Archiv pro štítek: Svoboda

Musíme se vrátit!

Opravdu musíme? A kam vlastně? Mám pocit, že nemusíme, ale pokud to neuděláme, tak naše západní společnost pomalu ale jistě zanikne. A nedivme se, toto potkalo již mnoho civilizací před námi.

Dnešní Evropa, Spojené Státy, Japonsko, Jižní Amerika, Čína ale i svět obecně otočil v poslední době kormidlem pořádně doleva. A to jak po ekonomické stránce, tak především po té společenské.

Evropu ovládají socialisté s liberály (přestože jsou lidovci nejsilnější frakcí, nemají potřebnou většinu). Americe vládne zřejmě nejlevicovější prezident v historii. Japonsko po 50 letech vlády pravice, ovládla levice. Pozici světového lídra si nárokuje komunisticko-kapitalistická Čína a mohl bych pokračovat.

Zkrátka, jedná se o to, že lidé zpohodlněli a naivně si začínají myslet, že stát je tu od toho, aby se o ně staral. Já si to kdysi taky myslel. Dnes vím, že je to naprostý nesmysl a zatím to neschopní prospěchářští politici udržují nehoráznými dluhy – a že by někoho zajímalo, kdo a kdy je bude platit? Nemůžeme přeci dopustit, abychom my projedli budoucnost našich dětí. Ty, nejenže nebudou mít sociální stát, nejenže nebudou mít co jíst, ale budou za nás platit, za naši neschopnost, nečinnost, lenost a pohodlnost. Teprve jejich děti si budou moct začít vydělávat na to, aby uživili sami sebe.

Toto je otřesný scénář, a proto si myslím, že se musíme vrátit. Nejlépe na společensko-ekonomickou úroveň Spojených Států na přelomu 19. a 20. století. Každý z nás (k výjimkám se dostanu později) má předpoklady k tomu být schopný jedinec. Každý má nějaký potenciál, nějaký talent a schopnosti, kterými může vytvořit hodnoty, a které může přetvořit na peníze.

Každý mladý člověk si může/musí uvědomit, že na to, aby přežil, založil rodinu, o tu se postaral či si zajistil důstojné stáří, má sílu. Začne to tím, že se bude vzdělávat (v oblasti, která ho pohltí), bude se snažit být nejlepší, najde způsoby, jak si splnit své největší sny. Všimne si toho, že on má a může mít zdravé ruce, nohy i hlavu a nepotřebuje pomoc od státu, že naopak on bude pomáhat těm, kteří to mají v životě těžší.

Společnost se musí vrátit k tomu, že svoboda a lidská důstojnost je více než pohodlí a zalíbení se okolí. Musíme začínat my, nečekat, až začnou ostatní. Musíme se přestat bát, naučit se rozlišit dobro od zla. Vrátit do společnosti důvěru a zdvořilost. Zaměřit se na ty pravé hodnoty a principy. Já osobně třeba nejsem schopen dělat věci naplno – musíme se naučit dotahovat věci do konce. Jít si za svými ideály, protože ty se stanou skutečností jedině tehdy, když o ně budeme velmi usilovat.

Pracovní místa nemůžeme uměle vytvářet nebo se stávat montovnou Evropy, ale musíme se stávat podnikateli, být tvořiví, investovat do vzdělání. Jistě, nemůžeme všichni podnikat, ale musíme přestat být tupé ovce a naivně si myslet, že naše osobní, společenské či ekonomické štěstí nám má zajistit kdokoliv jiný, jen ne my sami.

A k těm výjimkám. Nemyslím to tak, že se máme vrátit k ranému kapitalismu a o postižené a nemocné se nestarat. Především se musíme zaměřit na prevenci a uvědomit každého, že může a má v sobě tu sílu být zdravý, šťastný a bohatý. Ale protože budeme muset i hasit, co už hoří, tak podporuji koncept sociálně-tržního hospodářství, který prosazuje právě Evropská lidová strana a který vyzdvihl vyspělé státy západní Evropy právě tam, kde jsou.

V poslední době si také začínám čím dál tím více myslet, že se západní civilizace musí vrátit k tomu, na čem vznikla – tedy ke křesťanství a víře v Boha, ale snad bude zatím stačit výše popsané.

A teď mě prosím omluvte, musím se k tomu vrátit také!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117362

Žádný vzor? Děkuji, nechci

Mnoho mých vrstevníků na líbku odpovídá, že žádný vzor nemají, protože oni jsou přece originál. OK. Na rozdíl od generace svých rodičů jsou si vědomi toho, že jsou jedineční. Dalším vývojovým stádiem by mohlo být všímání si toho, kdo chci, aby byl mým vzorem a s tím i kdo mým vzorem je, aniž si to třeba uvědomuju.

Kdo všechno je nám ale vzorem? Lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nikdo, budou ve chvíli, kdy si uvědomí, že jím jsou vlastně všichni ostatní lidé, s kterými kdy přišli do styku – ať už v realitě nebo přes média, asi hodně vyděšeni.

A kdo nás ovlivňuje nejvíce? Řekl bych, že masová společnost tíhne k tzv. elitám – tedy politikům, celebritám, úspěšným podnikatelům a manažerům, špičkovým odborníkům, nadřízeným, učitelům či rodičům. Avšak do jaké míry si z těchto lidí můžeme brát dobrý příklad, nechť si posoudí každý sám. Myslím, že je důležité si také uvědomit, že i my sami jsme vzorem pro ostatní lidi a koneckonců i pro sebe samotné.

Věřím, že je velmi důležité mít své vzory a denně se jimi inspirovat a usilovat o to, aby i ostatní na nás pohlíželi jako na dobrý příklad – a to ze všech možných hledisek.

I to, jak vidíme svůj ideální život ve své hlavě, nám poskytuje potřebný vzor, který určuje, jak se budeme chovat a co budeme dělat. Člověk, který se nebojí být vzorem pro ostatní (protože vzorné chování se přece nenosí), bývá obvykle schopen být i dobrým lídrem – a takové lidi naše země a celý svět opravdu potřebuje.

Na závěr bych se ještě rád dotkl toho, na kolik nám může být vzorem Bůh. Tedy ten Bůh, který představuje nepředstavitelnou a nekonečnou lásku, štěstí, radost, odpuštění, jistotu, svobodu, moudrost, harmonii, zdraví, bohatství, krásu, největší dobro a všechny další pozitivní hodnoty, které nás napadnou.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=114634

Každý z nás je svobodný

V našem životě je jen málo chvil, kdy si sami nemůžeme něco zvolit. Tou hlavní je nejspíš to, jestli se chceme narodit. Na to se nás opravdu nikdo neptal. Alespoň si na to tedy nevzpomínám. Dobrovolnou smrt si již zvolit můžeme – obávám se ale, že takový člověk bude hodně překvapen, až v nebi, v příštím životě, na vyšší úrovni bytí nebo jinde po fyzické smrti zjistí, že svoboda ukončit svou vlastní existenci není k dispozici.
Velké dilema vidím v tom, když je člověk postaven před jasnou volbu – svoboda nebo život. Přestože by většina lidí asi neváhala, tak z historie víme, že byli odvážní hrdinové, kteří dali přednost svobodě. Pro mne je to tak těžká volba, že nejsem v současnosti schopen sdělit, co bych v možná nejtěžší životní zkoušce preferoval. Mohu jen říct, že každý člověk má tu možnost se do takové situace nedostat a já proto rád udělám maximum.
Myslím, že dospělý člověk si „musí“ uvědomit, že je stoprocentně svobodný a stoprocentně zodpovědný za svůj život. Já si to ještě plně neuvědomuji – není to totiž tak jednoduché. Často si stěžujeme, že musíme chodit do školy, do práce, že se to musíme naučit, že musíme udělat maturitu, dostat se na vysokou školu, platit účty, dodržovat zákony, žít v této zkorumpované zemi, nebýt bohatý, být dobrý člověk, musíme to a to. Já říkám, že nemusíme. Nemusíme vůbec nic. V každém okamžiku svého života (a někdy si to i uvědomujeme) si volíme, co uděláme, jak se zachováme, jací budeme nebo čím budeme. Záleží jen na nás, zda přijmeme tu zodpovědnost za naše konání nebo nekonání.
Je dobré si někdy zkusit, že můžeme a hlavně nemusíme, uvědomit si, že se na ten test učit nemusím, ale když to udělám, tak budu šťastnější, protože dostanu pěknou známku, že nemusím stát na červené, ale když to udělám, bude můj život kvalitnější, protože nezaviním ošklivou dopravní nehodu. Už jste poznali tu krásu – synergii svobody a zodpovědnosti?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=108886