Paternalismus je přijatelný, pokud nás chrání před druhými

Písemná příprava – Mill*

V Millově textu je obtížné najít nějakou mezeru, jež by se v kontextu, co v něm řeší, nezabýval. Když už jsem měl pocit, že jsem na ni natrefil, tak jsem o daném problému četl o pár odstavců dále nebo hned v tom dalším. To se týká například otázky hazardu, postavení jedince v rodině či jeho svobody prodat se do otroctví.

Za klíčové považuji jeho varování nejen před tyranií úředníka, ale i před tyranií většiny. Vyslovuje se rovněž proti tomu, aby byl jedinec chráněn před sebou samým. Dle něj si může každý dělat, co chce, pokud tím neškodí druhému, a je jedno, na kolik takové chování druhé pohoršuje, nebo snižuje jedince v jejich očích. Pokud je na místě státní zásah, tak pouze tehdy, když to může škodit i druhým.

Zde je zajímavá právě otázka hazardu. Domnívám se, že pokud zakazujeme jeho provozování, nikoliv samotné hraní, pak se nemusí jednat o paternalismus, ale o liberální ochranu jedince před jednáním ostatních, které mu škodí. Z toho, co dále Mill píše, mám pocit, že by např. se zákazem herních automatů i souhlasil, protože jinde tvrdí, že stát může občana chránit i tehdy, pokud on může být klamán, či pokud má v úmyslu přejít přes most řeku, ne do ní spadnout – tedy získat peníze, ne o ně přijít.

Nicméně v případě prohibice, např. u alkoholu je skeptický k její účinnosti. Jeho vyšší zdanění je dle něj v pořádku a podle mě opět nemusí být argumentováno paternalisticky jako snaha odradit od jeho užívání, ale liberálně, jako náhrada škody ostatním jedincům na zaplaceném všeobecném zdravotním pojištění.

I přesto si ale myslím, že by podobných kvazi-paternalistických opatření mělo být co nejméně, protože toto filozofické přerámování může být snadno zneužitelné. Dále je otázka, na kolik jeho ochrana dětí vůči nezodpovědným rodičům, nemůže přejít do extrémů typu jejich norského odebírání.

Hodně mě ale zaujala poslední část, kde řeší, proč by se ty nejlepší talenty země neměly soustřeďovat v administrativě. Takové totiž potřebujeme v byznysu, protože ve státní správně nikdy nebudou tak výkonní, efektivní a hlavně ani svobodní, ani mít prostor pro vlastní rozhodování.

Naopak je to kvalitní argumentace proti těm, co by chtěli osvobozovat lidi skrze převedení veškerého rozhodování demokraticky na stát, protože navíc by tito lidé byli politicky závislí, byl by větší prostor pro klientelismus, politikaření, a především by reálně nerozhodovali, svými soukromými věcmi zaneprázdnění, občané, ale ti, kteří mají silnější lobbisty na správných místech – viz dnešní realita Bruselu či Washingtonu, i Millova poznámka ze začátku textu.

Asi tímto padá i argument o tom, že by byrokrati a politici měli být placeni co možná nejvíce, a naopak by mohlo být lepší, pokud by veřejných pozic bylo co nejméně, a ctihodní občané dané funkce brali jako čest sloužit své zemi.

Nutno ale podotknout, že pokud by byla pravda, že se monopoly nezničí samy skrze volné tržní síly, pak může být na místě proti-monopolní zákonodárství, protože i anti-(neo)liberální kritika toho, že se byrokracie ze státu přenese/přenesla na velké korporace, může být na místě.

*Psáno 11.5.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. S. Milla – „On Liberty“, in: On Liberty and Other Essays, kap. I., III.–IV., s. 5–19, 83–128.

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády I.

Rozhodl jsem se, že trošku zapracuju na svém písemném projevu – a spojím příjemné s užitečným – budu komentovat kroky vlády Petra Nečase. Je to vláda, která má moji důvěru (a připomeňme si, že bychom dneska takto mohli komentovat kroky vlády soudruha premiéra Paroubka a soudruha vicepremiéra Filipa – a mohli bychom vůbec komentovat?). Je to vláda středopravicová, a přestože tam není zastoupena moje strana, je to nejlepší možná koalice při voliči nastaveném rozvržení sil v parlamentu.

Prvních sedm témat bude věnováno účasti premiéra a ministrů jeho vlády na pohřbu hrdiny 3. odboje – Milana Paumera, tzv. povodňové dani, pozastavení stavby dálnic v Moravskoslezském kraji, jmenování Romana Jocha (ředitele Občanského institutu) poradcem premiéra pro zahraniční otázky a lidská práva, historicky první neodložení státních maturit, bankovní daň EU a omezení hazardu.

Pro případné nespokojence jen upozorním, že budu na aktuální vládní témata sdělovat pouze svůj laický a aktuální názor a nehodlám zacházet do přílišných odborných podrobností. Je to názor občana, ne odborníka. Takže někdy to může být i dost neinformovaný názor.

Docela mi vadilo, když jsem se dozvěděl o smrti našeho hrdiny, Milana Paumera. Byl jsem ale velmi potěšen, že nový premiér, oba vicepremiéři, předseda senátu a předsedkyně sněmovny, bývalý předseda KDU-ČSL Jiří Čunek nebo třeba zástupci Konzervativní strany, se pohřbu účastnili. Byla to ukázka velké odvahy a já jim za to děkuji. Člověka napadá – kde byli naši dva prezidenti Václav Havel a Václav Klaus?

Když jsem poprvé slyšel o povodňové dani, říkal jsem si – dobrá, budeme solidární, premiér to podporuje, proč ne? Už jsem jen čekal na reakci Svobodných zprava a trošku se jí usmíval, ale na druhý den jsem zjistil, že je vše jinak, že daň 1200,- ročně byla připravena m. Kalouskem už před povodněmi atd., takže s touto daní příliš nesouhlasím.

Pozastavení stavby dálnic (obchvatu Frýdku-Místku, napojení R56 na D1 v Ostravě, obchvat Bohumína, spojení Opavska s Ostravou atd.) jsem zpočátku moc nevnímal, ale je to z mého kraje, tak proč se nezajímat? Je pravdou, že kdyby opravdu nebyly peníze, bylo by to pochopitelné, ale dálnice se u nás stavějí mnohonásobně předražené s o to horší kvalitou. Doufám, že ministr Bárta bude v řešení tohoto problému úspěšný. Druhá věc je, že zrovna v oblasti, kde je znečištění ovzduší evropským i světovým unikátem srovnatelný jen s některými oblastmi v Číně (?!), se může ulehčení městům od nákladní dopravy co nejdříve hodit – navíc v průmyslovém regionu jsou dobré komunikace pro tamní podnikatele a obchodníky jaksi namístě.

Další takovou ukázkou premiérovy odvahy bylo jmenování Romana Jocha jako poradce pro lidská práva. Pojetí práv a svobod Romanem Jochem je v neomarxismem a levicovým liberalismem ovlivněném Česku docela unikátem. Jistě má i některé extrémní názory (extrémistické bych neřekl), ale je velmi užitečné se především nad těmi ostatními (které jsou při nejmenším kontroverzní – a které má polovina lidí a politiků v USA) zamyslet. Většinou jsem v opozici vůči extrémnímu konzervatismu, ale názory R. Jocha mi připadají tak nějak rozumné a mají hlavu a patu – např., že práva máme dána jako lidské bytosti (v Ústavě), ne jako členové určitých skupin. Nehledě na to, že R. Joch je jediným významným nefalšovaným americkým republikánem u nás a já mám k americké pravicové GOP velké sympatie.

Stejně jako se zaváděly při přijímačkách na střední školy poprvé přihlášky pouze na jednu školu, budu jako první „pokusný králík“ také u toho, jak se budou zavádět státní maturity. Nevadí. Je to výzva. Mnohdy jsem byl proti nim, pak zase pro – a takto se to párkrát vystřídalo. Asi nemá cenu se teď zabývat tou neschopností, nepřipraveností, těmi promrhanými penězi – daleko lepší je se s tím smířit, být šťastný za to, že už alespoň víme, na čem jsme a soustředit se na jejich úspěšné zvládnutí. Co mě může jen utvrdit v tom, aby se zavedly je založení facebookové stránky na bojkot státních maturit tím, že se u generálky budeme dělat ještě blbější, kde v názvu někteří studenti nevědí, jak se píše základní sloveso být v první osobě množného čísla („… budem …“). A argument, že to plno lidí nedá? Vždyť na nejprestižnější vysoké školy se taky dostane jen 5 % lidí :-).

Teď je téma, o kterém moc nevím, tak spíše odbočím – odmítnutí zavedení bankovní eurodaně. Přestože jsem eurofederalista, v poslední době mám na věci přicházející z Bruselu dosti skeptický názor. Proto jsem rád, že stejně jako ta slovenská, tak i česká vláda se nebude bát Bruselu mnohdy odporovat. Sice až na výjimku Řecka, Španělska, Portugalska a Kypru vládne ve všech zemích Sedmadvacítky pravice, je to takové lehčí – populární pravice.

Jsem zvědav, zda ODS (tak jako KDU-ČSL) brzy neskončí v parlamentu díky silné lobby hazardu (s kterou má m. Kalousek tak dobré vztahy). Petr Nečas se prý chystá dát obcím větší pravomoci, aby mohly snadněji zakázat hrací automaty a bojovat proti hazardu a i veřejnost si podle anket uvědomuje, že hazard je zlo, které se nevyplatí ve svém okolí trpět a živit.

Přeji Petru Nečasovi hodně štěstí v jeho odhodlání a co nejméně Kalousků a Bártů…

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=151816