Archiv pro štítek: Koruna česká

Volit Korunu českou?

Hlavou státu by měl být ten nejlepší z nás. Někdo nadstranický. Kdo by nás spojoval. Kdo by nás vedl k vyšším hodnotám. Ke komu bychom mohli morálně vzhlížet. Řada vyspělých evropských zemí jsou parlamentní monarchie. Měli bychom se za krále lépe? A kdo by jím byl?

Což o to, idea českého království nezní špatně. Intuitivně dokonce možná cítíme, že by to tak mělo být. Češi až pobožně vzhlížejí ke své hlavě státu. Skoro se považují za její poddané. Možná by bylo lepší, kdybychom svého krále (nebo královnu) měli. Psychologicky to v nás stále je.

V čele státu by byl ten nejlepší z nás Čechů. Od narození prvotřídně vychováván a připravován pro svou elegantní roli. Z urozené rodiny. Byl by nad věcí. Nezatěžoval by nás politickými boji, ale naopak by objížděl republiku, pardon království a snažil se naslouchat svým občanům, pardon poddaným. Zajímal by se o jejich problémy, snažil by se nacházet řešení a svému lidu pomáhat.

Reálně bychom však byli republikou a občany. Jeho moc by nebyla odvozena ani z Vatikánu ani od Boha, ale z lidu. Byli bychom stále parlamentním zřízením. Dokonce s psanou ústavou. Mohlo by to být krásné. Taková pohádka na zemi. V zemi české, moravské i slezské.

Kdo by jím byl? Která dynastie by se stala tou dědičnou, jež by měla nárok na český trůn? Královna Kateřina? Zemanová? Měl by si onu dynastii zvolit lid v přímých královských volbách? Opravdu by si průměr zvolil toho nejlepšího? Nebo bychom to nechali Habsburkům? Což je asi politicky i historicky nereálné.

Volební kalkulačka

Jenže kandidující strana Koruna česká mi několikrát vyšla v (metodologicky úsměvné) volební kalkulačce. A to na prvním místě. Mají rozumné názory, program a možná i lidi. Jenže do parlamentu se nedostanou. Na rozdíl od jiných neparlamentních stran nemají šanci. Což je škoda. Jejich program je rozumně pravicový.

Ale kdo ví. Až si rozumní lidé uvědomí, že v demokracii se můžeme aristokraty – těmi nejlepšími, stávat všichni, třeba se urozené dynastie začnou objevovat. Třeba se Češi rozhodnou pro království až někdy za sto, dvě stě let. Ostatně monarchie je docela nadčasová myšlenka, ne?

Mohlo by vás zajímat:

 

 

Čtěte také:

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy – co s tím?
Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany – ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.
Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV – ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran – Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.
Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.
Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran – protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.
A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?
No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.