TOP 09 jako naděje občanské společnosti

ISIS, Putin, Babiš, Zeman, kmotři. Naše svoboda, bezpečnost a demokracie jsou ohroženy jako téměř nikdy předtím. Někdo se tomu musí postavit. Jaký má nyní úkol TOP 09?

Kalousek je symbol. Nejenom Babiš se jej snaží vykreslit jako ikonu korupce a rozkrádání naší země. Problém je v tom, že zatímco Kalouskovi nikdy nikdo nic neprokázal a všechno to mohou být pouze pomluvy, tak u Babiše je řada věcí zcela jasných a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i jeho dosud slepí voliči.

Upřímně, nelíbí se mi, že lídrem občanské, středopravicové a parlamentní opozice se o víkendu stane právě Kalousek. Bez ohledu na to, zda je čistý či nikoliv, jeho pověst je z mediálního hlediska velice špatná. Jen to, co se o něm píše na Wikipedii, by ve vyzrálé západní demokracii zřejmě dávno znamenalo konec politické kariéry.

Bohužel, to je luxus, který si teď naše země, česká opozice a pravice nemohou dovolit. Kalousek je nejlepší rétor a nebojí se Babišovi a Zemanovi postavit. Navíc u toho dokáže být i vtipný. Jeho vedení může být ale i zárukou toho, že TOP 09 po příštích volbách nezradí své voliče, a neskočí kvůli silně pro-unijní politice do vládní koalice s Babišem a ČSSD.

Tedy pokud tehdejší Kalouskovo spojenectví s komunisty bylo skutečně jen strategickým tahem, jak zabránit velké koalici, a nikoliv bezbřehý pragmatismus. Zároveň ale bude pod jeho vedením bohužel asi komplikovaná i spolupráce se Starosty či lidovci.

Nedá se nic dělat, lepší náhradu za Karla se zatím najít nepodařilo, trvám ale na tom, že pro ty další volby nám TOP 09 musí najít jiného kandidáta na premiéra, než je Kalousek. Není přece možné, aby více než čtvrt století po Listopadu nedokázala česká veřejnost vygenerovat schopného a sympatického kandidáta na premiéra. Někoho formátu Davida Camerona, Marca Rubia, Mauricia Macriho nebo třeba Larse Rasmussena.

Jaká by TOP 09 měla být?

To nás přivádí k tomu, zda má smysl, aby na české politické scéně TOPka vůbec byla. K čemu potřebujeme čtyři až šest (středo)pravicových stran? Čím se liší od eurorealistické ODS, čím od pseudopravicových xenofobních populistů okolo Okamury a Konvičky, čím od euroskepticko-libertariánských Svobodných, čím od ekonomicky středo-levicových lidovců a čím od pseudoliberálně populistických babišovců?

TOPka a ANO toho mají bohužel společného víc, než si myslíme. První z nich se sice pasuje do role tradiční strany a postupně se k tomu začíná přibližovat, ale její začátky byly jiné. Jen si vzpomeňme na složitost přijímání nových členů, na podobnou rétoriku, že TOPka je tou očistnou stranou oproti špinavé ODS, že její předseda jakožto bohatý a zajištěný člověk je zárukou toho, že nebude mít potřebu krást. Nemluvě o podpoře velkých peněz a profesionálním marketingu.

Většina současných i tehdejších podporovatelů TOPky ji viděla jinak než já. Tehdy jí mainstreamová média fandila a vyzdvihovala převážně to dobré. A skutečně, spojení oblíbeného a charismatického knížete reprezentujícího „pravdu a lásku“ se schopným pragmatikem a reformním fiskálně konzervativním ministrem financí byl velice úspěšný marketingový tah. Takovému by tehdy středopravicový volič znechucený narůstajícími a neřešenými skandály ODS a posunem tehdejších lidovců Cyrila Svobody doleva, mohl jen těžce odolat.

Jenže z mého pohledu to bylo trošku jinak. Byl jsem tehdy jen krátce členem KDU, vybral jsem si ji oproti ODS, protože na té druhé mi vadili kmotři a lidi, co by ve vyspělé zemi neměli v politice šanci ani minutu. Ale podobná věc mi z části vadila i u lidovců. A právě takový dojem jsem měl z řady lidí, kteří patřili do tehdejšího Kalouskova křídla. Ostatně stále působící generální sekretář TOP 09 je jeden z nich.

Opravdu konzervativní?

Ale dost personální kritiky. Na tohle musí tlačit poctiví a svobodomyslní politici a členové strany. A nebát se, aby při odporu skončili jako nejmenovaný bývalý primátor jedné metropole. V každém případě, důležitější teď je, jak je na tom TOPka ideově a programově.

Hrdě se hlásí k (umírněnému) konzervatismu, občas nalezneme i zmínku o křesťanské demokracii. Všichni ale víme, že TOP 09 má většinou voliče, kteří by se sami označili spíše za liberály, případně za konzervativní liberály nebo liberální konzervativce. V těch pojmech je dneska zmatek a širokou veřejnost ostatně asi nezajímají tolik jako třeba nás studenty politologie.

Proto je zajímavější řešit to, jak by své ideje měla TOPka promítnout do programu a následně do své politiky, pokud bude mít příště nebo spíš přespříště zase jednou vládní odpovědnost. Na rozdíl od jiných stran nám připravila přehled toho, co pro naši zemi za svého minulého vládního působení dokázala prosadit.

