Archiv pro štítek: Lidovci

Ve Vsetíně měl vyhrát Čunek

Osobně nejsem v KDU-ČSL dlouho (rok a půl) a byl jsem rád, že ti (podle mého názoru) největší mafiáni stranu před rokem opusili, ale dosud jsem se nevzpamatoval z toho, že Jiří Čunek nepostoupil do druhého kola ve volbě předsedy. Byl to pro mě šok, protože z těch čtyř kandidátů (Březina, Čunek, Svoboda, Šojdrová) jsem jej považoval za nejlepšího – z morálního a mediálního hlediska (známost a kontroverze jeho jména) – pravda, s odborností a mediální obratností je to horší – ale na tom se dá pracovat jednodušeji než na pokřiveném charakteru.

Ve Vsetíně měl vyhrát Čunek
Osobně nejsem v KDU-ČSL dlouho (rok a půl) a byl jsem rád, že ti (podle mého názoru) největší mafiáni stranu před rokem opusili, ale dosud jsem se nevzpamatoval z toho, že Jiří Čunek nepostoupil do druhého kola ve volbě předsedy. Byl to pro mě šok, protože z těch čtyř kandidátů (Březina, Čunek, Svoboda, Šojdrová) jsem jej považoval za nejlepšího – z morálního a mediálního hlediska (známost a kontroverze jeho jména) – pravda, s odborností a mediální obratností je to horší – ale na tom se dá pracovat jednodušeji než na pokřiveném charakteru.
Říkal jsem si – teď, když je čistý (25 let dozadu se nic nenašlo), tak budeme bojovat i za to, abychom svého (od Luxe nejlepšího) předsedu v očích veřejnosti očistili. Když do druhého kola postoupili Jan Březina a Cyril Svoboda, bylo už mi jedno, jak to dopadne – protože ani jeden nebyli v tu chvíli tím, koho by strana potřebovala. Pak byl zvolen Cyril a já si říkal – no, dobře – má dobré místopředsedy, zbavili jsme se Kalouska a je důležité jej (Cyrila) do voleb (tehdy říjen 2009) maximálně podporovat (a jeho kauzy s charitou a další prostě ignorovat).
Ve straně se začaly dít nějaké pozitivní kroky (teď vidím, že byly spíše jen kosmetické) a hodně u mě stoupl tím, že KDU-ČSL začala spolupracovat s Evropskou demokratickou stranou. A tak jsem záměrně přehlížel jeho mediální neobratnost (jak verbální, tak obsahovou), neřešil jsem jeho výstřelky, dále se nezajímal o minulé kauzy (katarský princ, odvolání Hybáškové, jeho bratra či aktuální soud s charitou), o jeho neoblíbenost mezi řadovými straníky, mezi voliči, jeho mírně arogantní přístup a další věci. Prostě šlo o tuto zemi a KDU-ČSL měla šanci, že ji povede správným směrem, tak jsem se pro kampaň nasadil.
Jen se teď ptám. Kolik bychom asi měli procent, kdyby byl předsedou Jiří Čunek? Vím – je to jen kdyby, ale já si myslím, že minimálně deset. A pak tu ještě zůstávájí další otázky. Proč si KDU-ČSL zvolila už jednou neúspěšného předsedu (který měl zřejmě navíc i velkou zásluhu na potopení jedinečného projektu – Čtyřkoalice). A nebyl Cyril Svoboda náhodou celou dobu nastrčeným trojským koněm m. Kalouska?

Říkal jsem si – teď, když je čistý (25 let dozadu se nic nenašlo), tak budeme bojovat i za to, abychom svého (od Luxe nejlepšího) předsedu v očích veřejnosti očistili. Když do druhého kola postoupili Jan Březina a Cyril Svoboda, bylo už mi jedno, jak to dopadne – protože ani jeden nebyli v tu chvíli tím, koho by strana potřebovala. Pak byl zvolen Cyril a já si říkal – no, dobře – má dobré místopředsedy, zbavili jsme se Kalouska a je důležité jej (Cyrila) do voleb (tehdy říjen 2009) maximálně podporovat (a jeho kauzy s charitou a další prostě ignorovat).

Ve straně se začaly dít nějaké pozitivní kroky (teď vidím, že byly spíše jen kosmetické) a hodně u mě stoupl tím, že KDU-ČSL začala spolupracovat s Evropskou demokratickou stranou. A tak jsem záměrně přehlížel jeho mediální neobratnost (jak verbální, tak obsahovou), neřešil jsem jeho výstřelky, dále se nezajímal o minulé kauzy (katarský princ, odvolání Hybáškové, jeho bratra či aktuální soud s charitou), o jeho neoblíbenost mezi řadovými straníky, mezi voliči, jeho mírně arogantní přístup a další věci. Prostě šlo o tuto zemi a KDU-ČSL měla šanci, že ji povede správným směrem, tak jsem se pro kampaň nasadil.

Jen se teď ptám. Kolik bychom asi měli procent, kdyby byl předsedou Jiří Čunek? Vím – je to jen kdyby, ale já si myslím, že minimálně deset. A pak tu ještě zůstávájí další otázky. Proč si KDU-ČSL zvolila už jednou neúspěšného předsedu (který měl zřejmě navíc i velkou zásluhu na potopení jedinečného projektu – Čtyřkoalice). A nebyl Cyril Svoboda náhodou celou dobu nastrčeným trojským koněm m. Kalouska?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=150096

Největší a nejstarší

Nebude to článek o amerických republikánech – kterým se přezdívá Velká stará strana (Grand Old Party – GOP), ale ta naše česká s ní má i něco společného. Největší demokratická a nejstarší nesocialistická strana u nás – strana lidová – měla minulou sobotu svou Ideovou konferenci. Slyšeli jsme spoustu pozitivních titulků a článků (ČT, Pravo, …), ale také hledání chyb tam, kde nejsou (Lidovky, MFD, …).

Kdo viděl alespoň kousek této akce (třeba reportáž v hlavních zprávách ČT), nabyl dojmu, že je to moderní středová strana s vtipnými lidmi. Ano lidmi, ne papaláši. Ano státníky, ne politiky. Pohled na mladé svobodné lidi za řečníkem, poutavou žlutou barvu, logo, které právem říká – to lepší v nás.

Zastoupení řečníků a obsahu jejích projevů bylo takové, že rozumný a vyspělý člověk bude mít těžké KDU-ČSL nevolit. Nejdříve vystoupil předseda Cyril Svoboda a oznámil základní věci. Poté sklidila velký úspěch předsedkyně Evropské demokratické strany, s níž jde KDU-ČSL do voleb, Jana Hybášková. Ta nahlas řekla, co je to ODS (strana podle vzoru britských konzervativců pro horních 10 000, ale těch českých horních 10 000 se zdaleka nechová ke svým spoluobčanům jako britských horních 10 000, která přejmenovala Českou republiku na ČEZkou), ČSSD (strana lží, demagogie a negativismu, která svrhla vládu v době těžké globální krize, kdy na nás spoléhala celá Evropa), TOP 09 (strana nových tváří, zejména té Kalouskovy).

Konkrétní údaje pro podporu rodin a odstranění jejich diskriminace přednesla Michaela Šojdrová. Svíčku naděje zapálil vtipem sršící Stanislav Juránek z moravské vesničky jménem Brno. O ekonomických záměrech nám poreferovaly zatím neprofláklé tváře místopředsedů Pavla Horáka a Jiřího Koliby.

Podle mě nejlepší na konec byl ale Pavel Svoboda a jeho hlášky: „Co pak může být pouhý seznam státních institucí dané země delší než délka průměrného dospělého člověka?“ „Pokud se chceme mít jako v Bavorsku, tak taky musíme volit jako v Bavorsku!“

Celou ideovou konferenci si můžete pustit zde:
http://www.ct24.cz/vysilani/2010/03/20/10101491767-210411034000167-10:00-programova-konference-kdu-csl/1/

Stručný obsah a projevy:

http://www.kdu.cz/Zpravy/Aktualne/2010/Predsednictvo-KDU-CSL-svolava-Ideovou-konferenci-n.aspx

To nejlepší z projevu Pavla Svobody:

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=130742

Musíme se vrátit!

Opravdu musíme? A kam vlastně? Mám pocit, že nemusíme, ale pokud to neuděláme, tak naše západní společnost pomalu ale jistě zanikne. A nedivme se, toto potkalo již mnoho civilizací před námi.

Dnešní Evropa, Spojené Státy, Japonsko, Jižní Amerika, Čína ale i svět obecně otočil v poslední době kormidlem pořádně doleva. A to jak po ekonomické stránce, tak především po té společenské.

Evropu ovládají socialisté s liberály (přestože jsou lidovci nejsilnější frakcí, nemají potřebnou většinu). Americe vládne zřejmě nejlevicovější prezident v historii. Japonsko po 50 letech vlády pravice, ovládla levice. Pozici světového lídra si nárokuje komunisticko-kapitalistická Čína a mohl bych pokračovat.

Zkrátka, jedná se o to, že lidé zpohodlněli a naivně si začínají myslet, že stát je tu od toho, aby se o ně staral. Já si to kdysi taky myslel. Dnes vím, že je to naprostý nesmysl a zatím to neschopní prospěchářští politici udržují nehoráznými dluhy – a že by někoho zajímalo, kdo a kdy je bude platit? Nemůžeme přeci dopustit, abychom my projedli budoucnost našich dětí. Ty, nejenže nebudou mít sociální stát, nejenže nebudou mít co jíst, ale budou za nás platit, za naši neschopnost, nečinnost, lenost a pohodlnost. Teprve jejich děti si budou moct začít vydělávat na to, aby uživili sami sebe.

Toto je otřesný scénář, a proto si myslím, že se musíme vrátit. Nejlépe na společensko-ekonomickou úroveň Spojených Států na přelomu 19. a 20. století. Každý z nás (k výjimkám se dostanu později) má předpoklady k tomu být schopný jedinec. Každý má nějaký potenciál, nějaký talent a schopnosti, kterými může vytvořit hodnoty, a které může přetvořit na peníze.

Každý mladý člověk si může/musí uvědomit, že na to, aby přežil, založil rodinu, o tu se postaral či si zajistil důstojné stáří, má sílu. Začne to tím, že se bude vzdělávat (v oblasti, která ho pohltí), bude se snažit být nejlepší, najde způsoby, jak si splnit své největší sny. Všimne si toho, že on má a může mít zdravé ruce, nohy i hlavu a nepotřebuje pomoc od státu, že naopak on bude pomáhat těm, kteří to mají v životě těžší.

Společnost se musí vrátit k tomu, že svoboda a lidská důstojnost je více než pohodlí a zalíbení se okolí. Musíme začínat my, nečekat, až začnou ostatní. Musíme se přestat bát, naučit se rozlišit dobro od zla. Vrátit do společnosti důvěru a zdvořilost. Zaměřit se na ty pravé hodnoty a principy. Já osobně třeba nejsem schopen dělat věci naplno – musíme se naučit dotahovat věci do konce. Jít si za svými ideály, protože ty se stanou skutečností jedině tehdy, když o ně budeme velmi usilovat.

Pracovní místa nemůžeme uměle vytvářet nebo se stávat montovnou Evropy, ale musíme se stávat podnikateli, být tvořiví, investovat do vzdělání. Jistě, nemůžeme všichni podnikat, ale musíme přestat být tupé ovce a naivně si myslet, že naše osobní, společenské či ekonomické štěstí nám má zajistit kdokoliv jiný, jen ne my sami.

A k těm výjimkám. Nemyslím to tak, že se máme vrátit k ranému kapitalismu a o postižené a nemocné se nestarat. Především se musíme zaměřit na prevenci a uvědomit každého, že může a má v sobě tu sílu být zdravý, šťastný a bohatý. Ale protože budeme muset i hasit, co už hoří, tak podporuji koncept sociálně-tržního hospodářství, který prosazuje právě Evropská lidová strana a který vyzdvihl vyspělé státy západní Evropy právě tam, kde jsou.

V poslední době si také začínám čím dál tím více myslet, že se západní civilizace musí vrátit k tomu, na čem vznikla – tedy ke křesťanství a víře v Boha, ale snad bude zatím stačit výše popsané.

A teď mě prosím omluvte, musím se k tomu vrátit také!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117362