TOP 09 jako naděje občanské společnosti

ISIS, Putin, Babiš, Zeman, kmotři. Naše svoboda, bezpečnost a demokracie jsou ohroženy jako téměř nikdy předtím. Někdo se tomu musí postavit. Jaký má nyní úkol TOP 09?

Kalousek je symbol. Nejenom Babiš se jej snaží vykreslit jako ikonu korupce a rozkrádání naší země. Problém je v tom, že zatímco Kalouskovi nikdy nikdo nic neprokázal a všechno to mohou být pouze pomluvy, tak u Babiše je řada věcí zcela jasných a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i jeho dosud slepí voliči.

Upřímně, nelíbí se mi, že lídrem občanské, středopravicové a parlamentní opozice se o víkendu stane právě Kalousek. Bez ohledu na to, zda je čistý či nikoliv, jeho pověst je z mediálního hlediska velice špatná. Jen to, co se o něm píše na Wikipedii, by ve vyzrálé západní demokracii zřejmě dávno znamenalo konec politické kariéry.

Bohužel, to je luxus, který si teď naše země, česká opozice a pravice nemohou dovolit. Kalousek je nejlepší rétor a nebojí se Babišovi a Zemanovi postavit. Navíc u toho dokáže být i vtipný. Jeho vedení může být ale i zárukou toho, že TOP 09 po příštích volbách nezradí své voliče, a neskočí kvůli silně pro-unijní politice do vládní koalice s Babišem a ČSSD.

Tedy pokud tehdejší Kalouskovo spojenectví s komunisty bylo skutečně jen strategickým tahem, jak zabránit velké koalici, a nikoliv bezbřehý pragmatismus. Zároveň ale bude pod jeho vedením bohužel asi komplikovaná i spolupráce se Starosty či lidovci.

Nedá se nic dělat, lepší náhradu za Karla se zatím najít nepodařilo, trvám ale na tom, že pro ty další volby nám TOP 09 musí najít jiného kandidáta na premiéra, než je Kalousek. Není přece možné, aby více než čtvrt století po Listopadu nedokázala česká veřejnost vygenerovat schopného a sympatického kandidáta na premiéra. Někoho formátu Davida Camerona, Marca Rubia, Mauricia Macriho nebo třeba Larse Rasmussena.

Jaká by TOP 09 měla být?

To nás přivádí k tomu, zda má smysl, aby na české politické scéně TOPka vůbec byla. K čemu potřebujeme čtyři až šest (středo)pravicových stran? Čím se liší od eurorealistické ODS, čím od pseudopravicových xenofobních populistů okolo Okamury a Konvičky, čím od euroskepticko-libertariánských Svobodných, čím od ekonomicky středo-levicových lidovců a čím od pseudoliberálně populistických babišovců?

TOPka a ANO toho mají bohužel společného víc, než si myslíme. První z nich se sice pasuje do role tradiční strany a postupně se k tomu začíná přibližovat, ale její začátky byly jiné. Jen si vzpomeňme na složitost přijímání nových členů, na podobnou rétoriku, že TOPka je tou očistnou stranou oproti špinavé ODS, že její předseda jakožto bohatý a zajištěný člověk je zárukou toho, že nebude mít potřebu krást. Nemluvě o podpoře velkých peněz a profesionálním marketingu.

Většina současných i tehdejších podporovatelů TOPky ji viděla jinak než já. Tehdy jí mainstreamová média fandila a vyzdvihovala převážně to dobré. A skutečně, spojení oblíbeného a charismatického knížete reprezentujícího „pravdu a lásku“ se schopným pragmatikem a reformním fiskálně konzervativním ministrem financí byl velice úspěšný marketingový tah. Takovému by tehdy středopravicový volič znechucený narůstajícími a neřešenými skandály ODS a posunem tehdejších lidovců Cyrila Svobody doleva, mohl jen těžce odolat.

Jenže z mého pohledu to bylo trošku jinak. Byl jsem tehdy jen krátce členem KDU, vybral jsem si ji oproti ODS, protože na té druhé mi vadili kmotři a lidi, co by ve vyspělé zemi neměli v politice šanci ani minutu. Ale podobná věc mi z části vadila i u lidovců. A právě takový dojem jsem měl z řady lidí, kteří patřili do tehdejšího Kalouskova křídla. Ostatně stále působící generální sekretář TOP 09 je jeden z nich.

