Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Jedna věc jsou nástroje, které pro své rozhodování můžeme použít. Zde najdete odkazy. Ale druhou věcí jsou hodnoty a priority. A o tom je tento článek především.

Nástroje a aplikace:

rozšířená volební kalkulačka se 100 otázkami
malá volební kalkulačka s 35 otázkami
inventura hlasování za poslední 4 roky

volební test od Aktuálně.cz
volební dotazník jedné ze stran
– starší projekt EUVOX – tři dimenze – ekonomika, společnost, EU

Žebříčky:

skóre poslanců dle toho jak liberálně či neliberálně hlasovali
– jak jednotlivé strany a kandidáti podporují LGBT práva
– dle podpory zákonům prosazovaným Rekonstrukcí státu
– hodnocení transparentnosti kampaní dle Transparency International
srovnání stran s tím, co prosazují Zelení
interaktivní kandidátky podle vzdělání, věku či podílu žen

Debaty:

superdebata na ČT1 a ČT24 ve čtvrtek 19. října od 21:30
duel Babiše a Zaorálka na Nově
14 tématických debat o programech na ČT24
– debaty v Radiožurnálu
– debaty na Primě
Duel na TV Barrandov
– debaty vysílané Seznamem
– superdebata na iDnes.cz

Rozhovory s volebními lídry:

– na DVTV + volební apely
– v Českém rozhlase
– 10 minutové v Událostech komentářích
– pořad Výzva na Seznamu
předvolební dotazníky na Finmag.cz
vizitky kandidátů v jednotlivých krajích

Volební spoty na ČT:

– na Youtube brněnské katedry politologie nebo tady

Volební programy:

Průzkumy:

kdovyhrajevolby.cz + anglická wiki + ČTK
mapa voličů – co máte s voliči jednotlivých stran společného?

Priority a hodnoty:

To byly nástroje, ale co vaše a naše společné zájmy? Informací máme dost. Ale podle čeho se máme skutečně rozhodovat? Nechci vám nic vnucovat, tak napíšu, co je důležité pro mě osobně a co je dle mého důležité pro nás všechny.

1) Liberálně-demokratický vs. autoritářsko-populistický režim

Zjednodušeně řečeno: demokratické strany vs. Babiš, Okamura, Zeman a komunisti. Chceme mít svobodu a demokracii, nebo být poddanými autoritářsko-populistických oligarchů? Chceme, aby rozhodovali demokraticky volení občané, nebo nějaký šílený vůdce? A chceme mít právní stát a vládu práva, nebo být řízení nějakým holdingem?

2) Geopolitická orientace na Západ. vs. na Východ

Chceme být vyspělou západní zemí, nebo se chceme stát východní despocií ve formě ruské či čínské gubernie? Chceme zůstat v NATO, nebo být loutkou východních diktátorů?

3) Členství v EU vs. vystoupení skrze referendum

Nelze tvrdit, že chceme zůstat v EU, a zároveň být pro možnost obecného referenda. Zkrátka – kdo chce referenda, chce i to o vystoupení z EU, a tedy vystoupení. Nebo věříte, že v době nízké popularity naší Unie často pramenící ze lživé demagogie, v době silné ruské propagandy a v době vysoké pravděpodobnosti teroristického útoku na našem schenghenském území těsně před hlasováním, by Češi v referendu hlasovali pro setrvání v EU?

4) Lidská práva a tolerance vs. nesnášenlivost a nenávist

Přejeme si společnost, kde si každý, pokud tím neškodí druhým, může žít po svém a být sám sebou? Žít a nechat žít? Chceme pluralitní, rozmanitou a otevřenou společnost? Nebo chceme být banda rasistických, přehnaně xenofobních, homofobních či šovinistických barbarů? A dokážeme to zvládnout i bez kriminalizace svobody slova a přehnané politické korektnosti?

5) E-government a digitalizace vs. byrokracie a netransparentnost

Sliby, kecy, žvanění a blábolení. Roky ve vládě a nic. Pětkrát menší postsovětská země má už několik let to, co jsme my mohli mít už dávno. Zůstaneme-li demokratickou a západní zemí, tak právě toto je hlavní téma a práce pro příští volební období. Elektronizace státní správy, naprostá transparentnost do poslední koruny a radikální omezení přebytečné byrokracie.

