Archiv pro štítek: Zodpovědnost

Svoboda – co s ní?

Svoboda a pravidla, svoboda a poctivost, svoboda a zodpovědnost, svoboda zvířat, svoboda jako volba, vnitřní svoboda, islám a svoboda, svoboda v politice, všeobecné desatero. V úterý 9. února se v Lidovém domě v Místku konala přednáška profesora Jana Sokola, filozofa, křesťanského intelektuála, bývalého poslance a kandidáta na prezidenta, které jsem se zúčastnil a nad myšlenkami, které na ní zazněly, bych se chtěl nyní zamyslet.

    Svoboda a pravidla

Mnoho lidí, a především mí mladí vrstevníci, si myslí, že pravidla omezují svobodu. Mladý člověk by byl nejradši sám v rozlehlé poušti, kde jej neomezují žádní jiní lidé. Nejraději by již bydlel bez rodičů a měl tak neomezenou volnost. Když se nad tím ale hlouběji zamyslíme, zjistíme, že pravidla nejenže svobodu neomezují, ale právě naopak bez pravidel by žádná svoboda nemohla být. Nemohli bychom se totiž spolehnout na to, že ti ostatní ta pravidla budou dodržovat. Nemohli bychom vyjít na ulici (popření svobody), protože by nás mohl kdykoliv někdo zastřelit (ten má svobodu – bez pravidel). Pan profesor Jan Sokol to uváděl také na příkladu aut, která se řítí obrovskou rychlostí po dálnici. Jedou naproti sobě jen pár centimetrů od sebe jako střely, a přesto se v drtivé většině nic nestane. Mohou jet svobodně, protože se spoléhají na to, že ti ostatní také dodržují nějaká pravidla.

    Svoboda a poctivost

Když máme svobodu, musíme mít ve společnosti také morálku. Musíme být poctiví. Psaná pravidla (zákony, předpisy) nemohou v mnoha různých situacích určit, na čí straně je třeba pravda. Proto nemůžeme lhát. Bez toho by svoboda neměla smysl. A zažíváme to dnes v naší zemi denně. Když jsou potom nějaká pravidla, nestačí je jen mít napsaná, ale musíme je rovněž vymáhat. To se nám zatím příliš v naší mladé demokracii nedaří.

    Svoboda a zodpovědnost

Je třeba také zdůraznit, že svoboda nemůže existovat bez zodpovědnosti (že svoboda=zodpovědnost). Dobře se to vysvětluje na dotazu jedné posluchačky, jestli by zvířata měla mít svobodu. Jak by mohla mít svobodu, když u nich nemůžeme vyžadovat zodpovědnost, protože si zkrátka důsledky svého chování nejspíš neuvědomují. Zodpovědnost musí být na majiteli a případný trest za porušování práv zvířete či jeho zanedbávání musíme vymáhat na něm.

    Svoboda jako volba

Po pádu komunismu se nám najednou naskytlo moře svobody, výběru toho všeho, co svobodná, demokratická a kapitalistická společnost nabízí. Postavily se obrovské hypermarkety, ve kterých jsou tisíce různých věcí. Ovšem na tomto příkladu narazíme na to, že svoboda je v mnoha případech spíše volba – tedy svoboda volby z omezené nabídky několika možností. Jan Sokol to vysvětloval na tom, že jeho žena jednou jela do takového velkého obchodního domu, kde mají stovky různých druhů bot. Když přijela domů, zeptal se jí, jaké si tedy koupila. Ona mu na to odpověděla, že tam žádné neměli. Zkrátka žádné z těch nabízených se jí nelíbily.

    Vnitřní svoboda

Málokdo z nás si dokáže uvědomovat svou vnitřní svobodu. Tu poznali například političtí vězni nacismu či komunismu, kteří, přestože byli uvězněni a vnější svoboda se omezovala na celu velkou pár metrů čtverečných, zůstali vnitřně svobodní. Zjistili, že tuto svobodu jim nemůže nikdo vzít.

Nevím, čím to je, že já osobně tuto svobodu dokážu rozlišit i přesto, že jsem v takovém vězení nebyl. Může to být také tím, že se člověk dokáže do takové situace vcítit. Tím, že vidí nějaké filmy podle skutečnosti z období druhé světové války, holocaustu, komunistické totality (Schindlerův seznam, Pianista, The Soviet Story, …) či čte literaturu popisující tuto dobu (Odkaz bratří Mašínů, …).

