Pokrok, který odmítneme

Již nějakou dobu máme svobodné bádání a s tím by se dalo říct, že technologický pokrok nelze zastavit. Avšak nyní více než kdykoliv jindy v historii hrozí, že obavy humanistických spisovatelů a filozofů se stanou realitou. Je docela možné, že brzy budeme schopni uměle vyrábět lidi (no já si myslím, že to nejde, protože věřím na dualitu duše a těla), že se budeme stávat kybernetickými organismy, nainstalujeme si do svého těla nejen čipy (aby mohl Facebook a Google a následně vlády lépe určit naši polohu), ale také technicky vylepšíme naše mozky, tak aby mohly mít IQ třeba 10 000. A proč ne?

Osobně by mi to přišlo jako podvod. A podvod podle mě nemá smysl. A taky bychom tím ztráceli to, co nás dělá lidmi. Takže taková možnost jednou bude (možná brzy, možná už je). Někteří to (současného člověka) budou brát pouze jako logický mezičlánek v evoluci mezi zvířetem a superroboty. Ostatně transhumanistické hnutí již dávno existuje. A kdo vůbec říká, že příroda a technika jsou tu pro člověka? Vždyť ony mají přece smysl i bez nás! Nebo ne? (Za sebe říkám, že ne).

Co tak nechat se naklonovat? A kolikrát? A co genetické úpravy? A co rození dětí? Není to dnes strašně složité, namáhavé a bolestivé? Co kdybychom to mohli udělat nějak jednoduše? Umělé oplodnění, ale i umělé zrání v nějakém ideálním prostředí. A co tak si ještě dopředu naprogramovat, jaké by to dítě mělo být?

Slyšeli jste o 3D tiskárnách? Dneska to sice ještě nejde, ale za pár let třeba bude možné vytisknout si přesnou kopii jakéhokoliv jídla. Přinese vám ho robot a vy se nemusíte ani zvedat s postele. Ostatně, proč byste to dělali, když máte Facebook zabudovaný v hlavě a ovládáte jej pomocí myšlenek?

Zkrátka a dobře, ve 21. století se mnoho věcí může změnit. Může se změnit celá podstata lidství. Sice se rád dívám na seriál Futurama, ale myslím si, že některé věci by měly zůstat pouze v naší fantazii a literatuře.

A co s kapitalismem? Nepřežije se? Myslím si, že brzy budeme na takové technologicky vyspělé úrovni, že nebudeme muset chodit pracovat (nebo podnikat, investovat), abychom si mohli žít na vysoké noze. Že replikátory čehokoliv, které bude mít každý doma, nám budou moci s malým množstvím energie vytvořit cokoliv (a byl bych rád, kdyby toto vědci co nejdříve vymysleli). Nicméně zabývám se otázkou, zda je člověk schopen žít mimo kapitalismus. Zda by mohla taková společnost fungovat. Jestli by se neudusila ve věčném konzumu. Kolik lidí by dokázalo pochopit, že to je konečně příležitost začít se věnovat těm skutečně důležitým věcem, na které jim dnes mnohdy nezbývá čas (rodina, koníčky, osobní rozvoj, četba, hra na hudební nástroje, kultura, poznávání, filozofování, duchovní život, zdravý životní styl atd.).

Ano, záměrně přecházím fázi, kdy by velké korporace svůj druh kapitalismu tvrdě bránily, kdy by takové věci byly dostupné jen nejbohatším lidem za velké peníze, ale ptám se – neodmítli bychom i tento pokrok? Nezůstali bychom u kapitalismu? (Osobně si myslím, že to není nutné, protože podstata člověka je, že je dobrý i špatný, ale zároveň je rozdíl mezi vyspělostí a úrovní chování Angličana a Ukrajince, tudíž podle mě – kultivace je možná, byť nikdy nebude – a je to tak správně – dokonalá).

No a co s pokrokem, který už tu dnes máme? Antikoncepce, potraty, eutanazie, výběr sexuální orientace i pohlaví, nadstandardní sociální stát, geneticky modifikované potraviny? Co s tím? Není na čase již nyní některé pokroky odmítnout? Co tak se vrátit k lidské (tím nemyslím zvířecí) přirozenosti?

Připojte se k Matrixu, bude to úsporné!

Sice nemám tak moc rád konspirační teorie typu WTC, Bilderberg atd., ale člověk s kritickým myšlením musí být na pozoru. Je nás moc. Je toho málo! Teda prý. Dejme tomu, že žijeme ve světě s omezenými zdroji (pro fungování kapitalismu by tomu tak být mělo), že fakt nemůžeme pomocí nějakých vynálezů, chytřejší recyklace, efektivnějšímu a úspornějšímu životu dojít k trvalé udržitelnosti. Že nám dojde ropa, a bude problém, že budeme mít nedostatek vody, že bude spousta horka a sucha, zkrátka, že bude málo energie. Otázkou je – co bude další novinkou na Facebooku?

Nedávno jsme měli jen řeč, museli se stýkat osobně, pak jsme vymysleli hliněné destičky – bylo to efektivnější. Pak jsme začali s knihami, přes noviny a rádio došli k televizi. Dnes máme počítače a internet a nyní jsme na Facebooku. No řekněte, kdo z vás ho nemá? A kdo se na něj nepotřebuje každý den připojit? A komu nedělá radost, když může něco sdílet? Nebo najít sobě podobné lidi, s kterými se může navzájem dělit o zajímavé informace, které by mu jinak utekly? Kdo není rád za cílené reklamy přesně pro vaši osobnost? (Má to i svá úskalí – omezené soukromí, ale vyhovuje to jak marketérům, tak zákazníkům).

No a jak jsme tak přešli do virtuální reality, někteří mí vrstevníci občas okusí ještě i tu skutečnou (byť velmi pochybuji o tom, že jsou schopni to výrazně odlišit, když v ní pomalu vyrůstají). Další level budou 3D holoprojekce, ovládání počítače hlasem, kamaráděni se s roboty atd. No a co bude příště? No řekněte, nelíbilo by se vám, kdybyste se ráno nemuseli namáhat, vstávat z té vyhřáté postele a jít zapínat ten notebook nebo se natahovat pro ten chytrý telefon s internetem? Už byste nemuseli takto složitě zapínat Facebook, ten byste spustili pomocí myšlenek, mohli byste dál v klidu ležet a nenamáhat své svaly, svůj hlas, své oči. Jen byste leželi a myšlenkami komunikovali se svými přáteli na Facebooku. I když i ty myšlenky by se brzy chtěly proprokrastinovat.

Tak, to by možná ještě šlo a asi to není nic nereálného a většina uživatelů taková vylepšení nadšeně přijmou. CIA nebo KGB si nás stejně vyhledá i teď, pokud máme mobily, takže nějaké čipy v mozku by přece nemohly nikomu vadit…

Ale co by bylo potom? Jak vyřešit energetickou a potravinou krizi? Jak dát zlenivělým masám bez práce a pořádného vzdělání (byť s deseti tituly) to, co potřebují? Viděli jste Matrix? Proč nevytvořit věrohodnou virtuální realitu, kopii světa, ve které bychom měli všechno, co bychom chtěli? Ano, vzdali bychom se přirozenosti, skutečného života, pravdy, svobody, soukromí a dalších zpátečnických nesmyslů, ale komu to vadí už dnes? Plastické operace, umělé oplodnění, potrat místo antikoncepce, umělá smrt, humanoidní roboti, filmy, seriály, počítačové hry, virtuální světy?

To by přece mohlo vadit jen nějakým zpátečnickým humanistickým nebo křesťanským podivínům. A ty přece nikdy v historii nebyl problém nějak zlikvidovat, ne?

A co vy? Vlezete si do Matrixu dobrovolně, usadíte se v džungli s nelegálně drženými zbraněmi, nebo odletíte na jinou planetu?

Potrat jako antikoncepce?

Potrat. Vzbuzuje ve Vás toto slovo také spoustu vášní, otázek a odpovědí, argumentů pro a proti či hrůzné představy zavražděných dětí nebo naopak zničených životů s neplánovaným dítětem? Vidíte na jedné straně zpátečnické konzervativce a na druhé militantní liberály? Jaký mají smysl a dopad prolife akce?

Iniciativa Stop genocidě objíždí střední školy a před nimi vystavuje billboardy s propagandou proti potratům. Mnoho lidí to považuje za nechutné. Posuďte sami. Pravdou je, že můj osobní názor na potraty změnilo pravě to, když jsem kdysi viděl podobné fotografie. O to víc mě nyní zarazilo, když jsem si všiml, že v ČR se údajně udělá 70 potratů denně. Tipoval jsem to tak, že max. dva. Ostatně billboardy jsou udělány zajímavou formou a vedou i tak proevropského člověka, jako jsem já, k zamyšlení o současném fungování Evropské unie a jejím směřování v případě, že si dnes většina lidí nárokuje svobodu, aniž by si uvědomovala, že k ní neoddělitelně patří zodpovědnost.

Dalo se čekat, že v české liberální společnosti mladých lidí budou padat názory, že tam bude jen nějaká parta katolických babiček poučovat o morálce atp. Pro mnohé bylo překvapení, že to byli tři mladí muži. Co mě však zaráželo nejvíce, bylo to, že mladí lidé si nejsou schopni na tak kontroverzní téma vytvořit svůj vlastní názor a jen papouškují to, co si myslí, že si myslí většina. Pravda, je to nemoc celé současné západní společnosti, té české především, a má mnohdy také.

Řeči typu: „Pojďme na ně! Pojďme jim to zničit!“ atp. mě trošku zvedaly ze židle. Chápu mladický zápal pro radikální řešení situace s nezájmem tu situaci pochopit, ale mám (ne)výhodu, že mám rozum a dnes si trošku dokážou uvědomovat rozdíl mezi skutečnou a virtuální realitou. Že když se semele bitva, může to sice dopadnout dobře pro mě (třeba se budu dívat jen přes okno), ale ne tak pro její hlavní účastníky.

Myslím si ale, že přes svoji kontroverzi a stádní odpor k ní splnila akce svůj účel především v jedné věci. Vzbudila diskuze. Vyprovokovala lidi k zamyšlení. Předala i nějaké informace. Nabídla otázku, zda potrat je skutečně stejný zákrok jako vytrhnutí zubu.

Musím říct, že pro mě, jako pro člověka, který vyrostl na liberalismu, je při současných světových problémech toto téma na vedlejší koleji a nemám v úmyslu se jím nějak zvláštně zabývat, ale uvedu také svůj názor na toto téma. Já osobně jsem proti potratům. Považuji to za zabití (otázkou je od jaké doby, ale od 10. týdne už jednoznačně). Pravdou je, že to ve většině případech asi nebude s úmyslem zabíjet. Myslím si, že potrat není antikoncepce.

A zakázat je zákonem, nebo ne? Jako svobodomyslný člověk jsem obecně proti jakýmkoliv zákazům a osobně si plním své povinnosti spíše, když není vytvářen pocit, že je „musím“ dělat. Avšak většina to má zřejmě naopak. Zakázal bych je v běžných případech (a tady je otázkou, kolik se jich zase bude dělat načerno), avšak v těchto třech případech bych zřejmě nechal svobodnou volbu:

1) V případě znásilnění.

2) V případě, že by se dítě mělo narodit postižené.

3) V případě nízkého věku matky a pravděpodobné neschopnosti se o dítě kvalitně postarat.

Další problém, který se může v Česku vyskytnout je ten, že prolife aktivisté mohou například argumentovat tím, že potrat je jednání proti Bohu. Pochopitelně je to jejich pohled, ale je třeba si uvědomit, že většina společnosti, a především mladí, to vidí jinak a je třeba k tomu také tak přistupovat. Náboženské argumenty jsou podle mě kontraproduktivní.

Proč v nás ale toto téma vzbuzuje tolik emocí či vyhraněných názorů? Zvlášť dnes, kdy jsme se ještě nenaučili svobodně vyjadřovat svoje emoce a názory. Jedná se o téma, které se nás dotýká politicky, resp. ideologicky – a to je vždycky strašný argumentační boj. Je to téma etické i filozofické. Dotýká se nás osobně, našeho soukromí, naší společnosti, ve které žijeme. Proto asi také mnohdy před tímto tématem zavíráme oči a raději se vyhýbáme tomu, abychom se tím zabývali. Ale 70 potratů denně je trošku moc…

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=125943