6) Zachování bezpečnosti vs. opakování chyb západních zemí

Patříme mezi nejbezpečnější země na světě a tak by to mělo i zůstat. Za naši bezpečnost nesou politickou odpovědnost čeští politici, ne ti evropští. Nemůžeme si nechat vnutit kvóty ani připustit masovou imigraci z kulturně nekompatabilních zemí spojenou se vznikáním ghett, vyloučených lokalit či no-gone zón. Ty, které mezi nás přijmeme, musíme umět úspěšně integrovat a ideálně asimilovat.

Musíme na západoevropské země zároveň tlačit, aby odhalovaly a likvidovaly potenciální radikály a teroristy, pomáhat jim chránit naše schenghenské hranice, řešit příčiny imigrace a uprchlictví už mimo evropské území. Třeba i tím, že konečně začneme plnit své závazky v NATO (2 % HDP na obranu) či v EU a OSN (0,33, resp. 0,7 % HDP na rozvojovou spolupráci).

7) Tvrdé jádro vs. periférie EU

Měli bychom se vzdát naší měnové suverenity a nahradit korunu eurem? Budeme mít větší vliv, když s těmi, co povedou Evropu, budeme sedět u jednoho stolu, nebo naopak? A neměli bychom se stát lídrem reformy naší EU, když jako země střední Evropy máme zkušenost jak se západním, tak východním světem?

8) Svoboda a důvěra vs. státní buzerace a šmírování

EET, kontrolní hlášení, zajišťovací příkazy, cenzura internetu, plošné odposlechy telefonních hovorů, mazání názorů na sociálních sítích či sledování osobních bankovních účtů. Povinnosti, zákazy, příkazy, omezení a přebytečné regulace. Opravdu chceme v takovém světě žít?

9) Vysoká politická kultura vs. vláda s Babišem

Poslední čtyři roky ukázaly, že i díky lidovcům a sociální demokracii a především díky aktivní opozici demokratických pravicových stran lze liberálně-demokratický režim a parlamentní systém zachovat i s Babišem ve vládě. Půjde to ale i teď? Pokud by byl otevřený či skrytý premiér? A měl by v této funkci být policií obviněný člověk? Je lepší pohlídat klíčové ministerstvo vnitra ve vládní koalici, nebo ho nechat vládnout s Okamurou a komunisty?

10) Dlouhodobé systémové reformy vs. kašlání na to

Neřešit další čtyři roky důchodovou reformu je tak nebezpečný a nehorázný morální hazard, že jen málo věcí bude tak moc moje generace a hlavně ty budoucí vyčítat generacím předchozím a současným. Všechny strany si musí sednout a konečně konsensuálně najít nejlepší kompromis, který vydrží desítky až stovky let. A to samé potřebujeme udělat se vzdělávacím a zdravotním systémem.

11) Zastupitelská parlamentní demokracie vs. experimenty s tou přímou

Mají rozhodovat demokraticky zvolení občané ve spolupráci s odborníky, nebo se mají své politické odpovědnost vzdát, a budeme u nás rozhodovat podle aktuálních nálad lidu, příp. autoritářsko-populistických vládců, kteří dokážou dostatek lidí zmanipulovat? Už tak oslabujeme volební účast a význam voleb tím, že je máme téměř každý rok.

A skutečně chceme referenda v zemi, která si neprošla desítkami let občanského vzdělávání, poznáním vlastní i světové historie, mediální výchovou či kurzy kritického myšlení? V době, kdy dlouhodobě nejpopulárnějšími politiky jsou Zeman, Babiš a Okamura? A nebudeme rozhodovat rovnou v anketě na tn.cz?

12) Princip subsidiarity vs. centralizované řízení shora

Co může udělat nižší jednotka, nemá dělat vyšší. Co lze udělat v soukromém sektoru, nemá dělat ten státní. Stát se nemá řídit, má se spravovat. Zdola nahoru, ne naopak. Jedinec > spolupráce jedinců (rodina, trh, občanská společnost) > obec > okres/kraj > stát > EU > mezinárodní a globální spolupráce.

13) Jednoduché a férové podnikání vs. stát jako nepřítel podnikatelů

Levice by měla pochopit, že silný sociální ani spravedlivý a demokratický stát není možný bez fungující tržní ekonomiky, v níž lidé tvoří skutečné hodnoty. Pravice by si zase měla přiznat, že velké koncerny a nadnárodní korporace mají větší moc a silná a dlouhodobě stabilní střední třída stojí na malých, středních, rodinných a začínajících firmách. Při zachování rozumné ochrany zaměstnanců a životního prostředí bychom se měli co nejrychleji stát zemí, kde se lidem podniká nejlépe na světě.