Člověk ve stavu této vnitřní svobody může mnohdy také navázat vztah s Bohem. Na tomto Jan Sokol uváděl, že spoustu věcí člověk s přibývajícím věkem (nemocemi, ztíženým pohybem, atd.) nemůže svobodně vykonávat, ale modlitbu, jako jednu z mála věcí, může provádět právě v kterémkoli věku.

    Muslimové a svoboda

Padl také dotaz na to, zda bychom se měli obávat muslimů. Mimo to, že pan profesor odsoudil strach, který nevede k ničemu dobrému či pozitivnímu, je destruktivní a neměli bychom se jím tedy řídit, jsem objevil nový rozměr vnímání islámského terorismu. Je také třeba velmi odlišovat islám od islámského terorismu a vyhnout se označování jednotlivých zemí za teroristické, protože tím si proti sobě pouze postavíme všechny obyvatele té země.

Dozvěděl jsem se, že těmto teroristům nejde o to nás zničit. Není jim to zapotřebí. Jim jde o to nás vystrašit (teroristickými útoky, atp.) a my už se zničíme sami. Resp. zničíme si svoji svobodu. A proč jim jde právě o tohle? Tamním fundamentalistům vadí, že jejich mladí a vzdělaní lidé vidí západ a vše, co k němu patří, jako velmi atraktivní a chtějí se tam buď nastěhovat nebo to zavést i doma. Jde jim tedy o to, aby západní kultura přestala být pro tamní obyvatele přitažlivá

Problém je také v jejich chápání svobody jednotlivce. Tam totiž nejsou lidé vnímáni jako jednotlivci, ale základní společenskou jednotkou je rodina – za kterou mluví otec.

    Svoboda a politika

Došlo také na politiku. Jan Sokol vyprávěl příběh, když byl na začátku devadesátých let poslancem a v Praze byla delegace nejvyšších představitelů Itálie (předsedové parlamentu, atd.) – ze všech politických stran. On je dostal na dvě hodiny na starosti. Nevěděl, o čem se s nimi bavit a zrovna se u nás řešilo, jak se budou financovat politické strany. Tak se jich, jako zkušených demokratů, zeptal, jak to chodí v Itálii. Ti jen začali nervózně pokukovat kolem sebe, že přece nijak, normálně, atd. Pak se našel jeden takový odvážlivec a začal vysvětlovat: „To víte. Každá strana má své starosty a ti starostové zadávají zakázky. A vítěz vždycky dává starostovi určitou částku, kterou on potom dává té politické straně.“ Rok na to s tím byl v Itálii obrovský skandál, moci se chopila vláda soudců a vznikly úplně jiné politické strany. Jan sokol poznamenal: „Ale ty jsou bohužel ještě horší.“

    Všeobecné desatero

Dotaz na to, zda by mělo v budoucnu existovat nějaké univerzální desatero, zodpověděl mj. tak, že ve své nové knize, kterou právě dopisuje, se tímto bude zabývat. Ž e se také zjistilo, že všechny morální kodexy všech náboženství a společností světa se shodují s druhou částí křesťanského desatera – nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nebudeš křivě svědčit, nepožádáš manželky bližního svého, nepožádáš statku bližního svého. To je ta část věcí, které bychom měli nebo neměli dělat jen proto, že je to správné samo o sobě. První pětice desatera říká, že se to nemá, resp. má dělat proto, že „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.“

Při této přednášce jsem si uvědomil, o co by byl můj život ochuzen, kdyby nebyl okořeněn hlubokým přemýšlením, filozofováním. Že není důležité pouze konat, vykonávat, vydělávat, bavit se, psát, ale také poslouchat, přemýšlet, číst a diskutovat.

Brzy se zde objeví i rozhovor s Janem Sokolem pro Mladé křesťanské demokraty, fotky z akce či nahrávka přenášky.

Doporučuji rovněž články:

Každý z nás je svobodný – http://navrat.blog.idnes.cz/c/108886/Kazdy-z-nas-je-svobodny.html

Sen a strach – http://www.robertslovak.cz/clanky-obecne/sen-a-strach.html

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=123897

Každý z nás je svobodný

V našem životě je jen málo chvil, kdy si sami nemůžeme něco zvolit. Tou hlavní je nejspíš to, jestli se chceme narodit. Na to se nás opravdu nikdo neptal. Alespoň si na to tedy nevzpomínám. Dobrovolnou smrt si již zvolit můžeme – obávám se ale, že takový člověk bude hodně překvapen, až v nebi, v příštím životě, na vyšší úrovni bytí nebo jinde po fyzické smrti zjistí, že svoboda ukončit svou vlastní existenci není k dispozici.
Velké dilema vidím v tom, když je člověk postaven před jasnou volbu – svoboda nebo život. Přestože by většina lidí asi neváhala, tak z historie víme, že byli odvážní hrdinové, kteří dali přednost svobodě. Pro mne je to tak těžká volba, že nejsem v současnosti schopen sdělit, co bych v možná nejtěžší životní zkoušce preferoval. Mohu jen říct, že každý člověk má tu možnost se do takové situace nedostat a já proto rád udělám maximum.
Myslím, že dospělý člověk si „musí“ uvědomit, že je stoprocentně svobodný a stoprocentně zodpovědný za svůj život. Já si to ještě plně neuvědomuji – není to totiž tak jednoduché. Často si stěžujeme, že musíme chodit do školy, do práce, že se to musíme naučit, že musíme udělat maturitu, dostat se na vysokou školu, platit účty, dodržovat zákony, žít v této zkorumpované zemi, nebýt bohatý, být dobrý člověk, musíme to a to. Já říkám, že nemusíme. Nemusíme vůbec nic. V každém okamžiku svého života (a někdy si to i uvědomujeme) si volíme, co uděláme, jak se zachováme, jací budeme nebo čím budeme. Záleží jen na nás, zda přijmeme tu zodpovědnost za naše konání nebo nekonání.
Je dobré si někdy zkusit, že můžeme a hlavně nemusíme, uvědomit si, že se na ten test učit nemusím, ale když to udělám, tak budu šťastnější, protože dostanu pěknou známku, že nemusím stát na červené, ale když to udělám, bude můj život kvalitnější, protože nezaviním ošklivou dopravní nehodu. Už jste poznali tu krásu – synergii svobody a zodpovědnosti?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=108886

Co pro mě znamená pravice

Může být politika středová? Může být politik středový? Já tvrdím, že politika strany ano. Ovšem ideologické zaměření politika asi ne. Protože pseudopravičáci typu Jakla a Klause označují ty dle mého názoru pravé pravičáky salonními levičáky, rozhodl jsem se, že si ujasním, co považuji za pravici.

Na první místo se klade určitě svoboda. Ovšem nemusí to být svoboda vnější, protože mnoho lidí si i za totality dokáže udržet svobodu vnitřní (pak jsou mnozí označováni za hrdiny, za lidi s charakterem). Poté je to určitě důraz na individualismus. Je to ale široký pojem. Pokud svým individualismem či svobodou omezuji někoho jiného, už to nebude mít s pravicí moc společného.
Zodpovědnost – za sebe, svůj život, své chování, jednání, postoje, názory, svou rodinu, obec, kraj, stát, národ, svět atd. Konzervatismus spočívá v tom, že se problémy řeší postupně, až nastanou. Že se odmítají utopistické ideologie a věří se v demokracii.
Lidskost, tolerance, ohleduplnost.
Víra ve volný trh založený na morálce, etice a solidaritě z vlastní vůle jednotlivců (ne nařízením, ne nucením).
Antikomunismus, antifašismus, antinacismus, antiextrémismus obecně.
Úcta k tradicím.
Vycházení z antiky, křesťanství, toho dobrého z USA a jiných částí světa.
Proti zlu se může bojovat i se zbraní v ruce (protože by prostě s ním neměl kdo bojovat).
Aktivní a přínosný občanský život. Zájem o věci veřejné.
Pomáhání těm, co si sami pomoci nemohou.
Úcta k člověku jako lidské bytosti.
Odmítání barbarismu, konzumismu a konformismu.
Podpora malého a středního podnikání.
Otevřenost k diskuzi a odmítání násilí.
Důraz na vzdělání a kulturu.
Na světě nejsme proto, abychom spotřebovávali a po nás potopa, ale spíše se snažíme to, co jsme dostali (bytí, rodinu, přátele, zemi, přírodu, …) neustále zlepšovat.

Slušnost. Pomáhání mladým lidem k dospělosti. Pravda a dobro je něco víc, jsou to věci nad námi, které prostě jsou (absolutní?) – řekl bych to tak, že pravda je absolutní, ale my ji nemůžeme znát – jen občas máme možnost se jí dotknout.

Těmito pojmy žijeme, nejsou pro nás frázemi.

A co vy? Které hodnoty podle vás představuje spektrum od středu napravo?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=63286