Archiv pro štítek: Revoluce

Čeká nás revoluce introvertů?

V dnešní době médií, módních časopisů a sociálních sítí je téměř zločin být introvert. Masová společnost nás vede k tomu, abychom byli společenští, otevření, zábavní a povrchní. Kdo takový není, jako by nebyl. Dnes se ale stále více začíná mluvit o tom, že to jsou vlastně introverti, kdo má tu sílu a potenciál ovládat svět nebo řídit firmy. A jakou roli v tom hrají právě sociální sítě?

Jako introvert mám problém prosazovat své názory, nahlas říkat své myšlenky, být iniciativní ve skupině lidí, ale v online prostředí, kde v reálu je člověk třeba sám za svým notebookem, nicméně jeho mysl je v podstatě tam venku (ale zároveň není), je vyjadřování svých postojů a myšlenek pro mě o mnoho snazší. Introvert má tak daleko větší možnosti se vyjádřit. A budu asi velmi zaujatý, když řeknu, že introverti toho mají obvykle daleko více co říct. Jen to neudělají.

Vezměme si další příklad. Třeba nějaký diskusní seminář ve škole, na nějakém semináři, workshopu. Z dvaceti lidí mezi sebou začne diskutovat pět nejaktivnějších extrovertů. Samozřejmě, že po chvíli diskuze začne postrádat věcnost (opět jsem zaujatý), začnou mluvit spíše emoce, potřeby moci a vlivu a celkově se příliš nevyužije potenciál dané skupiny.

Co ale v té chvíli dělají introverti? Poslouchají, přemýšlejí, mají skvělé nápady, vidí, že diskuze by se měla ubírat jiným směrem, říkají si, že by do ní měli zasáhnout, ale nechce se jim, protože jejich komfortní zóna je pro ně víc než potřeba uplatnit svůj vliv v dané situaci, pak jsou z toho třeba i nervózní, začnou se nudit, přestane je to bavit. A výsledek? Nechci říkat procenta, ale tipnu si – 70 % skvělých myšlenek, nápadů, pádných argumentů nezazní. Tedy ony potom vlastně zazní – třeba v online diskuzích, na sociálních sítích, v písemných pracích nebo knihách. Protože tento způsob komunikace je pro introverty příjemnější.

Ještě bych ale zabrousil do politiky. Víme, že moc korumpuje a větší moc ještě více. Tudíž můžeme předpokládat, že v nějaké hypotetické době by existovali nějací mocní lidé, kteří by měli ambice ovládat svět (hypoteticky). A jak nejlépe ovládat masy? Přeci i tak, když vyjadřovat se budou povrchní extroverti (což bude in), a introverti, kteří mají co říct, budou mlčet. Ale to je samozřejmě jen hypotetická situace – vůbec nezapadající do dnešní mediální doby.

Na závěr chci říci, že díky stále větší možnosti online komunikace, rozšíření blogů a sociálních sítí (nebo z jiného pohledu stále oblíbenějších tréninků a kurzů na tzv. měkké dovednosti), může dojít k takové malé revoluci, revoluci introvertů, že svět bude lépe využívat své lidské zdroje.

Publikováno v Psychologii dnes 5/2012.

Revoluce musí proběhnout ve stranách, ne na ulici!

„To je strašné! Všichni kradou! A obyčejný člověk živoří. Všichni politici kradou, bez rozdílu! Všichni jsou zkorumpovaní. Někdo by s tím měl něco udělat! Už je toho dost! To, kdybych tam byl já, tak s tím zatočím raz dva!“ Poznáváte se? Opravdu byste také dokázali nepodlehnout moci, prestiži, vlivu, penězům, slávě, státním zakázkám pro své kamarády? A proč revolucí na ulici nedosáhneme změny k lepšímu, a raději bychom se měli snažit měnit naše stávající strany zevnitř?
Už jsem o tom psal v předchozích dvou článcích. Zkrátka, být naštvaný, přemístit se z hospody na náměstí a následně do televize nestačí. 22 let (když budeme důslední, tak 93 let) se snažíme zvrátit špatný vývoj v této zemi. A teď najednou – zázračná Holešovská výzva nebo snad zázračný Babiš, či snad předtím zázračná TOP 09 a Věci veřejné (a budeme-li důslední, tak předtím zázračný Zeman, Klaus nebo Havel, a když ještě důslednější, tak Gottwald, Beneš či Masaryk) – a všechno bude najednou růžové – prostě stačí svrhnout vládu a prezidenta, a ono už se to samo nějak vyřeší. Ne! Nevyřeší!
Ano, je to spojité. Špatní politici ovlivňují společnost, a špatná společnost vytváří špatné politiky (nebo dobří, dobrá dobré). Takže, co můžeme udělat už teď hned? Ono je to třeba řešit co nejdříve, na tom se shodneme. Spousta věcí je špatně a jestli to tak půjde dál, tak budeme mít velký problém.
V naší zemi je obrovský nedostatek v tom (a není to jen fenomén naší země), že politické strany mají strašně málo členů. A přitom to jsou ony, kdo kvůli tak obrovským pravomocem a vlivu státu v našich životech (který je ostatně v takové míře podle mě taky špatně) hrají v naší zemi takovou roli. A 99 % občanů v nich není!? Jak si sakra myslíte, že to můžete změnit? Jednou za čtyři roky ve volbách? To určitě! Proč nevyužít svůj vliv maximálně?
Máme tady spoustu pravicových, středových i levicových stran. Tak si vyberte! Nebo pokud už teď máte spoustu peněz, vlastních médií a tisíce dobrovolníků, tak si vytvořte vlastní. Možná si ale myslíte, že když do stran, které mají jen nějakých 20 nebo 30 tisíc členů vstoupí 100 000 dalších, tak nemůžete nic změnit. No, počítat umíte, takže nebudu napovídat.
Jaký ale máme důkaz nebo zkušenost, že to jde? Budu mluvit trošku z vlastní zkušenosti. Před několika lety jsem vstoupil do tehdy vládní strany (která v poměru co nejméně zlodějů v ní a nejsympatičtější ideje mi byla nejblíže). V této straně před pár měsíci také proběhla revoluce. Jen se zeptejte Pavla Bělobrádka nebo Mariana Jurečky, jak to dokázali, že to jde, že to má smysl a že tak to musíme dělat. Dnes jsou tito mladí politikové lídry třetí nejsilnější senátní strany u nás.
Takže, jak moc se zvýší váš vliv na dění v naší zemi, když se stane členy nějaké strany? Volit můžete stále, dokonce si můžete i vydělat pár stovek tím, že budete ve volební komisi plnit svou občanskou povinnost/ctnost a dohlížet na regulérnost voleb. Ale také se účastníte stranických schůzí, volíte orgány, které mají větší a větší vliv na dění ve vaší obci, kraji, zemi (či konec konců EU). Samozřejmě můžete také stoupat výš a stát se sami politikem. Ale důležité je, aby ty sta tisíce občanů v těch stranách byli především jako řadoví členové – v případě potřeby klidně připraveni zasáhnout do hry sami, ale věci ovlivňující. Členové, kteří budou přehlasovávat černé duše mafiánů, kteří naše strany jen zneužívají ke svým špinavým hrám nebo svému nelegálnímu byznysu.
Jako člen strany se také účastním vnitrostranických anket, které dávají vedení strany zpětnou vazbu a představu o tom, jakým směrem by se naše strana (a následně naše země) měly ubírat. Mám možnost s vedením komunikovat (o to více v době sociálních sítí), navrhovat mu nové myšlenky, nápady, programové priority a samozřejmě také si jej volit, odvolávat a v případě potřeby a osobní zralosti také sám kandidovat.
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ říkal Masaryk už před lety. Uvědomme si to prosím. My tu máme demokracii, svobodu, volný trh, právní stát, instituce občanské společnosti atd. – to že nefungují, fungují špatně nebo nedostatečně, je jen naší chybou, protože jsme je ještě nezačali naplno využívat. Pojďme do toho! Pojďme společně obnovit Českou republiku! Je to běh na dlouhou a složitou trať, ale těžko nalezneme lepší a efektivnější cestu.
Pokud si myslíte, že to dává smysl, že podobným způsobem můžeme společně všichni něco změnit, tak prosím tento článek nebo jeho myšlenky šiřte a sdílejte!

Může revoluce v ČR něco změnit?

Revoluce vždy něco změní. Otázkou však je, zda to změní k lepšímu. Problém České republiky není ani tak v současné vládě, ani v politice či státních institucích. Ten základní a zásadní problém je ve společnosti samé. V každém jednotlivci, v hlavě každého z nás. Dalo by se říci, že jsme společensky, politicky a psychicky nemocní. No a dnešní protestující si myslí, že šokovou terapií – svržením vlády a prezidenta se něco vyřeší. Ano nebo ne?
Dejme tomu, že by se v následujících dnech do protestů začalo zapojovat stále více lidí. (Teď odhlédnu od toho, že v čele protestů je extrémní levice, protože důvod vyjít do ulic a chtít něco změnit má jistě každý občan). Tak třeba by se i povedlo svrhnout Nečasovu vládu (protože bude hlasování o nedůvěře a Věci veřejné se mohou zachovat všelijak). No, třeba by se pak podařilo sestavit úřednickou vládu nestranických odborníků (co na tom, že by jen přerušili členství ve straně po dobu funkce). Co by se tím změnilo?
Takovým oprávněným požadavkem, který by mohli občané vznést, by bylo vyhlášení nových, předčasných voleb, ale s tím, že se změní volební systém a třeba se posílí prvky přímé demokracie (i s možností zjednodušit institut referenda). No, ale co potom? Budou nové volby – zvolíme si ČSSD, která je schopna nás zadlužovat v době ekonomického růstu a méně korupčních kauz má jen proto, že byla u moci kratší dobu, ta bude vládnout s komunisty, a aby to bylo ještě šílenější, tak třeba i s Bobošíkovou. Ale co se tím změní? (Dobře, to je ta varianta, kde jsou jen nové volby bez změny volebního systému, ta horší je zrušení politických stran – a pak co? Všichni povinně do Národní fronty, pardon rady?).
Co ale ten argument, že ke změně poměrů v ČR stačí vyměnit politiky? Ano, je zřejmé, že kdyby na postech těch současných lidí (čest výjimkám!) byli lidé morálně silní, se silným pocitem osobní odpovědnosti, vnitřní integrity a slušnosti, tak by byla spousta věcí o mnoho lepší. A to nejen na funkci prezidenta, premiéra, ministrů, poslanců, hejtmanů, primátorů, ale také na pozicích šéfů různých úřadů, šéfů policistů, státních zástupců, soudců atd. (proto jsem pro jejich přímou volbu), ale problém je v lidských zdrojích. Vždyť my takové lidi nemáme! Komunisti je systematicky zničili a takoví lidé se teprve rodí. Nemáme staletí budovaný silný morální charakter. Kdokoliv tam dneska vleze místo nich, tak je jen otázkou času, kdy začne krást taky. Ale nemusí to být zase tak úplně pravda.
V naší zemi je i dnes spousta slušných lidí, kteří by se mohli těchto zodpovědných pozic ujmout, kteří třeba nemají práci, ale chtěli by něco změnit – k lepšímu! Takže je dost možné, že kdyby na těchto místech byli takovíto lidé, tak bychom se tu měli všichni lépe. Jenže, proč tam ti lidé nejsou? Mají strach? Jsou zaneprázdnění sledováním Ordinace nebo Ulice?
Takže, třeba se povede lidem v této zemi donutit současné garnitury, aby se poroučely, spoustu z nich taky pozavírat (ale nutně pod podmínkou spravedlivého soudu!), třeba se dostanou do vedení této země. Podobně jako při takovém otřesu režimu v roce 1989, kdy se pak do vedení této země dostalo spousta slušnějších a schopnějších lidí – a pak se stáhli. Nebo zkazili.
Uvědomme si ale všichni jednu podstatnou a důležitou věc – je to dlouhodobý proces!
Vím, že si myslíte, že je třeba to řešit hned – že už toho máte prostě dost, ale dávejte si velký pozor na to, jací lidé se stavějí do čela těch protestů (a psychologové by mohli vykládat o tom, jaký typ lidí se do vedení přirozeně žene jako první)! Bude to trvat měsíce, roky, desetiletí, než bude naše země lepší. Od roku 1918 klesáme strmě dolů, někdy více, někdy méně. Vůle to otočit směrem nahoru bude stát spoustu práce, námahy, času, energie a sebeobětování! Ale do toho! A opatrně, důrazně a zodpovědně! A s vědomím, že zhruba 90 % světa je na tom stále hůře než my!