14) Pravice vs. levice

Ve standardní vyspělé demokracii by toto bylo téma číslo jedna. To dneska bohužel není skoro nikde. I přesto je to důležité. Jak moc má stát zasahovat do tržní ekonomiky a do jaké míry má přerozdělovat bohatství? Jaké daně jsou spravedlivé? Jak štědrou a solidární máme mít sociální politiku? Jak zajistit sociální spravedlnost a vysokou sociální mobilitu?

15) Osobní svoboda vs. vynucování morálky skrze stát

Máme zrovnoprávnit manželství stejnopohlavních párů a přestat jim zakazovat osvojování a adopce dětí? Měli bychom legalizovat a třeba i zdanit marihuanu? Povolit přísně regulovanou asistovanou sebevraždu a eutanazii? Jak snížíme počet umělých potratů? Máme mít kvóty dle pohlaví? Můžeme použít stát k redukci alkoholismu a nezdravého životního stylu? Zachováme si zákaz kouření v restauracích? A máme mít zavřené obchody během svátků?

16) Systémové zvýhodnění rodin vs. vymírání českého národa

Nejde jen o důchody, ale i o českou a naši západní kulturu. Možná je na světě celkově moc lidí, ale my potřebujeme více těch vzdělaných a civilizovaných. Spasí nás přídavky a daňové úlevy, nebo se zaměříme i na flexibilitu pracovního trhu a sociální služby? O jakých nástrojích z úspěšné zahraniční praxe víme, že lidi motivují mít děti? A je nutno říct, že rodina není jen hodnotou sama o sobě, ale pokud je zdravá, tak i dobrou zárukou pro co největší svobodu jednotlivce.

17) Zavedené vs. nové strany

Skutečně je nutné vymýšlet pro každé volby nové strany? Možná je naše politická kultura i naše systémové mechanismy stále na tak slabé úrovni, že k očistě potřebujeme pokaždé nové projekty. Ale nebylo by lepší, kdybychom v těch stranách byli a dokázali si je vždy očistit zevnitř? A vůbec – fakt těch stran potřebujeme mít ve sněmovně tolik? Neplýtváme zbytečně odborné lidské zdroje tím, když se štěpíme na detailech?

18) Politici nového vs. starého stylu

Je tady ještě pořád někdo zvědavý na bývalé normalizační komunisty? Na mafiány, co si nakradli v devadesátých letech? Na pohrobky opoziční smlouvy? Na kmotry, co zneužívají naše evropské dotace? Na nevzdělance, co dělají ostudu v zahraničí tím, že neumí ani anglicky nebo nedokážou zůstat střízliví? Na nabubřelá ega, co si ze sebe neumí udělat srandu? Na papaláše, co nedokážou jít mezi obyčejné lidi? Na kariéristy, co by se mimo politiku tak dobře nebo vůbec neuživili?

Těch konfliktních linií a hodnotových sporů, podle nichž se lze v těchto volbách rozhodovat, bychom mohli najít více. Tyto mi přijdou nejviditelnější a nejdůležitější. A to v pořadí, v jakém jsem je uvedl.

Volte KDU-ČSL, ODS, Svobodné a TOP 09. Proč?

Nebo zelené a Piráty. A naopak – nevolte komunisty, zemanovce ani socialisty. Koho volit? Koho nevolit? A z jakých důvodů?

Tyto volby jsou mimořádné. Nejen předčasné, ale dost možná i historické. Dav si žádá krev a několik hlupáků vycítilo příležitost postavit na tom své politické kariéry. Budiž. Ani v české historii to není poprvé.

Snad to teď vidíme jen všechno černě a Češi populistické sliby prohlédnou a v příštích volbách už budou vědět, že žádný Zeman, žádný Babiš ani žádný Okamura nás nespasí. Pokud teda nějaké příští volby budou. Co pro to můžeme udělat? Volit ty strany, které budou v příští sněmovně plnit roli konstruktivní, demokratické a občanské opozice.

Strany, které má smysl volit, a dostanou se tam:

KDU-ČSL

Tři roky byla mimo sněmovnu. Měla příležitost očistit se od lidí, kterým jde jen o moc. Kandidují za ni osobnosti, které něco dokázaly v osobním, občanském, profesním nebo i politickém životě – třeba na komunální úrovni. Je zárukou toho, že bude bránit demokracii a svobodu. Že zároveň nepůjde na ruku kmotrům. Její program je středový. Jejím vzorem jsou německé CDU a CSU, kterým voliči opakovaně vyjadřují důvěru v několika volebních obdobích po sobě. Navíc – to asi není ani tak názor jako spíše fakt – u křesťanských demokratů se dá předpokládat, že díky svým hodnotám jsou to lidé, kteří umějí makat. A spíše poctivě a zodpovědně.

