Archiv rubriky: Česká politika

Koho bych volil v krajských a senátních volbách 2020?

Primárně Piráty, případně další převážně opoziční strany a kandidáty. Podle čeho se rozhodnout a co je pro mě v těchto volbách důležité?

Babišova vláda zásadně selhává, a to nejen v řešení koronakrize. Babiš je ve vedení vlády téměř 7 let. Ze slov o řízení státu jako firmy zbyly jen marketingové řeči. Mezitím je ČR v boji proti korupci nejhorší v Evropě. Digitalizace a debyrokratizace veřejné správy je stále v plenkách. Místo dlouhodobých investic se rozhazuje na populistické předvolební nesmysly, navíc na dluh.

Své tehdejší heslo, že jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla, dovedl Babiš k dokonalosti. Je čas mu vystavit účet. Přestože bych byl rád, aby krajské volby byly skutečně o krajích, tak u nás bohužel plní i účel referenda o vládě.

Současná krize nám navíc ukázala, jak důležité je, abychom dělali politiku založenou na ověřených faktech a spolehlivých datech (tzv. evidence-based policy) a v inspiraci tou nejlepší domácí i zahraniční praxí. Jasně se ukázalo, že bez profesionální veřejné správy, špičkové infrastruktury a dlouhodobých investic včetně dostatečně ohodnocených pracovníků ve zdravotnictví, školství či sociálních službách se liberálně-demokratický stát 21. století neobejde. A pro realizaci toho všeho si potřebujeme zvolit kvalitní a schopné politiky.

Co je pro mě v těchto volbách důležité?

Vyslat signál, že chceme změnu, že si přejeme, aby posílily strany, které budou dělat transparentní, kompetentní a participativní politiku založenou na datech a v souladu s liberálně-demokratickými hodnotami. A že takovou politiku požadujeme nejenom po příštích sněmovních volbách, ale i nyní v našich krajích.

U kandidátů do Senátu je pro mě zásadní, aby si vůbec důležitost této instituce v dnešní době uvědomovali, chtěli zůstat v EU, souhlasili s cestou předsedy Senátu na Taiwan, a především chtěli odstranit diskriminaci rodin tvořených stejnopohlavními páry.

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Nejdůležitější je pro mě program – tedy to, jak (pravděpodobně) budou daní kandidáti hlasovat. Pak je důležitá jejich osobnost (čestnost/slušnost, dosavadní výsledky, hodnoty, sympatie). Dále je to transparentnost kampaní, která může naznačovat, jaký přístup budou mít k hospodaření s našimi veřejnými penězi. Významná je pro mě i relevance stran – nemá smysl volit ty, kteří nemají šanci se tam dostat.

Preferenční hlasy (kroužky) do krajů pak může být dobré dávat i kandidátům, kteří jsou blíže našemu okresu či obci, a být tak v rozhodování kraje lépe reprezentován. Je ale důležité dívat se i na to, co daní kandidáti v posledních volebních obdobích skutečně prosadili. Bohužel nám ale v ČR zatím chybí instituce, která by průběžné a celkové plnění předvolebních slibů a programů systematicky vyhodnocovala.

Co nám tedy může v rozhodování pomoci?

Je nutné připomenout, že často může být pro rozhodování klíčový lokální kontext, který se z veřejně přístupných zdrojů nedozvíme. Dalším faktorem, který nemusíme znát, je to, že v některých krajích už probíhají zákulisní dohody o budoucích koalicích, jenže kdybychom znali jejich podobu, tak bychom možná volili jinak.

Koho bych volil v jednotlivých krajích?