Z nedávných rozhovorů dokonce plyne, že si její čelní politici uvědomují i některé z těch zbytečných chyb, které při svých reformách napáchali. Náš národ je spíše středolevicový a domnívám se, že tam, kde je to rozumné a efektivní, si i většina (středo)pravicových voličů přeje, abychom měli systémovou solidaritu.

Není proto možné, aby své reformy příští středopravicová vláda zase začínala tupými škrty u těch, u nichž by se mělo škrtat až naposledy, a kteří solidární systém potřebují nejvíce, když by zároveň s tím vůbec neomezovala státní výhody pro bohatší část společnosti. Pak to navozuje dojem, že česká pravice nezastupuje pravicové hodnoty, ale pouze privilegia pro vyšší střední třídu, tedy jen pro své voliče. A z toho se musí TOPka poučit.

To, že dneska máme druhou nejnižší nezaměstnanost a druhý nejvyšší ekonomický růst v EU, je zřejmě jedna z věcí, za kterou taky může Kalousek. Snižování rozpočtového deficitu je důležitá věc, ale dle mého to v žádném případě nestačí. Smutná čísla jsou bohužel i v tom, o kolik dalších stovek miliard za těch sedm let Kalousek naši zemi zadlužil.

Jak je možné, že po těch sedmi letech středopravicových vlád nejsme aspoň v první patnáctce, ale až na děsivém 122. místě v tom, kolik hodin musí u nás firmy strávit nad daňovým přiznáním? Navozuje to otázku, zda je to u nás skutečně jen levice a Babiš, kdo je na straně spřízněných byrokratů a velkých firem, které si na to mohou dovolit najmout lidi, a nikoliv na straně začínajících, malých a středních podnikatelů a svobodné tržní konkurence.

Proč jsme se za tu dobu výrazně nikam nepohnuli v oblasti digitalizace státní správy? Proč nejsou dosud všechny veřejné výdaje dostupné online na internetu? Proč Kalouskovi vadí boj s hazardem a proč dělá nesmyslné kroky proti plné transparentnosti veřejných smluv?

A daří se TOPce vůbec veřejnost přesvědčit, že je na straně lidí? Je sice vybudovaná jako antipopulistická strana, ale i já s ní mám občas problém, že působí až moc elitářsky. Nejde jen o to, v jakém prostředí většinou pořádá svůj sněm, ale třeba i o symboliku pořadí struktury strany ve stanovách. U takové, která se hlásí k osobní odpovědnosti jednotlivce a důležitosti subsidiarity, bych čekal, že pořadí bude opačné – tedy od místních organizací k té celostátní.

Poučit se z chyb a najít příštího premiéra

Smyslem mé kritiky není poškozovat stranu, která se zdá být hlavní a možná i jedinou nadějí příštích voleb. Zvlášť po fotkách u plotu, členství různých Nováků, spojování se s Valentou či prosazování Babišových nebo levicových nesmyslů těmi jinými. To, o co mi jde, je, aby se TOP 09 z těchto chyb poučila. Aby si je přiznala, aby pochopila, proč jsou to chyby, a aby je příště nedělala.

V dalších dvou letech půjde o to, aby Babišovi dokázala vzít zpět zklamané středopravicové voliče. Aby byla skutečně stranou, v níž mohou urmírnění konzervativci a liberálové najít své místo. A kromě cíle dostat nás ve všech důležitých mezinárodních žebříčcích alespoň do první patnáctky by si měla uvědomit ještě další dvě věci.

Zaprvé, potřebujeme řadu pravicových reforem, ale některé pravicové recepty nemusí být správným řešením, pokud chceme zůstat solidární společností s vysokou sociální mobilitou. A zadruhé, strategickým a bezpečnostním zájmem naší země je sice stále zůstat v Evropské unii, ale TOPka k ní musí začít přistupovat o mnoho realističtěji. Nelze kritizovat zbytečné utrácení, byrokracii, centralizaci, etatizaci a úbytek demokracie u nás doma, a zároveň s tím ignorovat, když se to děje na unijní úrovni.

Jak už bylo napsáno, TOP 09 se teď stává volbou negativní. Z Kalouska v čele není příliš nadšený nikdo, ale pro další dva roky se s tím musíme smířit.

Klíčovým úkolem této strany bude nejen přesvědčivá kritika Babiše, Zemana a (polo)fašistů, ale i nalezení nového premiéra, který za pár let, až se Agrofert společně s levicí v naší zemi vyřádí, bude schopen s týmem zkušených lidí prosadit zásadní a důležité reformy, které z naší země udělají ve všech oblastech jedno z nejlepších míst k životu. Snad si to kromě jejích členů uvědomuje i Kalousek.

Související články:

Svobodní – klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?

Hlavní hodnotou Svobodných je svoboda. Jenže jaká a pro koho? Mají šanci dostat se příště do sněmovny? Co pro to musí udělat? A komu by pomohlo prosazení jejich programu?

Téměř všichni chtějí více svobody. A naše země by skutečně mohla být svobodnější, pokud bychom změnili některé zákony, daně, veřejné výdaje či regulace. Jenže jsou to Svobodní, kdo nabízí ten správný recept?

