Archiv rubriky: Veřejná politika/Policy

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády I.

Rozhodl jsem se, že trošku zapracuju na svém písemném projevu – a spojím příjemné s užitečným – budu komentovat kroky vlády Petra Nečase. Je to vláda, která má moji důvěru (a připomeňme si, že bychom dneska takto mohli komentovat kroky vlády soudruha premiéra Paroubka a soudruha vicepremiéra Filipa – a mohli bychom vůbec komentovat?). Je to vláda středopravicová, a přestože tam není zastoupena moje strana, je to nejlepší možná koalice při voliči nastaveném rozvržení sil v parlamentu.

Prvních sedm témat bude věnováno účasti premiéra a ministrů jeho vlády na pohřbu hrdiny 3. odboje – Milana Paumera, tzv. povodňové dani, pozastavení stavby dálnic v Moravskoslezském kraji, jmenování Romana Jocha (ředitele Občanského institutu) poradcem premiéra pro zahraniční otázky a lidská práva, historicky první neodložení státních maturit, bankovní daň EU a omezení hazardu.

Pro případné nespokojence jen upozorním, že budu na aktuální vládní témata sdělovat pouze svůj laický a aktuální názor a nehodlám zacházet do přílišných odborných podrobností. Je to názor občana, ne odborníka. Takže někdy to může být i dost neinformovaný názor.

Docela mi vadilo, když jsem se dozvěděl o smrti našeho hrdiny, Milana Paumera. Byl jsem ale velmi potěšen, že nový premiér, oba vicepremiéři, předseda senátu a předsedkyně sněmovny, bývalý předseda KDU-ČSL Jiří Čunek nebo třeba zástupci Konzervativní strany, se pohřbu účastnili. Byla to ukázka velké odvahy a já jim za to děkuji. Člověka napadá – kde byli naši dva prezidenti Václav Havel a Václav Klaus?

Když jsem poprvé slyšel o povodňové dani, říkal jsem si – dobrá, budeme solidární, premiér to podporuje, proč ne? Už jsem jen čekal na reakci Svobodných zprava a trošku se jí usmíval, ale na druhý den jsem zjistil, že je vše jinak, že daň 1200,- ročně byla připravena m. Kalouskem už před povodněmi atd., takže s touto daní příliš nesouhlasím.

Pozastavení stavby dálnic (obchvatu Frýdku-Místku, napojení R56 na D1 v Ostravě, obchvat Bohumína, spojení Opavska s Ostravou atd.) jsem zpočátku moc nevnímal, ale je to z mého kraje, tak proč se nezajímat? Je pravdou, že kdyby opravdu nebyly peníze, bylo by to pochopitelné, ale dálnice se u nás stavějí mnohonásobně předražené s o to horší kvalitou. Doufám, že ministr Bárta bude v řešení tohoto problému úspěšný. Druhá věc je, že zrovna v oblasti, kde je znečištění ovzduší evropským i světovým unikátem srovnatelný jen s některými oblastmi v Číně (?!), se může ulehčení městům od nákladní dopravy co nejdříve hodit – navíc v průmyslovém regionu jsou dobré komunikace pro tamní podnikatele a obchodníky jaksi namístě.

Další takovou ukázkou premiérovy odvahy bylo jmenování Romana Jocha jako poradce pro lidská práva. Pojetí práv a svobod Romanem Jochem je v neomarxismem a levicovým liberalismem ovlivněném Česku docela unikátem. Jistě má i některé extrémní názory (extrémistické bych neřekl), ale je velmi užitečné se především nad těmi ostatními (které jsou při nejmenším kontroverzní – a které má polovina lidí a politiků v USA) zamyslet. Většinou jsem v opozici vůči extrémnímu konzervatismu, ale názory R. Jocha mi připadají tak nějak rozumné a mají hlavu a patu – např., že práva máme dána jako lidské bytosti (v Ústavě), ne jako členové určitých skupin. Nehledě na to, že R. Joch je jediným významným nefalšovaným americkým republikánem u nás a já mám k americké pravicové GOP velké sympatie.

Stejně jako se zaváděly při přijímačkách na střední školy poprvé přihlášky pouze na jednu školu, budu jako první „pokusný králík“ také u toho, jak se budou zavádět státní maturity. Nevadí. Je to výzva. Mnohdy jsem byl proti nim, pak zase pro – a takto se to párkrát vystřídalo. Asi nemá cenu se teď zabývat tou neschopností, nepřipraveností, těmi promrhanými penězi – daleko lepší je se s tím smířit, být šťastný za to, že už alespoň víme, na čem jsme a soustředit se na jejich úspěšné zvládnutí. Co mě může jen utvrdit v tom, aby se zavedly je založení facebookové stránky na bojkot státních maturit tím, že se u generálky budeme dělat ještě blbější, kde v názvu někteří studenti nevědí, jak se píše základní sloveso být v první osobě množného čísla („… budem …“). A argument, že to plno lidí nedá? Vždyť na nejprestižnější vysoké školy se taky dostane jen 5 % lidí :-).

Teď je téma, o kterém moc nevím, tak spíše odbočím – odmítnutí zavedení bankovní eurodaně. Přestože jsem eurofederalista, v poslední době mám na věci přicházející z Bruselu dosti skeptický názor. Proto jsem rád, že stejně jako ta slovenská, tak i česká vláda se nebude bát Bruselu mnohdy odporovat. Sice až na výjimku Řecka, Španělska, Portugalska a Kypru vládne ve všech zemích Sedmadvacítky pravice, je to takové lehčí – populární pravice.

Jsem zvědav, zda ODS (tak jako KDU-ČSL) brzy neskončí v parlamentu díky silné lobby hazardu (s kterou má m. Kalousek tak dobré vztahy). Petr Nečas se prý chystá dát obcím větší pravomoci, aby mohly snadněji zakázat hrací automaty a bojovat proti hazardu a i veřejnost si podle anket uvědomuje, že hazard je zlo, které se nevyplatí ve svém okolí trpět a živit.

Přeji Petru Nečasovi hodně štěstí v jeho odhodlání a co nejméně Kalousků a Bártů…

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=151816

Změňme vzdělávací systém!

Ano. Maturity mají určitě svůj smysl. Jestli maturity státní, bych nechal stranou. Spíše mě zajímá obsah těch maturit a jejich forma. Bohužel, a musí se to změnit, dnes vypadají střední školy spíše jako přípravky na maturitu – a to je dle mého špatné a zhoubné.

Vezmu si za příklad typ školy, kterou studuji já – tedy všeobecné gymnázium. A už u toho názvu narazíme. Člověk by očekával, že se tam dozví všeobecné informace – z každého předmětu něco, ale především důležité věci do života. Smyslem by také mělo být nalezení potenciálu každé jedinečné osobnosti a její navedení na cestu oboru, který se chystá studovat.

A co bych si představoval, že by na gymplu mělo být, co mi tam chybí a co bych rád změnil? Začněme u přijímaček. Určitě by se mohl jako doposud brát ohled na průměr známek ze základní školy (což je ovšem relevantní pouze v případě, že máme nějakou stupnici s úrovní té které základky). Samozřejmě chybět by neměl ani test ze všeobecných studijních předpokladů. Co však považuji za nejdůležitější, je ústní pohovor – s ředitelem, výchovným poradcem a psychologem. A protože zatím asi ještě nedokážeme žít bez korupce, tak třeba pod dohledem notáře (směšná země, co?).

K čemu jsou nám ale podrobnosti ze všech předmětů ze základní školy? Dobrý matematik nepotřebuje vědět detaily z dějepisu a stejně tak humanitně zaměřeného člověka zase nezajímají podrobnosti v chemii. Tyto předměty doporučuji redukovat na 30 minut týdně a požadovat zábavnou a smysluplnou formou jen ty důležité a základní informace. Kdo chce více, má mít od druhého ročníku možnost seminářů.

Co tam ale chybí? Kde je etická výchova? Jak se naučíme být charakterní, umět se vyjadřovat, jednat s lidmi, prosazovat se? Proč ještě nemáme finanční gramotnost, mediální výchovu, ale i etiketu – abychom se naučili být zdvořilí a elegantní? Nic také nevíme o všeobecném dění a o politice, a přesto máme volební právo, a pak nevíme ani takové základní věci (jako generace našich rodičů), že se nic neudělá samo, a že když dáme hlas zase tomu samému, který na to nemá, tak se nic nezmění. Měli bychom také dostávat na výběr, kterou víru si osvojíme – platí totiž jedno takové pravidlo – kdo nevěří Bohu, je náchylný věřit všemu – a česká společnost je toho, myslím, jasným důkazem. A co tak se naučit efektivně vzdělávat, vypěstovávat si vlastní osobnost, zvyšovat emoční inteligenci a prohlubovat osobní rozvoj? Když už máme dějepis, co tak rozšiřovat strategické myšlení v souvislostech a představivost předmětem budoucnost?

Je toho daleko víc, co by z nás vytvořilo skutečně vyspělé a tvořivé, vzdělané a zdravě sebevědomé osobnosti. A nechápu ty lidi, kteří denně marní čas nad Bleskem a podobnými zbytečnostmi na úkor toho, aby prosazovali tyto důležité a potřebné změny.

Mohu se ještě zmínit o výuce běžných předmětů v cizím jazyce a o jejich vzájemném prolínání, proč dnešní vzdělávací systém mladé lidi nudí k smrti a učitelé jsou spíše úředníci. A co když se člověk pokusí něco změnit u konkrétního učitele v konkrétním předmětu? Jede se podle osnov. Smůla.

Takže maturita by pak měla být přizpůsobena tomuto a měla by se zakládat na zdravém rozumu a prosté lidské důvěře. Konec konců střední škola není jen o maturitě, ale o tom, že si hrajeme s věcmi, které nás baví a které nám k něčemu budou.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=136206

Potrat jako antikoncepce?

Potrat. Vzbuzuje ve Vás toto slovo také spoustu vášní, otázek a odpovědí, argumentů pro a proti či hrůzné představy zavražděných dětí nebo naopak zničených životů s neplánovaným dítětem? Vidíte na jedné straně zpátečnické konzervativce a na druhé militantní liberály? Jaký mají smysl a dopad prolife akce?

Iniciativa Stop genocidě objíždí střední školy a před nimi vystavuje billboardy s propagandou proti potratům. Mnoho lidí to považuje za nechutné. Posuďte sami. Pravdou je, že můj osobní názor na potraty změnilo pravě to, když jsem kdysi viděl podobné fotografie. O to víc mě nyní zarazilo, když jsem si všiml, že v ČR se údajně udělá 70 potratů denně. Tipoval jsem to tak, že max. dva. Ostatně billboardy jsou udělány zajímavou formou a vedou i tak proevropského člověka, jako jsem já, k zamyšlení o současném fungování Evropské unie a jejím směřování v případě, že si dnes většina lidí nárokuje svobodu, aniž by si uvědomovala, že k ní neoddělitelně patří zodpovědnost.

Dalo se čekat, že v české liberální společnosti mladých lidí budou padat názory, že tam bude jen nějaká parta katolických babiček poučovat o morálce atp. Pro mnohé bylo překvapení, že to byli tři mladí muži. Co mě však zaráželo nejvíce, bylo to, že mladí lidé si nejsou schopni na tak kontroverzní téma vytvořit svůj vlastní názor a jen papouškují to, co si myslí, že si myslí většina. Pravda, je to nemoc celé současné západní společnosti, té české především, a má mnohdy také.

Řeči typu: „Pojďme na ně! Pojďme jim to zničit!“ atp. mě trošku zvedaly ze židle. Chápu mladický zápal pro radikální řešení situace s nezájmem tu situaci pochopit, ale mám (ne)výhodu, že mám rozum a dnes si trošku dokážou uvědomovat rozdíl mezi skutečnou a virtuální realitou. Že když se semele bitva, může to sice dopadnout dobře pro mě (třeba se budu dívat jen přes okno), ale ne tak pro její hlavní účastníky.

Myslím si ale, že přes svoji kontroverzi a stádní odpor k ní splnila akce svůj účel především v jedné věci. Vzbudila diskuze. Vyprovokovala lidi k zamyšlení. Předala i nějaké informace. Nabídla otázku, zda potrat je skutečně stejný zákrok jako vytrhnutí zubu.

Musím říct, že pro mě, jako pro člověka, který vyrostl na liberalismu, je při současných světových problémech toto téma na vedlejší koleji a nemám v úmyslu se jím nějak zvláštně zabývat, ale uvedu také svůj názor na toto téma. Já osobně jsem proti potratům. Považuji to za zabití (otázkou je od jaké doby, ale od 10. týdne už jednoznačně). Pravdou je, že to ve většině případech asi nebude s úmyslem zabíjet. Myslím si, že potrat není antikoncepce.

A zakázat je zákonem, nebo ne? Jako svobodomyslný člověk jsem obecně proti jakýmkoliv zákazům a osobně si plním své povinnosti spíše, když není vytvářen pocit, že je „musím“ dělat. Avšak většina to má zřejmě naopak. Zakázal bych je v běžných případech (a tady je otázkou, kolik se jich zase bude dělat načerno), avšak v těchto třech případech bych zřejmě nechal svobodnou volbu:

1) V případě znásilnění.

2) V případě, že by se dítě mělo narodit postižené.

3) V případě nízkého věku matky a pravděpodobné neschopnosti se o dítě kvalitně postarat.

Další problém, který se může v Česku vyskytnout je ten, že prolife aktivisté mohou například argumentovat tím, že potrat je jednání proti Bohu. Pochopitelně je to jejich pohled, ale je třeba si uvědomit, že většina společnosti, a především mladí, to vidí jinak a je třeba k tomu také tak přistupovat. Náboženské argumenty jsou podle mě kontraproduktivní.

Proč v nás ale toto téma vzbuzuje tolik emocí či vyhraněných názorů? Zvlášť dnes, kdy jsme se ještě nenaučili svobodně vyjadřovat svoje emoce a názory. Jedná se o téma, které se nás dotýká politicky, resp. ideologicky – a to je vždycky strašný argumentační boj. Je to téma etické i filozofické. Dotýká se nás osobně, našeho soukromí, naší společnosti, ve které žijeme. Proto asi také mnohdy před tímto tématem zavíráme oči a raději se vyhýbáme tomu, abychom se tím zabývali. Ale 70 potratů denně je trošku moc…

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=125943