Proč by i křesťanští demokraté a
konzervativci měli prosazovat zrovnoprávnění stejnopohlavního manželství?
Jsem přesvědčen, že KDU-ČSL je
nejvíce prorodinná strana u nás, a že právě rodina je a měla by být jejím hlavním
tématem. Je proto poněkud nešťastné, když si ji v posledních měsících většina
lidí spojí právě s bojem proti rodinám.
Ano, proti rodinám specifickým.
Těm, kde roli manželů a rodičů tvoří pár stejného pohlaví. Těm, které v naší
zemi existují a existovat budou. Které jsou a budou součástí naší pluralitní
společnosti.
Chápu, že lidovci jsou
přesvědčeni, že ideálními rodiči jsou biologická matka a biologický otec.
Většina z nás se na tom s nimi shodne.
Jenže, daleko důležitější je, aby
ty rodiče tvořili milující a zodpovědní lidé, kteří jsou oddáni tomu, aby pro
své děti udělali to nejlepší a vychovali z nich ještě lepší lidi, než jsou oni
sami.
To ale některým nestačí. Z
nějakého důvodu mají potřebu udržovat zákony, které těmto rodičům berou svobodu
takové rodiny zakládat. A to pouze na základě toho, že se na tomto světě ocitli
v těle, které je sexuálně a romanticky přitahováno člověkem se stejným
pohlavím.
A nechtějí tyto diskriminační
zákony pouze udržovat, chtějí je navíc ještě rozšiřovat, a práva a svobodu
těchto lidí paradoxně potlačovat
i v tak důležitých dokumentech, jako je Listina základních práv a svobod.
Přitom pak předkládají argumenty,
kterým patrně nevěří ani oni sami. A to říkám jako někdo, kdo to svého času sám
dělal. Pak jsem se rozhodl použít vlastní mozek a skutečně se nad tím zamyslet.
Konfrontoval jsem své názory v ostrých a věcných debatách. A pak jsem je změnil.
V mém případě tedy spíše vrátil
tam, kde původně byly. Pokud jsem totiž přesvědčen, že jedna z mých
nejdůležitějších hodnot je svoboda každého jednotlivce, tak nemůžu požadovat,
aby byla potlačována tam, kde nikomu neškodí.
Je-li jednou z těch dalších hodnot
rodina, pak nemohu požadovat, aby její vytvoření a zrovnoprávnění bylo upíráno
těm, kteří se chtějí vzít a řádně spolu vychovávat děti. Bez ohledu na to, že
tak jako v případě mnoha heterosexuálních párů to budou biologické děti jen
jednoho z partnerů, nebo děti adoptované.
Argumenty o tom, že když to
povolíme, tak zničíme tradiční rodinu, což povede k pádu civilizace, jsou
nesmysly, kterým snad nevěří ani ti, co je nejvíce šíří. Nebo k tomu pádu
snad povede vyšší počet spořádaných rodin, které vychovávají děti?
Nebo snad akceptace faktu, že mezi námi žijí lidé s menšinovou orientaci způsobí to, že se jí „nakazí“ většina populace, a to povede k tomu pádu? Já takhle kdysi uvažoval, ale mám pocit, že tohoto se nejvíce bojí lidé, kteří už sami menšinovou orientaci mají nebo ji v sobě potlačují. Naopak to vypadá, že když je někdo fakt heterák, tak to s ním prostě nic nedělá a oné „nákazy“ se bát nemusí.
Stejně tak se logicky nesníží
počet rodin s dětmi, pokud více lidem přestaneme zakazovat, aby mohli zakládat
rodiny se stejnými právy ochraňující jejich manželství a rodičovství. Podobně
ani těm dětem neuškodí to, pokud se posílí práva i povinnosti, které vůči nim
jejich faktičtí rodiče mají, právě naopak.
Z dosavadního vědeckého poznání
navíc plyne, že jim
nijak neuškodí ani to, když je budou vychovávat rodiče stejného pohlaví. Od
onoho ideálu se daleko více odchylují špatní rodiče, závislí například na
alkoholu, ale třeba i rodiče rozvedení či v roli samoživitelů. Nebo to budeme
taky zakazovat? A nejsou to právě konzervativci, kdo se nejvíce bije za to, aby
stát rodičům do jejich výchovy nekecal?
Zrovnoprávnění stejnopohlavního
manželství zároveň neznamená, že musíme zrovnoprávnit i polygamní, incestní,
pedofilní či jiné formy manželství. Tohle není předmětem této debaty ani
součástí nějaké salámové metody. Pokud tyto věci bude někdo prosazovat, tak to
bude někdo úplně jiný (například ultrakonzervativní muslimové) a lze se proti
tomu bránit úplně jinými argumenty, než jsou používány proti manželství
stejnopohlavních párů.
Proto by to podle mě měli být
právě křesťanští demokraté, konzervativci (nebo my umírnění liberálové), kdo řekne
– není to, jak nešťastně argumentuje kampaň Jsme fér, manželství pro všechny. Je to manželství pro stejnopohlavní páry.
Protože naše společnost dospěla do stádia, kdy si uvědomuje, že mezi námi
spousta takových lidí žije a jejich reálná práva jsou krácena. Proto je chceme
narovnat.
V seriózní debatě pak asi není na
místě ani slovíčkařit s pojmy oženit se
či rodič, kde problém způsobuje to,
že kvalita formy českého jazyka neodpovídá úplným faktickým významům daných
slov.