Ještě, než se dostanu ke kritice některých programových bodů, je třeba zmínit dvě věci. Byla chvíle, kdy jsem si myslel, že prosazování (klasicky) liberálních idejí, je pro Svobodné téma číslo jedna. Že to není nacionalistický boj proti Evropské unii. Ale dnes?

Vím, je to teď cool a spousta kritiky našeho společného evropského projektu je na místě. Jenže absurdní situace, kdy na předsedu kandiduje zároveň i člověk, který od pravicové sociologické kritiky velmi rychle přešel k něčemu, co si snad ani nezaslouží nazvat pravicovým populismem, přináší otázku, zda je to skutečně svoboda, co je pro tuto stranu nejdůležitější.

Liberalismus u nás byl sice i v době před první republikou spojen s emancipačním národoveckým hnutím, ale nevím, zda je šťastné, že Svobodní dnes působí dojmem, jako by Brusel považovali za něco, čím pro tehdejší politiky z českých zemí byla Vídeň.

Český pravicový volič by možná ocenil, kdybyste kromě boje proti EU či snad snahy o naše vystoupení z ní, akcentovali důležitější témata. Mimochodem, neměli byste bojovat na dvou frontách, a prát se za liberální ideje i na unijní úrovni? Jak například bojujete proti clům a zemědělským dotacím?

Vykašlat se na krajské volby by byla zbytečná chyba

Druhou věcí jsou volby do krajských zastupitelstev. Asi se shodneme na tom, že dlouhodobým problémem našich krajů jsou kromě regionálních mafií i oranžovo-rudé koalice a dnešní hrozba ovládnutí krajů těmi lidmi z ANO, kteří by jen prosazovali šéfův byznys. Proč mám tedy pocit, že vám na krajských volbách příliš nezáleží?

Jsem zvědavý, v kolika krajích uzavřete předvolební koalici napříč všemi pravicovými stranami – s ODS, TOP 09 i těmi malými. Myslíte si, že v krajích není prostor pro prosazování klasicky liberálních idejí? Proč už teď neiniciujete celospolečenskou diskuzi o tom, jak změnit jejich fungování? Zda by nebylo lepší, aby se (z části) kraje financovaly z vlastních daní? Zda by pro ČR nebyly vhodnější samosprávné okresy? Proč v parlamentu nehledáte podporu pro možnost lidového veta, které navrhujete?

Opravdu mají všechny kraje vyrovnaný rozpočet? Skutečně nejsou žádné z nich zadlužené? Má každý kraj naprosto transparentní online přehled o všech výdajích, smlouvách či veřejných zakázkách? Proč si neuděláte podrobnou analýzu toho, za co se v každém kraji za posledních několik let zbytečně utrácelo? A nedalo by se skrze kraje prosadit, aby děti na školách konečně získaly kvalitní ekonomické a finanční vzdělání?

Máte šanci?

Ale zpět k celostátní politice. Dneska bych na vás nevsadil. Sice máte velice dobře napsaný program, ale problém je, že ten je psán pro situaci, kdy byste vyhráli volby, a mohli zemi spravovat sami. A to se nestane. Bylo by proto vhodné, kdybyste měli i takový program, který by realisticky nabízel to, co můžete prosadit buď jako jedna z koaličních stran nějaké budoucí pravicové vlády. Nebo – a to je teď pravděpodobnější – co se budete snažit prosazovat, když budete v parlamentní opozici.

Můj názor je ten, že pokud byste své reformy prosazovali podobně amatérsky jako předchozí pravicové vlády u nás, tak těžko pomůžete zvýšit svobodu těch voličů, o nichž říkáte, že je vaše politika v jejich zájmu. Tedy třeba těch malých a poctivých, co se snaží skrze tvrdou práci zlepšit životní podmínky pro sebe a své rodiny.

Taky je důležité, v jakém pořadí byste své reformy začali prosazovat. Pokud začnete s těmi, které nejdříve rapidně sníží životní úroveň nízkopříjmových občanů a zároveň s tím ji zvýší těm bohatším, tak způsobíte maximálně to, že se k moci hezky rychle dostane radikální levice.

Proto je podstatné, abyste začali s těmi reformami, které uškodí maximálně těm, kteří na současném systému skutečně parazitují. Zároveň, abyste začali s tím, pro co dokážete nalézt podporu i u jiných stran a ideálně i napříč spektrem.

Levici přece nemusí vadit, že výběr daní bude přehledný, jednoduchý a možný online, protože z jejího pohledu se alespoň vybere víc peněz třeba na sociální politiku. A vám to vadit taky nemusí, protože by to snížilo zátěž pro podnikatele, zaměstnance, občany, byli bychom bohatší a mohli bychom snižovat výdaje, rychleji splácet dluh a snižovat daně.

Komu pomůže vaše svoboda?

Tak a teď k tomu, co ze středo-pravicového pohledu považuju ve vašem programu za problematické. Nejen z hlediska toho, že se obávám, že by to nízkopříjmovým tvrdě pracujícím rodinám nepomohlo (krátkodobě ani systémově), ale i proto, že si myslím, že s takovými věcmi většina české (a ani středové či pravicové) veřejnosti nebude souhlasit.

