Lidovci a jejich boj proti rodině

Proč by i křesťanští demokraté a konzervativci měli prosazovat zrovnoprávnění stejnopohlavního manželství?

Jsem přesvědčen, že KDU-ČSL je nejvíce prorodinná strana u nás, a že právě rodina je a měla by být jejím hlavním tématem. Je proto poněkud nešťastné, když si ji v posledních měsících většina lidí spojí právě s bojem proti rodinám.

Ano, proti rodinám specifickým. Těm, kde roli manželů a rodičů tvoří pár stejného pohlaví. Těm, které v naší zemi existují a existovat budou. Které jsou a budou součástí naší pluralitní společnosti.

Chápu, že lidovci jsou přesvědčeni, že ideálními rodiči jsou biologická matka a biologický otec. Většina z nás se na tom s nimi shodne.

Jenže, daleko důležitější je, aby ty rodiče tvořili milující a zodpovědní lidé, kteří jsou oddáni tomu, aby pro své děti udělali to nejlepší a vychovali z nich ještě lepší lidi, než jsou oni sami.

To ale některým nestačí. Z nějakého důvodu mají potřebu udržovat zákony, které těmto rodičům berou svobodu takové rodiny zakládat. A to pouze na základě toho, že se na tomto světě ocitli v těle, které je sexuálně a romanticky přitahováno člověkem se stejným pohlavím.

A nechtějí tyto diskriminační zákony pouze udržovat, chtějí je navíc ještě rozšiřovat, a práva a svobodu těchto lidí paradoxně potlačovat i v tak důležitých dokumentech, jako je Listina základních práv a svobod.

Přitom pak předkládají argumenty, kterým patrně nevěří ani oni sami. A to říkám jako někdo, kdo to svého času sám dělal. Pak jsem se rozhodl použít vlastní mozek a skutečně se nad tím zamyslet. Konfrontoval jsem své názory v ostrých a věcných debatách. A pak jsem je změnil.

V mém případě tedy spíše vrátil tam, kde původně byly. Pokud jsem totiž přesvědčen, že jedna z mých nejdůležitějších hodnot je svoboda každého jednotlivce, tak nemůžu požadovat, aby byla potlačována tam, kde nikomu neškodí.

Je-li jednou z těch dalších hodnot rodina, pak nemohu požadovat, aby její vytvoření a zrovnoprávnění bylo upíráno těm, kteří se chtějí vzít a řádně spolu vychovávat děti. Bez ohledu na to, že tak jako v případě mnoha heterosexuálních párů to budou biologické děti jen jednoho z partnerů, nebo děti adoptované.

Argumenty o tom, že když to povolíme, tak zničíme tradiční rodinu, což povede k pádu civilizace, jsou nesmysly, kterým snad nevěří ani ti, co je nejvíce šíří. Nebo k tomu pádu snad povede vyšší počet spořádaných rodin, které vychovávají děti?

Nebo snad akceptace faktu, že mezi námi žijí lidé s menšinovou orientaci způsobí to, že se jí „nakazí“ většina populace, a to povede k tomu pádu? Já takhle kdysi uvažoval, ale mám pocit, že tohoto se nejvíce bojí lidé, kteří už sami menšinovou orientaci mají nebo ji v sobě potlačují. Naopak to vypadá, že když je někdo fakt heterák, tak to s ním prostě nic nedělá a oné „nákazy“ se bát nemusí.

Stejně tak se logicky nesníží počet rodin s dětmi, pokud více lidem přestaneme zakazovat, aby mohli zakládat rodiny se stejnými právy ochraňující jejich manželství a rodičovství. Podobně ani těm dětem neuškodí to, pokud se posílí práva i povinnosti, které vůči nim jejich faktičtí rodiče mají, právě naopak.

Z dosavadního vědeckého poznání navíc plyne, že jim nijak neuškodí ani to, když je budou vychovávat rodiče stejného pohlaví. Od onoho ideálu se daleko více odchylují špatní rodiče, závislí například na alkoholu, ale třeba i rodiče rozvedení či v roli samoživitelů. Nebo to budeme taky zakazovat? A nejsou to právě konzervativci, kdo se nejvíce bije za to, aby stát rodičům do jejich výchovy nekecal?

Zrovnoprávnění stejnopohlavního manželství zároveň neznamená, že musíme zrovnoprávnit i polygamní, incestní, pedofilní či jiné formy manželství. Tohle není předmětem této debaty ani součástí nějaké salámové metody. Pokud tyto věci bude někdo prosazovat, tak to bude někdo úplně jiný (například ultrakonzervativní muslimové) a lze se proti tomu bránit úplně jinými argumenty, než jsou používány proti manželství stejnopohlavních párů.

Proto by to podle mě měli být právě křesťanští demokraté, konzervativci (nebo my umírnění liberálové), kdo řekne – není to, jak nešťastně argumentuje kampaň Jsme fér, manželství pro všechny. Je to manželství pro stejnopohlavní páry. Protože naše společnost dospěla do stádia, kdy si uvědomuje, že mezi námi spousta takových lidí žije a jejich reálná práva jsou krácena. Proto je chceme narovnat.

V seriózní debatě pak asi není na místě ani slovíčkařit s pojmy oženit se či rodič, kde problém způsobuje to, že kvalita formy českého jazyka neodpovídá úplným faktickým významům daných slov.

Argumentovat tím, že děti, jejichž rodiče tvoří stejnopohlavní pár, je třeba chránit před šikanou, kterou by kvůli tomu mohly zažívat ve škole, by bylo asi podobné, jako je chránit před šikanou za to, že jeden z jejich rodičů je z jiné země či snad jiné barvy pleti.

Na začátku 21. století pak předpokládám, že moderní křesťansko-demokratická strana, hájící liberálně-demokratický řád, nebude chtít argumentovat nábožensko-teologickými postoji římsko-katolické církve, která je podle mě za pár let v této věci stejně změní, podobně jako tak už učinila řada liberálních protestantských církví na západ od nás.

Konec konců, i kdybychom se shodli na tom, že je legitimní, aby i v liberální demokracii křesťanský demokrat prosazoval své (v jeho víře) křesťanské názory stylem, že by je chtěl skrze většinové hlasování vnutit celé společnosti, pak bych apeloval na to, že je sice v pořádku, že máte na tuto věc odlišný názor, ale abyste se zamysleli nad tím, že to, co je pro vás otázkou zachování si předsudku, je pro jiného silné omezení jeho svobody. Jinými slovy – vám (ani nikomu jinému) jejich svoboda reálně neškodí, zatímco vaše politické jednání, které ji potlačuje, ano.

Věřím, že spousta lidí se nad touto problematikou dokáže poctivě zamyslet a ověřit si, do jaké míry si za svým názorem skutečně stojí. A v případě, že je argumenty přesvědčí, svůj názor dokážou podobně jako já v tomto tématu změnit.

Nikdo z nás si nemohl zvolit, v jakém těle se ocitne. Proto bychom měli být ohleduplní k těm, kteří to mají jinak než většina, a jako jejich spoluobčané nepožadovat zákony, které omezují jejich svobodu, která však nijak neomezuje tu naši.

Pouhé předsudky pak pomáhají bourat i pozitivní příklady, třeba český příběh Dva tátové, odpověď umírněného republikánského kandidáta Johna Kasicha[1] či vysvětlení jedné z matek v seriálu The Fosters[2], proč je ono zrovnoprávnění pro tyto lidi tak důležité (a proč nestačí jen registrované partnerství).

Ostatně, když se člověk během Erasmu náhodou ocitne na Pride festivalu s lidmi ze zemí, v nichž je za homosexuální chování i trest smrti, tak daleko více pochopí symboliku toho, proč by bylo dobré, kdyby i Česká republika skrze zrovnoprávnění stejnopohlavního manželství dala najevo, že LGBT lidi nejsou podlidi.

Nepovedené facebookové ankety a statusy v režii lidovců a jejich povedený troling pak podle mě ukazují na něco víc, než pouze na jejich nekonzistentně-schizofrenní postoj v boji nejvíce prorodinné strany proti rodinám.

Ukazuje podle mě i to, že toto téma pro její politiky, členy a voliče nakonec není tak podstatné, že je to možná jen póza, které sami nevěří. A to především proto, že Česko není Polsko, Irán ani Alabama. Jsme liberální a svobodomyslná země, kde nedává příliš smysl, aby se moderní a prozápadní křesťansko-demokratická strana profilovala na takovýchto tématech.

Je proto dle mého na místě, aby nejen LGBT členové strany, ale především i lidi z jejího liberálnějšího křídla jasně řekli, jaký mají na toto téma názor. Pro všechny rodiny by totiž byla škoda, kdyby lidovce jejich nesmyslný boj proti 4 procentům zavedl opět ke 4 procentům ve volbách.


[1] Moderátorka mu položila dotaz: „Guvernére Kasichu, pokud byste měl syna nebo dceru, kteří by byli gay nebo lesba, jak byste jim vysvětlil svou opozici vůči stejnopohlavnímu manželství?“ Kasich: „No, podívejte se, já jsem staromódní člověk a věřím v tradiční manželství. Ale taky jsem řekl, že soud rozhodl (…) a řekl jsem, že to budu akceptovat. A hádejte co, právě jsem byl na svatbě jednoho z mých přátel, který je gay. To, že to někdo vidí jinak než já, neznamená, že mi na nich nezáleží, nebo že je nemůžu milovat. Takže, kdyby jedna z mých dcer byla taková, samozřejmě, že bych ji miloval a že bych ji akceptoval, protože víte co, to je to, čemu jsme učeni, když máme silnou víru. (…). Musíme dát každému šanci, s každým zacházet s respektem a nechat je sdílet ten skvělý americký sen, který máme (…), takže já budu milovat své dcery bez ohledu na to, co dělají, protože víte co, Bůh mi dává bezpodmínečnou lásku, takže já ji budu dávat své rodině a svým přátelům a lidem kolem sebe.“

[2] „Podívej, já vím, že jsem byla ta, která si minule nemyslela, že kus papíru by byl nutný, ale miluju to, že jsem vdaná. Mám ráda, když je naše manželství uznáno federální vládou. Vím, že nepotřebujeme ničí povolení, abychom se mohly navzájem milovat, ale víš co, je dobrý pocit, mít ta samá práva jako heterosexuální pár, být zahrnuty mezi všechny, být chráněny před zákonem. Bůh ví, že nám to právo může být odebráno, ale člověče, dokud ho máme, tak ho chci. Víš, chci si být rovna, chci, abychom se s naší láskou a rodinou nemusely tajit a mohly být hrdé. A pokud se nám pokusí naše manželství vzít, tak máš sakra pravdu, budu bojovat, abychom si ho mohly udržet (…).“

2018: Koho bych volil ve druhém kole do Senátu?

Osobně jsem zastáncem toho, abychom si zachovali druhé kolo pro senátní volby. Každý občan má svobodnou volbu se ho účastnit, a pokud to nedělá, tak je to jeho problém.

Nízká účast mi pak sama o sobě nepřijde jako příliš problematická, a to z jednoho prostého důvodu. Asi není úplně korektní to říct, ale podle mě nám generuje kvalitnější senátory. Dá se očekávat, že k druhému kolu přijdou spíše lidé, kteří se o politiku zajímají více, a tudíž jsou o ní i více informováni.

A pokud si někdo neváží svého zdaleka ne samozřejmého práva volit, za které v minulosti, v současnosti a v budoucnosti jistě ještě budou umírat lidé, tak je možná dobře, že k těm volbám ani nejde – jako třeba premiér, který jde svým spoluobčanům zase příkladem.

Samozřejmě, bylo by ideální, aby účast zodpovědných a informovaných občanů byla co nejvyšší. Ale takové je potřeba nejdříve vzdělávat, a to především už na školách.

Kromě toho je ke zvážení, aby hlasovací lístky lidem přišly i pro druhé kolo až domů. Pokud možno, tak pouze na jednom lístku. Kroužek/křížek prupiskou je patrně ekologičtější a levnější než papír navíc.

Ostatně, možná by stálo za to, udělat někde experiment a půlce obvodu příště lístky v druhém kole poslat, a druhé ne, a zjistit, zda by to k vyšší volební účasti vedlo, je-li to tedy něco, co považujeme za důležité a žádoucí.

Koho bych volil a jak se rozhoduju?

Podobně jako v prvním kole bych zpravidla volil kandidáty, kteří jsou v opozici vůči současné vládě. Dále pak ty, kteří jsou mi názorově nejbližší, především v klíčových tématech (členství v NATO a EU, zachování Senátu, skepse k referendům).

Přihlížel bych i k tomu, zda je nutné dosavadní senátorku či senátora vyměnit. A samozřejmě i ke kvalitě osobnosti, odvedené práci a sympatiím.

Někde je to těžké, protože v některých obvodech kvalitní kandidáti ve druhém kole nejsou. Někteří ODSáci jsou tam fakt spíše jen jako menší zlo.

Ostatně i zde mají tučné zvýraznění, tučná kurzíva i ona samotná, volba slov „proti“ či „nebo“ i pořadí svůj význam.

V rozhodování jsem si pomáhal i některými důležitými nástroji, a to především skrze zhlédnutí 15minutových duelů na ČT24, pomocí odpovědí ve Volební kalkulačce, transparentností kampaně, podpoře opatření Rekonstrukce státu i podpoře LGBT práv.

Vsuvka k povolebnímu vyjednávání v Praze a v Brně

Jsem rád, že v Praze konečně proběhlo něco jako „občanská revoluce“ – že si ji občané skrze ne-kmotrovské strany vzali konečně zpět. Doufám, že vznikající projekt Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu neztroskotá na jméně primátora.

Dává smysl, aby jím byl Jan Čižinský, protože má jako starosta pražské městské části pro tuto funkci nejvíce politických zkušeností a získal nejvíce preferenčních hlasů, nicméně je dost možné, že tato koalice bude mít taky řadu problémů, a pokud si na ní chtějí Piráti v čele se Zdeňkem Hřibem vylámat zuby, tak je to jejich problém.

Sice chápu snahu dostat z rukou ANO nejen první, ale i druhé největší město v zemi, ale způsob, jakým to ODS v Brně udělala, skrze podraz na jednoho z těch lepších lidí v ANO, mi přijde dost problematický. Takhle se politická kultura nebuduje a ODS nám jen připomíná, že bychom z jejího rostoucího vlivu neměli být příliš nadšení.

Ale politickou odpovědnost za to nenese jen ona a ambice její budoucí primátorky, ale samozřejmě i koaliční partneři z řad KDU-ČSL, ČSSD a Pirátů, kteří na to přistoupili. Ostatně i Vokřálova politická naivita. Piráti asi House of Cards sledovali pozorněji. Nicméně, zpět k tomu pro nás všechny důležitějšímu.

Koho bych volil ve druhém kole do Senátu:

2 – Sokolov:

Miroslav Balatka (nestr. za STAN s podporou TOP 09 a Pirátů) proti Renata Oulehlová (ANO)

5 – Chomutov:

Přemysl Rabas (nestr. za Senátor 21 s podporou Pirátů, Zelených, KDU-ČSL, TOP 09 a Hnutí PRO kraj) proti Martina Chodacká (nestr. za ANO)

8 – Rokycany:

Pavel Karpíšek (ODS) proti Milada Emmerová (ČSSD)

11 – Domažlice:

Vladislav Vilímec (ODS) proti Jan Látka (ČSSD)

14 – České Budějovice:

Jiří Šesták (HOPB s podporou STAN, TOP 09 a Senátor 21) nebo Ladislav Faktor (nestraník)

17 – Praha 12:

Eva Tylová (nestr. za Piráty + LES s podporou Zelených) nebo Pavel Fischer (nestr. s podporou KDU-ČSL, STAN, ODS a TOP 09)

23 – Praha 8:

Lukáš Wagenknecht (nestr za Piráty) nebo Pavel Dungl (nestr. za TOP 09 a STAN)

26 – Praha 2:

Marek Hilšer (MHS) nebo Libor Michálek (nestr. za Piráty a hnutí Vize)

29 – Litoměřice:

Ladislav Chlupáč (ODS s podporou STAN) proti Ondřej Štěrba (ANO)

32 – Teplice:

Jaroslav Kubera (ODS) nebo Zdeněk Bergman (nestr. za SEN 21 s podporou Zelených)

35 – Jablonec nad Nisou:

Michaela Tejmlová (nestr. za Senátor 21 s podporou Pirátů, KDU-ČSL, Zelených a Společně pro Jablonec) proti Jaroslav Zeman (ODS v koalici se STAN)

38 – Mladá Boleslav:

Raduan Nwelati (ODS) proti Jiří Müller (ANO)

41 – Benešov:

Jiří Kozák (ODS) nebo Zdeněk Hraba (nestr. za STAN)

44 – Chrudim:

Daniel Herman (KDU-ČSL) nebo Jan Tecl (ODS v koalici se STAN a STO)

47 – Náchod:

Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL s podporou TOP 09 a STAN) nebo Martin Červíček (ODS)

50 – Svitavy:

Michal Kortyš (ODS) proti Pavel Havíř (ČSSD)

53 – Třebíč:

Hana Žáková (nestr. za STAN s podporou ODS a Pro Třebíč) proti Miroslav Michálek (nestr. za ANO)

56 – Břeclav:

Rostislav Koštial (ODS) proti Libor Nazarčuk (nestr. za ANO)

59 – Brno-město:

Mikuláš Bek (nestr. za STAN, ODS, TOP 09 a Zelené) proti Jaromír Ostrý (nestr. za ANO)

62 – Prostějov:

patrně neplatný hlasBožena Sekaninová (ČSSD) nebo Jitka Chalánková (nestr. s podporou sen. klubu ODS) – problematické obě v něčem jiném

65 – Šumperk:

Zdeněk Brož (nestr. za KDU-ČSL a NV s podporou Senátor 21) nebo Miroslav Adámek (nestr. za ANO)

68 – Opava:

Herbert Pavera (TOP 09 s podporou ODS, STAN, Zelených a Soukromníků) proti Simona Horáková (ANO)

71 – Ostrava-město:

Leopold Sulovský (Ostravak) nebo Ivo Gondek (nestr. za ANO)

74 – Karviná:

Petr Vícha (ČSSD) proti Milada Halíková (nestr. za KSČM)

80 – Zlín:

Patrik Kunčar (KDU-ČSL s podporou TOP 09 a Senátor 21) proti Libor Lukáš (nestr. za Soukromníky)

Pokud tu možnost máte, jděte prosím volit. Při tak nízké účasti fakt rozhoduje každý hlas (nebo třeba pět hlasů). Pokud se nepřestěhujete, tak další šanci budete mít až za šest let.

A více než kdy jindy to právě teď může být Senát, který rozhodne o tom, jestli zůstaneme svobodnou, liberálně-demokratickou a západní zemí.

Koho bych volil v senátních a komunálních volbách 2018?

Nechci vám říkat, koho máte volit. Ale mám potřebu přemýšlet nad tím, koho bych volil já. A z minulosti vím, že takové texty lidem pomohly v tom, aby se rozhodli nebo k volbám vůbec šli.

Podle čeho se rozhodnout, koho volit do Senátu?

Pro takové rozhodování mám několik jasných kritérií. Chci, aby naše země zůstala svobodná a demokratická, ideálně i tolerantní, sociálně spravedlivá a solidární. Chci, abychom byli vyspělou a moderní západní zemí se schopností poučit se z chyb našich vyspělejších sousedů a spojenců.

Je pro mě tedy klíčové, aby daní kandidáti byli jasnými zastánci našeho členství v NATO a v EU a ani jedno z toho nechtěli ohrožovat možností vyvolávat na tato témata referenda. Klíčové je i to, aby chtěli bránit Senát jako důležitou ústavní pojistku.

V současnosti jsem pak v opozici vůči vládě trestně stíhaného bývalého normalizačního komunisty a zřejmě i StBáka, oligarchy a populisty s autoritářskými sklony se zdevastovanou a svým hodnotám zpronevěřenou ČSSD a poprvé od Listopadu naprosto zbytečně podporovanou i s nereformovanými komunisty hrdě se hlásící ke zločinecké organizaci a dlouhodobě prosazující vlastizrádné zájmy našich nepřátel. I vůči jí podobné polofašistické organizaci jménem SPD. Zda je můj jazyk v tomto až moc ostrý, nebo se naopak ještě mírním, posuďte sami.

Z principu bych tedy v prvním kole kandidáty ANO, ČSSD a především KSČM, SPD a dalších extrémistických stran, příp. ty bez šance nevolil.

Volil bych tedy kandidáty TOP 09, Pirátů, STAN, Zelených, KDU-ČSL, ODS či menších středových (či středopravicových nebo středolevicových) stran. Ideálně takové, kteří mají své názory promyšlené a podpořené jasnými (a mně blízkými hodnotami).

Naštěstí díky práci skvělých lidí existuje několik nástrojů, které nám pomáhají se rozhodnout. Většinou jsem při přemýšlení o tom, koho volit, postupoval v tomto pořadí:

1) Podíval jsem se, kdo a za jaké strany vůbec kandiduje.

2) Podíval jsem se, jakou mají podle kurzů na Fortuně šanci. Je to samozřejmě podobně zavádějící, jako se řídit předvolebními průzkumy, ale co se dá dělat. Bylo by dobré, kdyby někdo analyzoval, jak předpovědi sázkových kanceláří bývají přesné.

3) Podíval jsem se, jak s danými kandidáty souhlasím ve volební kalkulačce, a to především v klíčových tématech (NATO, EU, Senát, příp. referendum). Problém je, že velké části z nich jejich voliči nestojí ani za to, aby tam své názory napsali, což je samo o sobě další důvod, proč někoho nevolit.

4) Díval jsem se i na to, jak transparentní jsou.

5) Opatrně jsem přihlížel i k tomu, zda podporují opatření Rekonstrukce státu.

6) Díval jsem se na to, zda podporují LGBT práva, příp. zda k tomu mají vůbec odvahu vyjádřit vlastní názor a jak ho argumentují.

7) Pokud jsem stále neměl jasno, tak jsem si u těch nerozhodných pustil jejich vizitky, resp. minirozhovory od Českého rozhlasu.

8) Dále jsem si hledal, co se o nich píše na Wikipedii, příp. v médiích.

9) Taky to, co o sobě píšou na svém vlastním webu – jaký mají příběh, jaký prosazují program a co je v něm jejich prioritou.

10) Někdy musí rozhodnout i osobní sympatie, což se snad dá kromě zmiňovaných minirozhovorů na ČRo odhadovat i z případných předvolebních videí či starších projevů.

11) V neposlední řadě upřednostňuju, když strany vysílají osobnosti, které se ve veřejném prostoru či v politice angažují dlouhodobě, než když těží jen z toho, že jsou to celostátní (sportovci, herci) nebo lokální (lékaři) celebrity.

12) No a někde bych si zřejmě hodil korunou, protože kvalitních kandidátů je v daném obvodě víc.

Koho bych tedy letos volil?

2 – Sokolov: Miroslav Balatka (STAN s podporou TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů)
5 – Chomutov: Přemysl Rabas (Senátor 21 s podporou Pirátů, LES, Zelených KDU-ČSL, TOP 09, Hnutí PRO Kraj)

8 – Rokycany: Martin Uhlíř (TOP 09)

11 – Domažlice: Michal Janek (TOP 09), příp. Vladislav Vilímec (ODS)

14 – České Budějovice: Jiří Šesták (HOPB s podporou STAN, KDU-ČSL, TOP 09, Zelených a Senátor 21), příp. Ladislav Faktor (Nezávislý, s podporou ODS)

17 – Praha 12: Eva Tylová (Piráti s podporou LES), příp. Pavel Fischer (nezávislý kandidát s podporou KDU-ČSL, STAN, ODS a TOP 09)

20 – Praha 4: Jiří Drahoš (STAN, TOP 09, KDU-ČSL a Zelení) nebo Miroslava Skovajsová (ČSSD)

23 – Praha 8: Hayato Okamura (KDU-ČSL s podporou Zelených) nebo Lukáš Wagenknecht (Piráti)

26 – Praha 2: Marek Hilšer (MHS)

29 – Litoměřice: Libor Uhlík (Senátor 21)

32 – Teplice: Jaroslav Kubera (ODS) nebo Pavel Šedlbauer (TOP 09), příp. Zdeněk Bergman (Senátor 21)

35 – Jablonec nad Nisou: Michaela Tejmlová (nestraník za Senátor 21 s podporou Pirátů, KDU-ČSL, Zelených a Společně pro Jablonec) nebo Pavel Žur (Nová budoucnost pro Liberecký kraj)

38 – Mladá Boleslav: Daniela Weissová (Piráti), příp. Raduan Nwelati (ODS)

41 – Benešov: Jiří Kozák (ODS) nebo Petr Chaluš (Piráti s podporou Senátor 21), příp. Terezie Radoměřská (TOP 09)  nebo Zdeněk Hraba (STAN)

44 – Chrudim: Daniel Herman (KDU-ČSL), příp. Jan Tecl (ODS v koalici se STAN a STO) nebo Tomáš Dubský (NK)

47 – Náchod: Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL s podporou TOP 09 a STAN), příp. Miroslav Brát (ČSSD) 

50 – Svitavy: Jiří Krátký (Piráti s podporou Senátor 21 a Zelených) nebo Bohuslav Fliedr (KDU-ČSL a STAN s podporou TOP 09)

53 – Třebíč: Hana Žáková (STAN s podporou ODS, SNK-ED a PRO Třebíč) nebo Michal Šalomoun (Piráti s podporou TOP 09)

56 – Břeclav: Karel Štogl (nestr. za Piráty), příp. Richard Zemánek (KDU-ČSL) nebo Rostislav Koštial (ODS)

59 – Brno-město: Mikuláš Bek (STAN v koalici s ODS, TOP 09 a Zelenými)

62 – Prostějov: Jaroslav Fidrmuc (KDU-ČSL) nebo Dagmar Halašová (ODS)

63 – Šumperk: Zdeněk Brož (KDU-ČSL v koalici se STAN s podporou Senátor 21), příp. Josef Ťulpík (ODS) 

68 – Opava: Herbert Pavera (TOP 09 s podporou ODS, STAN, Zelených a Soukromníků)

71 – Ostrava-město: Martin Tomášek (Piráti s podporou Senátor 21 a Zelených), příp. Zdenka Němečková Crkvenjaš (nez. s podporou TOP 09, ODS a Soukromníků) nebo Leopold Sulovský (Ostravak)

74 – Karviná: Ladislav Sitko (TOP 09)

77 – Vsetín: Zbyněk Fojtíček (ODS), příp. Petr Kořenek (ČSSD)

80 – Zlín: Patrik Kunčar (KDU-ČSL s podporou TOP 09 a Senátor 21)

Tučné zvýraznění, kurzíva, slova „nebo“ vs. „příp.“ mají samozřejmě význam.

A koho bych letos volil v komunálních volbách?

K těm jsem se tento rok zatím moc nedostal, takže jen stručně v obcích a městech, která jsou pro mě nějak relevantní. Navíc z důvodu zvláštního volebního systému můžeme v podstatě volit více stran.

Dobrá (moje „rodná“ vesnice a obec trvalého pobytu):

Pravděpodobně již potřetí kandidátku, za kterou jsem kdysi taky kandidoval, a jejíž zástupci obec spravují poměrně dobře, tedy Aby Dobrá byla Dobrá – Sdružení KDU-ČSL a nezávislých kandidátů. Pravděpodobně ale podpořím kroužkem jednotlivců i některé další, např. OBČANÉ PRO OBČANY, Dobrá pro občany, občané pro Dobrou, příp. Pro zdravou a čistou Dobrou – Sdružení nezávislých kandidátů.

Frýdek-Místek (moje rodné, okresní a středoškolské město):

Vůči současným šíleným koalicím, které z různých a kdovíjakých důvodů neustále vznikaly a zanikaly, jsem byl v tomto volebním období v opozici. Proto bych zde KDU-ČSL nevolil. Minule bych tam volil TOP 09, která se ale nedostala a letos se obávám podobného. Proto si myslím, že šanci mají místní Piráti, kroužkem bych pak možná podpořil jednotlivce z Vaše město či z ODS. Naopak bych nevolil Frýdečany a Místečany, Občané spolu – Nezávislí a patrně ani Naše město.

Ostrava (mé krajské město):

K debatě na ČT jsem se bohužel letos (zatím) nedostal ani jsem to více nesledoval. Proto jen ve zkratce – z principu bych nevolil ANO, protože jeho dobrý výsledek ve velkém městě se už může interpretovat jako podpora Babišově vládě. Samozřejmě taky ne extrémisty z KSČM, SPD a spol. a taky ne místní mafiány, i když nemám přehled, koho tam nyní ovládají. Je tedy dost pravděpodobné, že bych volil buď STAN nebo Piráty, příp. skrze jednotlivce nějak napůl, příp. takto i lidi z dalších stran. Je škoda, že si občané z Ostravy nevytvořili volební kalkulačku.

Brno (mé univerzitní a současné město):

Tady jsem debaty viděl dvě – jednu na ČT, druhou pak osobně. Primátor Vokřál sice patří mezi to lepší z ANO, ale z principu bych ho nevolil. Situace s dopravou, bydlením atp. je šílená, ale v tom si zástupci současné i minulých koalic zřejmě mohou podat ruce.  I proto bych vybíral spíše jednotlivce napříč těmito stranami: Zelení, Piráti, Žít Brno, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Brno Plus a možná i ODS.

Brno-střed (městská čtvrť, kde nyní bydlím):

Jsem tady jen chvíli, zdejší situaci ještě moc neznám a ani jsem se k tomu moc nedostal. Patrně bych postupoval podobně jako v předchozím případě s ještě větším zohledněním konkrétních místních problémů a toho, co pro to v politickém nebo občanském životě jednotliví kandidáti už udělali, a zda se jejich představa o mé čtvrti blíží té mojí.

Praha (mé hlavní město):

Ani k pražské debatě jsem se letos zatím nedostal. Krnáčová je tragédie a z prvních dojmů nové Babišovy loutky to vypadá, že by s nimi ty další čtyři roky byly prostě ještě vtipnější. Když jsem ale jel z německého Erasmu přes Prahu zpátky na Moravu a Slezsko, tak mi to zas tak vtipné nepřišlo. Kdyby se rozdávaly anti-ceny za uživatelskou příjemnost, tak by to Praha mohla vyhrát.

Proto doufám, že si pražští občané konečně začnou Prahu spravovat sami a dostanou ji z rukou kmotrů, mafiánů, oligarchů a neschopných kariéristických politiků.

I tady bych si vybíral kvalitní osobnosti napříč jednotlivými kandidátkami – a sice z: Prahy sobě, Pirátů, Spojených síl pro Prahu (TOP 09, STAN, KDU-ČSL, DJK) a Zelených. Snad vznikne takováto povolební koalice. Naopak bych nevolil ANO, ODS, ČSSD a extrémisty a zbytečné strany plýtvající volební papír taky ne.