Středočeský: ODS nebo Piráti nebo SpSČK (TOP09+H+Z)

Jihočeský: SpjČ (TOP09+KDU-ČSL) nebo Piráti nebo STAN

Plzeňský: KpPLK (KDU-ČSL, NK, ADS), příp. Piráti, STAN, ODS+TOP09

Karlovarský: Piráti, příp. TOP+STAN

Ústecký: SpK (TOP 09, Zelení, SNK ED, LES, JsmePRO!); příp. STAN

Liberecký: Piráti, příp. ODS, příp. ČSSD

Královéhradecký: Piráti

Pardubický: Piráti; příp. 3PK (ČSSD), příp. KpPAK (KDU-ČSL+SNKED+N), příp. STAN, příp. Z

Vysočina: Piráti; příp. SpV (STAN+SNKED), příp. PTV (TOP09+KAN+KČ), příp. KDU-ČSL, příp. ODS+STO

Jihomoravský: ODS+SSO+SOM; příp. KDU-ČSL, příp. Piráti, příp. SpM (TOP09+Z+LES+MZH+I)

Olomoucký: Spojenci (KDU-ČSL, TOP 09, Zelení a ProOl) nebo Piráti+STAN

Moravskoslezský: Piráti

Zlínský: Piráti; příp. STAN, příp. ČSSD

Nejčastěji bych tedy volil Piráty, a to buď na základě programové shody či osobnosti lídra. Z podobných důvodů bych je ale v některých krajích nevolil a upřednostnil bych jiná uskupení. ODS bych kromě programové shody volil především proto, že jak Martin Kupka, tak Jiří Nantl působí jako nadějní budoucí hejtmani a představitelé sympatičtějšího proudu v ODS. Podobně působí kvalitně i lídři ČSSD v Pardubickém či Zlínském kraji. U lidovců bych byl rád, aby posiloval věcný a schopný Marian Jurečka.

Na pozici hejtmana svého Moravskoslezského kraje bych si ideálně přál Zuzanu Klusovou, tedy historicky první hejtmanku v kraji. Pokud to ale nepůjde, tak mou druhou volbou by byl dosavadní hejtman Ivo Vondrák, který i přes své chyby patří k tomu lepšímu, co v hnutí ANO je. Navíc díky němu nejsou ve vedení kraje komunisti, a zároveň se náš kraj posunuje správným směrem.

Koho bych volil v jednotlivých senátních obvodech?

Zde může hrát roli i taktická volba, kdy dává smysl volit někoho, kdo nám není programově nejblíže, ale hrozilo by, že se do 2. kola dostanou dva kandidáti, kteří by byli úplně mimo. Mám ale dojem, že to není příliš případ těchto voleb. Dále hrají roli i zkušenosti a dosavadní profesní a politická dráha kandidátů. V neposlední řadě může mít smysl úřadujícího senátora neměnit, pokud svou práci dělal dobře.

3 – Cheb: Markéta Monsportová (Piráti) nebo Svatava Štěrbová (Zelení, SEN 21), příp. Miroslav Plevný (nestr. za STAN)

6 – Louny: Daniel Pitek (nestr. za SEN 21, Piráti, Zelení, LES) nebo Vladimír Drápal (nestr. za TOP 09, ODS, KDU-ČSL, KAN), příp. Ivo Trešl (STAN)

9 – Plzeň-město: Daniel Kůs (Piráti)

12 – Strakonice: Michal Horák (Piráti)

15 – Pelhřimov: Milan Štěch (ČSSD)

18 – Příbram: Jiřina Rosáková (nestr. za Zelení, SEN 21), příp. Václav Švenda (TOP 09)

21 – Praha 5: Václav Láska (SEN 21, Piráti, KDU-ČSL, Zelení, LES), příp. Michael Žantovský (nestr. za TOP 09, ODS, STAN, SNK ED)

24 – Praha 9: David Smoljak (STAN, TOP 09, Piráti) nebo Eduard Stehlík (nestr. za ODS, KDU-ČSL, Svobodní)

27 – Praha 1: Miroslava Němcová (ODS, TOP 09, STAN, LES)

30 – Kladno: Adéla Šípová (nestr. za Piráti) nebo Jiří Dienstbier (ČSSD, Zelení, Budoucnost)

33 – Děčín: Zbyněk Linhart (nestr. za STAN, SLK, ODS, KDU-ČSL, VPM Děčín)

36 – Česká Lípa: Petr Jeník (Piráti)

39 – Trutnov: Jan Sobotka (nestr. za STAN)

42 – Kolín: Cyril Koky (Piráti); příp. Tomáš Klinecký (TOP 09, Hlas, Zelení)

45 – Hradec Králové: Jan Holásek (nestr. za HDK, TOP 09, SEN 21, Zelení, LES, Změna)

48 – Rychnov nad Kněžnou: Jan Grulich (TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, STAN, LES)

51 – Žďár nad Sázavou: Michal Šmarda (ČSSD, Zelení, Budoucnost)

54 – Znojmo: Tomáš Třetina (TOP 09, ODS, Piráti, KDU-ČSL, STAN, Svobodní, Hlas)

57 – Vyškov: Karel Zitterbart (nestr. za STAN, Piráti)

60 – Brno-město: Anna Šabatová (nestr. za Zelení, SEN 21, Idealisté); příp. Jiří Kadeřávek (Piráti, STAN)

63 – Přerov: Pavel Ondrůj (nestr. za Piráti)

66 – Olomouc: Radek Vincour (ODS)

69 – Frýdek-Místek: Radim Bača (nestr. za ANK 2020)

72 – Ostrava-město: Martin Tomášek (Piráti, Zelení, SEN 21); příp. Ondřej Šimetka (nestr. za ODS)

75 – Karviná: Radim Kravčík (nestr. za Piráti)

78 – Zlín: Petr Michálek (STAN) nebo Tomáš Goláň (nestr. za SEN 21, TOP 09, ODS, Piráti)

81 – Uherské Hradiště: Petr Sládek (nestr. za ODS, Piráti)

Koho budu volit ve svém volebním obvodu č. 69 – Frýdek-Místek?

U nás bylo rozhodování složité, programovou shodu mám se všemi kandidáty relativně malou. Piráti bohužel nenasadili vlastního kandidáta a podpořili kandidátku Helenu Pešatovou (STAN). S ní mám nicméně ve Volební kalkulačce pouze 59% shodu a její odpovědi v klíčových otázkách jsou problematické a při mých doplňujících dotazech se bohužel staly ještě problematičtějšími.

S dosavadním senátorem a starostou naší obce Jiřím Carbolem (KDU-ČSL+NMFM) mám shodu taktéž pouze 59 %. Svou nejednoznačnou odpověď na zrušení Senátu mi naštěstí vyvrátil s tím, že pro jeho zrušení není. Je nicméně proti zrovnoprávnění rodin tvořených stejnopohlavními páry, což je pro mě v těchto volbách zásadní problém.

Radim Bača (nestr. za ANK 2020) kandidoval před 6 lety za TOP09 a nyní původně neměl vyplněné odpovědi ve Volební kalkulačce. O jejich vyplnění jsem ho požádal a díky tomu jsem následně zjistil, že největší programovou shodu mám právě s ním (73 %). Navíc je jediný, s kým se shoduju ve všech čtyřech pro mě klíčových otázkách. Dalším plusem je, že má podrobný transparentní účet i na straně příjmů. Můj hlas tedy dostane on, přestože v daňové, ekologické a rétoricky i migrační politice je pravicovější, než bych byl dneska já.

Budu rád, pokud i po těchto volbách předsedou Senátu zůstane Miloš Vystrčil, přestože jeho potenciální konkurenti, Jiří Růžička, příp. Miroslava Němcová (jako bývalá předsedkyně Sněmovny) by byli taktéž dobrou volbou.

Koho bych určitě nevolil?

  • v krajských volbách ani v 1. kole senátních voleb bych nevolil žádného kandidáta hnutí ANO;
  • ani ČSSD, dokud místo předvolebního rozhazování nezačne dělat skutečnou levicovou politiku;
  • extremisty z SPD a KSČM ani jejich mírnější verzi z Trikolóry a spol.;
  • malé a zbytečné strany, které nemají šanci se nikam dostat.

Navíc nerozumím tomu, proč je v ČR umožněno kandidovat stranám s podobným názvem (např. MS Piráti, Starostové, DSZ), které mohou klamat voliče, a tím de facto omezovat výkon volebního práva, resp. způsobovat nepřesné výsledky voleb.

Jsem rád, že se opozičním stranám jak v senátních, tak krajských volbách daří smysluplně spojovat, což je nadějný signál pro nadcházející sněmovní volby. Je proto naprosto nepochopitelné, že se bývalý předseda Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář rozhodl, že asi založí další stranu, a tím stranické spektrum ještě roztříští, a svým chováním tak zřejmě jen nahraje svému hlavnímu politickému nepříteli – Babišovi. Snad si to ještě rozmyslí. A pokud ne, tak snad to dobře dopadne.

