Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávy na Nově!

OK, možná tekutý bulvár sledujete na Primě, to je celkem jedno. Vraždy, přepadení, bouračky, nevěry, rozkrádačky – zkrátka drsné emocionální porno. Člověk, který to denně nesleduje, a jednou se na to podívá, prožije za třicet minut více emocí, než za celý rok. Ve svém životě ale o nic nepřijdeme, pokud se na to dívat nebudeme.

Právě naopak. Jestliže všechny emoce tohoto světa prožijeme každý den o půl osmé, těžko nám zbude energie na naše skutečné emoce. A tak zatímco mrháme čas u nešťastných příběhů druhých lidí, zjišťujeme, že se tyto příběhy začínají pomalu stávat i nám. V Ulici, v Ordinaci nebo jiné pokleslé továrně na příjmy spousty lidí, jenom ne ty vaše, vidíme, že je normální být nevěrný, že je normální druhé pomlouvat za zády, že je normální žít špatný, nespokojený život jako hloupá ovce, která se jen přizpůsobuje tomu, co si myslí, že chce dav. O co horší je pak procitnutí, že jednotlivec na druhém i kterémkoliv jiném konci onoho davu dělá přesně totéž. Žije cokoliv, jen ne svůj vlastní a svobodný život.

Svět bez bulváru a cizích emocionálních dramat

A tak si to představme – mentální svět, ve kterém by neexistoval bulvár, svět, ve kterém bychom nevěděli, kde se kdo naboural, kde kdo přepadl nějakou banku nebo bezmocnou stařenku, kde někdo rozkradl nějakou dotaci. Nic z toho se do našeho života nevkrádá, a my přesto žijeme dál. Může to být skvělé, že? Už možná tušíte, jak by se asi zvýšila kvalita našeho života, kdybychom se třeba měsíc bez toho všeho obešli. A víte co? My to tak udělat můžete!

Nikdo nás nenutí, abychom se na ten odpad dívali. Tedy, není to tak úplně pravda – nikdo kromě nás samotných a našeho zlozvyku tomu vždy podlehnout. Jenže za konzumaci přehnaných emocí (a většinou negativních) nám zpravidla nikdo nedá ani korunu. To spíše my pak podvědomě na základě shlédnutých reklam jich několik zbytečně vydáme. A naše peníze jsou náš čas, energie a nadání, které bychom mohli využít jinak a lépe.

Svět bez zpráv – ale vždyť nebudu nic vědět!

To je to, co nás napadne ihned, když začneme přemýšlet, že bychom se na to přestali dívat. Uvědomme si ale, že zprávy bulvárního typu – Nova, Prima, Blesk, ale dnes i Česká televize a mnohé další (ostatně seriózních médií u nás moc nemáme) – nám žádné informace nedávají. Že podstatné informace o tom, jaká globálně významná událost nebo jaký důležitý zákon prošel parlamentem a vyjde v platnosti, se dozvíme i tak a patrně někde jinde.

Konzumace emocí je pro nás důležitá. Co s tím?

Problém těchto zpráv je i to, že jsou převážně negativní a náš návyk na pasivní konzumaci audiovizuálního obsahu je stále silný. Protože silné emoce potřebujeme zažívat i nadále, doporučil bych jako odvykací kůru místo bulvárních zpráv několik věcí:

– videa na TED.com
– videa na Values.com
– motivační, inspirativní, vizualizační, relaxační videa na YouTube
– přepnout program třeba na Primu Zoom a zakoukat se do nějakého zajímavého dokumentu
– jít si kreslit, hrát na hudební nástroj, zahrát si hry, které zvyšují naši inteligenci
– jít do přírody a vnímat tvary, barvy a zvuky přítomného okamžiku
– číst si zajímavou knihu, která nás někam posune nebo jinak obohatí
– povídat si s rodinou či přáteli
– učit se cizí jazyk
– dívat se na online kurzy světových univerzit
– studovat novou oblast, která nám umožní začít se živit tím, co nás baví

Máte tipy na další zajímavé věci? Podělte se o ně s námi v diskuzi níže. O to, čím jste svůj život obohatili, když jste jej přestali ochuzovat nesmyslným tekutým bulvárem.

Přeji mnoho štěstí při zlepšování kvality vašeho života!

Čtěte také

  • 10 způsobů, jak si ulehčit život na Facebooku
  • Životní styl T. G. Masaryka

Okurky 2011: Bárta, Bátora, Barták, Bartošová

Tak tato čtyři velice si podobná jména vévodí v tomto létě českému bulváru – byť ten má někdy i tu drzost nazývat se seriózním tiskem, což mu bohužel prochází, protože tu serióznějších médií není. Už si toho všimli dokonce i Slováci a upozorňují na to, jak je úroveň našich médií těmito jmény stahována stále níž.

Co k Bártovi? Taky se divíte, že ještě nesedí? A bude vůbec někdy? Nebo si zahraje na Napoleona v mučednickém stylu ala Kadáfi?

Co se týká Bátory, tak je vše natolik směšné, že začínám souhlasit s některými novináři a komentátory, že za tím bude něco víc. Možná se v pozadí (avšak do zákulisí je dost vidět) koná zásadní boj o budoucí podobu české pravice – Klaus nebo Kalousek? A co když se do toho vloží ještě Topolánek – třeba s „vítězem“ kroužkovací revoluce Langerem? Velmi bych si přál, aby se slova ujal pravicový volič a tyto směšné figury upadly do zapomnění.

Samotného Ladislava Bátoru nepovažuji za nebezpečného extrémistu, ale za celkem běžného nacionalistu 19. století či národního konzervativce, jehož názory si rád vyslechnu, pousměju se nad nimi, z většiny s nimi nesouhlasím, ale nevidím důvod je zakazovat.

Abych neurazil – tak vážený pán doktor – Barták je směšnou figurou a jen ukazuje na to, že lidé z vyšší společnosti v České republice připomínají svým chováním a morálními postoji spíše tu nejsprostší chudinu, která by si mohla podat ruce s londýnskými gangstery. To, že ti čeští nepotřebují zapalovat sídliště, možná svědčí o tom, že jsou Češi strašně konformní a mafiánům nechávají komunisty a následně přebarvenými komunisty nakradený nebo nemravně nabytý majetek bez protestů – tedy až na nic neřešící kecy v hospodě, případně v diskuzi pod články na blogu či přímo v něm.

Bartošová mě nezajímá a kdo nemá to štěstí jako já, tak ho upřímně lituji a přeji brzké uzdravení.

O čem to celé svědčí? Proč nás „novináři“ krmí takovými zbytečnými nesmysly? Proč odvádějí pozornost od skutečných problémů? Proč tyto odmítají řešit, otevírat a vůbec se jimi zabývat? Kdo to celé platí? Komu se to hodí? Přestane v naší zemi někdy platit označení novinářů, jak je údajně nazval Miloš Zeman – „Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie“? Budeme mít zase své Čapky a Peroutky?