Nová britská premiérka a konzervatismus jednoho národa

Jaká je vize Theresy May? Z jakých idejí čerpá? A v čem se může inspirovat česká pravice?

V prvním projevu ve své nové funkci označila Davida Camerona za moderního premiéra. Pochválila jeho vládu za to, že stabilizovala ekonomiku, snížila rozpočtový schodek a pomohla získat práci více lidem než kdykoliv předtím.

Nicméně největší odkaz Cameronovy vlády se prý netýká ekonomiky, ale sociální spravedlnosti. Například zavedení stejnopohlavního manželství či osvobození lidí s nízkými platy od daně z příjmů. Vedl prý vládu jednoho národa a ona prý hodlá v tomto kurzu pokračovat.

Theresa May věří nejen v unii národů v rámci Spojeného království, ale i v unii mezi všemi občany bez ohledu na to, kým jsou či odkud pocházejí. Věří v boj proti planoucím nespravedlnostem:

Když se člověk narodí chudý, zemře o 9 let dříve než ostatní. Pokud je černoch, tak s ním trestněprávní systém zachází tvrději. Pokud je to bílý kluk z dělnické rodiny, má menší pravděpodobnost než kdokoliv jiný dostat se na univerzitu. Pokud je ze státní školy, má menší pravděpodobnost získat špičkové povolání, než pokud je vzděláván soukromě. Pokud je žena, bude vydělávat méně než muž. Pokud trpí psychickými problémy, nemá k dispozici dostatečnou péči. A pokud je mladý, má to těžší než kdykoliv předtím najít si vlastní dům.

Misí Theresy May je udělat z Británie zemi, která funguje pro všechny. Zastala se i pracujících rodin, jejichž život je podle ní obtížnější, než si politici ve Westminsteru představují. Zmínila i jejich obavy o to, že sice mají práci, ale ne vždy jistotu zaměstnání. Že sice mají vlastní dům, ale bojí se o placení hypotéky, o výši životních nákladů či o to, zda dostanou své děti do dobrých škol.

Slíbila, že povede vládu, která nebude řízena zájmy několika vyvolených, ale zájmy těchto obyčejných lidí. Že její vláda udělá vše, co bude moci, aby jim dala více kontroly nad jejich životy. Že při schvalování zákonů a daní nebudou prioritou bohatí a mocní, ale právě oni. Že se její vláda bez ohledu na původ daného člověka bude snažit pomoci každému, aby mohl dojít tak daleko, kam až ho jeho talent zavede.

Co je to konzervatismus jednoho národa?

Na novou předsedkyni nejvlivnější pravicové a konzervativní strany v Evropě to může znít až příliš levicově a progresivně. Proto je důležité podívat se na to, co míní onou vládou jednoho národa. Není to žádná nacionalistická vize, jak by nás mohl mást název. Je to naopak tradiční ideový proud uvnitř britských Toryů.

Už v 19. století s ním přišel tehdejší premiér Benjamin Disraeli. Varoval tehdy před nebezpečím, že se Spojené království v důsledku industrializace a zvyšujících se nerovností rozdělí na dva národy, na bohaté a chudé. Zároveň chtěl předejít sociální revoluci, protože se obával, že pokud by byla vládnoucí třída lhostejná k utrpení běžných lidí, společnost by se stala nestabilní.

Apeloval tedy i na sobecký zájem privilegovaných, kteří díky svému zvýhodnění mají přirozenou morální povinnost starat se o ty, jimž se tak dobře nedaří, což vychází i z feudálního konceptu noblesse oblige, tedy že aristokracie má povinnost být velkorysá a čestná. Z pohledu konzervatismu jednoho národa se společnost vyvíjí organicky, ideálem tedy není sociální rovnost, ale spíše vize soudržné a stabilní hierarchie.

Důležitým prvkem je zde i pragmatismus, tedy neideologický přístup k politice, kdy se s ideologickými oponenty hledá flexibilní kompromis – nejen kvůli získání volebních hlasů od těch, jimž se pomáhá, ale především v zájmu zajištění sociální stability. Jde tedy i o apel směrem k pracující třídě, podporu opatření zlepšujících kvalitu života a poskytnutí určité sociální podpory a ochrany běžným lidem.

V konzervatismu jednoho národa lze tedy spatřovat i jistý druh paternalismu; sociální povinnost má přednost před individualismem. Mimochodem, v roce 2010 měli britští Toryové ve svém programu i konzervatismus jednoho světa, což obsahovalo například cíl, že minimálně 0,7 % HDP bude určeno na cílenou a transparentní rozvojovou pomoc.

Cesta pro českou pravici?

Existuje samozřejmě nebezpečí, že bude stát v pojetí konzervatismu jednoho národa až příliš silný. Musel by se zřejmě vyvarovat přehnaného paternalismu a inspirovat se také jeho libertariánským pojetím. Snažit se tedy systémově zlepšovat životy lidí, ale vždy jim zároveň ponechat svobodu volby.

Podobně lze usilovat i o jistou míru sociálního státu, který lidem pomáhá, aby si pomohli sami. Spravedlivé a transparentní regulace zvyšující kvalitu života každého jednotlivce mohou být v rovnováze se svobodným trhem i efektivním státem. Není tedy nutné být proti systémové solidaritě, sociální spravedlnosti, zmírňování nezasloužených nerovností či proti úsilí o co nejvyšší sociální mobilitu.

Možná je vhodné přiznat si i to, že jediná možnost, jak u nás může pravice sestavit vládu, je s křesťanskými demokraty, středovými liberály, případně ve velké koalici se sociálními demokraty. Proto může být inspirace tímto britským ideovým směrem, a především jeho  pragmatickým úsilím o nerozdělenou společnost, na místě i z dlouhodobého hlediska.

Psáno pro Pravý břeh.

Britové, prosím zůstaňte a pomozte nám reformovat EU

Problém je v tom, že Británie může přežít i bez nás, ale EU by se bez ní mohla rozpadnout. Tak jako je tam dobrým zvykem, neměli bychom, jako někteří, vyhrožovat, ale raději je slušně požádat, aby zůstali. Proč?

Naše Unie začala být příliš centralistická a byrokratická. Taktéž máme velký problém s naší vnější bezpečností. Do toho platíme velké sumy peněz nezodpovědným zemím, a zároveň si nejsme jisti, jestli se tím snažíme vyhovět líným místním lidem, jejich zkorumpovaným elitám a oligarchům, nebo bankéřům, investorům a spekulantům v bohatých zemích.

Během druhé světové války zůstala Británie tím posledním, kdo mohl zachránit svobodnou a demokratickou Evropu. Nechci být patetický, ale toto referendum mi tu situaci trošku připomíná. Pokud Británie vystoupí z EU, tak nevidím příliš pozitivních scénářů.

Pouze růst moci větších států nad těmi menšími, pouze růst Kremelské propagandy a Putinova vlivu v Evropě, pouze růst extrémistických stran způsobený pocitem velkého demokratického deficitu týkajícího se našich společných politických rozhodnutí.

To, co potřebujeme, je změnit to, jak Evropská unie funguje tak, aby lépe sloužila zájmům nás všech. Musíme trvat na skutečné subsidiaritě a požadovat obnovení suverenity našich členských států v naprosto každé záležitosti, kde není absolutně nezbytné mít celoevropské řešení.

Věřím, že Spojené království by i jako nečlenský stát i nadále zůstalo svobodnou a prosperující zemí. Ale toto rozhodnutí není pouze o nich. To, o co je jako občan relativně malé středoevropské a post-komunistické země žádám, je, aby zůstali. V tom se přidávám k apelu otevřeného dopisu českých veřejných osobností.