Musím nicméně přiznat, že mám letos dilema, jestli bych měl v těchto volbách vůbec volit. Před rokem jsem se kvůli nedostatku pro mě relevantních pracovních (i jiných) příležitostí jak ve svém kraji, tak v Brně, přestěhoval do Prahy, kde i v dalších letech pravděpodobně zůstanu. Je tedy otázka, jestli bych neměl volit spíš tady.

Ostatně, máme u nás právně vyřešenou situaci, pokud by chtěl někdo do Senátu volit každé 2 roky způsobem, že by účelově měnil své trvalé bydliště?

S tím vším nicméně souvisí moje obrovská výčitka celé dosavadní politické reprezentaci, že stále není možné volit online či korespondenčně. Abych tedy mohl naplnit své volební právo, tak si musím dva víkendy po sobě udělat neekologický, neekonomický a zdravotně rizikový výlet přes celou zemi a doufat, že do té doby nebudu v karanténě, protože jinak by tento stát nebyl schopen mi mé volební právo zajistit. A to je obrovský problém, který se zřejmě některých lidí skutečně dotkne.

Vzkaz ČSSD: Dokud je na Hradě, zůstaňte ve vládě

Potupa a vypočítavá oběť je to od začátku. Když odejdete teď, neprospějete tím nikomu. Kromě rusko-čínských vlastizrádců na Hradě, v SPD, KSČ(M) a Trikolóře.

Skutečně si někdo myslí, že by bylo lepší, pokud by další tři roky ministerstvo vnitra a zahraničí místo prozápadních sociálních demokratů ovládali prokremelští zemanovci?

Vidím to tak, že jsme v situaci, kdy prezident uděluje milosti a premiérovi a jeho rodině hrozí vězení. Premiér potřebuje zajistit dotace pro „své“ korporace, a tak nemůže být premiérem nikdo jiný. Premiér je vůdcem a vlastníkem své strany, a tak na to nikdo jiný ani nepomyslí.

Premiér je sice populista s autoritářskými sklony, levicovým elektorátem a euroskeptickou rétorikou, ale ve skutečnosti je to stále spíše prozápadní a proevropský liberální pravičák s byznysovými a dotačními zájmy v západní Evropě.

Premiér má ale ve Sněmovně většinu s nereformovanými komunisty, Okamurovými extremisty a nově i s Klausovými nacionalisty. Všichni tři jsou otevřenými kolaboranty s nepřátelskou mocností, která nám chce opět vzít naši svobodu, demokratické vládnutí, kulturu i ekonomickou prosperitu.

Společně s ČSSD může premiér prosazovat alespoň část reforem ze své marketingové knihy. Vládu sice musí opírat o komunisty, ale kvalitní reformy může reálně prosazovat společně s demokratickou opozicí.

Ta s ním do vlády bohužel jít nemůže, protože svým voličům slíbila, že ve vládě s trestně stíhaným premiérem nebude. Ten se svého mocenského koryta odmítl vzdát a prezident odmítl jmenovat kohokoliv jiného. Zřejmě i kvůli svojí vlastní hře, aby mohl premiéra, svou bývalou stranu, a tím nás všechny držet jako rukojmí.

To, že se naše země nyní nemůže rozvíjet a reformovat tak rychle, jak by mohla, kdyby s ANO ve vládě byli Piráti a Starostové, příp. ODS, lidovci nebo TOP 09, není primárně vina těchto opozičních stran, ale hlavní historickou vinu za to nese Zeman a Babiš.

A to i přesto, že tyto strany odmítnutím vstupu do vlády nijak nezabránily tomu, že trestně stíhaného premiéra nakonec stejně máme. Ostatně, i ony musí myslet na svou vládní odpovědnost v budoucnu. A nejen ty strany, ale i její současní politici. Ti ve vládě většinou ještě nebyli, a do budoucna by se jen zkompromitovali.

V ČSSD je to trochu jiné. Řadě jejím současným politikům bylo jasné, že už v žádné příští vládě nebudou. Nejen proto, že by nemuseli být ani ve Sněmovně, ale i proto, že příště by je do vlády nikdo vzít ani nemusel.

A nejde jen o koryta. Jde i o program. ČSSD skutečně aspoň z části svůj program prosazuje. Ale proto, že nemá tolik peněz ani tolik Prchalů, tak na tom krátkodobě vydělá stejně Babiš. To je pro ni sice smutné, ale nejde jen o kariérní a programovou vypočítavost. Je to i historická oběť.

ČSSD svou účastí ve vládě reálně brání tomu, aby tady nebyla vláda stokrát horší. A to je prostě fakt, který se nám nemusí líbit, který ji pravděpodobně pro tuto chvíli zničí, ale který nám všem umožňuje přečkat tu nepříjemnou patovou situaci do chvíle, dokud nebude na Hradě někdo jiný, nebo do příštích sněmovních voleb.

Ostatně, ODS pád na dno a lidovcům i mimo Sněmovnu jen prospěl. ČSSD nevyhnutelně čeká něco podobného. Ať už se bude za prozápadní a demokratické směřování naší země místo opozičních stran bít ve vládě, nebo to vzdá, a způsobí uvržení naší země do chaosu a rusko-čínského vlivu.

To, že ve skutečnosti žádný systémový levicový program neprosazuje, a spíše jen zadlužuje budoucí generace a uplácí Babišovy voliče, je druhá věc. Ale to může nová generace budoucích sociálních demokratů reflektovat později, třeba i v nové straně.

Důležité je ještě říct, že předčasné volby nejsou nyní v zájmu nikoho. Babišovi klesají preference, ČSSD hrozí vypadnutí ze Sněmovny, komunisti a Okamurovci by si pohoršili i v konkurenci Trikolóry, která to zatím nemá jisté. KDU-ČSL, STAN a TOP 09 zatím nepřišly na to, jak se tam příště dostat. Fiala chce být premiér, ale zatím ho předbíhají Piráti. A ti nepotřebují nikam spěchat, protože čím později volby budou, tím více mohou potenciálně získat.

Osobně jsem sice jako občan vůči této vládě v opozici a chodím na demonstrace, a to i proto, abych dal jasný signál, že celá tahle situace vůbec není v pořádku, nelíbí se mi, a že nedopustíme, abychom dopadli jako Maďarsko ani jako Československo za třetí republiky, ale zároveň dodávám, že si nepřeju, aby tato nyní vláda skončila, protože dokud je Zeman na Hradě a Babiš na svobodě, tak nevidím reálnou alternativu, která by nebyla ještě stokrát horší. Bohužel. Odchodem z vlády by v tuto chvíli ČSSD nezachránila ani naši zemi, ani sebe.

2019: Koho budu volit v evropských volbách a proč?

U nás Piráty. Jinde bych většinou volil ALDE. Za předsedu Evropské komise bych chtěl spíše sociálního demokrata Timmermanse než lidovce Webera.

Byl bych rád, kdyby volební účast všech zodpovědných a kriticky myslících občanů byla co nejvyšší. Na druhé straně budu rád, když voliči ANO a spol. zůstanou doma, a díky tomu vyhrají Piráti.

Ty budu volit i proto, že jsou mi v současnosti ideově, programově i zájmově nejbližší. To se ukazuje i v našich volebních kalkulačkách. Ve všech třech mi vyšli na prvním místě. V té od Kohovolit s 94 %, od Aktuálně.cz s 8 shodnými odpověďmi a v celoevropské euandi s 81 %.

Myslím si sice, že bychom měli volit spíše danou evropskou frakci, a ne národní stranu a volit spíše podle evropské politiky, a ne té české, nicméně Piráti se zatím k žádné frakci nezařadili. To je případ i dalších očistných středových liberálních stran v jiných zemích. Většina by ale mohla skončit v ALDE, naopak tam úplně nepatří Babišovo ANO.

Před 5 lety jsem volil ODS, tedy ECR, protože jsem byl přesvědčen, že EU potřebuje řadu reforem. Ta ale nakonec mé zájmy nereprezentovala. Částečně proto, že jsem se ideově posunul já, částečně proto, že se překreslila politická mapa západního světa. EU sice reformy potřebuje, ale i směrem k větší federalizaci.

Jaké máme v EU strany?

Když jsme u toho, bylo by dobré si připomenout, jaké hlavní celoevropské frakce (skupiny) zasedají v Evropském parlamentu. V závorce uvádím jejich české zástupce. Zleva doprava to jsou:

GUE/NGL – Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (KSČM) – krajně levicové uskupení komunistických a (demokraticky) socialistických stran s mírně euroskeptickou orientací. Významnými členy jsou německá postkomunistická Linke, Syriza řeckého premiéra Tsiprase či španělské hnutí Podemos.

G-EFA – Zelení – Evropská svobodná aliance (Zelení, možná Piráti) – proevropské (středo)levicové uskupení tvořené zpravidla zelenými stranami v západní Evropě.

S&D – Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (ČSSD) – uskupení proevropských (středo)levicových sociálně-demokratických a progresivních stran. Na předsedu Evropské komise navrhují Nizozemce Franse Timmermanse.

ALDE – Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ANO, možná Piráti) – uskupení proevropských až eurofederalistických liberálních a středových (a středolevicových i středopravicových) stran. Jejím významným lídrem je Guy Verhofstadt.

EPP – Evropská lidová strana (KDU-ČSL, TOP 09, STAN) – uskupení proevropských až eurofederalistických křesťansko-demokratických a (liberálně)konzervativních (středo)pravicových stran. Významným členem je např. německá CDU/CSU. Jejím kandidátem na předsedu EK je Manfred Weber.

ECR – Evropští konzervativci a reformisté (ODS) – uskupení euroskeptických, antifederalistických, ekonomicky liberálních a konzervativních pravicových stran. Jejich kandidátem na předsedu EK je Jan Zahradil.

EFDD – Evropa svobody a přímé demokracie (Svobodní) – uskupení euroskeptických a pravicově-populistických stran. Významným členem je nově založená Brexit Party britského politika Nigela Farage.

ENF – Evropa národů a svobody (SPD) – uskupení krajně pravicových, anti-imigračních, silně euroskeptických, nacionalistických a pravicově-populistických stran. Významnými členy jsou rakouští Svobodní, francouzské Národní sdružení, strana Geerta Wilderse i italská Liga Severu.

Koho volit v Česku?

Piráty (zatím nezařazení) – společensky liberální, pro-tržní, a zároveň sociální a transparentní strana zabývající se tématy 21. století. Jsou jasně proevropští, ale nejsou eurohujerští. Bohužel se neshodneme na referendech, ale stále doufám, že je to přejde.

Koho případně volit?

Spojence pro Evropu, tedy STAN+TOP09+SZ+LES (EPP + G-EFA) – sice jsou proevropští, ale místy až eurohujerští. V ekonomice na mě pak dnes až příliš pravicoví, ve společensko-kulturních otázkách pak zbytečně konzervativní. Navíc nechci volit EPP, což souvisí se jmény Juncker a Orbán.

KDU-ČSL (EPP) – i oni jsou sice proevropští, ale místy až eurohujerští. Na rozdíl od Pirátů pak podobně jako TOPka málo reflektují to, zda je přijetí eura pro nás fakt dobrý nápad. Obecně mám pak čím dál tím větší problém s akcentací nábožensko-konzervativních témat potlačujících svobodu jednotlivců a menšin.

Koho spíše nevolit?

ODS (ECR) – protože Zahradilův antiněmecký fanatismus + jejich nejpočetnější strana, tedy britští Konzervativci rozbili EU, skoro i Spojené království a taky vlastní stranu, druhá nejpočetnější zase usilovně pracuje na tom, aby zavedla Polsko do středověku.

ČSSD (S&D) – možná je to i vyhozený hlas, protože se ani nemusí dostat + kolaborace a sebevražedné obětování se v Babišově vládě za každou cenu a k tomu spíše populistické uplácení voličů místo skutečných levicových reforem.

