Potrat jako antikoncepce?

Potrat. Vzbuzuje ve Vás toto slovo také spoustu vášní, otázek a odpovědí, argumentů pro a proti či hrůzné představy zavražděných dětí nebo naopak zničených životů s neplánovaným dítětem? Vidíte na jedné straně zpátečnické konzervativce a na druhé militantní liberály? Jaký mají smysl a dopad prolife akce?

Iniciativa Stop genocidě objíždí střední školy a před nimi vystavuje billboardy s propagandou proti potratům. Mnoho lidí to považuje za nechutné. Posuďte sami. Pravdou je, že můj osobní názor na potraty změnilo pravě to, když jsem kdysi viděl podobné fotografie. O to víc mě nyní zarazilo, když jsem si všiml, že v ČR se údajně udělá 70 potratů denně. Tipoval jsem to tak, že max. dva. Ostatně billboardy jsou udělány zajímavou formou a vedou i tak proevropského člověka, jako jsem já, k zamyšlení o současném fungování Evropské unie a jejím směřování v případě, že si dnes většina lidí nárokuje svobodu, aniž by si uvědomovala, že k ní neoddělitelně patří zodpovědnost.

Dalo se čekat, že v české liberální společnosti mladých lidí budou padat názory, že tam bude jen nějaká parta katolických babiček poučovat o morálce atp. Pro mnohé bylo překvapení, že to byli tři mladí muži. Co mě však zaráželo nejvíce, bylo to, že mladí lidé si nejsou schopni na tak kontroverzní téma vytvořit svůj vlastní názor a jen papouškují to, co si myslí, že si myslí většina. Pravda, je to nemoc celé současné západní společnosti, té české především, a má mnohdy také.

Řeči typu: „Pojďme na ně! Pojďme jim to zničit!“ atp. mě trošku zvedaly ze židle. Chápu mladický zápal pro radikální řešení situace s nezájmem tu situaci pochopit, ale mám (ne)výhodu, že mám rozum a dnes si trošku dokážou uvědomovat rozdíl mezi skutečnou a virtuální realitou. Že když se semele bitva, může to sice dopadnout dobře pro mě (třeba se budu dívat jen přes okno), ale ne tak pro její hlavní účastníky.

Myslím si ale, že přes svoji kontroverzi a stádní odpor k ní splnila akce svůj účel především v jedné věci. Vzbudila diskuze. Vyprovokovala lidi k zamyšlení. Předala i nějaké informace. Nabídla otázku, zda potrat je skutečně stejný zákrok jako vytrhnutí zubu.

Musím říct, že pro mě, jako pro člověka, který vyrostl na liberalismu, je při současných světových problémech toto téma na vedlejší koleji a nemám v úmyslu se jím nějak zvláštně zabývat, ale uvedu také svůj názor na toto téma. Já osobně jsem proti potratům. Považuji to za zabití (otázkou je od jaké doby, ale od 10. týdne už jednoznačně). Pravdou je, že to ve většině případech asi nebude s úmyslem zabíjet. Myslím si, že potrat není antikoncepce.

A zakázat je zákonem, nebo ne? Jako svobodomyslný člověk jsem obecně proti jakýmkoliv zákazům a osobně si plním své povinnosti spíše, když není vytvářen pocit, že je „musím“ dělat. Avšak většina to má zřejmě naopak. Zakázal bych je v běžných případech (a tady je otázkou, kolik se jich zase bude dělat načerno), avšak v těchto třech případech bych zřejmě nechal svobodnou volbu:

1) V případě znásilnění.

2) V případě, že by se dítě mělo narodit postižené.

3) V případě nízkého věku matky a pravděpodobné neschopnosti se o dítě kvalitně postarat.

Další problém, který se může v Česku vyskytnout je ten, že prolife aktivisté mohou například argumentovat tím, že potrat je jednání proti Bohu. Pochopitelně je to jejich pohled, ale je třeba si uvědomit, že většina společnosti, a především mladí, to vidí jinak a je třeba k tomu také tak přistupovat. Náboženské argumenty jsou podle mě kontraproduktivní.

Proč v nás ale toto téma vzbuzuje tolik emocí či vyhraněných názorů? Zvlášť dnes, kdy jsme se ještě nenaučili svobodně vyjadřovat svoje emoce a názory. Jedná se o téma, které se nás dotýká politicky, resp. ideologicky – a to je vždycky strašný argumentační boj. Je to téma etické i filozofické. Dotýká se nás osobně, našeho soukromí, naší společnosti, ve které žijeme. Proto asi také mnohdy před tímto tématem zavíráme oči a raději se vyhýbáme tomu, abychom se tím zabývali. Ale 70 potratů denně je trošku moc…

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=125943

Topolánek neříká pravdu!

Ano, toto říkám jako velký obdivovatel Mirka Topolánka a zároveň jako pravicově orientovaný člověk. Reaguji tak na jeho poslední slova, kdy říká, že peníze na navrácení mateřské na původní výši (tedy, že se nebude o cca 20 % snižovat) v rozpočtu nejsou. Ano, toto je částka, která navýší schodek rozpočtu o 1,5 mld. korun.

A teď se podívejme na jednu zásadní věc. Existuje systém opatření, který může naopak o 27 mld. korun schodek rozpočtu snížit! Vyjádření bývalého premiéra je nepochopitelné i proto, že je lídrem nejsilnější pravicové strany u nás. Strany, která se nazývá konzervativní. A já se tedy ptám, zda je konzervativní politika taková, že se upřednosťnuje mafie nad investicí do rodiny? Zda úspory na maminkách jsou konzervativnější, než úspory na hazardu a polostátních monopolech, levnějších dálnicích, efektivnějším čerpání evropských peněz či zabránění dalšího rozkrádání státních peněz?

Toto nejsou čísla vycucaná z prstu, toto jsou fakta a propočty ekonomů KDU-ČSL – http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=135&IDCl=29278 a to se ani nechci zmiňovat o tom, o kolik peněz narůstá státní dluh zbytečnými obstrukcemi ve sněmovně, které ale považuji za legitimní (i když …) demokratický prostředek a v případě schvalování levicových nesmyslů jej i uvítám.

Navíc, když už se ODS a TOP 09 nezdá investice do rodiny na úkor mafiánů dost konzervativní a nechtěli by podpořit 1,5 mld. korun na mateřskou, tak tedy nechápu, proč údajně pravicové strany nechtějí alespoň ušetřit 27 miliard. Ještě v době, kdy něco mluví o snižování dluhu. Kdyby člověk nevěděl ty skutečné důvody, tak by se asi hodně divil, jak je to možné. Bohužel jsou to jen mafiánské agentury na státní zakázky.

Pravdou je, že i ČSSD navrhla úpravy, které by nakonec údajně měly nulový dopad na rozpočet. 7 mld. někde dát a 7 někde vzít. Problém je v tom, že jsou to návrhy, které sice možná nemají dopad na rozpočet, ale které mají dopad na zdravé fungování společnosti a ekonomiky z dlouhodobého pohledu. Věřím, že někteří sociální demokraté to myslí opravdu dobře, ale jsem přesvědčen, že extrémně vysoké progresivní zdanění nebo sociální inženýrství jsou cestou do pekel.

Z principu jsem proti progresivnímu zdanění, protože ho považuji za nespravedlivé a demotivující. S tím s KDU-ČSL nesouhlasím, i když 18 % (oproti 15) pro lidi s příjmy nad 600 000 ročně (dle programu KDU-ČSL) je něco jiného, než trapný návrh ČSSD 38% daně pro lidi s příjmy nad 1 200 000 ročně. To mi však nebrání v tom, abych lidovce volil, protože v porovnání s přínosem křesťansko-demokratické politiky je to detail.

Je zvláštní, že populistická levicová ČSSD se v některých věcech chová pravicověji, než oficiální pravice. Nechci se však zastávat Jiřího Paroubka, který by ve vyspělé zemi dávno seděl ve vězení (i když to asi i jiní současní předsedové našich stran).

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=122261

Státní maturity: Jsem proti a nejen kvůli sobě

Protože mě to taky postihne, to ale neznamená, že to bude potřeba zrušit co nejdřív a za každou cenu. Já už se s tím nějak smířím a nějak si to zařídím, ale jde tu o ideologický nesmysl.

Má tento totalitní centralizovaný nesmysl, navíc sloužící beztak jen agenturam napojených na bývalé vlád, místo v demokracii, svobodě – ve světě, který má dbát o jednotlivce a ne jak tupé stádo vychovat všechny stejně?

Navíc povinná četba je další blbost – každý má číst, co sám chce a co ho zajímá a ne si z internetu stahovat obsahy knih a učit se je nazpaměť nebo se stresovat, že jsem to nestihl přečíst celé tu knihu, protože na to nejsem připraven, nebaví mě to, nezajímá mě to, styl psaní autora mě neoslovuje atd.

Navíc v češtině by se měl klást důraz na pravopis a gramatiku, které dnes trpí a upadají a také na sloh, literatura by měla být pro toho, kdo o ni projeví zájem a především by mělo být vytvořeno příjemné a sympatické demokratické a liberální prostředí pro výuku.

Bohužel to dnes ještě nepůjde, protože asi většina učitelů má stále totalitní myšlení a dále jej aplikuje na svých žácích – jak jen krásně se pozoruje, že mladí a noví nebo reformovaní starší učitelé dostávají rozum a vědí, že lepší je přistupovat k žákům individuálně, rovnocenně a ne nutit je se šprtat a perzekuovat je za nesmysly – což vede k tomu, že se pak mnoho lidí vrhá na velmi špatnou cestu. Vím, o čem mluvím, protože jsem měl možnost porovnat oba systémy.