Čeká nás revoluce introvertů?

V dnešní době médií, módních časopisů a sociálních sítí je téměř zločin být introvert. Masová společnost nás vede k tomu, abychom byli společenští, otevření, zábavní a povrchní. Kdo takový není, jako by nebyl. Dnes se ale stále více začíná mluvit o tom, že to jsou vlastně introverti, kdo má tu sílu a potenciál ovládat svět nebo řídit firmy. A jakou roli v tom hrají právě sociální sítě?

Jako introvert mám problém prosazovat své názory, nahlas říkat své myšlenky, být iniciativní ve skupině lidí, ale v online prostředí, kde v reálu je člověk třeba sám za svým notebookem, nicméně jeho mysl je v podstatě tam venku (ale zároveň není), je vyjadřování svých postojů a myšlenek pro mě o mnoho snazší. Introvert má tak daleko větší možnosti se vyjádřit. A budu asi velmi zaujatý, když řeknu, že introverti toho mají obvykle daleko více co říct. Jen to neudělají.

Vezměme si další příklad. Třeba nějaký diskusní seminář ve škole, na nějakém semináři, workshopu. Z dvaceti lidí mezi sebou začne diskutovat pět nejaktivnějších extrovertů. Samozřejmě, že po chvíli diskuze začne postrádat věcnost (opět jsem zaujatý), začnou mluvit spíše emoce, potřeby moci a vlivu a celkově se příliš nevyužije potenciál dané skupiny.

Co ale v té chvíli dělají introverti? Poslouchají, přemýšlejí, mají skvělé nápady, vidí, že diskuze by se měla ubírat jiným směrem, říkají si, že by do ní měli zasáhnout, ale nechce se jim, protože jejich komfortní zóna je pro ně víc než potřeba uplatnit svůj vliv v dané situaci, pak jsou z toho třeba i nervózní, začnou se nudit, přestane je to bavit. A výsledek? Nechci říkat procenta, ale tipnu si – 70 % skvělých myšlenek, nápadů, pádných argumentů nezazní. Tedy ony potom vlastně zazní – třeba v online diskuzích, na sociálních sítích, v písemných pracích nebo knihách. Protože tento způsob komunikace je pro introverty příjemnější.

Ještě bych ale zabrousil do politiky. Víme, že moc korumpuje a větší moc ještě více. Tudíž můžeme předpokládat, že v nějaké hypotetické době by existovali nějací mocní lidé, kteří by měli ambice ovládat svět (hypoteticky). A jak nejlépe ovládat masy? Přeci i tak, když vyjadřovat se budou povrchní extroverti (což bude in), a introverti, kteří mají co říct, budou mlčet. Ale to je samozřejmě jen hypotetická situace – vůbec nezapadající do dnešní mediální doby.

Na závěr chci říci, že díky stále větší možnosti online komunikace, rozšíření blogů a sociálních sítí (nebo z jiného pohledu stále oblíbenějších tréninků a kurzů na tzv. měkké dovednosti), může dojít k takové malé revoluci, revoluci introvertů, že svět bude lépe využívat své lidské zdroje.

Publikováno v Psychologii dnes 5/2012.