Hlas (ALDE) a ESO (EPP) – zřejmě se ani jedna z nich nedostane a není důvod, aby ega pánů Teličky a Štětiny kandidovala samostatně, bohužel tím jen ubírají prozápadní, proevropské a liberální hlasy. Jinými slovy – komu tím prospějete? Mimochodem, workoholismus není ctnost, ale spíše nemoc.

Koho nevolit?

ANO (ALDE) – ve většině evropských zemích bych sice volil členské strany evropských liberálů, ale tady je snad jen otázkou času, než Babiš dopadne jako Orbán v EPP, a ALDE se bude muset zamyslet nad tím, zda si s členstvím politické divize Agrofertu chce i nadále dělat ostudu. Jinými slovy – stranu trestně stíhaného autoritářsko-populistického oligarchy vládnoucího s podporou stalinistů nelze volit z principu – přestože europoslankyně za ANO mi mohou být jako středové liberálky blízké.

Svobodné (EFDD) – užiteční idioti Kremlu a Pekingu, co chtějí odejít bez placení, a k tomu sociopatický ekonomický program. Díky, ale fakt ne.

Menší strany typu KAN – mohou být ok, ale jsou to vyhozené hlasy.

Recesistické strany typu ANO, vytrollíme europarlament – dobře, zasmáli jsme se, je to super, ale i to jsou vyhozené hlasy.

Koho určitě nevolit?

SPD (ENF) – vlastizrádní extrémisti pracující pro nepřátelskou mocnost, spolupracující s jimi podobnými na celoevropské úrovni, šířící nehorázné lži a fake news, nechutný byznys Okamury a do toho neschopný lídr. Člověku se chce skoro zvolat – zlatí komunisti!

KSČM (GUE/NGL) – ale jen do doby, než si uvědomí, že ti jsou jen SPD v rudém, že je to strana vlastizrádných stalinistů, držících u moci normalizačního oligarchu. Co jsou zač, nezakryjí ani tím, že si na přední místa dají mladé lidi, zvlášť když jeden z nich má dokonce ruské jméno.

DSSS, R+ND, ČS, APAČI, SPR-RSČ a podobné zbytečné extremisty, co si hrají na vlastence a křesťany, ale ve skutečnosti prosazují politiku, která je přímo v rozporu s českými národními zájmy i křesťanskými hodnotami.

Koho bych volil v jednotlivých evropských zemích?

Většinou liberální a progresivní středové, středolevicové i středopravicové a často nové strany, které se snaží očistit dosavadní establishment, a zároveň hájit hodnoty liberální demokracie proti autoritářským populistům a extremistům napříč spektrem.

Paradoxně je dnes jednodušší se rozhodnout v jihovýchodních zemích, kde jsou u moci buď pravicoví autoritáři nebo levicoví oligarchové.

V severozápadních zemích je to pak složitější, protože na jedné straně bych rád volil liberálně progresivní strany (tedy ALDE, příp. zelené, sociální demokraty či lidovce), na druhé straně jsou to kromě ruských fake news často i jejich chybné politiky, které způsobují vzestup krajní pravice.

Belgie – Valonsko: MR (ALDE), cdH (EPP), PS (S&D)
Belgie – Vlámsko: CD&V (EPP), G (G-EFA), s.pa (S&D)
Bulharsko: DB (?)
Dánsko: RV (ALDE)
Estonsko: E200 (?)
Finsko: KOK (EPP), Vihr (G-EFA), PP (?), SDP (S&D), Kesk (ALDE)
Francie: PS (S&D), R (ALDE?), UDI (ALDE)
Chorvatsko: GLAS (ALDE)
Irsko: FG (EPP), LAB (S&D), G (G-EFA)
Itálie: E (ALDE), PD (S&D)
Kypr: DIKO (S&D)
Litva: LDRS (ALDE)
Lotyšsko: AP! (?)
Lucembursko: dG (G-EFA), LSAP (S&D), DP (ALDE), CSV (EPP), PP (?)
Maďarsko: M (ALDE), LMP (G)
Malta: PD (ALDE)
Německo: SPD (S&D), G (G-EFA), FDP (ALDE), PP (?), CDU/CSU (EPP)
Nizozemsko: PVdA (S&D), GL (G-EFA), D66 (ALDE), VVD (ALDE), CDA (EPP)
Polsko: W (S&D), KE (EPP/ALDE/…)
Portugalsko: A (?)
Rakousko: NEOS (ALDE), IE (G?), SPÖ (PES)
Rumunsko: PMP (EPP), UDMR (EPP)
Řecko: OP (G-EFA), ND (EPP)
Slovensko: PS (ALDE)
Slovinsko: SMC (ALDE), LMŠ (ALDE)
Španělsko: C (ALDE), PSOE (PES)
Švédsko: C (ALDE), L (ALDE)
Velká Británie: LD (ALDE), příp. IG (EPP)

