Politický systém Itálie – zajímavosti…

Těžko říct, jestli si z italského politického systému můžeme vzít něco, co by tam bylo lepší, nicméně alespoň pár zajímavostí:

– v historii tzv. transformismus – tlak zdola a nastolování sociální otázky – politická neutralizace možné opozice nových sociálních skupin, kooptace individuálních představitelů nebo vybraných politických organizací… jeho základním mechanismem se stal klientelismus, kde ti zdola se občas domohou uspokojení nejrůznějších potřeb a tužeb, jež obdrží z rukou místních notáblů a vůdců, výměnou za svou bezvýhradnou podporu
– v roce 1946 si Italové odhlasovali v referendu, že se stanou republikou – 54,3 % pro; na severu a ve středu země většina pro republiku, na jihu pro monarchii
– dneska aktuální záležitost – http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/299619-ve-trech-kolech-v-italii-nezvolili-prezidenta.html – prezident se volí nepřímo – obě komory parlamentu + 3 delegáti z každé z 20 italských provincií; v 1971 byl prezident zvolen až ve 21. kole
– obě komory parlamentu jsou rovnomocné – o (ne)důvěře vládě mají právo hlasovat obě
– zákon musí být schválen v obou komorách odděleně, ale jeho schválení není časově omezeno, takže může putovat tam a zpět, tzv. člunek (fakticky je ale v praxi limitován délkou mandátů jednotlivých komor, protože nově zvolený parlament nemůže dokončovat projednání zákonů, které začal ten předchozí)
– … spolu s hlasem pro určitou kandidátku mohl volič (ve starém volebním systému) uplatnit 3-4 preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty, případně mohl v kandidátce provádět škrty … s těmito preferencemi se v jednotlivých volebních obvodech celkem otevřeně obchodovalo, a také se velice rozšířila tzv. mikrotužková mina, totiž miniaturní tuha pod nehtem členů sčítací komise, kteří pak nenápadně třeba voličovu preferenci „3“ změnili na preferenci „13“
– referendum může iniciovat třetina zákonodárného sboru, pět regionálních shromáždění nebo 500 voličů
– v roce 1993 si v něm Italové schválili změnu volebního systému z proporčního na takový, kde 3/4 poslanců jsou v jednomandátových okrscích voleni přímo (většinově) a 1/4 proporčně dle kandidátní listy stran (se 4% klauzulí)
– ale v prosinci 2005 (půl roku před řádnými volbami) prosadila vláda S. Berlusconiho nový volební zákon – ten se v obou komorách vrací k poměrnému zastoupení … uzavírací klauzule (ve sněmovně) je 2 % pro strany, které kandidují v koalici, 4 % pro samostatně kandidující strany a 10 % pro celou koalici … specifickým rysem volebního systému je mandátový bonus – vítěz voleb do Sněmovny má automaticky nárok na 340 mandádtů z 630, tj. 54 % … většina expertů se shodovala, že změna systému byla účelová, a měla nahrávat Berlusconimu… avšak volby na jaře 2006 nakonec přidělily mandátový bonus opozičnímu Romanu Prodimu

– Italská komunistická strana (PCI) se postupně začala distancovat od politiky KSSS – přihlásila k členství v NATO, odsoudila invazi do Československa a později do Afghánistánu, přijala eurokomunistickou platformu a po vojenském převratu v Polsku se jednoznačně distancovala od souhrnného myšlenkového odkazu bolševické revoluce

– průměrná životnost italských vlád se za První republiky (1946-1994) pohybovala kolem osmi měsíců
– ještě v polovině 70. let se poukazovalo na převažující partikularismus, charakterizovaný loajalitami obrácenými především k nejbližším primárním komunitám, jako je rodina, klan, vesnice, v politickém životě pak fixovanými na předem danou, takřka při narození přidělenou politickou stranu … všechny masové politické strany se snažily rozšířit svou podporu připojením přidružených organizací odborových, studentských, kulturních, sportovních, rekreačních (všechny strany nabízely pro své členy a příznivce rozmanité a cenově výhodné programy na dovolenou, prázdniny atd.), kde by individuum mohlo být integrováno od kolébky do hrobu… všechny strany zakládaly svá výrobní družstva a byly spojeny s určitými „svými“ podniky (ne bez závisti se například poukazovalo, že podnikatelé sympatizující, respektive sponzorující PCI mají privilegovaný přístup na trhy v sovětském bloku). Taková rozsáhlá aktivita stran vyžadovala také komplexní hospodaření a rozsáhlé finanční prostředky
– pojem hlas dle příslušnosti – dvě silné politické komunity – komunistický lid a křesťanský lid… hlasování bez individuální volby – jako pouhé potvrzení toho, kam člověk patří, s jakými kulturními hodnotami nebo symboly se identifikuje
– systémový efekt stabilních stran a nestabilních vlád…

– revoluce soudců (1992) – trestní řízení s mnoha čelnými představiteli politických stran a státních úřadů – cca 900 vyšetřovaných předních politiků, cca 600 z nich bylo obžalováno z braní úplatků, spojení s mafií atd.

– téma protestu proti daním se stává jednou z hlavních konotací protesti proti Římu a celému Jihu (kde nikdy nic pořádného nevytvořili, zato odtud vždy chtěli jen rozhodovat a vládnout a utrácet peníze vydělané na pracovitém Severu) – polarizace Lombardie – Řím -> metaforou perifernosti rozvinutějšího a schopného Severu a zároveň symbolem napětí mezi běžnými lidmi a systémem stran


– nutno dodat, že politologicky je to zajímavý chaos; vítězí zde účelovost místo principů; hypotéza o tom, že okolnosti vzniku národa formuje jeho politickou kulturu i dnes se zdá být platný i zde; btw. nebyl Machiavelli taky Ital?

– ale aspoň mají Italové pěkný jazyk… http://www.youtube.com/watch?v=vtonJi2Ivfc&list=PLalJeBK8desZWNYKk91k-r__JBNCcjH-q

Informace volně převzaty z: Dvořáková, V., Kunc, J.: Italská republika: partitokracie v re/konstrukci. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

KDU-ČSL se od nich už očistila, teď je řada na TOP 09!

Když se v roce 2009 vstupoval do Mladých křesťanských demokratů, KDU-ČSL tehdy byla jednou ze dvou středopravicových stran v naší zemi (vedle ODS). Říkal jsem si, že v ní je sice taky spousta mafiánů, ale ne tolik jako v ODS, a třeba jednou odejdou. Byl jsem pak velmi rád za to, že lidé typu Kalouska, Šustra, Severy, Parkanové atd. KDU opouštějí. A před volbami jsem potenciální (a následně i budoucí) voliče TOP 09 upozorňoval, co si o těchto lidech myslím. Neposlouchali. Ignorovali to. Ale nyní mají historickou šanci svůj přístup změnit.
Ano, KDU-ČSL se to podařilo. Sice k tomu potřebovala vypadnout ze sněmovny, ale zvolila si nové, mladé a nadějné vedení, které není zatíženo žádnými skandály a věřme, že do budoucna ani nebude – je to totiž v zájmu všech občanů naší země. Po tom, co praskla mediální, marketingová a mafiánská bublina jménem Věci veřejné, bylo jen otázkou času, kdy se začne hroutit podobná bublina jménem TOP 09. A už se to děje! Kauzy Šustr a Severa se dosud dařilo překrývat spícím knížetem, ale nyní policisté začínají útočit i na taková esa, jako je Parkanová nebo Kalousek. A nejen orgánům činným v trestním řízení, ale také novinářům už asi přestávají stačit (čistě hypotetické, ovšem) úplatky nebo manipulace, a symbol mediálního neohrožení jménem Miroslav Kalousek se nám také začíná bortit.
Výzývám proto slušné straníky TOP 09 (tedy ty, kterým samozvaní aparátčíci uvnitř strany dovolili se jimi stát), aby se těchto lidí začali zbavovat. Aby si uvědomili, že s těmito lidmi nechtějí mít nic společného. A proč? Protože tito lidé od začátku popírají všechny ideály, na které se jim podařilo 16,7 % svých voličů nachytat.
Teď bych se právě nebavil jen o této korupčně-klientelistické stránce této strany, ale nakousl bych i do jejích idejí. Fiskálně konzervativní pravicová strana, že? Podle mě je to liberálně-socialistická levicová strana. Proč? Aktivní prosazování většího socialismu v již tak socialistické zemi, jako je Česká republika, v podobně zvyšování daní, zavádení daně progresivní, zvyšování zadlužování, vytváření nesmyslných regulací, zvyšování byrokracie, šikana živnostníků a malých podnikatelů, příživnictví na korupci a klientelismu, nulová priorita pro pravicové hodnoty, jako je vzdělání, kultura, rodina, dále pak kolektivistické myšlení a aninemluvě o kulturně-levicové politice v morálních otázkách.
Je toho hodně. Věřím, že mladí, vzdělaní a schopní lidé v této zemi mají ještě šanci tuto stranu zachránit. Mohla by být pro-eurounijní liberální alternativou pravého středu vůči ODS. Takže do toho! Je čas změnit naše strany zevnitř. A kdo věříte v ideály této strany, nebojte se, dejte jí charakter a ovládněte ji!

Občané do ulic! Už je čas!

Zase se nám blíží 17. listopad. Už tomu bude 22 let, kdy se český člověk zvedl a šel vyjádřit svůj názor do ulic. Tehdy to byla spousta lidí, různé druhy lidí, ale všichni měli jedno společné – odstranit tehdejší zkorumpovaný, nespravedlivý a nemorální režim. O co by nám ale mělo jít nyní?

V naší zemi je formálně demokracie, svoboda, právní stát, tržní systém. Když říkám formálně, myslím tím ono pověstné Masarykovo – „Tož demokracii bychom měli, ještě by to chtělo nějaké ty demokraty.“ A já se ptám, kde jste? Chceme svobodu? Chceme demokracii? Chceme právní stát a spravedlnost? Chceme tržní systém, který bude fungovat?

Ve čtvrtek se do ulic nejen Prahy, ale nyní konečně i do více měst chystá spousta lidí z různých iniciativ, kteří mají různé názory na to, co by mělo současný marasmus v této zemi nahradit. V zásadě máme něco společného – jsme toho názoru, že nynější stav je neudržitelný a chceme jej změnit. Jak?

Do ulic půjdou komunisté, náckové, socialisti, zelení radikálové, anarchisté, ale také tam půjdou i obyčejní občané, kteří se nehlásí ani k jedné z těchto skupin. Já si však myslím, že by nás mělo být víc, že by slušný pravičák, který chce svobodu, demokracii, právní stát a kapitalismus, měl do ulic vyrazit také. Jeho cílem nemusí být svržení současného režimu (ten jeho zde formálně existuje, tudíž je šance jej prosadit i reálně). Jeho cílem může být pouze demonstrativní podpora ostatních v tom, aby se zajímali, aby dávali najevo svůj názor, aby se měnili, aby se zkrátka starali o věci v této zemi, protože jsou to oni, kdo za to nakonec všechno ponese odpovědnost a konec konců i následky.

Řada lidí řekne, že nemá čas, aby se o takové věci starali. Na to vám řeknu jen – já jsem student, potřebuji si vydělávat na nájem, na jídlo, potřebuji psát seminárky, číst spoustu literatury a učit se, potřebuji se vzdělávat také mimo svůj obor, protože chci mít dobře zajištěnou rodinu a vybudovat si dostatečné pasivní příjmy, abych mohl pomáhat svému okolí, abych se nemusel spoléhat na důchodovou almužnu (s kterou stejně mí vrstevníci verbálně nepočítají, ale už se nezamýšlejí nad tím, že i přesto, že ji mít nebudou, tak budou chtít někde bydlet a mít co jíst).

Přesto všechno, půjdu také do ulic. Je to svátek studentů. Je to oslava boje proti komunistické totalitě. Ale půjde mi také o protest proti zbytečně vysokým daním, proti nehorázným dluhům, proti korupci a klientelismu, proti socalismu pro bohaté – a pro kapitalismus! (Jsem si vědom, že v tom posledním se s mnoha lidmi v této zemi neshodnu, neboť levicoví extrémisté v této zemi vykonali své dílo velmi pečlivě.)

Ne, ve čtvrtek se nic moc nezmění, ale je to jeden z akčních kroků, který musíme všichni podniknout, pokud chceme žít v lepší zemi. Korupci neodstraníme tím, že zavřeme pár politiků, soudců, státních zástupců, policistů, novinářů či podnikatelů (což se nyní bude dít docela často). Korupci odstraníme jedině tak, že sami ve svých životech přestaneme lhát, že přestaneme krást a podvádět – a především přestaneme to tolerovat, když uvidíme, že to dělá někdo jiný.

Ale potřebujeme také tu změnu strukturální a loutkovou. Musíme změnit některé zákony (bankovní gembling, finanční ústava, vlastnictví akcií, zadávání veřejných zakázek, volební systém, atd.). Potřebujeme také vyměnit současnou vládnoucí garnituru, potřebujeme na klíčové pozice v této zemi dostat slušné lidi, kterým budeme moci důvěřovat, ale které budeme také pravidelně prověřovat a v případě potřeby odvolávat.

Vážení občané, máme spoustu možností, jak můžeme něco změnit – čtěte informace (ne bulvární nebo populární zprávy), pište články, pište petice, posílejte e-maily, sdílejte to na sociálních sítích, mluvte s lidmi ve vašem okolí, pořádejte demonstrace a choďte volit! Tím to všechno můžeme změnit a posunout k lepšímu. Nikdo jiný to za nás neudělá. Možností máme skutečně mnoho.

Osobně vidím velký potenciál také v iniciativách www.ano2011.cz, www.neo2011.cz, www.nfpk.cz, http://verejnostprotikorupci.cz/ nebo také v novém předsedovi poučené strany KDU-ČSL, Pavlu Bělobrádkovi.

Ve čtvrtek 17. listopadu pojďme všichni demonstrativně do ulic našich měst!