Reakce na Zemanův projev

Za to, že jsme neslyšeli tak dobrý projev, jaký bychom slyšet mohli, nemůže pouze Zeman. Taky jsme nemuseli zavádět přímou volbu nebo kdysi dávno rušit království.
To dobré z výročního projevu hlavy státu:
– zdůraznil, že máme 2. nejnižší nezaměstnanost a 2. nejvyšší ekonomický růst v EU a našim zaměstnancům a zaměstnavatelům za to poděkoval
– řekl, že ne všechny sociální dávky jsou dobré, že např. příspěvek na bydlení je nesmysl
– představil svou vizi pro ČR – směřovat směrem ke skandinávským zemím – modelu na dvou pilířích – vysokých (a progresivních) daních + to, že se jejich výnos nerozkrade, ale investuje do lidí – do zdravotnictví, vzdělání, vědy, výzkumu atp.
– zkritizoval velkou část blízkovýchodních uprchlíků za to, že jsou to většinou zdraví mladí muži, kteří místo toho, aby se zbraní v ruce bojovali za svou zem, tak jen odlévají schopné lidi, a tím islámskému státu pouze pomáhají
– připomněl taky důležitou věc – že tahle země je naše a nemůže patřit všem (jinými slovy – o imigrační a integrační politice si máme rozhodovat v Praze)
To horší:
– jeho projev trošku působil i jako snaha přesvědčit Babiše, aby získal jeho podporu v příštích prezidentských volbách
– naše nynější (a dočasné) ekonomické úspěchy přisoudil mj. současné vládě, která se o ně ale asi nijak nezasloužila, spíše dělá vše pro to, abychom zase začali rapidně klesat
– zároveň s tím kritizoval předchozí pravicové vlády, nicméně je dost pravděpodobné, že jsou to právě ony a jejich nepopulární (sice ne vždy ideální) politika, jimž za současný stav vděčíme
– jeho vychvalování skandinávského modelu je problematické, protože nelze ignorovat to, že se od jeho přehnané verze v posledních letech spíše ustupuje, a zároveň s tím i to, že třeba takové Švýcarsko se svými nízkými daněmi je na tom patrně daleko lépe
– kritizovat masovou imigraci je sice na místě, ale bylo by vhodné, aby hlava státu říkala i to B – tedy, že naše země je sice naše a nemůže patřit všem, ale kvůli tomu nemusíme a nesmíme být primitivními rasisty
– ostatně ta generalizace, že uprchlíci utíkají do Evropy za sociálními dávkami a konspirace o tom, že je to řízená invaze, zní z úst hlavy státu poněkud přehnaně
– zábavné bylo ovšem i to, že když začal mluvit o letošním 17. listopadu, tak jsem čekal, že se v souvislosti s tím za něco omluví, ale místo toho nám řekl, že jej zpravodajské služby sice informovaly o tom, co bude na transparentech, ale zapomněl se zmínit, jak je možné, že už mu neřekly, kdo že to je ten Konvička
Obecně byla jeho řeč spíše výběrem osobních politických názorů, a nikoliv státnickým projevem hlavy státu. Chyběla tam inspirace v tom, v čem všem bychom mohli být lepší společností, a jak toho může každý z nás svou mravenčí prací dosáhnout.
Ale nenechme se otrávit, za pár dní máme ještě slovenského prezidenta a jeho projev.
Odkaz na ten Zemanův je zde.

Premiérův projev ke stavu České republiky

Každý rok se ve Spojených státech koná projev prezidenta ke stavu Unie. V něm šéf vlády podává Američanům zprávu o tom, jak se zemi daří pod jeho vedením. Kromě povzbudivých hesel, v nichž připomíná ideje, na kterých byla jejich země postavena, představuje rovněž konkrétní plány a reálná čísla o tom, čeho v následujícím roce hodlá dosáhnout. Ostatním také dává za příklad ty občany, kteří během roku prokázali mimořádnou občanskou statečnost.
Jsem toho názoru, že podobnou událost bychom měli mít i v České republice. V první části článku se pokusím nastínit, jak by to mohlo vypadat u nás.
Jen si to představte. Premiér České republiky za mohutného potlesku vchází do místnosti, v níž jsou zákonodárci z obou parlamentních komor, členové vlády, premiérova manželka, významní občané z řad soudců, armády, kultury, podnikatelů atp. Během příchodu si s ostatními podává ruce, je jeden z nich, občan dočasně sloužící na nejmocnější volené pozici v zemi.
Ještě než začne mluvit, předá písemnou podobu své zprávy předsedovi senátu a poslanecké sněmovny. Ve chvíli, kdy řekne něco, s čím poslanci a senátoři v sále souhlasí, přeruší jej potlesk, v případě mimořádného souhlasu i ve stoje. Většinou se z lavic zvedají vládní zákonodárci, ale přibližně ve třetině případů se stává, že vstávají a aplaudují také ti opoziční. Často se děje také to, že u jednotlivých věcí v rámci jedné politické strany vstávají jen jednotlivci a všichni okolo nich sedí.
Potom, co premiér apeluje na vládní i opoziční zákonodárce, aby hlasovali pro důležité zákony, které se chystá v parlamentu prosadit, přichází z hlediska posilování morálky ve společnosti nejdůležitější část projevu. Předseda vlády uvádí příklad těch občanů, kteří udělali během roku pro zemi něco mimořádného, čím mohou být pro všechny ostatní vzorem. Jsou to obyčejní lidé a jsou v sále – a tedy i na obrazovkách milionů občanů – přítomni. Jako třeba paní ve věku sto dvou let, která čekala šest hodin ve frontě jen proto, aby mohla jít volit.
Ano, u nás bychom se tomu asi cynicky vysmáli. Asi i tomu, kdyby šéf vlády na konci svého projevu řekl – Bůh žehnej České republice. Považovali bychom to celé za patetickou hru emocí. Jsem ale toho názoru, že bychom to velice potřebovali. Částečně nám to vynahrazuje několikaminutový novoroční projev prezidenta či jeho každoroční předávání státních vyznamenání. To ale není ono.
V premiérově zprávě o stavu země by nemohly být pouze fráze, ale musely by tam být také konkrétní výsledky, čísla a plány. Pro vládu by to byla obrovská příležitost, jak si udržovat a zlepšovat vztahy s veřejností. A není pochyb o tom, že zrovna současné vládě by to více než prospělo. Přemýšlejme o tom.
A to nejlepší z Obamova letošního projevu?
Pro širší pochopení toho, jak uvažuje americký občan, jak vůbec uvažuje svobodný a demokratický člověk a hrdý patriot, přináším věty, které mě v tomto roce nejvíce zaujaly:
– „občané nečekají, že vláda vyřeší každý jejich problém“
– „nejlepší národ na planetě“
– „ne větší, ale chytřejší vláda“
– „Amerika jako magnet pro nová pracovní místa“
– „nejlepší produkty a nejlepší nápady“
– „můžeme to napravit společně“
– „self government“
– „můžeme mít každý rozdílná povolání, nosit odlišné uniformy a mít opačný názor, než člověk vedle nás, ale jako Američané všichni sdílíme ten stejný hrdý titul – jsme občané“
– „občané jako autoři příští skvělé kapitoly Spojených států“
A na závěr snad jen to, kdy před zraky celého světa v přímém přenosu děkoval své ženě – „Thank you, honey.“
Záznam projevu – http://www.c-span.org/SOTU/
Psáno pro BigBlogger na Lidovky.cz.

Tajný projev premiéra Nečase

„Dámy a pánové, Vážení spoluobčané, děkuji Vám za tak silnou podporu, kterou jsem od Vás na čtyři roky dostal. Bude mi ctí sloužit Vám jako Váš premiér. Rád bych Vás všechny v této nelehké době chtěl požádat o jednu věc. Chci společně s Vámi usilovat o lepší a svobodnější Českou republiku!

Je nutno přiznat si, že v posledních letech jsme si nevládli zrovna nejlépe. Naším dětem jsme vytvořili obrovské dluhy, nebojovali jsme dostatečně odvážně proti korupci, dokonce jsme zažili mezinárodní ostudu. To vše je teď již za námi. Je jedno, kdo za to může. Podstatné je nyní to, abychom se všichni spojili a začali na obnově naší země usilovně a poctivě pracovat.

Společně s celou naší západní civilizací zažíváme největší ekonomickou, společenskou i morální krizi od velké deprese z třicátých let minulého století. Tehdy demokratičtí političtí vůdci neměli odvahu postavit se výzvám své doby čelem. Všichni víme, jak to dopadlo.

Dámy a pánové, během čtyř let mé nové vlády chci snížit a zjednodušit daně. Věřím, že díky tomu se nám podaří ulehčit život všem občanům a především živnostníkům a poctivým podnikatelům, kteří pro naši zemi denně vstávají a riskují, aby mohli dalším lidem vytvořit kvalitní pracovní místa. Snížíme daně také proto, že to rozproudí spotřebu a dá to všem lidem a firmám možnost více investovat a pomáhat těm nejpotřebnějším, kterých se úsporná opatření v kombinaci s poklesem ekonomiky dotknou nejvíce.

Moje vláda bude rušit také spoustu úřadů, několik stovek úřednických pozic, snižovat byrokratickou zátěž, omezovat mnohé státní zakázky a ukončí nebo lépe nasměruje státní podporu poskytovanou na státu závislým jednotlivcům i institucím. Chci Vás proto požádat o jednu skutečně důležitou věc – pojďme se všichni společně dívat ve svých rodinách, ve svém okolí, v našich vesnicích a městech, zda tam není někdo, kdo by potřeboval naši finanční, materiální či alespoň slovní pomoc.

A nechci v této souvislosti jen mluvit a apelovat na nás všechny. Osobně jsem se rozhodl dát 60 % svého premiérského i poslaneckého platu na charitu a k podobnému kroku jsem vyzval i ministry mé vlády, zákonodárce a politiky mé strany a také všechny ostatní, kteří mohou pomoci. Bude to těžké, ale je to správné, pojďme to udělat!

Za čtyři roky můžeme dokázat mnoho. Věřím v demokracii, věřím na zavedení funkčního právního státu i v naší postkomunistické zemi, věřím ve svobodu jednotlivce a dobrovolnou solidaritu, věřím ve zdravý a svobodný trh, věřím, že naše země – Česká republika – může být tím nejlepším místem k životu a společně s Vámi se nám podaří tuto novou éru naší nádherné země úspěšně nastartovat!

Váš Petr Nečas“

Pozn.: Je jen škoda, že žádný takový projev premiéra Nečase neexistuje, že žádný takový projev nebyl vysílán nejen ve všech veřejnoprávních médiích v hlavním vysílacím čase, nebyl otištěn ve všech novinách a na sociálních sítích a přes e-maily sdílen všemi poctivými a demokratickými občany, kteří to s touto zemí myslí skutečně dobře. Ale uvidíme, do konce funkčního období současné vlády zbývá ještě více než rok a půl, třeba se ještě dočkáme.