Archiv pro štítek: Plošný zákaz kouření

Zákaz kouření v restauracích je zcela liberální

Problém je v tom, že když někdo kouří, tak tím nikdy neškodí jen sobě samotnému. Proč jsem rád, že jsme si to konečně zakázali?

V diskuzi zaznívá řada mýtů a nesmyslů. Prý je to omezování svobody podnikání. Prý jsou soukromé podniky veřejný prostor. Prý nás stát proti naší vůli vychovává. Prý to vyřeší a řeší trh samotný. Proč takto argumentovat nelze?

Nutno přiznat, že jsem svůj názor na plošný zákaz kouření v restauracích (a podobných veřejně přístupných zařízeních) změnil. Když jsem o tom psal před dvěma lety, tak jsem se přikláněl k tomu, že takový zásah státu není nutný. Od té doby se ale něco změnilo.

Tehdy jsem si zákaz přál, ale nedokázal jsem ho politicko-filozoficky obhájit. Moje naštvanost na zakouřené podniky ale postoupila a asi mi v tom pomohla. Ono když jste ve vyspělé západní Evropě u našich německých sousedů, kde si myslíte, že je to zakázáno, a pak prší, nemáte u sebe deštník, rádi byste někam zašli, ale všechno je to zakouřené, tak vás to fakt naštve.

Podobně, když jdete někam večer ven s přáteli v centru třetího největšího města u nás a ze tří náhodných podniků, které vypadají nejpřijatelněji, jsou všechny kuřácké. Ale taky se s tím nasmrádnutým oblečením a vlasy a poničeným zdravím můžete smířit. Nebo s tím systémově něco udělat.

Proč máme právo požadovat, aby to stát zakázal?

Zpět k politické filozofii. Samotná naštvanost, prosazování vlastních zájmů ani demokratická většina pro mě nejsou dostatečnými argumenty.

Prý je to tedy omezování svobody podnikání a stát nemá právo nám říkat, jaký typ soukromého podniku ne/můžeme mít. Asi by šlo říct, že podobně si vynucuje dodržování hygienických předpisů, ochranu zaměstnanců, neporušování jiných zákonů atp. To ale stačit nemusí.

Proto to lze obejít. A to tak, že se kouření v restauračních zařízeních atp. zakazuje jednotlivcům. Ostatně, v našem novém zákoně to tak v podstatě je (§ 8). Zkrátka nezakazujeme kuřácké restaurace, ale zakazujeme kouřit v restauracích.

Ale co s tím, že prý jsou restaurace a podobné soukromé podniky veřejným prostorem? A proto prý má stát právo do toho kecat víc než majitel? To je opět nepřijatelné a v zákoně to být nesmí a ani není. Je to prostor soukromý. Jenže je veřejnosti volně přístupný. Snad každý chápe, jaký je mezi těmito třemi rozdíl.

Raději dám ale příklad. Dejme tomu, že by třeba žluté autobusy od Jančury byly kuřácké. Ty jsou soukromé, ale veřejně přístupné. To znamená, že si třeba nemůže říct, že nebude vozit černochy. Stejně jako nekuřáci by ale mohli jet autobusem jiné společnosti nebo prostě jít pěšky. Tolik k argumentu, že nás nikdo nenutí do kuřáckých hospod chodit.

A prý to vlastně vyřeší trh samotný. A dokonce už se to prý děje. No, asi spíše na Praze 1 než v centru Ostravy. Ale tohle prostě nestačí. Člověk nemůže být nucen vybírat si restauraci podle toho, jestli je kuřácká nebo nekuřácká. Tu si vybírá podle zcela jiných kritérií. Proto je na místě řešení systémové, tedy státní zásah.

Podobně mylný je i argument, že nás stát tímto opatřením vychovává. Dospělé lidi, kteří se svobodně rozhodli ničit si vlastní zdraví. Jaká to drzost! Pravda, to by bylo skutečně nepřijatelné. Aspoň tedy pro liberála. Jenže ono to tak není.

Pro skutečného liberála je předně naprosto nepřijatelné, pokud někdo svou svobodou omezuje svobodu druhých. V tomto případě svou svévolí, kterou činit nemusí, omezuje nejen svobodu, ale poškozuje i zdraví a ničí majetek ostatních jedinců.

Proto stát nechrání kuřáka před ním samotným, ale chrání svobodu jedněch tam, kde ji omezuje svoboda druhých. A z logiky věci to prostě nelze dělat naopak. Nekuřáci svým nekouřením zkrátka neničí zdraví kuřákům. A nejen zdraví, ale i svobodu dýchat čistý vzduch, protože zápach z toho je dosti nepříjemný. O to více pro nás alergiky.

Co se mělo zakázat nejdříve?

A jsme u toho. Je tady argument, že teď to bude ještě horší, protože se kolem těch hospod nebude dát projít. Chodníky budou plné kuřáků a ten nezdravý zápach bude všude. To jsem zažil ve slovinské Lublani. Nádherné středoevropské město, ale tohle to brutálně kazí.

Jenže to má naprosto jednoduché řešení. Každý prozíravý a rozumný zákonodárce by z logiky věci nejdříve zakázal kouření na veřejných místech a až pak v těch soukromých, které jsou veřejně přístupné. Zkrátka před hospodami se to mělo zakázat dříve než v těch hospodách.

To si dělám srandu, že? Kde by pak ti lidi jako měli kouřit? Nebojte, já bych šel ještě dál. Zákaz by měl být nejen na chodnících, ulicích, parcích, zastávkách a dalších veřejných místech, ale i pod okny a na balkónech vícepatrových domů. Proč to tedy nezakázat úplně?

Protože by to nebylo liberální. Skutečně platí, že pokud si chce člověk ničit svoje zdraví, tak na to má plné právo. Proto lze kouření zakazovat pouze tam, kde to omezuje druhé. Tudíž asi nemusí být zakázáno na střechách nejvyšších budov. Nebo ve specializovaných klimatizovaných kuřárnách, jaké jsou v Japonsku. A možná ještě někde.

I tak má ale liberální stát právo kouření nadále omezovat a i samotné kuřáky od něj alespoň odrazovat. A to ze dvou prostých důvodů. Ten první je životní prostředí. To patří nám všem i těm, co přijdou po nás. Pokud je tím poškozováno, je na místě to více zdanit a výnosy použít na ekologické projekty.

Důležitější je ale to, že máme systém veřejného zdravotního pojištění. A pokud víme, že kouření způsobuje i samotným kuřákům některé nemoci, které by jinak neměli, tak nás to všechny stojí nemalé peníze, které bychom mohli využít smysluplněji a svobodněji.

Je tedy zcela v pořádku mít vysoké spotřební daně na cigarety, a pokud to lze prokazatelně a levně zjistit, tak i nižší zdravotní pojištění pro nekuřáky, případně kuřákům dané zákroky přímo naúčtovat. Stejně tak je možné pořádat osvětové kampaně a zakázat či omezit reklamu. Alespoň na veřejných a veřejně přístupných místech a v hlavním vysílacím čase.

A k zamyšlení je i to, na kolik je liberální, když kouří někdo, kdo ještě neměl děti, ale chystá se je mít. Pokud by to mělo na jeho potomky negativní vliv, tak tím ohrožuje zdraví nejen sobě, ale i druhým – tedy těm, které v loterii života postihne ta smůla, že budou jeho dětmi. Zákaz kouření těhotným ženám by pak měl být samozřejmostí podobně jako zákaz kouření v domácnosti, kde ty děti bydlí.

Zkrátka a dobře, liberální stát nás nemůže vychovávat a ani nás násilím nutit ke zdravému životnímu stylu, ale může skrze výše popsaná opatření omezit naši svobodu tam, kde ji my svým neliberálním chováním omezujeme druhým.

Má stát právo zakázat kouření v restauracích?

Není pochyb o tom, že kuřáci omezují svobodu, poškozují zdraví a znehodnocují majetek nekuřáků. Proč je přesto neliberální plošně zakazovat kouření ve všech restauracích?

Základem liberální filozofie, k níž se většina lidí na Západě i naše země hlásí, je to, že člověk může dělat cokoliv, co neomezuje nebo nepoškozuje druhého, jeho práva a svobody. Je evidentní, že kuřáci je svou činností omezují a může se zdát nesmyslné se jich de facto zastávat.

Jenže rozhodujícím argumentem, proč nemůže být liberál pro plošný zákaz kouření, je to, že restaurace je sice v podstatě veřejně přístupný prostor, ale v žádném případě není prostorem veřejným. Je to soukromý podnik, v němž si může majitel o regulaci kouření u svých hostů rozhodovat sám. Není to ale tak jednoduché, protože i pro zákaz se nabízí celá řada kvalitních argumentů.

Proč být pro zákaz?

Osobně jsem nekuřák. Kdybych neřešil i ideový a filozofický rozměr politiky a jen slepě hájil své zájmy, byl bych okamžitě pro. Člověk má sice volbu, ale primárním faktorem pro výběr restaurace, baru či hospody není to, zda je kuřácká či nekuřácká. Navíc ze sociálně-psychologického hlediska, jde-li člověk v rámci skupiny svých známých či kolegů do nějakého podniku, tak nemusí být vždy snadné prosazovat ten nekuřácký. Zvlášť, jsou-li v dané skupině i kuřáci. A zvlášť, je-li to nový kolektiv, kde je v českém prostředí úvodní strategií spíše zapadnout, než být potížistou. Ale toto za nás pochopitelně nemusí řešit stát.

Daleko důležitější argumenty pro plošný zákaz jsou ty zdravotní. Tvrdí se, že v zemích, kde k zákazu přistoupili, došlo ke snížení počtu kuřáků, ale i počtu infarktů, poklesu nemocnosti či pracovní neschopnosti atp. První argument nemůže být pro liberála přijatelný, protože stát tady není od toho, aby vychovával dospělé občany a ani od toho, aby prosazoval svůj morální pohled na svět. Navíc se zdá, že pokles kuřáků v důsledku zákazu nemusí být automatický. Argument zdravotní by přijatelný být mohl, pokud by neexistovaly nekuřácké podniky, jenže ty existují.

Kvalitní je taktéž sociálně-demokratický argument, že stát by zákazem chránil zaměstnance těchto podniků. Jenže ten padá ve chvíli, kdy si přiznáme, že i zaměstnanec je svobodný člověk, který si své pracoviště může vybírat. Jistě to nemusí být zvlášť v chudých krajích jednoduché, ale i tam existuje možnost své povolání změnit nebo se přestěhovat. Zní to tvrdě, ale je to tak. I když na druhou stranu je tento argument silný, pokud se shodujeme na tom, že stát má zakazovat kouření na pracovištích, a zde by byla evidentní nerovnost.

Kdo preferuje demokracii a vůli lidu před svobodou a právy jednotlivce, by mohl argumentovat tím, že je ospravedlnitelné být pro plošný zákaz, protože podle několika výzkumů je většina občanů naší země pro. Nicméně taková argumentace je pro liberála opět nepřijatelná. Demokracie nestojí nad svobodou. A nekuřák nemusí kuřácký podnik navštěvovat.

Pak je ale i celá řada dalších spíše úsměvných argumentů typu, že všechny vyspělé země to tak mají, proto bychom to měli mít taky. To skutečně nemůže být klíčový argument. Navíc to asi není tak úplně pravda. A zaznamenal jsem i názor, že podnik je sice v soukromém vlastnictví majitele, ale už ne vzduch, který se tam nachází, protože ten je volným statkem. Takový argument mi přijde absurdní. A nepřesný je i argument, že stát dnes vynucuje různé hygienické normy, a tím omezuje svobodu podnikání. Jenže je rozdíl, zda by zákazník musel kontrolovat zázemí kuchyně, nebo si všimnout cedulky, o jaký typ ne/kuřáckého podniku se jedná.

Proč být proti zákazu?

Pojďme si nicméně připomenout pár úsměvných i vážných argumentů proti. Není možné argumentovat tím, že to některé podniky zruinuje, jako se tomu údajně v některých zemích stalo. Je sice nepříjemné, že stát svým opatřením může způsobit krach některých firem, ale ten by mohl přivodit třeba i tím, že by zavedl základní hygienické normy atp., a přesto by to mohlo být ospravedlnitelné. Podobné je to i s argumentem o případném zvýšení nezaměstnanosti. Ten není v zemi se svobodným trhem na místě.

Za úsměvné, byť do jisté míry za relevantní, považuji i argumenty, že stát by zákazem ostrakizoval určitou skupinu obyvatel, že by z kuřáků dělal občany druhé kategorie. To by skutečně dělal. Jenže především je ze sebe dělají kuřáci samotní. Neexistuje důvod, proč by museli kouřit. Jak fyzicky, tak psychologicky se lze této drahé a kuřákovi i druhým škodící závislosti zbavit. Domnívám se, že není normální kouřit. Na druhé straně stát nemá restriktivními zákony dospělé poučovat o tom, že si nemají ničit svoje zdraví. U cigaret je ale problém, že tím často neškodí pouze sobě.

Slabý je taktéž argument, že zákazem kouření uvnitř budou kuřáci vyhnání na chodníky před restauracemi, a tedy budou dětem ještě víc na očích a pro chodce a obyvatele domů nad podniky ještě víc obtěžující. A to především proto, že stát to může zakázat i tam. Taky je nepříjemné, že by stát opět v krátké době měnil pravidla, ale tady by změna asi byla trvalejší.

Rozesmál mě ale argument, že je třeba zachovat tradiční českou hospodskou kulturu. Nevím, řekl bych, že bez cigaret by byla lepší, snad i kulturnější. K tomu je třeba připomenout argument, že český člověk si najde způsob, jak zákon obejít, a hospody a restaurace se třeba přejmenují na různé kluby a spolky. I s tím by si ale zákon mohl poradit.

Podstatné jsou ale argumenty, že trh postupně tento problém dokáže řešit sám. Po nekuřáckých podnicích je prostě poptávka a v poslední době již nebývá takový problém na ně narazit, nebo je jednoduše vyhledat. Komplikace ale může být v nutnosti platit další úředníky a kontrolory, kteří by dodržování zákazu museli hlídat. To by ale asi mohl vyřešit i strach z tvrdých trestů.

Dobrý argument proti zákazu je ten, že by mohl poškodit ty podniky, které lidé navštěvují právě proto, že nabízejí přidanou hodnotu tím, že jsou nekuřácké. Nicméně liberální stát tu (v drtivé většině případů) nemá být od toho, aby své zákony šil na míru zájmům vybraných skupin.

Nezbývá, než připomenout onen klíčový liberální argument proti zákazu, který je skutečně relevantní. A sice, že restaurace, hospody, bary atp. nejsou veřejným prostorem, ale soukromým podnikem, v němž si o regulaci kouření může rozhodovat majitel, a do něhož hosta nikdo nenutí vstupovat. Navíc pokud by i zákon chtěl označit soukromý podnik za veřejný prostor, tak je otázkou, na kolik by byl v souladu s ústavou.

Co bychom měli dělat především?

Pro mě osobně z toho vychází, že nelze být pro. Nicméně řada argumentů, které plošný zákaz obhajují, je natolik silná, že nemohu být ani proti. Pokud bych o tom hlasoval, a byla by ta možnost, tak bych se po přednesení těchto argumentů zdržel. Měl-li bych říct pouze ano nebo ne, pak bohužel převažuje síla argumentů proti.

Sice bych radši žil v zemi, kde plošný zákaz platí, a kde bych po příchodu ze setkání s přáteli, známými či kolegy nemusel trpět nasmrádlé oblečení ani se obávat, že se zase o nějakou dobu zkrátil můj život v důsledku pasivního kouření, ale ještě raději bych žil spíše v takové zemi, kde je většina podniků nekuřáckých i bez státního zákazu.

Je-li tedy pro liberála nepřijatelné (protože ne nutné) zakazovat kouření v soukromých (byť veřejně přístupných) podnicích, je na místě se ptát, kde by onen zákaz přijatelný být mohl. A to dle mého na skutečně veřejných místech a tam, kde se pasivnímu kouření druzí nemohou bránit. V prvním případě jde o chodníky, venkovní posezení před podniky, zastávky, parky atp. V druhém například o balkóny v poschoďových domech a na zvážení je i ochrana dětí před kuřáky-rodiči v jejich bytech, autech atp.

Jenže, pak si řekněme, že to by kuřáci už nemohli kouřit skoro nikde. I když nějaká místa by se pořád ještě našla. Třeba střechy, speciální klimatizované kuřárny jako v Japonsku nebo právě ty soukromé kuřácké podniky. Vím, že je to vůči kuřákům tvrdé, ale je nutné si uvědomit, že to nejsou oni, kdo tady trpí kvůli jejich kouření. A to prostě proto, že oni kouřit nemusejí, ale nekuřáci se tomu často vyhnout nemohou.

Bylo by tedy ideální, aby lidé sami postupně kouřit přestali, a to zejména na místech, kde tím obtěžují druhé. Restaurace a podobné podniky by si zase mohly vzít příklad z nápadu jednoho majitele, který v Máte slovo vysvětloval svůj důvod, proč u nich kouření dobrovolně zakázali. Udělali si mezi hosty průzkum podle toho, jakou měli útratu, a spočítali si, co se jim vyplatí více. Možná je na čase začít neviditelné ruce trhu a lidské svobodě zase trochu více důvěřovat.

Odkazy k tématu:

– Máte slovo z 2008, 2013 a 2015
– názory poslanců – 78 % zákaz vítá; názory zde a zde
– analýza Liberálního institutu
– stránky odpůrců zákazu
– univerzitní výzkum k postojům ohledně kouření

– zákaz kouření na Wikipedii