Mnoho mých vrstevníků na líbku odpovídá, že žádný vzor nemají, protože oni jsou přece originál. OK. Na rozdíl od generace svých rodičů jsou si vědomi toho, že jsou jedineční. Dalším vývojovým stádiem by mohlo být všímání si toho, kdo chci, aby byl mým vzorem a s tím i kdo mým vzorem je, aniž si to třeba uvědomuju.
Kdo všechno je nám ale vzorem? Lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nikdo, budou ve chvíli, kdy si uvědomí, že jím jsou vlastně všichni ostatní lidé, s kterými kdy přišli do styku – ať už v realitě nebo přes média, asi hodně vyděšeni.
A kdo nás ovlivňuje nejvíce? Řekl bych, že masová společnost tíhne k tzv. elitám – tedy politikům, celebritám, úspěšným podnikatelům a manažerům, špičkovým odborníkům, nadřízeným, učitelům či rodičům. Avšak do jaké míry si z těchto lidí můžeme brát dobrý příklad, nechť si posoudí každý sám. Myslím, že je důležité si také uvědomit, že i my sami jsme vzorem pro ostatní lidi a koneckonců i pro sebe samotné.
Věřím, že je velmi důležité mít své vzory a denně se jimi inspirovat a usilovat o to, aby i ostatní na nás pohlíželi jako na dobrý příklad – a to ze všech možných hledisek.
I to, jak vidíme svůj ideální život ve své hlavě, nám poskytuje potřebný vzor, který určuje, jak se budeme chovat a co budeme dělat. Člověk, který se nebojí být vzorem pro ostatní (protože vzorné chování se přece nenosí), bývá obvykle schopen být i dobrým lídrem – a takové lidi naše země a celý svět opravdu potřebuje.
Na závěr bych se ještě rád dotkl toho, na kolik nám může být vzorem Bůh. Tedy ten Bůh, který představuje nepředstavitelnou a nekonečnou lásku, štěstí, radost, odpuštění, jistotu, svobodu, moudrost, harmonii, zdraví, bohatství, krásu, největší dobro a všechny další pozitivní hodnoty, které nás napadnou.
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=114634