Naše země by to, na rozdíl od jiných, neměla tak jednoduché, pokud by Británie odešla, a zároveň bychom ztratili velmi cenného spojence v reformě naší společné Evropské unie. Proto Brity žádám, aby zůstali. S nimi jako členy EU na tom bude Evropa o mnoho lépe.

Anglicky si můj text Britům můžete přečíst zde.

Dále čtěte:

Zkušenosti se sběrem malin v Británii

Zhruba před rokem se mi naskytla příležitost odjet na letní prázdniny do Skotska na sběr malin. Na Západě jsem ještě nebyl, byl s tím spojen výlet do Londýna, projížďka přes celou Českou republiku, Německo, Belgii a Velkou Británii a možná i nějaký ten výdělek. Jak to tedy chodí?

V oficiálních dokumentech se píše, že výdělek průměrného pickera (sběrače malin) je kolem 45 liber na den. Což je něco přes 1200 českých korun při dnešním kurzu libry. Skutečnost je trošku odlišná. Průměrný picker si vydělá tak 25-30 liber (600-800 korun) denně (a to musí být sezona a jede se tak 10 hodin).

Za dva měsíce si klidně můžete vydělat 100 000 korun. Pokud budete patřit mezi nejlepší pickery, bude dobrá úroda a možná když budete u sbírání poslouchat hudbu, tak se vám to může podařit. Lidem, kteří jsou zvyklí na stereotypní, fyzicky a manuálně středně náročnou práci, bych doporučil, aby si výlet do Británie udělali. Vedle polštiny, slovenštiny a čecháčského nářečí si občas procvičíte i tu angličtinu (skotskou angličtinu).

Důležitým faktorem, který vám taky nesmí vadit je minimální možnost dostat se na internet, špinavé, staré a polorozpadlé karavany (ráno je ve Skotsku celkem zima – když se ve čtyři ráno vzbudíte zachumlaní ve spacáku a v mikině a třesete se nesnesitelnou zimou, víte, že přes den se při sběru upečete), společné kuchyně (z ledniček se krade – je tu hodně Čechů a dost ze zástupců společensko-kulturní i ekonomické spodiny), záchody a sprchy (voda se nedá regulovat) – je to společné, nikomu to nepatří, tedy se o to nikdo nestará a je to špinavé (viz můj článek Proč komunismus nefunguje – důkaz z praxe). Zkrátka, pokud vám nevadí, že se na nějaký čas vzdáte svého života a podmínek 20. nebo 21. století, a že se přesunete někam do pátého, tak je to také pro vás.

Osobně mně vadila spousta věcí – ať už výše popsané, které se týkají životní úrovně, tak také slabý výdělek. Původně jsem měl v plánu být na malinách ve Skotsku celé dva měsíce, poté šest týdnu, pak tři, nakonec jsem si vydělal na pokrytí všech nákladů (včetně výletu do Londýna) a po dvou týdnech práce jsem jel domů. Před tím jsem totiž přecenil svou vůli žít v podmínkách, ve kterých žít nechci a nemusím.

Abych to shrnul – i kdybyste se měli vydat jen na dva týdny – stojí to za to. Zvlášť, pokud jste nikdy před tím západní zemi – jako já – nenavštívili. Poznáte kvalitní dálnice, že v obchodech je pánem zákazník – ne prodavač, že lidé vedle sebe dokážou žít slušně, starat se o své okolí, ale také si můžete vyzkoušet, jak se dokážete překonávat v mnoha oblastech (ranní vstávání o hodinu dříve do skotské zimy uprostřed léta, sbírání malin v prudkém lijáku britských ostrovů, spoléhání se sami na sebe se svou znalostí angličtiny ve městě na druhém konci vyspělé Evropy a mnohé další). A možná si i něco vyděláte nebo to utratíte při proslulých slevách a akcích v britských obchodech.

Příští článek bude vyprávění o celém třítýdenním výletu do Británie…

Ukázka kempu

Ukázka tunelů, ve kterých se maliny sbírají

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=201533