V programu máte řadu dobrých věcí, ať už se to týká fiskální politiky, rušení těch regulací, které jsou zbytečné, větší transparentnosti a lepšího hospodaření státní správy, reformy základního a středního vzdělávání atd. Navíc je jasné, že v naší zemi rapidně potřebujeme posílit v lidech osobní odpovědnost, finanční vzdělanost, že potřebujeme omezit veřejné výdaje, snížit daně, přestat se zadlužovat, přehodnotit sociální systém, zvýšit bohatství společnosti a kvalitu našich životů.

Jenže dle mého potřebujeme i to, aby naše společnost zůstala i nadále systémově solidární, abychom zároveň neodstranili ty regulace, které vytvářejí určitý standard pro všechny (např. zaměstnance či spotřebitele). Abychom měli sociálně inkluzivní společnost s vysokou mírou sociální mobility směrem vzhůru. Aby lepší kvalita života nebyla jen privilegiem pro tržně nejúspěšnější, ale reálná možnost pro všechny, kteří se snaží a žijí poctivě.

Není mi příliš jasné, jak by kvalitě života u nízkopříjmových občanů pomohlo, kdybychom ukončili své členství v Mezinárodní organizaci práce, a kdybychom pracovně-právní legislativu „liberalizovali“ i v těch věcech, které pro zaměstnavatele nejsou zbytečnou zátěží, ale které mohou být pro kvalitní život zaměstnanců klíčové. Ony „svobodné“ pracovní smlouvy by taky mohly znamenat návrat námezdní práce, šíleně dlouhé pracovní doby atp.

Další věc je váš návrh na zrušení daně z příjmu fyzických osob. To zní krásně, problém je v tom, že v jiné části svého programu navrhujete tzv. negativní/zápornou daň jako náhradu za téměř všechny sociální dávky. Mám samozřejmě pochybnosti i o údajném motivačním efektu takovéto sociální politiky, ale jde o to, že když DPFO zrušíte, tak jak to teda bude fungovat?

U osobní daně z příjmu ale mluvíte i o tom, že řadu výjimek považujete za nespravedlivé a nesystémové. A podobně jako ODS už se nezmiňujete o tom, které z nich to konkrétně podle vás jsou. Skutečně je např. zvýhodnění spořádaných rodin s dětmi nespravedlivé a nesystémové? Nebo snad administrativně náročné?

Příliš nerozumím ani tomu, proč chcete rušit daň z nemovitých věcí. Argumentujete, jak už je napravo zvykem, že je nepřijatelné, aby stát danil majetek, protože je to v podstatě legalizovaná krádež. To jistě je a skrze parlament s ní souhlasíme, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že z hlediska svobody jednotlivce je například daň z jeho práce ještě horší. Zvlášť pro liberála. Nemluvě o tom, že asi víte, že daň z nemovitosti je z hlediska výběru asi nejjednodušší a nejstabilnější (pokud se tedy nepočítá skrze odhadní cenu, ale skrze rozměry a účel).

Bohužel se v této věci ale dopouštíte ještě větší hlouposti. Navrhujete totiž nahradit daň z nemovitých věcí obecní daní z hlavy. Bez ohledu na to, že asi víte, že zrovna tato věc nebyla jedna z nejšťastnějších věcí, které premiérka Thatcherová tehdy prosazovala. Jak si jako myslíte, že by taková politika přispěla k větší svobodě jednotlivců, zvlášť těch s nižšími příjmy? Jak chcete středolevicový národ, který přece taky máte tak rádi, přesvědčit, že vám skrze podobné návrhy nejde o to prosadit sice větší svobodu, ale pouze pro některé?

Zdravotní péče jen pro bohaté?

Dnešní zdravotní systém není ideální. Jistě je v něm spousta příležitostí pro plýtvání, brzdění inovací, zbytečnou byrokracii i černé pasažéry. Vše by šlo zlepšit. Ale pochybuju, že by váš návrh byl žádoucí. Mít základní povinné pojištění, které by se vztahovalo jen na první pomoc a záchranu života, zní sice pěkně, ale má dvě základní chyby. Tou první je, že chcete, aby se do něj přispívalo bez ohledu na výši příjmu jednotlivce, a prosazujete tudíž již druhou daň z hlavy.

A druhý problém je v onom individuálním, doplňkovém pojištění u soukromých pojišťoven, které by opět znamenalo, že lidé s nižšími příjmy by si třeba nemohli dovolit mít kvalitní a dostatečné pojištění. A to bych se ještě bál, že váš ideologický boj proti všemožným regulacím, by způsobil, že by ty důležité v tomto chyběly. Taky mi není jasné, kdo by to pojištění platil dětem nebo práce neschopným občanům.

Do budoucna je navíc otázka, zda je vhodné, abychom něco tak citlivého, jako je zdravotní péče, nechali na neviditelné ruce trhu, prozřetelnosti či přirozeném výběru. Co když pokročilé a drahé technologie v oblasti zdravotnictví způsobí, že si velký rozsah zdravotní péče nebudou moct dovolit všichni, a ve společnosti vzniknou obrovské, třeba i geneticky modifikované nerovnosti?

Pak je tu ještě jedna věc, a to je vaše zmínka o tom, že pojišťovny by si měly určit výši pojištění i na základě toho, jestli člověk užívá návykové a psychotropní látky. Jenže je otázkou, jak to ty pojišťovny budou zjišťovat, aby to bylo v souladu s ideou svobodné společnosti. To se nebojíte, že by naše soukromí neohrožovala jen všemocná vláda, ale i velké korporace?