Pokud o volbě KDU-ČSL přemýšlíte a stejně jako já ještě váháte, čtěte dále – Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

ODS

Vzhledem k tomu, že můžeme očekávat její nízký volební výsledek (6-10 %), a protože i voliči ODS umějí kroužkovat, dá se předpokládat, že v příští sněmovně za ni zasednou spíše důvěryhodné osobnosti, ne kmotři. Je to strana, která má umírněný středo-pravicový program, která se hlásí k liberálním a konzervativním idejím, a která v následujících letech bude plnit důležitou opoziční roli. Kromě programu a idejí má také okolo 21 tisíc členů. A přestože tyto volby rekordně projede, tak pokud se jí podaří nastartovat podobný očistný proces jako lidovcům, bude i do budoucna zavedenou demokratickou stranou, která není jen na jedno použití, ale která generuje schopné lídry a důležité myšlenky.

Pokud se nudíte, tak argumenty pro a proti volbě ODS si můžete přečíst tady – Chtěl bych volit ODS, ale…

TOP 09

Další ze stran, která se v příští rudé a populistické sněmovně bude zastávat hodnot západní civilizace. Bude důležité, aby i ona měla co nejvíce opozičních poslanců, kteří budou alespoň zdůrazňovat to, že některé věci se mají dělat jinak a jak. Před třemi lety se zdálo, že je to jen jednorázová marketingová strana, že po odchodu Karla už z ní nic nezbude. Není to dle mého tak úplně pravda. Její program je poměrně kvalitní. Trošku připomíná německou CDU. A od svých konkurentů z řad ANO, ODS, Svobodných, KDU-ČSL, SZ i ČSSD se dokáže odlišit. Navíc jejím příštím předsedou zřejmě nebude Kalousek, ale spíše někdo jako je Leoš Heger.

Strany, které má smysl volit, přestože se tam pravděpodobně nedostanou:

Svobodní

Bylo by krásné, kdyby se Svobodným podařilo překonat 5% hranici. Ačkoliv jejich vesměs klasicky liberální program působí v době sociálního státu spíše jako taková pravicová utopie z kvalitních politicko-filosofických textů, v debatách ČT z jednotlivých krajů mi jejich odlišný pohled na věc chyběl. Pokud bychom je ve sněmovně měli, byla by česká pravice sice rozštěpená podobně jako ta slovenská, ale měla by další posily. Hlasy pro svobodu.

Přemýšlíte-li stejně jako já i nad Svobodnými, čtěte dále – Chtěl bych volit Svobodné, ale…

 

Strana zelených

Melouni a neomarxisti? Ne tak docela. Čeští zelení se sice pod vedením Ondřeje Lišky či Matěje Stropnického posunuli doleva, nicméně lze i u nich očekávat, že se budou zastávat právního státu, demokracie a svobody. Že budou bojovat za transparentní státní správu a připomínat některé postmateriální hodnoty.

Piráti

Oni si sice sami nevěří na 5 %, ale mohli by se stát zajímavým překvapením voleb. Přestože zdaleka nesouhlasím s jejich programem, jsou mi podobně jako zelení nebo Svobodní v něčem sympatičtí – spontánní kampaň, která jde zespodu, podpora z řad občanské společnosti i nastolování témat, kterým ostatní strany zatím moc nerozumí. A i u nich se dá očekávat odpor k autoritářské vládě, stejně jako boj za transparentnější státní správu.

Strany, které by mělo smysl volit, ale určitě se tam nedostanou:

Koruna česká

Kdyby situace nebyla tak vážná a demokratické strany, které v příští sněmovně usednou, by nepotřebovaly každý hlas, klidně bych monarchisty volil. Nejenže mi na volební kalkulačce vyšli opakovaně snad pokaždé, když jsem si ji dělal, ale také mám takové intuitivní tušení, že ideje, za které se Koruna česká staví, jsou tím, co by naše země potřebovala. Parlamentní monarchii postavenou na hodnotách západní civilizace. Jenže KČ se tam nedostane a je škoda, že její zástupci nekandidují strategicky chytře na kandidátkách KDU-ČSL či TOP 09. V tuto chvíli je hlas pro KČ zbytečně vyhozeným hlasem.

Strana soukromníků ČR

Živnostníci a malí podnikatelé hájící zájmy svého stavu. V době marketingových stran zajímavá pochoutka pro politology. Středopravicový program, na kandidátce i lidé z Konzervativní strany. Kdyby nehrozila rudá ústavní většina s Babišem a Okamurou k tomu, byla by to určitě dobrá volba. V tuto chvíli je to opět zbytečně vyhozený hlas. Bohužel.

Strany, u nichž se voliči zřejmě opět nachytají:

ANO

Je krásné poslouchat naštvaného Babiše, jak tvrdí, že za jeho řízení bude líp. Dokonce má i podporu respektovaných podnikatelů, celebrit i osobností z občanské společnosti. Jenže pravicový volič by měl na emoce a podvědomí zacílenou kampaň umět prohlédnout. Měla by jej znepokojovat slova o řízení občanů politiky, o vedení demokratického státu jako firmy, o tom, že demokracie je problém, že kapitalismus je problém, že umějí dát lidem práci atp.

Měl by se znepokojovat také nad odmítnutou inzercí v Babišem ovládnutých novinách, nad jeho neschopností vyvrátit svou spolupráci s StB, nad tím, že z kariérních důvodů vstoupil do KSČ a ještě se drze vymlouvá na to, že jej k tomu donutila jeho matka, nad tím, že většina budoucích poslanců za ANO nemá politické zkušenosti nebo nad tím, že je ze sálu gorilami vyhazován někdo, kdo má nepříjemné dotazy. Popřemýšlet i nad tím, co je na – za pochodu program měnícím – ANO tak pravicového a jak to vlastně v historii vypadalo, když se k moci dostávaly fašistické strany.

Čtěte dále – Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?

Úsvit

Každému z nás vadí, že je tady korupce a bor*el. Někteří však věří tomu, že si stačí zvolit silného vůdce, a vše rázem zmizí. Tomio Okamura je ukázkou potenciálně nebezpečného demagoga. Pokud se do sněmovny dostane, pravděpodobně zůstane v opozici a jeho voliči si začnou naříkat – „vy už tam jste, ale pořád se nic nezměnilo. My pořád zažíváme negativní emoce, a ráj na zemi stále nenastal. Už vám nevěříme.“ A hvězda Tomia zase pohasne. Doufejme.

Nechápejte mě špatně, taky bych si přál, aby s tím bord*lem u nás někdo něco udělal, ale to nebude ten, kdo nejvíc řve. To bude každý z nás dělající mravenčí práci v našem okolí a taky v našich vlastních životech.

Strany, které nemá smysl volit

Moc bych si přál, abychom i u nás měli vyspělou a zodpovědnou sociální demokracii západního typu, která uznává vládu práva, svobodný trh, úctu ke svobodě jednotlivce a odmítá se vést na vlně primitivního populismu. Jenže u naší ČSSD platí dvojnásob, že to nebyli pouze sociální demokraté, kdo se kdysi vyvinul ze socialistického hnutí, ale že to byli také revoluční komunisté.

Tajná předvolební schůzka se stalinistickou KSČM asi nebude jen geniální trik, jak vyhecovat pravicové voliče, aby k těm volbám přece jen šli. Špičky ČSSD zadním zatímco špičky komunistů předním vchodem budou spíše předzvěst něčeho většího, hrozivějšího. Pro voliče naší nedemokratické a Zemanovi pokorně sloužící levice mám pár dotazů:

Otázky pro voliče ČSSD:

– skutečně vám nevadí paktovat se téměř 24 let od Listopadu s komunisty?

– opravdu si myslíte, že program sociální demokracie je dlouhodobě udržitelný?

– volíte ČSSD proto, že je to zodpovědná volba pro naši společnou budoucnost, nebo jen kvůli vlastnímu aktuálnímu prospěchu?

– už jste zapomněli na kauzy z dob socialistických vlád, na nezodpovědné zadlužování v době ekonomického růstu, na dobu opoziční smlouvy?

– co říkáte na to, že je to snad jediná česká strana, která jde do koalice opravdu s každým?

– a skutečně vám nevadí, že je to strana, která je ochotná se do jednoho člověka podřídit šílenému Zemanovi?

Otázky pro voliče SPOZ:

– chléb a hry – co to znamená?

– přemýšleli jste někdy nad tím, kolik utrpení se na světě stalo pod vedením arogantního autoritáře?

– kdo zemanovce sponzoruje?

– co napojení na Kreml?

– už jste zapomněli na dobu normalizace?

Otázky pro voliče KSČM:

nestydíte se?

– zjišťovali jste si někdy, co je vaše strana zač?

– četli jste někdy stránky typu – www.totalita.cz?

– co byste si mysleli o Němcích, kteří by v roce 1969 chtěli volit nacisty?

– víte o tom, že ani tato KSČM není stranou bez korupčních kauz?

– máte alespoň kousek slušnosti, snahy hledat fakta a pokory přiznat si, že vaše volba není správná?

Závěr

Řadu stran jsem zde ani nejmenoval. Jednoprocentní hranici sice mají šanci překročit ještě národovecko-konzervativní Hlavu vzhůru s – kmotrů se zastávajícím – Klausem na billboardech či národně socialistcká DSSS, nepředpokládám však, že někdo soudný by jejich volbu vůbec zvažoval. A ostatní strany jsou naprosto marginální, přestože KAN s volebním spotem se Zdenou Mašínovou nebo komunálně-občanská Změna by taky stály za zmínku. Ne však za propadlý hlas.

Tyto volby budou pro naši zemi extrémně důležité. Jestliže dnes vtipkujeme o tom, že bychom si měli užívat těch posledních několik hodin svobody a demokracie, soudruzi v SPOZ už možná přemýšlejí, jak zařídit, aby nám úsměv na tváři pěkně zamrzl. Tak jak se za podivných okolností naše země zbavila Nečase, přejde o víkendu na čas zimní.

Volme tak, aby naše děti nemusely vyrůstat v Kremlofertu!

Čtěte také: 

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

V pátek to vypukne a řada z nás ještě stále neví, komu to nakonec hodíme. Otázka, jak vlastně zjistit, koho bychom měli volit, je více než na místě. Jaké jsou možnosti?

1) Přečtěte si ústavu a taky její preambuli.

2) Poznejte náš volební systém. Ne v každém kraji má náš hlas stejnou váhu. A máme 4 kroužky.

3) Mějte znalosti o české historii. A nejen české. Projděte si třeba weby typu totalita.cz atp.

4) Sledujte politiky průběžně. Ne jen pár dnů před volbami.

5) Přečtěte si programy kandidujících stran. A porovnejte je třeba s tím, jak moc se jim dařily plnit v minulosti a jak dobře dokážou argumentovat, proč něco z toho neprosadili. Pročtěte si taky jejich historii.

6) Přemýšlejte o politické filozofii. Je vám blízký liberalismus, konzervatismus, křesťanská demokracie, sociální demokracie či jiné směry?

7) Využijte internetové nástroje:

prezentace na webu kohovolit.eu

demagog.cz – lžou?

slibujeme.cz – neplní?

deníkpolitika.cz – jaké mají hodnocení?

blablanevolím.cz – chtějí bojovat proti korupci?

Inventura hlasování – hlasovali tak, jak byste chtěli?

8) Udělejte si předvolební testy

volební kalkulačka (35 otázek)

rozšířená volební kalkulačka (80 otázek)

test na Aktuálně.cz

premiérská kalkulačka

9) Sledujte televizní debaty

z vašeho kraje

tu hlavní ve čtvrtek

tu z idnes.cz

ty na Nově

– nebo nějaké další

10) Projděte si weby, sociální sítě, články, rozhovory atd. od jednotlivých politiků či kandidujících stran.

A položte si následující otázky:

  • Co očekávám od těch, kteří budou zvoleni?
  • Co z toho si mohu zařídit sám?
  • Co je skutečným důvodem, proč jsem se rozhodl volit zrovna tuto stranu?
  • Jsem si jistý, že moje volba bude správná?
  • Prozkoumal jsem opravdu všechny ostatní možnosti?
  • Je moje volba chytrá i ze strategických důvodů?
  • Jakou má moje strana šanci dostat se do sněmovny?
  • Volím tak, aby to bylo výhodné pro mě osobně, nebo aby to bylo spravedlivé pro všechny?
  • Budou se na mou volbu dívat Češi ve 22. století jako na správné rozhodnutí?

Těch otázek si můžete položit klidně i víc. Nebo se nechte zmanipulovat průzkumy, billboardy, celebritami, nesplnitelnými sliby a emocemi. Dělají to tak všichni a je to jednodušší než přemýšlet. Přece jen, kdybychom volili hlavou a jednou si zvolili schopné lidi, na co bychom si pak v hospodě stěžovali?
Čtěte také: