Archiv pro štítek: Trojkoalice

Měli by lidovci odejít z vlády?

Díky nim se prosazuje řada šíleností pro Babiše. Díky nim je těch šíleností daleko méně, než by tomu tak bylo, pokud by se vláda ČSSD a ANO opírala o Okamuru, Bártu nebo komunisty. Kdy ale odejít?

Kdybychom byli standardní vyspělou západní demokracií, tak by lidovci odešli už dávno. Vlastně by do takové koalice ani nikdy nevstoupili. Ostatně občané by nutnost vytvořit takovou koalici nikdy nedopustili, protože by se nenechali nachytat na koblihu a na největší přetvářku v polistopadové historii. Tu ostatně někteří odhalují až nyní.

Je zcela jasné, že kauza Čapí hnízdo je naprosto nepřijatelná. Babiš by měl rezignovat, a pokud to neudělá, měl by ho premiér odvolat. Presumpce neviny platí pro občany, u členů vlády bývá dobrým zvykem odstoupit před výsledkem vyšetřování. Zvlášť, když se několikrát usvědčí z vlastní lži. Sobotka je ale v podobně těžké pozici, jako byl s odvoláváním ministra z řad koaličního partnera tehdejší premiér Nečas. Pokud to udělá, koalici je konec a hrozí předčasné volby.

Jenže pokud by na ně došlo, tak si ubrečený Babiš může koupit ještě Primu a vymývat lidem, kteří dosud nezačali bojkotovat jeho média, mozky i nadále. Začne tak nehorázná propagandistická kampaň a jistě bude spousta dalších oligarchů vlastnící jiná vlivná média, kteří mu s tím rádi pomohou. Zkrátka ti, kteří to s tou zemí nemyslí dobře a okrádají české občany, i díky tomu stále mají spoustu peněz a mohou si zařídit, že výsledky voleb dopadnou dobře v jejich prospěch, ne ve prospěch nás občanů.

Pro všechny slušné křesťanské a sociální demokraty musí být současná situace obrovské dilema. Nikdo rozumný nemůže chtít, aby to dopadlo tak, že Babiš vyhraje (předčasné) volby, v ČSSD proběhne puč a nová koalice s posvěcením rusko-čínského zástupce na Hradě se doplní buď o komunisty nebo o nějaké šílence okolo Bárty či Okamury. A k tomu současná situace směřuje.

Dá se tomu zabránit? Chápu, že vicepremiér Bělobrádek by byl raději doma v Náchodě se svou rodinou a vedení lidovců přenechal někomu jinému. Ale i z reakce na současnou kauzu je jasné, že tím nemůže být ministr Jurečka.

Je těžké radit, co by měli nyní lidovci udělat, ale je dost možné, že pokud by z vlády odešli s tím, že pohár trpělivosti již přetekl, tak by se pro voliče, jako jsem já, stali znovu volitelní a důvěryhodní. Kvůli neschopnosti ODS dosud pochopit, proč ji lidé přestali volit, a neochotě TOPky zvolit si jiného předsedu než Kalouska, zde stále není věrohodná středo-pravicová alternativa.

Možná je na čase, aby si lidovci přiznali, že situace v naší zemi je skutečně vážná, a že již není možné zůstávat neutrální. Svádíme boj o to, zda naše země bude řízena autoritářskými populisty, nebo zda bude spravována rozumnými demokraty. Ten boj si musí lidovci vyřešit i uvnitř sebe. Osobně doufám, že po příštích volbách budou na straně demokratů.

A abych odpověděl na otázku z nadpisu. Ano, měli by odejít. Tohle je ta poslední kapka a navíc už nemají co ztratit. Tato vláda by stejně trvala už jen něco přes rok a půl, a pokud mají příští volby dopadnout špatně, tak je lepší, když další vláda skončí co nejdříve. Konec konců pochybuju, že by se lidovci dostali do sněmovny, pokud by ve vládě s Babišem zůstali až do řádných voleb.

Dále čtěte:

Zdržel bych se. Proč?

Vláda v čele s levicí, z poloviny však tvořena hlasy pravicových voličů. Nová naděje, nebo socialisticko-korporativistické nebezpečí s estébákem řídícím státní kasu? Jaké jsou argumenty pro její (ne)podporu?

Konečně máme politickou vládu, a tak víme, které strany a kteří politici za ni teď nesou odpovědnost – politickou odpovědnost. Po dvou volebních obdobích, kdy byla až na úřednické vlády u moci pravice, dostává příležitost levice. Navíc trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL je nejmenším možným zlem, které šlo z říjnových výsledků poskládat.

Nemluvě o tom, že jsme to před volbami čekali daleko horší. Ve vládě naštěstí nejsou komunisti (teda až na ty tři bývalé členy KSČ či KSS). Dokonce tam máme jednu zcela novou stranu v čele s úspěšným podnikatelem a s podporou uznávaných osobností. A taky jednu, která se dost možná dokázala očistit a do sněmovny se znovu vrátit s novými lidmi. Teoreticky tak má Sobotkova vláda i podporu středopravicových voličů, kteří volili nejen fungující stát, ale taky to, aby bylo líp, a aby někdo dal zemi konečně do pořádku.

Pro? Proti? Zdržet se? Odejít ze sálu?

Jenže tato vláda má i příliš mnoho negativ na to, aby mohla od středopravicového voliče ideovou podporu získat. Tak předně – první společná věc, o níž nová koalice společně hlasovala, byl vyšší schodek státního rozpočtu. Druhá byla to, že člověk, který byl podle svých slov zřejmě spolupracovníkem StB, může navzdory platnému lustračnímu zákonu sedět ve vládě. Třetí významné společné hlasování bylo shození návrhu finanční ústavy.

Jistě, můžeme se utěšovat, že vládní strany slibují vytvořit návrh ještě lepší. Že díky hrozbě KDU-ČSL odchodem z koalice neprošel alespoň komunistický návrh na zrušení lustračního zákona. Nebo tím, že v následujícím období se vláda nechystá zvyšovat daně, ale naopak se pokusí šetřit tam, kde se dosud zbytečně plýtvá.

Potom se ale podívejme na některé další programové kroky, které má nová vláda v plánu prosadit, a které jsou pro středopravicového (liberálního či konzervativního) voliče spíše nepřijatelné:
– omezení paušálů pro živnostníky
– kvóty na české potraviny v supermarketech
– zabavování majetku, jehož původ majitel neprokáže
– rušení druhého pilíře penzijního systému
– zavedení registračních pokladen
– větší integrace do EU a snaha co nejdříve přijmout euro
– úsilí o takovou EU, která bude i sociálním státem
– zákon o obecném referendu
– další navyšování minimální mzdy
– třetí povinná hodina tělocviku
– poslední rok školky povinný atp.

Z minulosti se zdá, že je v naší parlamentní praxi zvykem, že opozice hlasuje vysloveně proti vyjádření důvěry nové vládě. Osobně v tom ale příliš nevidím smysl. Zejména při prvním hlasování, a zvlášť když má vládní koalice podporu 111 či v minulosti 118 poslanců.

Logické je, že opozice nebude hlasovat pro a v argumentační bitvě na půdě parlamentu vysvětlí proč. Ale při řádně proběhnutých demokratických volbách mi přijde politicky kulturnější se v tomto případě hlasování zdržet. (Což je mimochodem legitimní způsob, jak dát najevo svůj názor, nikoliv nutně neschopnost si jej vytvořit či zastávat).

A tak přestože by vláda z ideových důvodů moji podporu nezískala, přeji jí ve službě této zemi a jejím občanům mnoho štěstí a dokonce věřím, že – tak jako Nečasova vláda – dokáže v některých aspektech i ona posunout Českou republiku zase o něco dopředu i pozitivním směrem.

Nezbývá, než se na příští čtyři roky či alespoň na několik následujících měsíců smířit s tím, že ideové zájmy středopravicového voliče budou teď na parlamentní půdě hájit TOP 09 a ODS a ve vládě snad i trochu ANO a KDU-ČSL.

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády II.

Dnes nebudou převažovat pozitivní hodnocení. Za poslední dny se chci vyjádřit k Benešovým dekretům a cestě premiéra do Německa po zemi vůbec, o návrhu, aby si poslanci nemohli přivydělávat v dozorčích a dalších radách. O tom, proč není u nás dobré mít povolené 0,3 promile alkoholu za volantem, o tom, jak chce premiér podporovat rozšíření EU o Turecko nebo o snížení platů v armádě a o finanční ústavě.

Myslím si, že pro dobrou a kvalitní přítomnost a budoucnost se potřebujeme vyrovnat s minulostí. Domnívám se, že vysídlení sudetských Němců nebylo správnou věcí (a člověka i logicky napadne, že bylo už tehdy řízeno z Moskvy, aby se tak Sověti zbavili 3,5 milionů vyspělých Němců, kteří by pravděpodobně nástup komunistické totality ani vítězství komunistů v ještě demokratických volbách, nedovolili). Dělo se při něm i spousta konkrétních zločinů, které se objevují pro náš národ jako noční můra ještě dodnes. Je podle mě nutné si přestat něco nalhávat, trapně a nedůstojně se vymlouvat a podívat se pravdě do očí a řádně se omluvit a nahlas říct, že to nebylo správné a že toho naše země lituje. K tomu bohužel Petr Nečas (zatím) nemá odvahu a dále bude jen posouvat problém, který bude česko-německé a česko-rakouské vztahy i nadále právem znepříjemňovat.

Co ale muselo asi každého daňového poplatníka a fanouška Petra Nečase potěšit, byla jeho cesta do Berlína (a předtím do Bratislavy a Budapešti) autem. Jaký je to rozdíl třeba oproti bývalému ministru zahraničí Zaorálkovi, který mnohokrát používal vládní tryskáč i na cestu do Ostravy. Myslím si, že to není od premiéra žádné populistické gesto, ale naopak krásná ukázka toho, jak má jít nejmocnější muž v zemi pozitivním příkladem. Kdyby si tak z něj vzal příklad i prezident (narážím na jeho trapné vyjádření ohledně snižování platu prezidenta).

Popravdě vůbec nechápu, jak mohou zvoleni poslanci sedět v dozorčích radách státních nebo veřejných firem atp. a ještě za to brát neuměřené peníze. Doufám, že se Petru Nečasovi podaří prosadit zrušení takovýchto a dalších věcí.

Plně souhlasím s občanem Petrem Nečasem v tom, že když nám Čechům povolíme za volantem jedno pivo, dáme si dvě nebo tři. Myslím si, že má smysl, aby v případě alkoholu za volantem byla nulová tolerance a aby se i více než dnes zpřísnily postihy za vážné porušování dopravních předpisů. Četl jsem o tom, jak se v USA jezdí úplně jinak. Ale tam si lidé uvědomují nejen sami sebe, ale i ostatní lidi kolem nich. U nás zatím většinou neumíme ani jedno. A už vůbec ne jenom na silnicích.

Jediná demokratická strana, která jasně říkala, že je proti vstupu Turecka do EU, byla KDU-ČSL. ODS a TOP 09 se sice tváří konzervativně, ale myslím si, že konzervativec neupřednostňuje momentální ekonomické výhody nad prevencí před problémy, které by daná věc mohla přinést do budoucna. Turecko je sice velmi sekulární a na jednu stranu by jeho přijetí bylo ekonomicky výhodné jak pro státy EU, tak pro Turecko, ale myslím si, že by Evropa měla i ve 21. století a i těch následujících zůstat převážně křesťanská a liberální – ne muslimská. Což prý hrozí. Ale možná to premiér Nečas myslí jinak – myslí si, že EU je pouze ekonomická organizace, ne politická. Což podle mě již dnes dávno není pravda a navíc osobně jsem zastáncem evropské federace, takže já to vnímám takto. (Což neznamená, že nevidím jako obrovský problém Evropy dneška její demokratický deficit a problémy socialistických vymožeností).

Dále si myslím, že není úplně nejlepší nápad snižovat platy v armádě. Sice se o problematiku podrobně nezajímám, ale armáda by měla (stejně jako vzdělávání či podpora rodiny) být prioritou i v údajné ekonomické krizi.

A konečně – finanční ústava. Podle mě je zakotvení toho, aby v ústavě bylo jasně napsáno, že deficit státního rozpočtu musí být vyrovnaný a případné zadlužování by se nějak procentuálně odečítalo pro tento schodek hlasujících poslanců z jejich platů, správné. Důkazem toho, že to funguje, je Švýcarsko, kde mají v ústavě zakotvené, že rozpočet musí být vyrovnaný a kde žádné schodky rozpočtu a patrně ani dluhy nejsou. To jsou holt ty občanské země.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=152785