Taky by mě zajímalo, zda by ve vámi prosazeném systému lidé, kteří mají vrozené nebo jiné dispozice k tomu, že budou více potřebovat zdravotní péči, museli platit daleko vyšší pojištění? Neobáváte se, že by takový systém vedl k tomu, že by to často byli lidé s nižšími příjmy, a tudíž bychom ve společnosti vytvářeli ještě větší nerovnosti? A mimochodem – dosud jsem nepochopil, proč jste proti regulačním poplatkům, a proč je považujete za levicové?

Máte recept na důchodovou reformu?

Fráze, že stát má ponechat občanům prostředky po hledání individuálního řešení v oblasti zajištění se na stáří, zní sice krásně, ale nezohledňuje moji obavu, že pro lidi s nižšími příjmy by to mohlo znamenat méně příjmů nebo skoro žádný důchod. Do toho zase navrhujete, pokud to správně chápu, už třetí daň z hlavy – tedy předem pevně určenou (paušální) platbu poplatníka do státního průběžného systému – tedy opět bez ohledu na výši příjmu.

Na výstupu pak chcete zavedení paušálního státního důchodu z tohoto systému, a aby byl stanoven tak, aby zajišťoval přiměřený životní standard poplatníkům s podprůměrnými příjmy. To má podle mě zase dvě zásadní chyby. Proč by tu stejnou částku měli dostávat i lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy?

A druhá věc je – jak vlastně stát pod vaší správou zjistí, jaké má kdo příjmy, když přece zrušíte daň z příjmu fyzických osob – a když ani do zdravotního a důchodového systému nebudou lidé odvádět částky na základě svého příjmu (a tedy své schopnosti platit)? Taky bych se mohl zeptat, z jakých daní byste to celé zaplatili, když navrhujete pro současné důchodce stávající systém ponechat, a zároveň nebudou skoro žádné daně (tedy např. sociální pojištění)?

Taktéž kritizujete, že v současném systému jsou důchody degresivně odvozené od výše příjmu, a že tedy lidé s vyššími příjmy dostávají nižší důchody. Mám ale dojem, že jeden z důvodů, proč je současný systém neudržitelný, je to, že důchody neposkytujeme pouze těm potřebným, ale všem – a čím více si člověk vydělával (a do systému odváděl), tím vyšší má (do určité hranice) nyní důchod, ne?

Budeme se Svobodnými svobodnější?

Byl bych rád, kdybyste některé věci ve svém programu ještě specifikovali. Taky mi není úplně jasné, jak se stavíte k antimonopolní politice a detailům v konstrukci firemní daně. Celkově je škoda, že u nás nemáme nějaký kvalitní think tank, který by návrhy našich stran dokázal ekonomicky propočítat, jako tak činí např. Tax Foundation v Americe.

Potom bychom se mohli bavit o tom, zda by náhodou i ti nízkopříjmoví lidé neměli dostatek peněz na své vlastní zdravotní, důchodové či nemocenské pojištění, pokud by platili rapidně nižší daně. Třeba ano. Mohli bychom se bavit, k čemu všemu by vaše politika mohla vést – zda by lidi motivovala zakládat rodiny a vytvářet skutečné hodnoty, nebo naopak. I když dle mého si naivně myslíte, že klasicky-liberální stát by byl z hlediska motivace lidí neutrální.

A dejte nám vědět, jaká je vaše vize pro Českou republiku. Chcete, abychom zaměstnance uvrhli do šíleností z 19. století a zadělali si na další komunistickou diktaturu? Chcete riskovat, že Češi jsou podobně vyspělí a politicky uvědomělí lidé jako Švýcaři, a předstírat, že u nás žádné ruské a čínské nebezpečí v případě odpoutání se od Ameriky a Evropy nehrozí?

Je ve vašich představách budoucnost naší země podobná Švýcarsku, Singapuru, Hong Kongu, Nevadě nebo snad dnešní Číně? Jste si jistí, že by vaše politika vedla k tomu, že bychom byli zemí svobodných a dobře zajištěných lidí, poctivých podnikatelů, spokojených zaměstnanců a rodin s kvalitně vzdělanými dětmi s otevřenými příležitostmi?

A jste si jistí, že by vaše politika nevedla spíše ke koncentraci mocných a bohatých korporací, k extrémním sociálním a ekonomickým nerovnostem, ke zvýšení svobody jen pro některé, a snížení kvality života pro méně bohaté? A že i těmto budete moct říct, že i jim vaše politika snížila daně a rozšířila jejich svobodu? Já si tím tak úplně jistý nejsem a budu rád, když nás všechny přesvědčíte o opaku.

Související články:

Chtěl bych volit ODS, ale…

Možná si říkáte, že uvažovat o volbě kmotrovské ODS dnes může jenom naprostý idiot. Nebo taky člověk, který uvažuje strategicky. Který chce, aby ve sněmovně zbyla i nějaká konstruktivní opozice. Jaká jsou pro a proti?
Podle všeho ODS v příští vládě nebude. Pokud se do sněmovny dostane, bude v opozici. V důležité opozici. Proti Zemanovi, proti levici, proti účelovým a populistickým stranám. V čele s Miroslavou Němcovou, která – bohužel – nebude premiérkou. ODS bude ideovou a principiální hrází proti hradním, vládním a jiným nesmyslům. Bude důležité, aby její argumenty byly v příští sněmovně slyšet. Bez ohledu na to, jestli bude mít procent šest nebo osm, tak ji tam potřebujeme. Jenže jaká je?
ODS ideová
Chtěl bych ji volit, protože reprezentuje ideje, se kterými se dokážu ztotožnit. Jen si ji poslechněme – „Naší výhodou oproti konkurenčním stranám je i dlouhodobě neměnný, na jasných liberálních, konzervativních a eurorealistických idejích a principech postavený politický program.
Středobodem našeho programu, ale i více než dvacetiletého snažení a působení ODS v naší zemi, je ochrana svobody a nedotknutelnosti soukromí. Jsme zastánci soukromého vlastnictví, nízkých daní a omezeného přerozdělování veřejných financí. Dlouhodobě naopak bojujeme proti nadbytečným regulacím a obtěžujícím intervencím státu do života občanů. Důraz na tyto hodnoty ovšem neznamená, že ODS nechápe v určitých situacích nenahraditelnou roli státu. Stát plní řadu funkcí především v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, hájí naše národní zájmy na mezinárodním poli, poskytuje občanům velké množství služeb. V těchto oblastech musí být stát silný a občané v něj musí mít důvěru.“
Nebo dále – „Jako strana konzervativní garantujeme, že všechny naše návrhy vycházejí z realistických odhadů a prognóz, které bude možné uskutečnit. Zásadní změny budeme činit, pouze pokud budou nezbytně nutné a budou moci fungovat v delším časovém horizontu. V této hektické době a relativizaci naše společnost stabilitu velmi potřebuje.“ Krása, že?
ODS programová
Ale je toho víc. Když si čtu její program, jen zřídka nacházím něco, s čím bych nějak výrazně nesouhlasil. Spíše naopak. Svět, který je vylíčen v programu ODS, se mi líbí. Dokáže reflektovat svobodu jednotlivce, zakotvení naší země v západní civilizaci, klade důraz na vzdělání a hodnotově je v rámci umírněného liberalismu i konzervatismu.
Dokonce i z hlediska přístupu k Evropské unii se mi zdá, že zastává ODS nejlepší postoj. Eurorealistický. Že EU ano, ale takovou, jakou (by) měla být – tedy ne kontinentálním sociálním státem s centralistickou byrokratickou mašinérií, ale místem pro co nejjednodušší obchodování, volný pohyb osob, co nejnižší administrativní zátěží pro podnikání atp.
ODS nabízí program, který by mohl být výhodný pro lidi pracovité a poctivé, pro rodiny s dětmi, pro malé a střední podnikatele a živnostníky, pro zaměstnance, kteří na sobě makají, ale i pro mladé a seniory. Dalo by se z něj vybrat pár zajímavých věcí:
  • vyrovnaný rozpočet do roku 2020 a prosazení finanční ústavy
  • sjednocení dnešních daní a odvodů pojistného u OSVČ do jedné předem stanovené paušální platby
  • zachování rovné daně pro všechny
  • postupné zrušení daně z převodu nemovitosti
  • ne evropským daním
  • sloučení dalších ministerstev
  • větší transparentnost veřejných zakázek
  • zasílat data jednomu, ne třem úřadům
  • zjednodušení zakládání společností
  • nepřipuštění dalšího zvýšení minimální mzdy, kterou považuje ve svém důsledku za asociální
  • možnost převést část důchodového spoření vlastním rodičům
  • kdo se dopustí přestupku do 5000,- třikrát v řadě, bude souzen pro trestný čin
  • podpora přínosné imigrační politiky (přijímat ty, kteří jsou přínosem, ne ty, kteří by chtěli zneužívat sociální systém)
  • zjednodušení a pročištění právního řádu
A taky něco k EU: „Zasadíme se o to, aby čeští zástupci reprezentovali Českou republiku v Bruselu a ne Brusel v České republice. … Nechceme, aby naši senioři dopláceli na mnohem bohatší řecké důchodce, kteří si v posledních letech místo šetření užívali luxusu. ODS také nepřipustí, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu.“
ODS reálná
Jenže program je jedna věc, reálie této strany druhá. Když se díváme na ODS, je třeba vnímat ještě několik dalších aspektů. Tím prvním je to, že řadu věcí, které prosazuje ve svém programu, mohla už dávno prosadit během uplynulých sedmi let, když byla ve vládě. Jakou mají její příznivci záruku, že to všechno nejsou jen fráze hrající na city pravicových voličů?
Druhou věcí je to, že ODS se sice hlásí ke klasickému liberalismu a hodnotovému konzervatismu, ale v myšlení jejích politiků, členů a voličů je to často spíše naopak. Tedy snaha konzervovat to, co vyhovuje jim, ne prosazovat to, co by mohlo být spravedlivé pro všechny. Ze strany principů se někdy stává spíše stranou privilegií.
Mediální polokmotři?
Třetí věcí je pak problém s kmotry. Někteří její politici nebo členové by nám jistě tvrdili, že žádní takoví neexistují, a pokud ano, ať přineseme konkrétní důkazy. Bez ohledu na to, zda na modré kmotry věříme, nebo je považujeme jen za mediální fikci, jsou právě oni důvodem, proč dnes lidi ODS nechtějí volit.
Ti opravdu nebezpeční jsou zřejmě v pozadí. Minimálně teď na kandidátkách nejsou. Nicméně i v těchto volbách tam má ODS takové kandidáty, o kterých si lidé myslí, že by kandidovat neměli. Jsou to často lidé už na první pohled nesympatičtí – Martin Kuba, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda
S Blažkem v zádech
Přiznám se, že když jsem se dozvěděl, že profesor Petr Fiala bude lídrem kandidátky v Jihomoravském kraji, začal jsem vážně přemýšlet, že si vyřídím voličský průkaz a budu volit v Brně. Jak na univerzitě, tak na ministerstvu školství udělal Petr Fiala spoustu dobré práce. Navíc hlas idejí, které reprezentuje, budeme v příští levicové a populistické sněmovně velmi potřebovat. Bude tam vracet rozum, umírněnost a důraz na to, jaká by politika měla být.
Co mě však tehdy docela odradilo, byla právě informace, že kontroverzní Pavel Blažek bude dvojkou kandidátky. Pro mě trošku nepochopitelně na tom Petr Fiala nevidí nic divného, spíše se Blažka zastává. Ovšem jen z informací, které se o bývalém ministru spravedlnosti dají přečíst na Wikipedii, mi přijde jako člověk, který je nevolitelný. Uklidnit se můžeme tím, že voliči ODS umí kroužkovat a Pavel Blažek se do sněmovny nakonec nedostane.
V každém případě je to právě Petr Fiala, kdo může být do budoucna novým lídrem české pravice. Vzdělaný člověk, pravicový intelektuál, se zkušenostmi nejen z akademické sféry, ale i z vrcholného managementu a konec konců také z politiky. Nemluvě o tom, že jeho vize o tom, jak má vypadat pravicová politika ve 21. století, je něčím, co navrací ideje do marketingově-mediálního vzduchoprázdna české politiky.
Co ale na ODS nepochopím?
Proč nemá transparentní účet? Proč si nezvolila Miroslavu Němcovou jako předsedkyni již před volbami? Proč odmítá hlasovat pro některé zákony, které by mohly pomoci bojovat s korupcí? Proč nechce odstranit anonymní akcie? Proč podle Volební kalkulačky prosazuje internet zdarma pro všechny?
Pravicovému voliči může ale vadit i něco dalšího. Přestože ODS vychází z podobných ideových pozic, liší se například od Svobodných ve dvou věcech. Svobodní chtějí radikálně změnit vše tak, aby to bylo v souladu s idejemi klasického liberalismu, libertarianismu či euroskeptismu. ODS však akceptuje realitu současnosti – že naše země je do značné míry sociálním státem, a tuto skutečnost nechce výrazně měnit. V jejím programu bychom dokázali nalézt spoustu spíše sociálně demokratických prvků, přestože tím hlavním východiskem je alespoň kladení důrazu na to, aby pravicové hodnoty byly také slyšet, aby byl sociální systém co nejadresnější, aby úspěšnější část společnosti nebyla výrazně stahována těmi méně úspěšnými.
Což ale může být další problém a rozdíl mezi těmito dvěma stranami. ODS se dá vnímat právě jako strana jen pro ty úspěšné, vzdělané, s vyšší inteligencí, lepším sociálním postavením, kvalitnějším genetickým materiálem či zkrátka s vyššími příjmy. Její voliči někdy mají až namyšlenou potřebu zdůrazňovat, že jsou v něčem lepší. Je to taková podobná vlastnost jako závist a třídní nenávist na opačné straně spektra. Taková post‑komunistická zaostalost českého pravicového elektorátu. Ale zpět k tomu pozitivnímu.
ODS vládní
Pojďme si představit, že žijeme v normální demokratické zemi, jako je třeba Německo nebo Velká Británie. Dvě volební období po sobě jsme měli ve vládě naši hlavní pravicovou stranu. Té se podařilo něco prosadit, něco pokazit.  Nyní před nás předstupuje a chce, abychom jí vystavili účet. A protože kromě návrhů pro budoucnost najdeme v programu ODS také informace o tom, co její lidé v uplynulých letech prosadili, pojďme si to nyní shrnout (případně to vyvrátit, pokud něco z toho není pravda):
  • „Občanská demokratická strana je a vždy byla tahounem v oblasti elektronizace veřejné správy. Po roce 2006 to bylo právě Ministerstvo vnitra, na jehož půdě vznikl eGON jako symbol Czech POINTU, datových schránek, základních registrů a komunikační infrastruktury.“
  • „… dokázala v minulém volebním období prosadit řadu pozitivních změn v živnostenském zákoně, které zjednodušují život podnikatelů. Jedná se např. o zavedení centrálního registračního místa, kde při zahájení podnikání vyplňuje živnostník na jednom místě přihlášku pro finanční úřad, VZP a okresní správu sociálního zabezpečení, zavedení jedné široké živnosti nebo zrušení povinnosti označovat provozovnu zvláštním identifikačním číslem.“
  • „Přes všechny mediální i skutečné kauzy je zřejmé, že to byla vláda ODS, za které se prokazatelně zvýšila nezávislost státních zastupitelství.“
  • „Občanské demokratické straně se díky konkrétním změnám zákonů podařilo zkrátit trestní i občanskoprávní řízení před českými soudy.“
  • „Díky snížení odměn exekutorů, které Občanská demokratická strana prosadila, se podařilo v letošním roce snížit počet exekucí o třetinu.“
  • „Vztahy České republiky se sousedními státy se za vlád pod vedením ODS dostaly na zatím nejvyšší úroveň. Německo je nejenom naším největším odbytištěm výrobků, ale také partnerem prosazujícím rozšiřování volného trhu a zdrženlivou fiskální politiku na evropské úrovni.“
Taky bychom mohli přidat i další věci. Nečasově vládě pod vedením ODS se – sice nakonec trošku ironicky – podařilo zabojovat s korupcí. Byl to právě ministr spravedlnosti za ODS, který jmenoval do funkce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nemluvě o silně pro-západní, pro-americké i pro-izraelské zahraniční politice už od dob Topolánkovy vlády. Co by za to pravicoví voliči v západní Evropě dali?
Chceme-li tedy soudit přibližně sedm let pravicové vlády v čele s ODS, buďme důslední. Nemluvme jenom o kmotrech a směšných ministerských figurách typu Řebíček, skandálech Fischerovy vlády, kauzách na ministerstvech pod vedením koaličních partnerů z VV či TOP 09, nepovedené důchodové reformě. Mluvme i o zdařilém předsednictví v EU, o prosazení církevních restitucí, o snaze mít u nás americký radar, o stabilizaci ministerstva školství i dopravy, o jmenování Lenky Bradáčové, o snahu, aby občan na výplatní pásce viděl celou cenu své práce.
Takhle by měla ODS před voliče předstoupit. Prostě říct – za naší vlády se nám podařilo to a to a v následujícím období chceme nadále pracovat na těch a těch věcech.
Společně proti ODS
V současnosti můžeme pozorovat politologicky zajímavý jev. Tzv. „pravda a láska“ je zajedno s Klausem. Proti ODS. (Levicově) liberální střed a národně-konzervativní pravice alespoň zde jednou jsou. Skoro to vypadá, že být dneska sympatizantem (co teprve členem) ODS už je považováno za horší, než být členem komunistů. A v intelektuálně-kreativních kruzích by možná bylo bezpečnější nosit rudé tričko s Che Guevarou než placku s Mirkou.
Možná o důvod víc, proč volit ODS. Na protest. I z hlediska historického kontextu. V osudných volbách v roce 1946 nesměly kandidovat pravicové strany. Vzhledem k tomu, že naše Zemanem ovládnutá, a tedy stěží demokratická levice bude mít společně s Babišem (někdo by řekl Burešem) téměř jistě ústavní většinu, ocitá se dnes naše země v podobné situaci. Jen málo stran asi bude po volbách hájit hodnoty západní civilizace. Kdo s tím ODS pomůže? TOPka? Lidovci? Kdo dál?
ODS opoziční
V každém případě, kdo se rozhodne přece jen volit v těchto volbách občanské demokraty, musí si být vědom jedné věci. ODS bude stranou opoziční (tedy doufejme). Její program se nám může líbit, ale naše země teď půjde jiným směrem. Poslanci ODS tady budou především od toho, aby ukazovali, že může existovat směr lepší.
Ostatně, ani tehdy, až bude ODS vládu za jedno, dvě, tři (snad ne více) volebních období přebírat, se jí bude takový program prosazovat hůře. Pokud nyní zvítězí socialistické, korporativistické či populistické strany, tak můžeme za pár let čekat zemi zadluženou, těsně před bankrotem, s vysokými daněmi, na státu závislém obyvatelstvu, se spoustou montoven. Tedy ne zemi sebevědomých a svobodných občanů – samostatných živnostníků, řemeslníků, podnikatelů či vzdělaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.
Proč má smysl volit ODS?
Jaké jsou výhody občanských demokratů oproti ostatním stranám? Na rozdíl od TOP 09 má početnou členskou základnu. Na rozdíl od ANO se hlásí k nějakým idejím. Taky má program. Umírněný a realistický. Uznává parlamentní systém, chce jej bránit a při takto nízkých volebních preferencích se za ní letos do sněmovny pravděpodobně dostanou jen opravdu kvalitní osobnosti.
Jako poslanci a stínoví ministři budou muset v následujících letech zdůrazňovat, proč jsme se před 23 lety vydali na cestu svobody, demokracie, právního státu a tržního hospodářství. Budou muset přesvědčit voliče o tom, proč – několik let možná líbivé – levicové a populistické recepty mohou být nakonec ke škodě nás všech.
Pro očistu ODS podle mě není nutné to, aby ze sněmovny vypadla úplně. Věřím, že mafiáni a kmotři na ni přisáti půjdou za mocí, která bude v příštích několika letech jinde. Že si ODS změní stanovy tak, aby o jejích lídrech mohli rozhodovat řadoví členové. A že ti – společně s úspěšnými politiky z komunální úrovně – budou za několik let opět připraveni ujmout se role, která straně s názvem občanská a demokratická v českém politickém a stranickém systému náležitě patří.
Čtěte také: