Filmy za dvacku, seriály za 5 korun – nová doba!

SOPA, PIPA, Megaupload. Stahujete? Díváte se online? Jste piráti? Co OSA? Kolik jste ochotní zaplatit za shlédnutí jednoho filmu? Jednoho dílu vašeho oblíbeného sitcomu? A v jaké kvalitě?

Osobně jsem rád, že šílená skupinka amerických zákonodárců, která navrhovala kontroverzní zákon zamířený proti piráství, pod tlakem veřejnosti od svého návrhu upustila. Bylo myslím oprávněné obávat se, že je to nástroj cenzury (ne-li záměrný, minimálně potenciální).

Osobně bych se na filmy a seriály nejradši díval tak, že by jejich autoři dostali zaplaceno (z mé strany) za to, na co mají nárok. Ostatně, bylo jen otázkou času, kdy i na internetu začnou fungovat nějaké zákony a kdy je začne někdo vymáhat. Razie musely přijít. A budou-li ještě tvrdší, brzy se přesuneme zpátky k televizním obrazovkám (a teď nechci spekulovat o tom, že skrze ně je jednodušší společností a veřejným míněním manipulovat, ne-li přímo skrývat podstatné informace, než na internetu). Osobně bych sledování seriálů možná dost omezil.

Tak si říkám, kolik bych byl ochotný (jako student z nízkopříjmové rodiny) zaplatit za shlédnutí jednoho filmu, jednoho dílu mého oblíbeného sitcomu, stažení jedné mp3 skladby. Určitě by bylo lepší to málo, o kterém nyní uvažuji, než dosavadní nula. Za ten fillm 20-50 korun, za seriál 4-5 korun, za mp3 skladbu 3 koruny. Zdá se vám to málo? Nebo naopak hodně? No, je to méně než za originál. Myslím si, že kdyby tato cena byla podmíněna horší kvalitou a reklamou, mohli by na to autoři (ne pochybné agentury, nebo co to je, typu OSA) přistoupit. Za luxusní kvalitu ve vysokém rozlišení a bez reklam by pak byli lidé ochotní zaplatit třeba plnou cenu. A celé by to bylo třeba tak, že bychom měli nějaký účet, na který bychom si dobíjeli peníze, zkrátka kreditový systém.

Takže pokud jste si na začátku tohoto článku mysleli, že už něco takového existuje, tak asi ještě ne, ale třeba to čeká na vás, abyste to vytvořili, prosadili a třeba na této čisté bázi zažili úspěch ve svém podnikání.

Potřebujeme školné? Jako v Plzni?

Vláda se údajně chystá zavést školné na veřejných vysokých školách. Zpočátku to znělo docela rozumně – budou studentské půjčky, které si budou studenti splácet, až si začnou ve svém oboru později vydělávat. Jaký má ale školné na veřejných vysokých školách v naší zemi smysl? A co na to méně bohatí?

Argumenty pro školné – že když nás bude stát určité peníze, začnou si studia mladí lidé více vážit a vůbec se tím celkově zvýší úroveň vysokých škol u nás – jsou celkem rozumné. Mají však jedno velké ale – totiž českou realitu. Podívejme se např. na plzeňská práva – jsou snad studenti a celková úroveň vzdělanosti v tomto případě lepší tím, že si za ně „studenti“ zaplatí?

Druhým aspektem je, že komunisti zničili v této zemi inteligenci (oni to před nimi důsledně dělali už jiní), tudíž dnes je docela běžné, že ti chytří, vzdělaní a nadějní mladí lidé v této zemi (mí vrstevníci) nepocházejí z bohatších rodin (na české poměry). Ostatně se to stává i ve vyspělejších zemích, že někteří bohatí lidé si myslí, že peníze jsou více než morálka, vzdělanost či schopnost se učit – a jejich děti pak podle toho vypadají. U nás je to ale ještě několikrát znásobené. A čest výjimkám!

Proč bychom tedy my z méně bohatých rodin měli vyhazovat zbytečné peníze za školné, které má ten hlavní problém – že nemá žádný smysl? Určitě by vláda byla v lepší pozici, kdyby stát jako instituce dokázal zabránit rozkrádaní našich těžce vydělaných peněz (korupce, státní zakázky), zbytečnému plýtvání (nesmyslná a přebujelá byrokracie) a rozhazování (sociální oblast). Pak bychom se mohli bavit o tom, jestli je správné, aby se mladí lidé takto zadlužovali. Ono je to asi jedno, protože většina z nich se potom stejně zadluží všude možně a celý zbytek života budou finančně zápasit, protože to tak mají v hlavě nastavené.

Ale nyní jsem zaznamenal, že snad vláda nechce ani odložené, ale přímé školné – což by bylo jistě velice zajímavé – i když možná by na to banky chytře zareagovaly nějakou zvýhodněnou půjčkou, což je docela pro-tržní a možná to je i jejich lobby.

Závěrem – jako člověk, který věří, že kapitalismus je lepší systém než socialismus, bych byl pro školné – a ono na soukromých školách je a je-li jejich nabídka lepší než nabídka veřejných škol, tak tam pojďme (jakože u nás není). Ovšem jako člověk, který se snaží hledat zdravý rozum a zdravě pragmatická řešení, jsem proti němu, protože – jak už jsem zmiňoval výše – nemá v této zemi pro veřejné vysoké školy žádný smysl a zřejmě by bylo i kontraproduktivní.

Kam spěje národ, jemuž maturity blbové tvoří?

Tak jsme si dneska zkusili tu slavnou státní maturitu z českého jazyka. Byla asi těžší než při podzimní generálce. Možná se ministrovi splní i jeho sen o jedné pětině žáků, kteří to nedají – i když to možná bude obráceně.

Ale jak zajistí lidé, kteří nejsou schopni den před maturitou ubránit její oficiální web před mládežnickými hackery, správné vyhodnocení, když na záznamovém archu není ani jméno žáka – natož se na něj ani nepodepisuje? Cermat by se měl trošku inspirovat u firmy SCIO, ke které jsem měl při absolvování Národních srovnávacích zkoušek taky své výhrady, ale která si alespoň zakládá na určité profesionalitě.

Semafor výsledků, kdy si po příchodu domů zadáte svoje odpovědi, které máte ještě v živé paměti, a můžete tak předběžně zjistit svůj výsledek, abyste na něj nemuseli 20 dní zbytečně čekat, by také nebyl na škodu.

Zkrátka, je nepochopitelné, jak může někdo 15 let něco připravovat, a pak ukázat svůj amatérismus na praktických detailech.

A kam že to chce Česká republika s úrovní svého středního školství dojít?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=193926