Argumentovat tím, že děti,
jejichž rodiče tvoří stejnopohlavní pár, je třeba chránit před šikanou, kterou
by kvůli tomu mohly zažívat ve škole, by bylo asi podobné, jako je chránit před
šikanou za to, že jeden z jejich rodičů je z jiné země či snad jiné barvy
pleti.
Na začátku 21. století pak
předpokládám, že moderní křesťansko-demokratická strana, hájící
liberálně-demokratický řád, nebude chtít argumentovat nábožensko-teologickými
postoji římsko-katolické církve, která je podle mě za pár let v této věci
stejně změní, podobně jako tak už učinila řada liberálních protestantských
církví na západ od nás.
Konec konců, i kdybychom se
shodli na tom, že je legitimní, aby i v liberální demokracii křesťanský
demokrat prosazoval své (v jeho víře) křesťanské názory stylem, že by je chtěl
skrze většinové hlasování vnutit celé společnosti, pak bych apeloval na to, že je
sice v pořádku, že máte na tuto věc odlišný názor, ale abyste se zamysleli
nad tím, že to, co je pro vás otázkou zachování si předsudku, je pro jiného
silné omezení jeho svobody. Jinými slovy – vám (ani nikomu jinému) jejich
svoboda reálně neškodí, zatímco vaše politické jednání, které ji potlačuje,
ano.
Věřím, že spousta lidí se nad
touto problematikou dokáže poctivě zamyslet a ověřit si, do jaké míry si za
svým názorem skutečně stojí. A v případě, že je argumenty přesvědčí, svůj názor
dokážou podobně jako já v tomto tématu změnit.
Nikdo z nás si nemohl zvolit, v
jakém těle se ocitne. Proto bychom měli být ohleduplní k těm, kteří to mají
jinak než většina, a jako jejich spoluobčané nepožadovat zákony, které omezují
jejich svobodu, která však nijak neomezuje tu naši.
Pouhé předsudky pak pomáhají
bourat i pozitivní příklady, třeba český příběh Dva tátové,
odpověď umírněného republikánského kandidáta Johna Kasicha[1]
či vysvětlení jedné z matek v seriálu The Fosters[2],
proč je ono zrovnoprávnění pro tyto lidi tak důležité (a proč nestačí jen
registrované partnerství).
Ostatně, když se člověk během
Erasmu náhodou ocitne na Pride festivalu s lidmi ze zemí, v nichž je za
homosexuální chování i trest smrti, tak daleko více pochopí symboliku toho,
proč by bylo dobré, kdyby i Česká republika skrze zrovnoprávnění
stejnopohlavního manželství dala najevo, že LGBT lidi nejsou podlidi.
Nepovedené facebookové ankety
a statusy
v režii lidovců a jejich povedený troling pak podle mě ukazují na něco víc, než
pouze na jejich nekonzistentně-schizofrenní postoj v boji nejvíce prorodinné
strany proti rodinám.
Ukazuje podle mě i to, že toto
téma pro její politiky, členy a voliče nakonec není tak podstatné, že je to
možná jen póza, které sami nevěří. A to především proto, že Česko není Polsko,
Irán ani Alabama. Jsme liberální a svobodomyslná země, kde nedává příliš smysl,
aby se moderní a prozápadní křesťansko-demokratická strana profilovala na
takovýchto tématech.
Je proto dle mého na místě, aby
nejen LGBT členové strany, ale především i lidi z jejího liberálnějšího křídla
jasně řekli, jaký mají na toto téma názor. Pro všechny rodiny by totiž byla
škoda, kdyby lidovce jejich nesmyslný boj proti 4 procentům zavedl opět ke
4 procentům ve volbách.
[1]
Moderátorka mu položila dotaz: „Guvernére Kasichu, pokud byste měl syna
nebo dceru, kteří by byli gay nebo lesba, jak byste jim vysvětlil svou opozici
vůči stejnopohlavnímu manželství?“ Kasich: „No, podívejte se, já jsem
staromódní člověk a věřím v tradiční manželství. Ale taky jsem řekl, že soud
rozhodl (…) a řekl jsem, že to budu akceptovat. A hádejte co, právě jsem byl
na svatbě jednoho z mých přátel, který je gay. To, že to někdo vidí jinak než
já, neznamená, že mi na nich nezáleží, nebo že je nemůžu milovat. Takže, kdyby
jedna z mých dcer byla taková, samozřejmě, že bych ji miloval a že bych ji
akceptoval, protože víte co, to je to, čemu jsme učeni, když máme silnou víru.
(…). Musíme dát každému šanci, s každým zacházet s respektem a nechat je sdílet
ten skvělý americký sen, který máme (…), takže já budu milovat své dcery bez
ohledu na to, co dělají, protože víte co, Bůh mi dává bezpodmínečnou lásku,
takže já ji budu dávat své rodině a svým přátelům a lidem kolem sebe.“
[2]
„Podívej, já vím, že jsem byla ta, která si minule nemyslela, že kus
papíru by byl nutný, ale miluju to, že jsem vdaná. Mám ráda, když je naše
manželství uznáno federální vládou. Vím, že nepotřebujeme ničí povolení,
abychom se mohly navzájem milovat, ale víš co, je dobrý pocit, mít ta samá
práva jako heterosexuální pár, být zahrnuty mezi všechny, být chráněny před
zákonem. Bůh ví, že nám to právo může být odebráno, ale člověče, dokud ho máme,
tak ho chci. Víš, chci si být rovna, chci, abychom se s naší láskou a rodinou
nemusely tajit a mohly být hrdé. A pokud se nám pokusí naše manželství vzít,
tak máš sakra pravdu, budu bojovat, abychom si ho mohly udržet (…).“