Strana osobností, které něco dokázaly i mimo politiku, nebo nebezpečné populisticko-autoritářské hnutí? Občanské fórum, nebo Národní fronta? Obojí. Jenže jak to rozlišit?
Věřím, že většina lidí, co dnes fandí Babišovi, kandidují za něj nebo volí jeho hnutí, jsou slušní lidé, kteří to s naší zemí myslí dobře. Jsou naštvaní na to, že za téměř 25 let obnovené demokracie, svobody, právního státu i svobodného trhu stále nejsme na úrovni Rakouska, Švýcarska nebo Bavorska. Já také.
Udělala se spousta práce a málokdo ji dosud dokázal ocenit. Ale mohlo se udělat i více. A některé věci se dělat nemusely nebo neměly. Proto si myslíme, že nám bude líp s lídrem, který je podezřelý z toho, že spolupracoval s StB a dokáže se uživit a prosadit za každého režimu. Pardon, vlastně bych to mohl napsat jinak – s úspěšným podnikatelem, který nezištně dává práci spoustě lidí a myslí to s námi všemi jen dobře.
Proč je Babiš nebezpečný?
My Češi jsme si pořád nezvykli na to, že se za své zájmy můžeme (a musíme) postavit sami. Pořád hledáme nějakého vůdce a spasitele, který to udělá za nás. Teď jsme si vybrali Babiše. Chápu.
Jenže ten člověk – na rozdíl od mnoha z těch, kteří mu zatím stále věří, prostě není důvěryhodný. Tak obrovský střet zájmů jsme v naší zemi snad ještě nezažili. Tak velikou snahu ovládnout masová média od Listopadu také ne.
Musíme si uvědomit, že všechny ty věci, které očekáváme od Babiše a jeho hnutí, můžeme udělat i bez něj. A to bez odstraňování demokratických základů právního státu, bez omezování svobody projevu, bez likvidace malých a středních podnikatelů a tak podobně.
Jen počítejme. Dnes je to korporace, která je prý největším příjemcem veřejných dotací u nás. Pak klíčová ministerstva – financí, obrany, spravedlnosti či místního rozvoje. Troje noviny, jedno rádio, potraviny a léky. Chybí už jenom banka, veřejnoprávní televize, ministerstvo vnitra, tajné služby, vlastní prezident, ústavní většina a premiérské křeslo. Babišova moc by byla totální.
Jenže nevěřím, že by si tohle kdokoliv, kdo se ztotožňuje s idejemi hnutí ANO, přál. Nikdo nechce návrat před Listopad 89 ani nic horšího. Občané České republiky prostě chtějí, aby bylo líp. Aby byl stát lépe spravován. A lepšími lidmi.
Druhá vláda prezidenta Zemana?
Jaký ale může nastat další politický vývoj? Haškovo a Zemanovo křídlo v ČSSD se opět začne ozývat, lidovcům dojde ve vládě trpělivost, preference hnutí ANO budou optimální a Zeman bude chtít ještě naposledy znovu vládnout – se svojí druhou „úřednickou“ vládou. Proč tedy nevyhlásit předčasné sněmovní volby na podzim 2016 zároveň s těmi krajskými? Prezident by si na chvíli vládnul a Babiš by se po nich stal konečně premiérem.
Jenže s kým by se spojil? S oslabenou ČSSD, s Úsvitem nebo něčím podobným a třeba se opřel i o komunisty? Ano, je pravděpodobné, že pokud bude Babiš jednou premiér, a to se zatím nedá vyloučit, tak jeho příští vládní koalice bude právě taková.
Tedy pokud lidovci včas odhadnou, kdy se postavit na stranu svobody a demokracie proti autoritářskému populismu. A právě tehdy by již nebyli stranou současné vládní koalice, ale byli by na straně dnešní občanské, demokratické a středopravé parlamentní opozice.
Koho tedy volit?
V těchto senátních volbách bude patrně spousta volebních obvodů, v nichž se do druhého kola mohou dostat zároveň kandidáti ČSSD a hnutí ANO. Ostatně částečně jsme to viděli i v doplňovacích volbách na Praze 10. Jenže kdo má šanci tyto dvě strany ohrozit?
Jsou obvody, kde se to může podařit kvalitnímu kandidátovi za TOP 09 nebo ODS. Jenže máme zároveň komunální volby, účast bude vyšší, pravicoví voliči budou v nevýhodě a v mnoha obvodech se kandidáti těchto dvou stran ještě navzájem vyruší. Nicméně tam, kde je to možné, a kde je pravděpodobné, že by se do druhého kola mohl dostat kandidát parlamentní pravicové opozice, tak má smysl jednu z těchto dvou stran volit.
Jenže pak jsou obvody, jako je ten můj – Frýdek-Místek. Může se u nás do druhého kola dostat někdo za TOP 09 či ODS? Obávám se, že nikoliv. A právě v těchto levicovějších obvodech je dle mého strategicky výhodné volit kandidáta lidovců i přesto, že bychom ideálně preferovali někoho jiného.
Za dva roky může být vše jinak. Bohužel je faktem českých politických dějin, že u lidovců člověk nikdy neví, na čí straně nakonec budou. Ale – minimálně v polovině případů, kdy se v uplynulých měsících symbolicky hrálo o podobu našeho polistopadového režimu, stáli na straně svobody a demokracie (Kalouskův fízl, protiruské sankce, snaha vyšachovat opozici z hlasování při opuštění sálu atp.).
A to nejen proti svým koaličním partnerům, ale i proti daleko nebezpečnější neformální koalici, kterou v dnešní sněmovně máme, a kterou tvoří kromě ČSSD a ANO ještě Úsvit a komunisti. A řekl bych, že když v naší zemi skutečně půjde o něco vážného, je pravděpodobnější, že na správné straně bude stát spíše senátor za KDU-ČSL, než senátor za socialisty či babišovce.
Proto vyzývám ty, kteří to myslí s touto zemí opravdu dobře, kteří znají její historii i světové dějiny, kteří umí odolat lacinému marketingu a chtějí, aby se tato země zlepšovala, ale zároveň zůstala demokratická a svobodná, tak aby tam, kde není pravděpodobné, že může uspět kandidát pravicové opozice, volili strategicky raději lidoveckého kandidáta, a hlavně nevolili hnutí ANO, protože to by postupně mohlo být nebezpečné ne pro mafiány, ale pro nás všechny.
Čtěte také: