Svoboda – co s ní?

Svoboda a pravidla, svoboda a poctivost, svoboda a zodpovědnost, svoboda zvířat, svoboda jako volba, vnitřní svoboda, islám a svoboda, svoboda v politice, všeobecné desatero. V úterý 9. února se v Lidovém domě v Místku konala přednáška profesora Jana Sokola, filozofa, křesťanského intelektuála, bývalého poslance a kandidáta na prezidenta, které jsem se zúčastnil a nad myšlenkami, které na ní zazněly, bych se chtěl nyní zamyslet.

    Svoboda a pravidla

Mnoho lidí, a především mí mladí vrstevníci, si myslí, že pravidla omezují svobodu. Mladý člověk by byl nejradši sám v rozlehlé poušti, kde jej neomezují žádní jiní lidé. Nejraději by již bydlel bez rodičů a měl tak neomezenou volnost. Když se nad tím ale hlouběji zamyslíme, zjistíme, že pravidla nejenže svobodu neomezují, ale právě naopak bez pravidel by žádná svoboda nemohla být. Nemohli bychom se totiž spolehnout na to, že ti ostatní ta pravidla budou dodržovat. Nemohli bychom vyjít na ulici (popření svobody), protože by nás mohl kdykoliv někdo zastřelit (ten má svobodu – bez pravidel). Pan profesor Jan Sokol to uváděl také na příkladu aut, která se řítí obrovskou rychlostí po dálnici. Jedou naproti sobě jen pár centimetrů od sebe jako střely, a přesto se v drtivé většině nic nestane. Mohou jet svobodně, protože se spoléhají na to, že ti ostatní také dodržují nějaká pravidla.

    Svoboda a poctivost

Když máme svobodu, musíme mít ve společnosti také morálku. Musíme být poctiví. Psaná pravidla (zákony, předpisy) nemohou v mnoha různých situacích určit, na čí straně je třeba pravda. Proto nemůžeme lhát. Bez toho by svoboda neměla smysl. A zažíváme to dnes v naší zemi denně. Když jsou potom nějaká pravidla, nestačí je jen mít napsaná, ale musíme je rovněž vymáhat. To se nám zatím příliš v naší mladé demokracii nedaří.

    Svoboda a zodpovědnost

Je třeba také zdůraznit, že svoboda nemůže existovat bez zodpovědnosti (že svoboda=zodpovědnost). Dobře se to vysvětluje na dotazu jedné posluchačky, jestli by zvířata měla mít svobodu. Jak by mohla mít svobodu, když u nich nemůžeme vyžadovat zodpovědnost, protože si zkrátka důsledky svého chování nejspíš neuvědomují. Zodpovědnost musí být na majiteli a případný trest za porušování práv zvířete či jeho zanedbávání musíme vymáhat na něm.

    Svoboda jako volba

Po pádu komunismu se nám najednou naskytlo moře svobody, výběru toho všeho, co svobodná, demokratická a kapitalistická společnost nabízí. Postavily se obrovské hypermarkety, ve kterých jsou tisíce různých věcí. Ovšem na tomto příkladu narazíme na to, že svoboda je v mnoha případech spíše volba – tedy svoboda volby z omezené nabídky několika možností. Jan Sokol to vysvětloval na tom, že jeho žena jednou jela do takového velkého obchodního domu, kde mají stovky různých druhů bot. Když přijela domů, zeptal se jí, jaké si tedy koupila. Ona mu na to odpověděla, že tam žádné neměli. Zkrátka žádné z těch nabízených se jí nelíbily.

    Vnitřní svoboda

Málokdo z nás si dokáže uvědomovat svou vnitřní svobodu. Tu poznali například političtí vězni nacismu či komunismu, kteří, přestože byli uvězněni a vnější svoboda se omezovala na celu velkou pár metrů čtverečných, zůstali vnitřně svobodní. Zjistili, že tuto svobodu jim nemůže nikdo vzít.

Nevím, čím to je, že já osobně tuto svobodu dokážu rozlišit i přesto, že jsem v takovém vězení nebyl. Může to být také tím, že se člověk dokáže do takové situace vcítit. Tím, že vidí nějaké filmy podle skutečnosti z období druhé světové války, holocaustu, komunistické totality (Schindlerův seznam, Pianista, The Soviet Story, …) či čte literaturu popisující tuto dobu (Odkaz bratří Mašínů, …).

Člověk ve stavu této vnitřní svobody může mnohdy také navázat vztah s Bohem. Na tomto Jan Sokol uváděl, že spoustu věcí člověk s přibývajícím věkem (nemocemi, ztíženým pohybem, atd.) nemůže svobodně vykonávat, ale modlitbu, jako jednu z mála věcí, může provádět právě v kterémkoli věku.

    Muslimové a svoboda

Padl také dotaz na to, zda bychom se měli obávat muslimů. Mimo to, že pan profesor odsoudil strach, který nevede k ničemu dobrému či pozitivnímu, je destruktivní a neměli bychom se jím tedy řídit, jsem objevil nový rozměr vnímání islámského terorismu. Je také třeba velmi odlišovat islám od islámského terorismu a vyhnout se označování jednotlivých zemí za teroristické, protože tím si proti sobě pouze postavíme všechny obyvatele té země.

Dozvěděl jsem se, že těmto teroristům nejde o to nás zničit. Není jim to zapotřebí. Jim jde o to nás vystrašit (teroristickými útoky, atp.) a my už se zničíme sami. Resp. zničíme si svoji svobodu. A proč jim jde právě o tohle? Tamním fundamentalistům vadí, že jejich mladí a vzdělaní lidé vidí západ a vše, co k němu patří, jako velmi atraktivní a chtějí se tam buď nastěhovat nebo to zavést i doma. Jde jim tedy o to, aby západní kultura přestala být pro tamní obyvatele přitažlivá

Problém je také v jejich chápání svobody jednotlivce. Tam totiž nejsou lidé vnímáni jako jednotlivci, ale základní společenskou jednotkou je rodina – za kterou mluví otec.

    Svoboda a politika

Došlo také na politiku. Jan Sokol vyprávěl příběh, když byl na začátku devadesátých let poslancem a v Praze byla delegace nejvyšších představitelů Itálie (předsedové parlamentu, atd.) – ze všech politických stran. On je dostal na dvě hodiny na starosti. Nevěděl, o čem se s nimi bavit a zrovna se u nás řešilo, jak se budou financovat politické strany. Tak se jich, jako zkušených demokratů, zeptal, jak to chodí v Itálii. Ti jen začali nervózně pokukovat kolem sebe, že přece nijak, normálně, atd. Pak se našel jeden takový odvážlivec a začal vysvětlovat: „To víte. Každá strana má své starosty a ti starostové zadávají zakázky. A vítěz vždycky dává starostovi určitou částku, kterou on potom dává té politické straně.“ Rok na to s tím byl v Itálii obrovský skandál, moci se chopila vláda soudců a vznikly úplně jiné politické strany. Jan sokol poznamenal: „Ale ty jsou bohužel ještě horší.“

    Všeobecné desatero

Dotaz na to, zda by mělo v budoucnu existovat nějaké univerzální desatero, zodpověděl mj. tak, že ve své nové knize, kterou právě dopisuje, se tímto bude zabývat. Ž e se také zjistilo, že všechny morální kodexy všech náboženství a společností světa se shodují s druhou částí křesťanského desatera – nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nebudeš křivě svědčit, nepožádáš manželky bližního svého, nepožádáš statku bližního svého. To je ta část věcí, které bychom měli nebo neměli dělat jen proto, že je to správné samo o sobě. První pětice desatera říká, že se to nemá, resp. má dělat proto, že „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.“

Při této přednášce jsem si uvědomil, o co by byl můj život ochuzen, kdyby nebyl okořeněn hlubokým přemýšlením, filozofováním. Že není důležité pouze konat, vykonávat, vydělávat, bavit se, psát, ale také poslouchat, přemýšlet, číst a diskutovat.

Brzy se zde objeví i rozhovor s Janem Sokolem pro Mladé křesťanské demokraty, fotky z akce či nahrávka přenášky.

Doporučuji rovněž články:

Každý z nás je svobodný – http://navrat.blog.idnes.cz/c/108886/Kazdy-z-nas-je-svobodny.html

Sen a strach – http://www.robertslovak.cz/clanky-obecne/sen-a-strach.html

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=123897

I v politice se dá zlepšovat svět

Jsem přesvědčen, že je velmi důležité sledovat politiku. Já sám to dělám už několik let a v posledních měsících se jí snažím účastnit i aktivně. Vždyť kolikrát v historii jsme měli tu možnost do ní nahlédnout, ovlivňovat ji adokonce ji i vytvářet? Kolik lidí na světě má to štěstí dnes?

Není náhodou falešné si na politiky stěžovat a buď nechodit k volbám, nebo volit neustále ty samé lidi, o kterých si můžeme zjistit, že nejsou těmi nejlepšími na trhu?

Vedle ideového zaměření, programu strany a jasných výsledků je pro mne důležitá konkrétní osobnost, kterou chci volit.

Politika náš život ovlivňuje více, než si dokážeme představit – od úklidu vlastního pokoje, přes úroveň chodníků v naší obci, až po kvalitu výrobků po celém světě. V menších obcích se toho ujímají zpravidla aktivní a pracovití lidé, ale ve vyšších patrech už roste chuť a často se stává, že si politik neuvědomí, že je také člověk a podlehne nekonečným lákadlům, která dříve nebo později ukončí jeho politickou kariéru.

Když člověk dělá politiku čestně a poctivě, tak je to nejtěžší povolání. Když si jde jen užívat výhod, brát úplatky a zneužívat své moci, tak naopak nejjednodušší. Myslím si, že je nutné, aby do politiky vstupovali mladí, schopní a zodpovědní lidé. Na sjezdu Mladých křesťanských demokratů jsem se přesvědčil, že tu takových bude i nadále přibývat.

Mně osobně se více líbí celostátní úroveň před tou komunální. Ale uvidíme. Třeba až se za pár let stanu silnou osobností s charakterem, budu mít zaslouženě nějaké jméno v občanské společnosti a více zkušeností, potkáme se, milí čtenáři, v jedné vládě!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=108204

Předseda KDU-ČSL

Už trošku vím, jak to v naší straně funguje. Je to strana. Stará stranická garnitura. Není divu, že nedokázala vyprofilovat osobnost typu Josefa Luxe, přestože má strana 40 000 členů.

Nedávno jsem se domníval, že by europoslanec Březina mohl být dobrým novým předsedou. Ptal jsem se na jeho vizi. Nicméně do této doby se mi nedostalo odpovědi a to nepovažuji za zrovna dobrou vizitku nového předsedy. Nabyl jsem v té době názoru, že nemůžeme mít předsedu, který neumí mluvit s novináři.

Nyní jsem toho názoru, že by se to měl raději doučit a sehnat si na to lidi. Jiří Čunek je z morálního hlediska skvělým předsedou – nejlepším od Josefa Luxe. KDU-ČSL by měla z jeho kauzy udělat nějakou akci typu, že na našeho předsedu byla šitá neuvěřitelná antikampaň ze všech možných zdrojů, která měla zničit a zdiskreditovat naší stranu. My jsme ale celou dobu našemu předsedovi věřili a brzy jsme získali důkaz, že absolutní pravdu nemůže nesčetněkráte vyšší počet lží nikdy přebít.

Náš předseda je nyní čistý jako snad nikdo z viditelných politiků (25 let zpátky se nenašlo nic, co by jej mohlo diskreditovat), je potřeba, aby konečně začal dělat svou práci jak pro stát a národ, tak pro svou stranu a to především (myšleno z dlouhodobého hlediska).

Napadá mě mnoho variant, kde by se mohla KDU-ČSL ubírat:

1) Zůstat taková jaká je a nechat levici a falešnou pravici, aby zničila naší zemi na dlouho dopředu

2) Přeměnit se v aktivní, sebevědomé a slušné hnutí typu KDH na Slovensku, včetně přejítí na žlutou barvu a kampaň – Slušným lidem slušný život s čápem Kristiánem

3) Snažit se být středovou stranou, jak to navrhoval Josef Lux (aspoň co je mi známo z jeho videa na Youtube) a být alternativou vůči pravicové ODS a levicové ČSSD – měli bychom tedy tři nejsilnější strany

4) Snažit se společně se Stranou zelených, aby tyto dvě strany byly nejsilnější – být něco jako američtí Republikáni a Demokrati – tedy KDU-ČSL středopravicová, konzervativní a SZ levicová, liberální – bylo by to možná nejlepší, protože by tu jako hlavní strany byly dvě středo-… strany a nebyly by mezi nimi velké ideologické mezníky a politici by se mohli snadněji domlouvat na kompromisech a pomáhat si.

5) Sloučit se s ODS – nejhorší varianta, to až v případě většinového volebního systému typu USA a vytvoření jiné pravicové strany, ne ODS – pak by bylo možné se jako síly od středu napravo spojit

6) Co nás jen napadne, inspirace je všude dost

Je mi však jasné, že z pozice aktivního Mladého křesťanského demokrata půjde těžko něco takového prosadit a to především teď, kdy se musím věnovat především studiu a seberealizaci atp.

Stejně jako soudruh Paroubek pochopil, že chce-li se svou stranou uspět, musí ji přeměnit v moderní a aktivní politické hnutí, což se mu evidentě daří (i když za tím mohou být jen trapné a nemravné populistické sliby a kecy) a včerejší průzkum mu přisuzuje už 43 %, tak i my bychom měli toto pochopit. Nabírat nové členy – mladé aktivní lidi, kteří se chtějí seberealizovat a není jim lhostejné, co se kolem děje a mají i trochu ambice – ne se spoléhat na pasivní starou členskou základnu, která žije falešným konzervatismem v podobě odmítání věcí, které povedou k pravému a důležitému konzervatismu.

Proto neměňme předsedu! Snažme se všem osvětlit, kdo je Jiří Čunek doopravdy. Buďme s nim na veřejnosti a podporujme ho. Nic nás nemůže diskreditovat více než pomluvy a hádky na veřejnosti. Politická strana je jako firma, jako podnik, proto se o ni starejme jako by byla naše vlastní a uvědomujme si, co čeká nás, když stranu necháme shnít. Naučme  našeho předsedu, jak se chovat v médiích, která jej chtějí zničit.

Já osobně se pokusím udělat maximum v této straně – ano, měl bych se věnovat možná důležitějším věcem, ale nejsem si vědom, jak budou naši schopní a čestní politici, kterých máme nejvíc ze všech stran, vykonávat svoji dobrou práci, když nebudou mít mandáty, protože naše strana bude nevolitelná.