Archiv pro štítek: Levicový liberalismus

„Socialista“ Bernie Sanders – co vlastně chce?

Když jste v Americe hodně nalevo, tak není cool nazývat se socialistou. Říkáte si liberál. To dobře věděl Obama. Jenže Bernie je jiný a Amerika s ním. Zdá se, jako by už nebyla tou zemí liberalismu a demokracie, ale spíše oligarchií, v níž si lidé napojení na politiky prosazují svá privilegia na úkor ostatních.
Obrovské výdaje na zbrojení, zadlužení studenti, vysoká nezaměstnanost, nízký ekonomický růst, velké nerovnosti, stěhování pracovních míst do chudších zemí, převládající rasismus, nízká sociální mobilita, zneužívání veřejných prostředků, divoké finanční spekulace a legislativa nakloněná spíše na stranu zaměstnavatelů a korporací. I to jsou důvody Bernieho rostoucí popularity.
A do toho vidina protikladu – severozápadní Evropa či Kanada, v nichž lze mít ekonomický růst, ale zároveň takový, kde mohou růst všichni bez ohledu na svůj sociální původ. A především Skandinávie, kde lze mít sociální stát, a zároveň prosperovat. Tohle vidí část Američanů. A těmto asi nestačí jen to, že Hillary je žena. Možná vědí něco o jejích luxusních a drahých domech, o jejím odtržení od života obyčejných lidí, o jejích drahých projevech, o jejích sponzorech z minulé kampaně atd.
Těm dost možná nevadí, že se Bernie prohlašuje za demokratického socialistu vzývajícího sociální demokracii skandinávského typu. Tito možná považují Hillary za pokryteckou neoliberálku, která je nedůvěryhodná, která se pro své zvolení jen výrazně posunula doleva, a které nelze věřit. Elizabeth Warrenová odmítla kandidovat, a tak je progresivní alternativou právě 73letý Bernie.
Jaký má program?
Nejdříve k jeho rétorice. Tvrdí, že už 40 let v Americe upadá střední třída a zvyšují se nerovnosti mezi velmi bohatými a všemi ostatními. Chtěl by vytvářet pracovní místa, zvyšovat mzdy, chránit životní prostředí a poskytnout zdravotní péči pro všechny. Rád by vzal ekonomickou a politickou moc z rukou “třídy miliardářů” a zařídil, aby Amerika přestala být zemí ekonomické a politické oligarchie. Až na detaily se jeho kritika příliš neliší od Tea Party nebo z jiného pohledu od rétoriky evropské pravice. Ale o tom později. Jak to Bernie navrhuje řešit?
Vytváření slušně placených pracovních míst
• investovat během 5 let 1 bilion dolarů do modernizace infrastruktury, a tím vytvořit alespoň 13 milionů dobře placených pracovních míst, a učinit tak zemi produktivnější, efektivnější a bezpečnější
• být proti NAFTA, TPP a dalším dohodám o volném obchodu, které podle něj likvidují americká pracovní místa a odvádějí práci do zámoří, do zemí, které selhávají v poskytování ochrany zaměstnancům a platí jim extrémně nízké platy
• poskytnout 5,5 miliardy dolarů na zaměstnání 1 milionů mladých Američanů a stovkám a tisícovkám dalších poskytnout pracovní výcvik
Rasová spravedlnost
• je potřebná společenská transformace – vyjasnění si, že i na černošských životech záleží a rasismus nesmí být v civilizované zemi tolerován
• demilitarizovat policii
• investovat do komunitní policie a zvýšit civilní dohled nad policejními odděleními
• mít nový model policejního tréninku na federální úrovni
• federálně financovat a vyžadovat, aby policisté nosili na svých tělech kamery
• nová pravidla na použití síly, např. pro humánní interakci s mentálně nemocnými
• státy a oblasti, které v tom dělají pokrok, více federálních peněz – ty, které ne, naopak
• používání federálních zdrojů na rázné zakročení proti ilegálním aktivitám a nenávistným skupinám
• zajistit, aby i menšiny mohly svobodně volit
• učinit ze dne voleb federální svátek, a tím zvýšit možnost participovat
• každý nad 18 let musí získat automatickou registraci k volbám
• zajistit, aby byl všude dostatek volebních místností
• skončit s praxí soukromých věznic
• investovat do drogových soudů a také do zdravotní pomoci závislým – aby nekončili ve vězení, ale dostali potřebnou léčbu
• skoncovat s válkou proti drogám, která dle něj selhala
• investovat do programů, které pomáhají lidem, kteří se dostali do vězení, přeměnit své životy skrze vzdělání a pracovní výcvik
• dát dětem bez ohledu na rasu nebo příjem férovou možnost chodit na vysokou – proto by měly být veřejné univerzity zdarma
• prosadit federální legislativu na stanovení platové rovnosti pro ženy
• zabránit zaměstnavatelům, aby uchazeče diskriminovali na základě jejich kriminální historie
• zajistit přístup pracujících rodin k dostupné kvalitní péči o děti
Životní minimum (a living wage)
• federální minimální mzda 15 dolarů na hodinu do roku 2020 (dnes je 7,25)
• posílit roli odborů
• placené přesčasy
Skutečné rodinné hodnoty
• garantovat každému zaměstnanci 20 týdnů rodinné a zdravotní dovolené skrze pojistný program podobný dnešní Social Security – kde by lidé týdně platili z každého platu částku přibližně v ceně jednoho šálku kávy
• vyžadovat po zaměstnavatelích, aby poskytli alespoň 10 dní placené dovolené ročně zaměstnancům, kteří u nich pracovali více než rok – tak jako to činí téměř každá vyspělá země na světě
• garantovat zaměstnancům 7 dní placené nemocenské
Klimatická změna a životní prostředí
• Amerika má být lídr v boji proti změnám klimatu
• daň z uhlíku a z emisí metanu
• odpor vůči plynovodu Keystone XL
• ekonomický stimulační balíček za 3,2 miliardy dolarů na granty na snížení emisí skleníkových plynů, modernizaci budov a instalaci solárních panelů
Reforma Wall Street
• rozpustit velké banky a zakázat jim přístup ke slevám od centrální banky (Federal Reserve’s discount facilities) a zakázat jim používání pojištěných vkladů pro rizikové aktivity
• zákon zakazující (převážně velkým – “too big to fail”) bankám používat peníze svých zákazníků pro gambling (navržený spolu s Warrenovou a McCainem)
• daň z finančních transakcí na snížení rizikového a neproduktivního vysokorychlostního obchodování a další formy spekulací – a výtěžek z toho použít na poskytnutí veřejného vysokého vzdělání bez dluhů
• zákon, který by skončil s vyplácením obrovských bonusů bankovním manažerům, kteří pak získávají vládní pracovní místa
• stropy na úroky na kreditních kartách na 15 %
• omezit možnost bankéřů bohatnout ze záchranných balíčků poskytnutých jejich instituci z peněz daňových poplatníků
Velké peníze mimo politiku
• změnit rozhodnutí Nejvyššího soudu, který tehdy řekl, že korporace mají stejná práva jako lidé – a že jimi neomezené financování kampaní je svobodou projevu
• slibuje, že do něj bude nominovat jen takové soudce, kteří se zavážou ke zvrácení tohoto rozhodnutí
Ekonomika
Tolik z jeho programu. To pochopitelně není všechno a důležité je zmínit i další věci. Je proti těm daňovým odpočtům, z nichž profitují hedgeové fondy a korporace. Zvýšil by daně z kapitálových zisků a pro 2 % nejbohatších Američanů. Zároveň s tím by snížil daně pro střední a nižší třídu. Taktéž je kritikem daňových rájů a investice do infrastruktury by financoval mj. ukončením mezer (loopholes) v korporátním a mezinárodním daňovém systému.
Podporuje družstva ve vlastnictví zaměstnanců a podpořil zákon, který by státům poskytl financování center na podporu a trénink programů propagujících zaměstnanecké vlastnictví. V minulosti prohlásil, že jednou by měly být klíčové podniky ve veřejném vlastnictví a měly by být kontrolovány zaměstnanci.
Místo škrtů v Social Security, Medicare, Medicaid a nutričních programech volá po jejich rozšíření. Zároveň je dle něj potřeba mít progresivní daňový systém, který bude založen na schopnosti platit. Považuje za nepřijatelné, že velké ziskové korporace neplatí nic na federální dani z příjmu. I to, že jejich vedení má efektivní sazbu daně nižší než jejich sekretářky.
Zahraničně-bezpečnostní politika
Ve věci izraelsko-palestinského konfliktu kritizuje obě strany za bombardování obydlených civilních oblastí. Březnového vystoupení izraelského premiéra v Kongresu se nezúčastnil a zároveň jej kritizoval a podporuje Obamovu dohodu s Iránem. Na rozdíl třeba od Clintonové byl proti válce v Iráku. Válka podle něj musí být posledním, nikoliv prvním nástrojem v mezinárodních vztazích. ISIS považuje za barbarskou organizaci a sílící hrozbu, ale je přesvědčen, že by USA neměly být lídrem v boji proti němu. Měly by ale stát po boku zemím, které ten boj povedou, a největší úsilí musejí vést právě muslimské země.
Je také kritikem vládního sledování, hlasoval proti Patriot Actu a NSA se podle něj ocitla mimo kontrolu a působí protiústavním způsobem. Kritizuje i neoprávněné odposlechy a sledování telefonů, e-mailů či prohlížečů amerických občanů bez řádného procesu. Podpořil taktéž zákony na podporu veteránů a jejich rodin.
Vzdělávání, zdravotní péče, životní prostředí a volební reforma
Představil zákon, který by dětem starým již šest týdnů poskytl péči a ranou výchovu. Již zmíněné zdanění finančních transakcí by zahrnovalo 0,5 % spekulační poplatek účtovaný na investiční domy, hedgeové fondy a další obchody s akciemi, 1% poplatek účtovaný na dluhopisech a 0,005 % na derivátech.
Sanders podporuje univerzální zdravotní péči a zasazuje se o tzv. single-payer systém, v němž by vláda platila zdravotní náklady a služby by mohly poskytovat např. soukromé organizace jako v Kanadě. Zároveň se zasazuje o snížení cen léků, které jsou vysoké, protože podléhají patentům po mnoho let. Taktéž volá po lepším zabezpečení jaderných elektráren a je proti jejich vládnímu financování. Ve Vermontu podporoval přechod na volební systém alternativního hlasování.
Společenská témata a imigrace
Podpořil také zavedení 12 týdnů placené rodičovské. Ve věci umělých potratů je přesvědčen, že to jsou ženy, kdo má kontrolovat své tělo, ne vláda. Podporuje zákaz semi-automatických zbraní a ověření uživatelů zbraní. Zároveň je ale kritikem obou extrémů v oblasti regulací zbraní a prohlásil, že 99,9 % z těch milionů lidí, kteří v Americe vlastní zbraně, dodržují zákony.
Již na začátku 70. let jako kandidát na guvernéra Vermontu volal pro zrušení všech zákonů proti homosexualitě. Zároveň hlasoval proti zákonu na ochranu manželství podepsaný tehdy prezidentem Clintonem. Taktéž vyjádřil podporu letošnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci rovnosti homosexuálních manželství napříč celými státy.
Společně s Warrenovou, McCainem ale třeba i Rubiem hlasoval pro imigrační reformu, která by ilegálním imigrantům po provedení opatření na hranicích, umožnila cestu k občanství. Zároveň je ale skeptický k tomu, aby tisíce zahraničních imigrantů pracujících za minimální mzdu soutěžily s americkými dětmi a otevřené hranice by podle něj snížily mzdy a byly hrozbou pro americká pracovní místa.
Socialista jen pro vyvolené?
Všechno je to sice hezké a s velkou částí jeho kritiky současného amerického sytému se dá souhlasit. Zejména tam, kde poukazuje na fakta a statistiky. Jenže z mého pohledu jsou problémem často jeho řešení a zároveň to, že mu jde o zlepšení životní úrovně pouze těch chudých a středně-příjmových lidí, kteří žijí v Americe.
Ostatně, řekl bych, že to je obecně problém západní levice. Tím, že je v opozici vůči dohodám o volném obchodu (nemyslím teď ty jejich části, které by snížily sociální, ekologické či spotřebitelské standardy nebo umožnily rozsáhlejší arbitráže, ale ty umožňující globální soutěž pracovních míst), a tím, že jsou pro vysoké minimální mzdy (navíc ještě naprosto nelogicky požadující stejnou pro drahý New York a chudou Alabamu), tak jdou dle mého ve skutečnosti proti chudým celého světa.
Argument, který používá Sanders, že je třeba vzít si zpět pracovní místa z rozvíjejících se zemí, protože mají slabou pracovně-právní ochranu a extrémně nízké mzdy, zní z levicových úst docela neuvěřitelně. Logičtější by asi bylo požadovat, aby se to zlepšilo, a aby ty země mohly bohatnout, ne jim sebrat práci a učinit je ještě chudšími, aby tak americké děti měly na lepší iPhony.
Ostatně v tomto protekcionismu se od některých republikánů s win-lose mentalitou, např. typu Trumpa příliš neliší. Možná v tom, že někteří z nich by ty lepší podmínky pro zaměstnance nechtěli ani v Americe. Ale s Donaldem má Bernie společné i další věci. Ten je taky proti škrtům v sociálních programech, pro single-payer zdravotní systém, proti TPP a TTIP atd.
Otázkou zůstává, zda je Sanders socialista. Jeho názory z mládí naznačují, že jím možná býval. Ostatně část života strávil v izraelském kibucu, ale naopak je zase kritikem totalitní komunistické Číny. Lepší označení pro něj by tedy asi bylo, že je na Ameriku velmi levicový protekcionistický sociální liberál, maximálně sociální demokrat skandinávského typu a zcela určitě levicový intelektuál. Ve své kampani ale nevolá po znárodňování, nemluví o tom, že je třeba svrhnout kapitalismus, že je třeba socialisticky plánovat ekonomiku ani nic podobného.
Jen s populistickou rétorikou proti neúměrně bohatým upozorňuje na to, že současný americký systém zvýhodňuje právě nejvyšší vrstvy společnosti, a že by Ameriku asi nezničilo, kdyby v umírněné podobě zavedla některé sociální prvky, které jsou v Evropě a jinde na Západě dávno standardem. Ostatně v rámci evropské pravice (mezi lidovci a liberály) bychom asi našli jen málo těch, kteří by ve svých zemích byli výrazně proti věcem, které Sanders pro Ameriku navrhuje.
Může vyhrát?
Jsou dvě nevýhody, které má oproti Obamovi. První je to, že se sám označuje za socialistu, a to už by v Americe spíše zvolili ateistu. Je to zkrátka velký handicap. A druhou je to, že – a snad to nebude znít příliš nekorektně – na rozdíl od Baracka není Afroameričan. A řekl bych, že když už zrušení otroctví tehdy prosadili republikáni, tak mají demokrati nyní potřebu dokazovat si, že historicky to jsou oni, kdo je tou progresivní silou. Proto je teď na řadě žena a tipuju, že příště to bude homosexuál nebo ten ateista.
Jsou tady ale i náznaky, které naopak ukazují, že tak jako se zdálo neuvěřitelné, že se prezidentem stane mladý a neznámý afroamerický senátor, tak by se to mohlo podařit i Berniemu. Na začátku července totiž ve své kampani nasbíral 15 milionů od 250 tisíců dárců, zatímco Obama toho času před 8 lety pouze od 180 tisíců.
Zároveň je zajímavé se podívat i na volební průzkumy z této doby, kdy Obama měl se suverénní Clintonovou na začátku července podobná čísla, jako měl letos Sanders. Tedy 21–26 %, zatímco ona měla 37–42 %. Nyní to bylo pro Sanderse 21–24 % a pro ni 52–55 % a čísla za srpen a začátek září kopírují podobný trend. Nemluvě o tom, že v důležitých státech New Hampshire či Iowa ji už v průzkumech předstihl. Jeho veřejná vystoupení zároveň lákají daleko větší pozornost než ta od Hillary. Na plné stadiony chodí tisíce lidí. Nyní se chlubí dokonce tím, že v Portlandu jich bylo až 28 000. A tím, že se svým jměním 330 000 dolarů patří mezi nejméně bohaté senátory, je lidem asi blíže než Hillary se svými drahými domy a jměním za desítky milionů dolarů. Nemluvě o tom, že většina peněz v jeho kampani je od drobných dárců.
Bernieho popularitu ale podtrhují i jeho chytlavé citáty – jako například: “Nikdo v této zemi, kdo pracuje 40 hodin týdně, by neměl žít v chudobě.” Nebo: “Zdravotní péče je právo všech, ne privilegium.” Případně: “Američtí lidé obecně chtějí změnu – chtějí lepší dohodu. Férovější dohodu. Novou dohodu (A new deal). Chtějí Ameriku se zákony a politikami, které skutečně odměňují tvrdou práci společně s ekonomickou mobilitou. Chtějí Ameriku, která umožňuje všem svým občanům s ekonomickým zabezpečením podstupovat rizika a mít možnost plně realizovat svůj potenciál.” Ostatně i to dokazuje, že mu jde spíše o sociálně-liberální rovnost šancí, než o socialistickou rovnost výsledků.
Další informace:

Psáno pro Evropský rozhled. 

Dále čtěte:

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat – tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat – až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho – jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.

Související články:

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak – s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?
Co tedy máme společného?
Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.
Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat – že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).
Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.
Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata.
Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.