Důvod, proč bych v některých zemích nyní místo lidovců (a liberálů) volil spíše sociální demokraty a zelené, je ten, že jsem nabyl dojmu, že středopravicové liberálně-konzervativní strany neprosazují maximální sociální mobilitu, často jsou až příliš společensky konzervativní a do toho se snaží procenta pravicových populistů snižovat tím, že se jimi sami stávají, což ale jejich pozice spíše legitimizuje, než aby došlo k jejich minimalizaci.

Jakou chci Evropu?

Chci EU jako silného a konkurenceschopného hráče vedle světových velmocí, jako je Amerika, Čína, Indie či Rusko. Chci ale, abychom šli celému světu příkladem v tom, že naše Unie bude sociální, liberální, demokratická, rozmanitá, ekologická a udržitelně prosperující. A chci, aby to nebyly jen fráze automatizovaného newspeaku.

Těžko můžeme v přicházejícím světě umělé inteligence, humanoidních robotů, nanotechnologií, genetických manipulací, vesmírné kolonizace či bioteroru uspět, pokud budeme jen banda roztříštěných nacionalistických zemiček bez ochoty pracovat na klíčových problémech společně.

Musíme sice respektovat některé národní odlišnosti, ale princip subsidiarity by měl být oboustranný. To, co lze provést na nižší úrovni, bychom sice neměli řešit na úrovni vyšší. Zároveň by ale mělo platit, že to, co je efektivnější vyřešit na celoevropské úrovni jednotně, to bychom měli řešit tam.

A k tomu potřebujeme i nadále snižovat demokratický deficit naší Unie a přibližovat ji běžným občanům. A to se nám těžko podaří, pokud spolu nebudeme ochotni ani schopni komunikovat. Bylo by proto dobré, kdybychom všichni uměli anglicky, a to napříč sociálními vrstvami i generacemi.

Zároveň si ale nesmíme navzájem vnucovat věci typu povinných kvót. A pokud nechceme mít hranice mezi jednotlivými evropskými národy, tak si musíme lépe chránit hranice vnější.

Imigrace musí být doplněna o kvalitní integraci. Skrze větší investice do rozvojové pomoci, razantnější opatření proti změnám klimatu či vlastní pro-rodinnou politiku bychom se jí pak měli snažit i předcházet. Zvlášť u těch, kteří odmítají naše základní hodnoty, jako je tolerance, svoboda či rovná práva.

Musíme se naučit lépe se bránit fake news, které do myslí a srdcí Evropanů zasévají nepřátelské mocnosti. Jsou to právě ony, kdo se snaží si evropské občany a národy podmanit tím, že nás rozdělí a poštvou proti sobě. Bohužel se jim to zatím docela daří.

Mnoho lidí si neuvědomuje, co všechno je v sázce, a jak lehce to může všechno padnout. Nechci, aby se naše národní státy staly ruskými nebo čínskými guberniemi. Nechci ani, aby Evropané byli levnými a sedřenými polootroky nadnárodních korporací ani pouhá čísla v byrokracií přebujelém impériu.

Nechci ani, aby naletěli autoritářsko-populisticko-nacionalistickým pseudokonzervativcům, a stali se netolerantní vůči menšinám a odlišnostem.

Nechci ani, aby se naopak utopili ve vynucené, falešné a přehnané politické korektnosti. A nechci ani, aby se museli bát procházet se bezpečně po svých ulicích, vyznávat svoji víru či žít v souladu se svou sexuální orientací.

Chci žít v Evropě, která bude liberální a svobodná. To ale znamená, že musí být i sociální, demokratická a bezpečná. I proto u nás budu volit Piráty.