Opravdu konzervativní?

Ale dost personální kritiky. Na tohle musí tlačit poctiví a svobodomyslní politici a členové strany. A nebát se, aby při odporu skončili jako nejmenovaný bývalý primátor jedné metropole. V každém případě, důležitější teď je, jak je na tom TOPka ideově a programově.

Hrdě se hlásí k (umírněnému) konzervatismu, občas nalezneme i zmínku o křesťanské demokracii. Všichni ale víme, že TOP 09 má většinou voliče, kteří by se sami označili spíše za liberály, případně za konzervativní liberály nebo liberální konzervativce. V těch pojmech je dneska zmatek a širokou veřejnost ostatně asi nezajímají tolik jako třeba nás studenty politologie.

Proto je zajímavější řešit to, jak by své ideje měla TOPka promítnout do programu a následně do své politiky, pokud bude mít příště nebo spíš přespříště zase jednou vládní odpovědnost. Na rozdíl od jiných stran nám připravila přehled toho, co pro naši zemi za svého minulého vládního působení dokázala prosadit.

Z nedávných rozhovorů dokonce plyne, že si její čelní politici uvědomují i některé z těch zbytečných chyb, které při svých reformách napáchali. Náš národ je spíše středolevicový a domnívám se, že tam, kde je to rozumné a efektivní, si i většina (středo)pravicových voličů přeje, abychom měli systémovou solidaritu.

Není proto možné, aby své reformy příští středopravicová vláda zase začínala tupými škrty u těch, u nichž by se mělo škrtat až naposledy, a kteří solidární systém potřebují nejvíce, když by zároveň s tím vůbec neomezovala státní výhody pro bohatší část společnosti. Pak to navozuje dojem, že česká pravice nezastupuje pravicové hodnoty, ale pouze privilegia pro vyšší střední třídu, tedy jen pro své voliče. A z toho se musí TOPka poučit.

To, že dneska máme druhou nejnižší nezaměstnanost a druhý nejvyšší ekonomický růst v EU, je zřejmě jedna z věcí, za kterou taky může Kalousek. Snižování rozpočtového deficitu je důležitá věc, ale dle mého to v žádném případě nestačí. Smutná čísla jsou bohužel i v tom, o kolik dalších stovek miliard za těch sedm let Kalousek naši zemi zadlužil.

Jak je možné, že po těch sedmi letech středopravicových vlád nejsme aspoň v první patnáctce, ale až na děsivém 122. místě v tom, kolik hodin musí u nás firmy strávit nad daňovým přiznáním? Navozuje to otázku, zda je to u nás skutečně jen levice a Babiš, kdo je na straně spřízněných byrokratů a velkých firem, které si na to mohou dovolit najmout lidi, a nikoliv na straně začínajících, malých a středních podnikatelů a svobodné tržní konkurence.

Proč jsme se za tu dobu výrazně nikam nepohnuli v oblasti digitalizace státní správy? Proč nejsou dosud všechny veřejné výdaje dostupné online na internetu? Proč Kalouskovi vadí boj s hazardem a proč dělá nesmyslné kroky proti plné transparentnosti veřejných smluv?

A daří se TOPce vůbec veřejnost přesvědčit, že je na straně lidí? Je sice vybudovaná jako antipopulistická strana, ale i já s ní mám občas problém, že působí až moc elitářsky. Nejde jen o to, v jakém prostředí většinou pořádá svůj sněm, ale třeba i o symboliku pořadí struktury strany ve stanovách. U takové, která se hlásí k osobní odpovědnosti jednotlivce a důležitosti subsidiarity, bych čekal, že pořadí bude opačné – tedy od místních organizací k té celostátní.

Poučit se z chyb a najít příštího premiéra

Smyslem mé kritiky není poškozovat stranu, která se zdá být hlavní a možná i jedinou nadějí příštích voleb. Zvlášť po fotkách u plotu, členství různých Nováků, spojování se s Valentou či prosazování Babišových nebo levicových nesmyslů těmi jinými. To, o co mi jde, je, aby se TOP 09 z těchto chyb poučila. Aby si je přiznala, aby pochopila, proč jsou to chyby, a aby je příště nedělala.

V dalších dvou letech půjde o to, aby Babišovi dokázala vzít zpět zklamané středopravicové voliče. Aby byla skutečně stranou, v níž mohou urmírnění konzervativci a liberálové najít své místo. A kromě cíle dostat nás ve všech důležitých mezinárodních žebříčcích alespoň do první patnáctky by si měla uvědomit ještě další dvě věci.

Zaprvé, potřebujeme řadu pravicových reforem, ale některé pravicové recepty nemusí být správným řešením, pokud chceme zůstat solidární společností s vysokou sociální mobilitou. A zadruhé, strategickým a bezpečnostním zájmem naší země je sice stále zůstat v Evropské unii, ale TOPka k ní musí začít přistupovat o mnoho realističtěji. Nelze kritizovat zbytečné utrácení, byrokracii, centralizaci, etatizaci a úbytek demokracie u nás doma, a zároveň s tím ignorovat, když se to děje na unijní úrovni.

Jak už bylo napsáno, TOP 09 se teď stává volbou negativní. Z Kalouska v čele není příliš nadšený nikdo, ale pro další dva roky se s tím musíme smířit.

Klíčovým úkolem této strany bude nejen přesvědčivá kritika Babiše, Zemana a (polo)fašistů, ale i nalezení nového premiéra, který za pár let, až se Agrofert společně s levicí v naší zemi vyřádí, bude schopen s týmem zkušených lidí prosadit zásadní a důležité reformy, které z naší země udělají ve všech oblastech jedno z nejlepších míst k životu. Snad si to kromě jejích členů uvědomuje i Kalousek.

Související články:

Svobodní – klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?

Hlavní hodnotou Svobodných je svoboda. Jenže jaká a pro koho? Mají šanci dostat se příště do sněmovny? Co pro to musí udělat? A komu by pomohlo prosazení jejich programu?

Téměř všichni chtějí více svobody. A naše země by skutečně mohla být svobodnější, pokud bychom změnili některé zákony, daně, veřejné výdaje či regulace. Jenže jsou to Svobodní, kdo nabízí ten správný recept?

Ještě, než se dostanu ke kritice některých programových bodů, je třeba zmínit dvě věci. Byla chvíle, kdy jsem si myslel, že prosazování (klasicky) liberálních idejí, je pro Svobodné téma číslo jedna. Že to není nacionalistický boj proti Evropské unii. Ale dnes?

Vím, je to teď cool a spousta kritiky našeho společného evropského projektu je na místě. Jenže absurdní situace, kdy na předsedu kandiduje zároveň i člověk, který od pravicové sociologické kritiky velmi rychle přešel k něčemu, co si snad ani nezaslouží nazvat pravicovým populismem, přináší otázku, zda je to skutečně svoboda, co je pro tuto stranu nejdůležitější.

Liberalismus u nás byl sice i v době před první republikou spojen s emancipačním národoveckým hnutím, ale nevím, zda je šťastné, že Svobodní dnes působí dojmem, jako by Brusel považovali za něco, čím pro tehdejší politiky z českých zemí byla Vídeň.

Český pravicový volič by možná ocenil, kdybyste kromě boje proti EU či snad snahy o naše vystoupení z ní, akcentovali důležitější témata. Mimochodem, neměli byste bojovat na dvou frontách, a prát se za liberální ideje i na unijní úrovni? Jak například bojujete proti clům a zemědělským dotacím?

Vykašlat se na krajské volby by byla zbytečná chyba

Druhou věcí jsou volby do krajských zastupitelstev. Asi se shodneme na tom, že dlouhodobým problémem našich krajů jsou kromě regionálních mafií i oranžovo-rudé koalice a dnešní hrozba ovládnutí krajů těmi lidmi z ANO, kteří by jen prosazovali šéfův byznys. Proč mám tedy pocit, že vám na krajských volbách příliš nezáleží?

Jsem zvědavý, v kolika krajích uzavřete předvolební koalici napříč všemi pravicovými stranami – s ODS, TOP 09 i těmi malými. Myslíte si, že v krajích není prostor pro prosazování klasicky liberálních idejí? Proč už teď neiniciujete celospolečenskou diskuzi o tom, jak změnit jejich fungování? Zda by nebylo lepší, aby se (z části) kraje financovaly z vlastních daní? Zda by pro ČR nebyly vhodnější samosprávné okresy? Proč v parlamentu nehledáte podporu pro možnost lidového veta, které navrhujete?

Opravdu mají všechny kraje vyrovnaný rozpočet? Skutečně nejsou žádné z nich zadlužené? Má každý kraj naprosto transparentní online přehled o všech výdajích, smlouvách či veřejných zakázkách? Proč si neuděláte podrobnou analýzu toho, za co se v každém kraji za posledních několik let zbytečně utrácelo? A nedalo by se skrze kraje prosadit, aby děti na školách konečně získaly kvalitní ekonomické a finanční vzdělání?

Máte šanci?

Ale zpět k celostátní politice. Dneska bych na vás nevsadil. Sice máte velice dobře napsaný program, ale problém je, že ten je psán pro situaci, kdy byste vyhráli volby, a mohli zemi spravovat sami. A to se nestane. Bylo by proto vhodné, kdybyste měli i takový program, který by realisticky nabízel to, co můžete prosadit buď jako jedna z koaličních stran nějaké budoucí pravicové vlády. Nebo – a to je teď pravděpodobnější – co se budete snažit prosazovat, když budete v parlamentní opozici.

Můj názor je ten, že pokud byste své reformy prosazovali podobně amatérsky jako předchozí pravicové vlády u nás, tak těžko pomůžete zvýšit svobodu těch voličů, o nichž říkáte, že je vaše politika v jejich zájmu. Tedy třeba těch malých a poctivých, co se snaží skrze tvrdou práci zlepšit životní podmínky pro sebe a své rodiny.

Taky je důležité, v jakém pořadí byste své reformy začali prosazovat. Pokud začnete s těmi, které nejdříve rapidně sníží životní úroveň nízkopříjmových občanů a zároveň s tím ji zvýší těm bohatším, tak způsobíte maximálně to, že se k moci hezky rychle dostane radikální levice.

Proto je podstatné, abyste začali s těmi reformami, které uškodí maximálně těm, kteří na současném systému skutečně parazitují. Zároveň, abyste začali s tím, pro co dokážete nalézt podporu i u jiných stran a ideálně i napříč spektrem.

Levici přece nemusí vadit, že výběr daní bude přehledný, jednoduchý a možný online, protože z jejího pohledu se alespoň vybere víc peněz třeba na sociální politiku. A vám to vadit taky nemusí, protože by to snížilo zátěž pro podnikatele, zaměstnance, občany, byli bychom bohatší a mohli bychom snižovat výdaje, rychleji splácet dluh a snižovat daně.

Komu pomůže vaše svoboda?

Tak a teď k tomu, co ze středo-pravicového pohledu považuju ve vašem programu za problematické. Nejen z hlediska toho, že se obávám, že by to nízkopříjmovým tvrdě pracujícím rodinám nepomohlo (krátkodobě ani systémově), ale i proto, že si myslím, že s takovými věcmi většina české (a ani středové či pravicové) veřejnosti nebude souhlasit.

V programu máte řadu dobrých věcí, ať už se to týká fiskální politiky, rušení těch regulací, které jsou zbytečné, větší transparentnosti a lepšího hospodaření státní správy, reformy základního a středního vzdělávání atd. Navíc je jasné, že v naší zemi rapidně potřebujeme posílit v lidech osobní odpovědnost, finanční vzdělanost, že potřebujeme omezit veřejné výdaje, snížit daně, přestat se zadlužovat, přehodnotit sociální systém, zvýšit bohatství společnosti a kvalitu našich životů.

Jenže dle mého potřebujeme i to, aby naše společnost zůstala i nadále systémově solidární, abychom zároveň neodstranili ty regulace, které vytvářejí určitý standard pro všechny (např. zaměstnance či spotřebitele). Abychom měli sociálně inkluzivní společnost s vysokou mírou sociální mobility směrem vzhůru. Aby lepší kvalita života nebyla jen privilegiem pro tržně nejúspěšnější, ale reálná možnost pro všechny, kteří se snaží a žijí poctivě.

Není mi příliš jasné, jak by kvalitě života u nízkopříjmových občanů pomohlo, kdybychom ukončili své členství v Mezinárodní organizaci práce, a kdybychom pracovně-právní legislativu „liberalizovali“ i v těch věcech, které pro zaměstnavatele nejsou zbytečnou zátěží, ale které mohou být pro kvalitní život zaměstnanců klíčové. Ony „svobodné“ pracovní smlouvy by taky mohly znamenat návrat námezdní práce, šíleně dlouhé pracovní doby atp.

Další věc je váš návrh na zrušení daně z příjmu fyzických osob. To zní krásně, problém je v tom, že v jiné části svého programu navrhujete tzv. negativní/zápornou daň jako náhradu za téměř všechny sociální dávky. Mám samozřejmě pochybnosti i o údajném motivačním efektu takovéto sociální politiky, ale jde o to, že když DPFO zrušíte, tak jak to teda bude fungovat?

U osobní daně z příjmu ale mluvíte i o tom, že řadu výjimek považujete za nespravedlivé a nesystémové. A podobně jako ODS už se nezmiňujete o tom, které z nich to konkrétně podle vás jsou. Skutečně je např. zvýhodnění spořádaných rodin s dětmi nespravedlivé a nesystémové? Nebo snad administrativně náročné?

Příliš nerozumím ani tomu, proč chcete rušit daň z nemovitých věcí. Argumentujete, jak už je napravo zvykem, že je nepřijatelné, aby stát danil majetek, protože je to v podstatě legalizovaná krádež. To jistě je a skrze parlament s ní souhlasíme, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že z hlediska svobody jednotlivce je například daň z jeho práce ještě horší. Zvlášť pro liberála. Nemluvě o tom, že asi víte, že daň z nemovitosti je z hlediska výběru asi nejjednodušší a nejstabilnější (pokud se tedy nepočítá skrze odhadní cenu, ale skrze rozměry a účel).

Bohužel se v této věci ale dopouštíte ještě větší hlouposti. Navrhujete totiž nahradit daň z nemovitých věcí obecní daní z hlavy. Bez ohledu na to, že asi víte, že zrovna tato věc nebyla jedna z nejšťastnějších věcí, které premiérka Thatcherová tehdy prosazovala. Jak si jako myslíte, že by taková politika přispěla k větší svobodě jednotlivců, zvlášť těch s nižšími příjmy? Jak chcete středolevicový národ, který přece taky máte tak rádi, přesvědčit, že vám skrze podobné návrhy nejde o to prosadit sice větší svobodu, ale pouze pro některé?

Zdravotní péče jen pro bohaté?

Dnešní zdravotní systém není ideální. Jistě je v něm spousta příležitostí pro plýtvání, brzdění inovací, zbytečnou byrokracii i černé pasažéry. Vše by šlo zlepšit. Ale pochybuju, že by váš návrh byl žádoucí. Mít základní povinné pojištění, které by se vztahovalo jen na první pomoc a záchranu života, zní sice pěkně, ale má dvě základní chyby. Tou první je, že chcete, aby se do něj přispívalo bez ohledu na výši příjmu jednotlivce, a prosazujete tudíž již druhou daň z hlavy.

A druhý problém je v onom individuálním, doplňkovém pojištění u soukromých pojišťoven, které by opět znamenalo, že lidé s nižšími příjmy by si třeba nemohli dovolit mít kvalitní a dostatečné pojištění. A to bych se ještě bál, že váš ideologický boj proti všemožným regulacím, by způsobil, že by ty důležité v tomto chyběly. Taky mi není jasné, kdo by to pojištění platil dětem nebo práce neschopným občanům.

Do budoucna je navíc otázka, zda je vhodné, abychom něco tak citlivého, jako je zdravotní péče, nechali na neviditelné ruce trhu, prozřetelnosti či přirozeném výběru. Co když pokročilé a drahé technologie v oblasti zdravotnictví způsobí, že si velký rozsah zdravotní péče nebudou moct dovolit všichni, a ve společnosti vzniknou obrovské, třeba i geneticky modifikované nerovnosti?

Pak je tu ještě jedna věc, a to je vaše zmínka o tom, že pojišťovny by si měly určit výši pojištění i na základě toho, jestli člověk užívá návykové a psychotropní látky. Jenže je otázkou, jak to ty pojišťovny budou zjišťovat, aby to bylo v souladu s ideou svobodné společnosti. To se nebojíte, že by naše soukromí neohrožovala jen všemocná vláda, ale i velké korporace?

Taky by mě zajímalo, zda by ve vámi prosazeném systému lidé, kteří mají vrozené nebo jiné dispozice k tomu, že budou více potřebovat zdravotní péči, museli platit daleko vyšší pojištění? Neobáváte se, že by takový systém vedl k tomu, že by to často byli lidé s nižšími příjmy, a tudíž bychom ve společnosti vytvářeli ještě větší nerovnosti? A mimochodem – dosud jsem nepochopil, proč jste proti regulačním poplatkům, a proč je považujete za levicové?

Máte recept na důchodovou reformu?

Fráze, že stát má ponechat občanům prostředky po hledání individuálního řešení v oblasti zajištění se na stáří, zní sice krásně, ale nezohledňuje moji obavu, že pro lidi s nižšími příjmy by to mohlo znamenat méně příjmů nebo skoro žádný důchod. Do toho zase navrhujete, pokud to správně chápu, už třetí daň z hlavy – tedy předem pevně určenou (paušální) platbu poplatníka do státního průběžného systému – tedy opět bez ohledu na výši příjmu.

Na výstupu pak chcete zavedení paušálního státního důchodu z tohoto systému, a aby byl stanoven tak, aby zajišťoval přiměřený životní standard poplatníkům s podprůměrnými příjmy. To má podle mě zase dvě zásadní chyby. Proč by tu stejnou částku měli dostávat i lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy?

A druhá věc je – jak vlastně stát pod vaší správou zjistí, jaké má kdo příjmy, když přece zrušíte daň z příjmu fyzických osob – a když ani do zdravotního a důchodového systému nebudou lidé odvádět částky na základě svého příjmu (a tedy své schopnosti platit)? Taky bych se mohl zeptat, z jakých daní byste to celé zaplatili, když navrhujete pro současné důchodce stávající systém ponechat, a zároveň nebudou skoro žádné daně (tedy např. sociální pojištění)?

Taktéž kritizujete, že v současném systému jsou důchody degresivně odvozené od výše příjmu, a že tedy lidé s vyššími příjmy dostávají nižší důchody. Mám ale dojem, že jeden z důvodů, proč je současný systém neudržitelný, je to, že důchody neposkytujeme pouze těm potřebným, ale všem – a čím více si člověk vydělával (a do systému odváděl), tím vyšší má (do určité hranice) nyní důchod, ne?

Budeme se Svobodnými svobodnější?

Byl bych rád, kdybyste některé věci ve svém programu ještě specifikovali. Taky mi není úplně jasné, jak se stavíte k antimonopolní politice a detailům v konstrukci firemní daně. Celkově je škoda, že u nás nemáme nějaký kvalitní think tank, který by návrhy našich stran dokázal ekonomicky propočítat, jako tak činí např. Tax Foundation v Americe.

Potom bychom se mohli bavit o tom, zda by náhodou i ti nízkopříjmoví lidé neměli dostatek peněz na své vlastní zdravotní, důchodové či nemocenské pojištění, pokud by platili rapidně nižší daně. Třeba ano. Mohli bychom se bavit, k čemu všemu by vaše politika mohla vést – zda by lidi motivovala zakládat rodiny a vytvářet skutečné hodnoty, nebo naopak. I když dle mého si naivně myslíte, že klasicky-liberální stát by byl z hlediska motivace lidí neutrální.

A dejte nám vědět, jaká je vaše vize pro Českou republiku. Chcete, abychom zaměstnance uvrhli do šíleností z 19. století a zadělali si na další komunistickou diktaturu? Chcete riskovat, že Češi jsou podobně vyspělí a politicky uvědomělí lidé jako Švýcaři, a předstírat, že u nás žádné ruské a čínské nebezpečí v případě odpoutání se od Ameriky a Evropy nehrozí?

Je ve vašich představách budoucnost naší země podobná Švýcarsku, Singapuru, Hong Kongu, Nevadě nebo snad dnešní Číně? Jste si jistí, že by vaše politika vedla k tomu, že bychom byli zemí svobodných a dobře zajištěných lidí, poctivých podnikatelů, spokojených zaměstnanců a rodin s kvalitně vzdělanými dětmi s otevřenými příležitostmi?

A jste si jistí, že by vaše politika nevedla spíše ke koncentraci mocných a bohatých korporací, k extrémním sociálním a ekonomickým nerovnostem, ke zvýšení svobody jen pro některé, a snížení kvality života pro méně bohaté? A že i těmto budete moct říct, že i jim vaše politika snížila daně a rozšířila jejich svobodu? Já si tím tak úplně jistý nejsem a budu rád, když nás všechny přesvědčíte o opaku.

Související články:

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat – tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat – až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho – jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.

Související články: