tedy například té naší.

Jednou z jejích hlavních hodnot by zároveň byla systémová podpora rodin s dětmi. A protože by to byla strana všelidová, sekulární, česká a snažila se dělat politiku pro lidi z 21. století, tak ne nutně pouze tzv. tradičních rodin.

Čímž narážím na jeden z velkých problémů. Nebyla by to strana náboženská, tedy křesťanská. Neměla by to v názvu. Nebyla by stranou sociálně konzervativní či tradicionalistickou. Jejími hlavními tématy by nebylo zaujímání silně konzervativních pozic ve společensko-etických otázkách. Na ty by uvnitř strany byly různé názory.

Nicméně proto, že by vycházela i z původní KDU-ČSL, tak by v ní jistě bylo vlivné křesťansko-demokratické a katolické křídlo. Jenže to by už nebylo tím jediným a hlavním. Mentalita uzavřeného ghetta vymezujícího se vůči většinové moderní společnosti, vůči ostatním lidem dobré vůle, by musela skončit.

Stejně tak reakcionářsko-zpátečnické a účelové vymezování se vůči liberalismu. Pokud by chtěla být stranou skutečně lidovou, tak by jejím cílem musela být pluralitní, svobodná a otevřená společnost, v níž si každý člověk může dělat, cokoliv uzná za vhodné všude tam, kde tím výrazně a prokazatelně neomezuje druhé.

To ale neznamená, že by měla úplně rezignovat na etický rozměr politiky a spirituální rozměr života. Ani by se neměla zcela vzdát inspirace křesťanskými hodnotami. Ale kromě výše uvedených spíše těmi, které zdůrazňují univerzalismus, zodpovědnou solidaritu, rovnost a důstojnost každého člověka, umírněnost, ohleduplnost či společné dobro neboli obecné blaho.

Jací by byli její voliči, členové a politici?

Byli by to nejen lidovci Luxova či Bělobrádkova typu, ale taky řada lidí ze STAN, podstatná část TOP 09, to křídlo občanských demokratů, které není národovecké ani tzv. neoliberální, a taktéž rozumná část středových liberálů, tzv. pravdoláskařů.

Zkrátka všichni skuteční občané a demokraté, kteří věří, že politika je služba ve prospěch všech lidí bez ohledu na to, s jakými geny, do jaké rodiny nebo v jakém regionu se zrovna narodili. Taková by měla šanci získat si kromě středních vrstev jak ty nejchudší, tak ty nejbohatší. Byla by to strana skutečně všelidová.

Její ambicí by bylo stát se hlavní a největší stranou napravo od středu a být vyspělou pravicí západoevropského typu. Podobně jako v Rakousku a Německu by kolem ní asi poletovaly dva menší subjekty zprava (národovecko-populistický a tzv. neoliberální) a jeden zleva (sociálně-liberální/progresivistický).

Jenže dost bylo idealistického optimismu. Je dost možné, že na tohle prostě český postkomunistický národ ještě nemá. Že na tohle nemají ani naši lidovci ani většina středopravičáků a pravdoláskařů u nás. Ale možná bychom to chtěli a možná si to jednou a třeba už za pár let uděláme. Tak kdyby náhodou, tak si vzpomeňte na tento text.

Měli by lidovci odejít z vlády?

Díky nim se prosazuje řada šíleností pro Babiše. Díky nim je těch šíleností daleko méně, než by tomu tak bylo, pokud by se vláda ČSSD a ANO opírala o Okamuru, Bártu nebo komunisty. Kdy ale odejít?

Kdybychom byli standardní vyspělou západní demokracií, tak by lidovci odešli už dávno. Vlastně by do takové koalice ani nikdy nevstoupili. Ostatně občané by nutnost vytvořit takovou koalici nikdy nedopustili, protože by se nenechali nachytat na koblihu a na největší přetvářku v polistopadové historii. Tu ostatně někteří odhalují až nyní.

Je zcela jasné, že kauza Čapí hnízdo je naprosto nepřijatelná. Babiš by měl rezignovat, a pokud to neudělá, měl by ho premiér odvolat. Presumpce neviny platí pro občany, u členů vlády bývá dobrým zvykem odstoupit před výsledkem vyšetřování. Zvlášť, když se několikrát usvědčí z vlastní lži. Sobotka je ale v podobně těžké pozici, jako byl s odvoláváním ministra z řad koaličního partnera tehdejší premiér Nečas. Pokud to udělá, koalici je konec a hrozí předčasné volby.

Jenže pokud by na ně došlo, tak si ubrečený Babiš může koupit ještě Primu a vymývat lidem, kteří dosud nezačali bojkotovat jeho média, mozky i nadále. Začne tak nehorázná propagandistická kampaň a jistě bude spousta dalších oligarchů vlastnící jiná vlivná média, kteří mu s tím rádi pomohou. Zkrátka ti, kteří to s tou zemí nemyslí dobře a okrádají české občany, i díky tomu stále mají spoustu peněz a mohou si zařídit, že výsledky voleb dopadnou dobře v jejich prospěch, ne ve prospěch nás občanů.

Pro všechny slušné křesťanské a sociální demokraty musí být současná situace obrovské dilema. Nikdo rozumný nemůže chtít, aby to dopadlo tak, že Babiš vyhraje (předčasné) volby, v ČSSD proběhne puč a nová koalice s posvěcením rusko-čínského zástupce na Hradě se doplní buď o komunisty nebo o nějaké šílence okolo Bárty či Okamury. A k tomu současná situace směřuje.

Dá se tomu zabránit? Chápu, že vicepremiér Bělobrádek by byl raději doma v Náchodě se svou rodinou a vedení lidovců přenechal někomu jinému. Ale i z reakce na současnou kauzu je jasné, že tím nemůže být ministr Jurečka.

Je těžké radit, co by měli nyní lidovci udělat, ale je dost možné, že pokud by z vlády odešli s tím, že pohár trpělivosti již přetekl, tak by se pro voliče, jako jsem já, stali znovu volitelní a důvěryhodní. Kvůli neschopnosti ODS dosud pochopit, proč ji lidé přestali volit, a neochotě TOPky zvolit si jiného předsedu než Kalouska, zde stále není věrohodná středo-pravicová alternativa.

Možná je na čase, aby si lidovci přiznali, že situace v naší zemi je skutečně vážná, a že již není možné zůstávat neutrální. Svádíme boj o to, zda naše země bude řízena autoritářskými populisty, nebo zda bude spravována rozumnými demokraty. Ten boj si musí lidovci vyřešit i uvnitř sebe. Osobně doufám, že po příštích volbách budou na straně demokratů.

A abych odpověděl na otázku z nadpisu. Ano, měli by odejít. Tohle je ta poslední kapka a navíc už nemají co ztratit. Tato vláda by stejně trvala už jen něco přes rok a půl, a pokud mají příští volby dopadnout špatně, tak je lepší, když další vláda skončí co nejdříve. Konec konců pochybuju, že by se lidovci dostali do sněmovny, pokud by ve vládě s Babišem zůstali až do řádných voleb.

Dále čtěte:

Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále: