Je svobodný trh nejlepší recept na zajištění sociální spravedlnosti?

Svoboda, vlastnická práva a spravedlnost*

Tomasi kritizuje Rawlsův přístup ke spravedlnosti jako férovosti, protože podle něj omezuje ekonomické svobody a podlamuje osobní odpovědnost občanů i celkový ekonomický rozvoj společnosti, a tím dlouhodobě i zlepšení (absolutní) pozice nejméně zvýhodněných. Naproti tomu nabízí koncept nazvaný free market fairness. Režimy typu tržní demokracie pak považuje oproti té sociální za vznešenější, a taktéž nejvyvinutější formu liberalismu. Tvrdí ale, že o tom, který ideál je lepší, musí politický filozof rozhodnout nikoliv z praktického, ale z morálního hlediska.

Na Brennanově myšlenkovém experimentu se snaží dokázat, že pro chudé je z dlouhodobého hlediska lepší, pokud není ekonomický rozvoj brzděn přílišným státním přerozdělováním. Na materiální vylepšení z hlediska např. lepšího auta si nejnižší vrstvy dle mého sice mohou počkat v další generaci, ale v případě zajištění nadčasových věcí, může být snížení nerovností na místě už nyní.

Navíc si nejsem jistý, na kolik je Tomasiho argumentace přesvědčivá, protože i mezi zmíněnými extrémy může jistě existovat řada mírnějších verzí. Rawlse i sociální demokracii kritizuje jak na straně příliš progresivního zdanění příjmů i majetku, tak z hlediska míry přerozdělování i omezení ekonomických svobod. On i podobní autoři ale podle mě často opomíjejí, že by bylo možné mít téměř minimální nebo malý stát, a zároveň s tím mít sociálně spravedlivé zdanění. Zjednodušeně řečeno, stát levicový na vstupu, ale pravicový na výstupu. V praxi má k takovému blízko asi částečně Švýcarsko.

V jeho textu mi chybí pohled jeho tržní demokracie na regulaci monopolů, ochranu zaměstnanců a spotřebitelů, ale i regulaci měnového, bankovního či burzovního systému. Taktéž by se mohl více vyjádřit k férovosti zdanění v případě např. financování zdravotnictví převážně z daní z osobních příjmů z práce, ale už ne z těch pasivních/automatizovaných z kapitálu.

Je sice dobré, že se snaží přihlížet k tomu, co je jak ekonomicky, tak společensko-politicky reálné a přijatelné, ale mám pochybnosti, na kolik to z hlediska mezigenerační spravedlnosti reflektoval v případě své podpory benevolentní imigraci. Dalo by se jistě argumentovat, že vůči úsilí předků např. v evropských zemích, není férové, aby – ať už kvůli ekonomickému zisku či globální solidaritě – byly kulturně přeměněny domácí národy.

Zároveň obhajuje svobodnou volbu jednotlivců v rámci komercionalizované společnosti, nicméně podobně hodnotově relativisticky jako libertariánští autoři příliš nereflektuje, že tržní kapitalismus často způsobuje, že lze dobře vydělávat na lidské hlouposti, bulvárnosti, povrchnosti, a zároveň se jak pracovní, tak volný čas – a často spíše u těch nejméně zvýhodněných – využívá pro méně vznešené činnosti, přestože by někdy vhodné regulace mohly kvalitu jejich života zlepšit. To lze dobře vidět na příkladu vyššího zdanění prodeje alkoholu a následného přerozdělení na platy lékařů. Ekonomická svoboda se sice mírně omezí, ale není zcela omezena ta osobní.

Problematičtější to samozřejmě může být tam, kde demokratická většina donutí jedince, který na trhu těžce tvoří přidanou hodnotu, aby odevzdal třeba 70 % svého příjmu i na plat legislativy a administrativy, které neustále vymýšlejí, jak mu jeho tvrdou práci ještě ztížit. A to často v rovnostářské snaze zlepšit postavení i těch, kteří se nesnaží, přičemž se opomíjí, že bohatství, které společnost skrze státní donucení přerozděluje, musí na trhu nějak vzniknout.

Obecně mám dojem, že se „ne-klasicky“ liberální autoři snaží přijít na takovou míru regulace trhu a společnosti, která by nejen zachovala osobní odpovědnost a ekonomické svobody, ale zároveň eliminovala neférové výhody dané něčím jiným než poctivým individuálním úsilím. Rawls i Tomasi nám ukazují, že je to značně obtížné.

*Psáno 26.4.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Koncepty v moderní politické filosofii na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Tomasiho – Free Market Fairness, kap. 8, s. 226–266.

Jedinec nebo stát – komu patří soukromý majetek?

Písemná příprava – Locke I*

V případě Lockova textu mě opět zaujalo několik věcí. Než se dostanu k tomu hlavnímu, tak bych jen připomenul jeho názor z odstavce 82, kde prohlásil muže za silnějšího a schopnějšího než ženu. Možná je to i mými zahraničními pobyty na dvou výrazně levicových univerzitách, ale když čtu tyto názory, tak mívám větší pochopení pro emancipační a feministické úsilí. To asi ale není jediná pasáž, s níž by u Locka měli dnešní liberálové problém. Tou bude asi i jeho přesvědčení, že legislativa by měla být s určitou samozřejmostí podřízena přirozenému zákonu, jímž míní mj. to, co se dá odvodit z bible.

Klíčovými argumenty, které mě u Locka zaujaly, jsou ale ty o vztahu osobního vlastnictví a státu. Na rozdíl od Hobbese se v odstavci 138 domnívá, že státní moc je nemůže jednotlivci vzít, protože podobně jak tvrdí v odstavci 94, tak vláda nemá jiný účel, než právě zachovávání vlastnictví. V souvislosti s tím mě ale zaujala pasáž v odstavci 120, kde se zabývá vlastnictvím z hlediska toho, že se člověk stane občanem jiného státu. Přivedlo mě to k myšlence, že pokud člověk má sice nějaké vlastnictví, ale přestěhuje se do jiné země, a přestane být občanem té původní, v níž to vlastnictví má, tak mu již nemůže být garantováno, že bude toto jeho vlastnictví jeho (novou) vládou chráněno, a tedy ani nemusí být automaticky chráněno ani vládou předchozí. Tudíž je v této situaci možné, že tím konečným majitelem jeho vlastnictví je pouze ta vláda, která mu je dokáže ochránit, tak jako to zřejmě v předchozím textu zamýšlel Hobbes.

Přestože tedy Locke uznává nedotknutelnost vlastnictví, tak mě zaujaly jeho úvahy v odstavcích 31 či 46 o omezenosti a spíše morálním nároku na osobní vlastnictví – tedy, že by člověk neměl vlastnit víc, než je schopen spotřebovat a než by se mohlo zkazit. Kromě jiného mě ale zaujalo i jeho vysvětlení legitimity zdanění z odstavce 140 na základě argumentu souhlasu většiny, s nímž by někteří liberálové (libertariáni) dnes asi nesouhlasili.

*Psáno 30.3.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Locka – Druhé pojednání o vládě, kap. 1-5, 7-13 a 18-19.

Svobodní – klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?

Hlavní hodnotou Svobodných je svoboda. Jenže jaká a pro koho? Mají šanci dostat se příště do sněmovny? Co pro to musí udělat? A komu by pomohlo prosazení jejich programu?

Téměř všichni chtějí více svobody. A naše země by skutečně mohla být svobodnější, pokud bychom změnili některé zákony, daně, veřejné výdaje či regulace. Jenže jsou to Svobodní, kdo nabízí ten správný recept?

Ještě, než se dostanu ke kritice některých programových bodů, je třeba zmínit dvě věci. Byla chvíle, kdy jsem si myslel, že prosazování (klasicky) liberálních idejí, je pro Svobodné téma číslo jedna. Že to není nacionalistický boj proti Evropské unii. Ale dnes?

Vím, je to teď cool a spousta kritiky našeho společného evropského projektu je na místě. Jenže absurdní situace, kdy na předsedu kandiduje zároveň i člověk, který od pravicové sociologické kritiky velmi rychle přešel k něčemu, co si snad ani nezaslouží nazvat pravicovým populismem, přináší otázku, zda je to skutečně svoboda, co je pro tuto stranu nejdůležitější.

Liberalismus u nás byl sice i v době před první republikou spojen s emancipačním národoveckým hnutím, ale nevím, zda je šťastné, že Svobodní dnes působí dojmem, jako by Brusel považovali za něco, čím pro tehdejší politiky z českých zemí byla Vídeň.

Český pravicový volič by možná ocenil, kdybyste kromě boje proti EU či snad snahy o naše vystoupení z ní, akcentovali důležitější témata. Mimochodem, neměli byste bojovat na dvou frontách, a prát se za liberální ideje i na unijní úrovni? Jak například bojujete proti clům a zemědělským dotacím?

Vykašlat se na krajské volby by byla zbytečná chyba

Druhou věcí jsou volby do krajských zastupitelstev. Asi se shodneme na tom, že dlouhodobým problémem našich krajů jsou kromě regionálních mafií i oranžovo-rudé koalice a dnešní hrozba ovládnutí krajů těmi lidmi z ANO, kteří by jen prosazovali šéfův byznys. Proč mám tedy pocit, že vám na krajských volbách příliš nezáleží?

Jsem zvědavý, v kolika krajích uzavřete předvolební koalici napříč všemi pravicovými stranami – s ODS, TOP 09 i těmi malými. Myslíte si, že v krajích není prostor pro prosazování klasicky liberálních idejí? Proč už teď neiniciujete celospolečenskou diskuzi o tom, jak změnit jejich fungování? Zda by nebylo lepší, aby se (z části) kraje financovaly z vlastních daní? Zda by pro ČR nebyly vhodnější samosprávné okresy? Proč v parlamentu nehledáte podporu pro možnost lidového veta, které navrhujete?

Opravdu mají všechny kraje vyrovnaný rozpočet? Skutečně nejsou žádné z nich zadlužené? Má každý kraj naprosto transparentní online přehled o všech výdajích, smlouvách či veřejných zakázkách? Proč si neuděláte podrobnou analýzu toho, za co se v každém kraji za posledních několik let zbytečně utrácelo? A nedalo by se skrze kraje prosadit, aby děti na školách konečně získaly kvalitní ekonomické a finanční vzdělání?

Máte šanci?

Ale zpět k celostátní politice. Dneska bych na vás nevsadil. Sice máte velice dobře napsaný program, ale problém je, že ten je psán pro situaci, kdy byste vyhráli volby, a mohli zemi spravovat sami. A to se nestane. Bylo by proto vhodné, kdybyste měli i takový program, který by realisticky nabízel to, co můžete prosadit buď jako jedna z koaličních stran nějaké budoucí pravicové vlády. Nebo – a to je teď pravděpodobnější – co se budete snažit prosazovat, když budete v parlamentní opozici.

Můj názor je ten, že pokud byste své reformy prosazovali podobně amatérsky jako předchozí pravicové vlády u nás, tak těžko pomůžete zvýšit svobodu těch voličů, o nichž říkáte, že je vaše politika v jejich zájmu. Tedy třeba těch malých a poctivých, co se snaží skrze tvrdou práci zlepšit životní podmínky pro sebe a své rodiny.

Taky je důležité, v jakém pořadí byste své reformy začali prosazovat. Pokud začnete s těmi, které nejdříve rapidně sníží životní úroveň nízkopříjmových občanů a zároveň s tím ji zvýší těm bohatším, tak způsobíte maximálně to, že se k moci hezky rychle dostane radikální levice.

Proto je podstatné, abyste začali s těmi reformami, které uškodí maximálně těm, kteří na současném systému skutečně parazitují. Zároveň, abyste začali s tím, pro co dokážete nalézt podporu i u jiných stran a ideálně i napříč spektrem.

Levici přece nemusí vadit, že výběr daní bude přehledný, jednoduchý a možný online, protože z jejího pohledu se alespoň vybere víc peněz třeba na sociální politiku. A vám to vadit taky nemusí, protože by to snížilo zátěž pro podnikatele, zaměstnance, občany, byli bychom bohatší a mohli bychom snižovat výdaje, rychleji splácet dluh a snižovat daně.

Komu pomůže vaše svoboda?

Tak a teď k tomu, co ze středo-pravicového pohledu považuju ve vašem programu za problematické. Nejen z hlediska toho, že se obávám, že by to nízkopříjmovým tvrdě pracujícím rodinám nepomohlo (krátkodobě ani systémově), ale i proto, že si myslím, že s takovými věcmi většina české (a ani středové či pravicové) veřejnosti nebude souhlasit.

V programu máte řadu dobrých věcí, ať už se to týká fiskální politiky, rušení těch regulací, které jsou zbytečné, větší transparentnosti a lepšího hospodaření státní správy, reformy základního a středního vzdělávání atd. Navíc je jasné, že v naší zemi rapidně potřebujeme posílit v lidech osobní odpovědnost, finanční vzdělanost, že potřebujeme omezit veřejné výdaje, snížit daně, přestat se zadlužovat, přehodnotit sociální systém, zvýšit bohatství společnosti a kvalitu našich životů.

Jenže dle mého potřebujeme i to, aby naše společnost zůstala i nadále systémově solidární, abychom zároveň neodstranili ty regulace, které vytvářejí určitý standard pro všechny (např. zaměstnance či spotřebitele). Abychom měli sociálně inkluzivní společnost s vysokou mírou sociální mobility směrem vzhůru. Aby lepší kvalita života nebyla jen privilegiem pro tržně nejúspěšnější, ale reálná možnost pro všechny, kteří se snaží a žijí poctivě.

Není mi příliš jasné, jak by kvalitě života u nízkopříjmových občanů pomohlo, kdybychom ukončili své členství v Mezinárodní organizaci práce, a kdybychom pracovně-právní legislativu „liberalizovali“ i v těch věcech, které pro zaměstnavatele nejsou zbytečnou zátěží, ale které mohou být pro kvalitní život zaměstnanců klíčové. Ony „svobodné“ pracovní smlouvy by taky mohly znamenat návrat námezdní práce, šíleně dlouhé pracovní doby atp.

Další věc je váš návrh na zrušení daně z příjmu fyzických osob. To zní krásně, problém je v tom, že v jiné části svého programu navrhujete tzv. negativní/zápornou daň jako náhradu za téměř všechny sociální dávky. Mám samozřejmě pochybnosti i o údajném motivačním efektu takovéto sociální politiky, ale jde o to, že když DPFO zrušíte, tak jak to teda bude fungovat?

U osobní daně z příjmu ale mluvíte i o tom, že řadu výjimek považujete za nespravedlivé a nesystémové. A podobně jako ODS už se nezmiňujete o tom, které z nich to konkrétně podle vás jsou. Skutečně je např. zvýhodnění spořádaných rodin s dětmi nespravedlivé a nesystémové? Nebo snad administrativně náročné?

Příliš nerozumím ani tomu, proč chcete rušit daň z nemovitých věcí. Argumentujete, jak už je napravo zvykem, že je nepřijatelné, aby stát danil majetek, protože je to v podstatě legalizovaná krádež. To jistě je a skrze parlament s ní souhlasíme, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že z hlediska svobody jednotlivce je například daň z jeho práce ještě horší. Zvlášť pro liberála. Nemluvě o tom, že asi víte, že daň z nemovitosti je z hlediska výběru asi nejjednodušší a nejstabilnější (pokud se tedy nepočítá skrze odhadní cenu, ale skrze rozměry a účel).

Bohužel se v této věci ale dopouštíte ještě větší hlouposti. Navrhujete totiž nahradit daň z nemovitých věcí obecní daní z hlavy. Bez ohledu na to, že asi víte, že zrovna tato věc nebyla jedna z nejšťastnějších věcí, které premiérka Thatcherová tehdy prosazovala. Jak si jako myslíte, že by taková politika přispěla k větší svobodě jednotlivců, zvlášť těch s nižšími příjmy? Jak chcete středolevicový národ, který přece taky máte tak rádi, přesvědčit, že vám skrze podobné návrhy nejde o to prosadit sice větší svobodu, ale pouze pro některé?

Zdravotní péče jen pro bohaté?

Dnešní zdravotní systém není ideální. Jistě je v něm spousta příležitostí pro plýtvání, brzdění inovací, zbytečnou byrokracii i černé pasažéry. Vše by šlo zlepšit. Ale pochybuju, že by váš návrh byl žádoucí. Mít základní povinné pojištění, které by se vztahovalo jen na první pomoc a záchranu života, zní sice pěkně, ale má dvě základní chyby. Tou první je, že chcete, aby se do něj přispívalo bez ohledu na výši příjmu jednotlivce, a prosazujete tudíž již druhou daň z hlavy.

A druhý problém je v onom individuálním, doplňkovém pojištění u soukromých pojišťoven, které by opět znamenalo, že lidé s nižšími příjmy by si třeba nemohli dovolit mít kvalitní a dostatečné pojištění. A to bych se ještě bál, že váš ideologický boj proti všemožným regulacím, by způsobil, že by ty důležité v tomto chyběly. Taky mi není jasné, kdo by to pojištění platil dětem nebo práce neschopným občanům.

Do budoucna je navíc otázka, zda je vhodné, abychom něco tak citlivého, jako je zdravotní péče, nechali na neviditelné ruce trhu, prozřetelnosti či přirozeném výběru. Co když pokročilé a drahé technologie v oblasti zdravotnictví způsobí, že si velký rozsah zdravotní péče nebudou moct dovolit všichni, a ve společnosti vzniknou obrovské, třeba i geneticky modifikované nerovnosti?

Pak je tu ještě jedna věc, a to je vaše zmínka o tom, že pojišťovny by si měly určit výši pojištění i na základě toho, jestli člověk užívá návykové a psychotropní látky. Jenže je otázkou, jak to ty pojišťovny budou zjišťovat, aby to bylo v souladu s ideou svobodné společnosti. To se nebojíte, že by naše soukromí neohrožovala jen všemocná vláda, ale i velké korporace?

Taky by mě zajímalo, zda by ve vámi prosazeném systému lidé, kteří mají vrozené nebo jiné dispozice k tomu, že budou více potřebovat zdravotní péči, museli platit daleko vyšší pojištění? Neobáváte se, že by takový systém vedl k tomu, že by to často byli lidé s nižšími příjmy, a tudíž bychom ve společnosti vytvářeli ještě větší nerovnosti? A mimochodem – dosud jsem nepochopil, proč jste proti regulačním poplatkům, a proč je považujete za levicové?

Máte recept na důchodovou reformu?

Fráze, že stát má ponechat občanům prostředky po hledání individuálního řešení v oblasti zajištění se na stáří, zní sice krásně, ale nezohledňuje moji obavu, že pro lidi s nižšími příjmy by to mohlo znamenat méně příjmů nebo skoro žádný důchod. Do toho zase navrhujete, pokud to správně chápu, už třetí daň z hlavy – tedy předem pevně určenou (paušální) platbu poplatníka do státního průběžného systému – tedy opět bez ohledu na výši příjmu.

Na výstupu pak chcete zavedení paušálního státního důchodu z tohoto systému, a aby byl stanoven tak, aby zajišťoval přiměřený životní standard poplatníkům s podprůměrnými příjmy. To má podle mě zase dvě zásadní chyby. Proč by tu stejnou částku měli dostávat i lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy?

A druhá věc je – jak vlastně stát pod vaší správou zjistí, jaké má kdo příjmy, když přece zrušíte daň z příjmu fyzických osob – a když ani do zdravotního a důchodového systému nebudou lidé odvádět částky na základě svého příjmu (a tedy své schopnosti platit)? Taky bych se mohl zeptat, z jakých daní byste to celé zaplatili, když navrhujete pro současné důchodce stávající systém ponechat, a zároveň nebudou skoro žádné daně (tedy např. sociální pojištění)?

Taktéž kritizujete, že v současném systému jsou důchody degresivně odvozené od výše příjmu, a že tedy lidé s vyššími příjmy dostávají nižší důchody. Mám ale dojem, že jeden z důvodů, proč je současný systém neudržitelný, je to, že důchody neposkytujeme pouze těm potřebným, ale všem – a čím více si člověk vydělával (a do systému odváděl), tím vyšší má (do určité hranice) nyní důchod, ne?

Budeme se Svobodnými svobodnější?

Byl bych rád, kdybyste některé věci ve svém programu ještě specifikovali. Taky mi není úplně jasné, jak se stavíte k antimonopolní politice a detailům v konstrukci firemní daně. Celkově je škoda, že u nás nemáme nějaký kvalitní think tank, který by návrhy našich stran dokázal ekonomicky propočítat, jako tak činí např. Tax Foundation v Americe.

Potom bychom se mohli bavit o tom, zda by náhodou i ti nízkopříjmoví lidé neměli dostatek peněz na své vlastní zdravotní, důchodové či nemocenské pojištění, pokud by platili rapidně nižší daně. Třeba ano. Mohli bychom se bavit, k čemu všemu by vaše politika mohla vést – zda by lidi motivovala zakládat rodiny a vytvářet skutečné hodnoty, nebo naopak. I když dle mého si naivně myslíte, že klasicky-liberální stát by byl z hlediska motivace lidí neutrální.

A dejte nám vědět, jaká je vaše vize pro Českou republiku. Chcete, abychom zaměstnance uvrhli do šíleností z 19. století a zadělali si na další komunistickou diktaturu? Chcete riskovat, že Češi jsou podobně vyspělí a politicky uvědomělí lidé jako Švýcaři, a předstírat, že u nás žádné ruské a čínské nebezpečí v případě odpoutání se od Ameriky a Evropy nehrozí?

Je ve vašich představách budoucnost naší země podobná Švýcarsku, Singapuru, Hong Kongu, Nevadě nebo snad dnešní Číně? Jste si jistí, že by vaše politika vedla k tomu, že bychom byli zemí svobodných a dobře zajištěných lidí, poctivých podnikatelů, spokojených zaměstnanců a rodin s kvalitně vzdělanými dětmi s otevřenými příležitostmi?

A jste si jistí, že by vaše politika nevedla spíše ke koncentraci mocných a bohatých korporací, k extrémním sociálním a ekonomickým nerovnostem, ke zvýšení svobody jen pro některé, a snížení kvality života pro méně bohaté? A že i těmto budete moct říct, že i jim vaše politika snížila daně a rozšířila jejich svobodu? Já si tím tak úplně jistý nejsem a budu rád, když nás všechny přesvědčíte o opaku.

Související články: